Dnes snad konečně dorazilo jaro (jsem mohl chodit po venku v tričku) a jsou to přesně 3 dny, co jsem skončil v tolik nadávané práci. Místo jásotu a dobré nálady to ale dneska byla spíš depka.
Po práci jako takové se mi nestýská. Buď mi přinášela hodně stresů, nebo rutinu, kterou jako správný blíženec nesnáším ze všeho nejvíc. Krom toho už neuvidím jednu intrikánskou bestii, která se mi snažila udělat ze života peklo.
Tak v čem je problém? Chybí mi lidi. Na několik z bývalých kolegů jsem si zvykl. Vím, co a kdy jsem udělal špatně a vím, že se s nimi nebudu vídat. Je to škoda.
Ale takový je holt život. Ted jsem přesně v tom mezidobí, kdy minulost je minulostí a já musím začínat zase něco nového. Něco neznámého s nejasným výsledkem. něco, čeho se bojím a do čeho se mi nechce.
Ale takhle přesně jsem to chtěl. Takže jedem. Nic jiného mi ostatně nezbývá...
EDIT 1/2015
ZASE DALŠÍ TEXT O MEZIDOBÍ, KDY NEVÍM, CO MÁM DĚLAT. PŘESNĚ TAKOVÉ TEXTY ALE FAKT LIDI (JÁ) PÍŠÍ, KDYŽ SE VRTAJÍ S PRSTEM V NOSE DOMA, MÍSTO, ABY ŠLI FAKT NA NĚČEM MAKAT. CO, KÁMO :-)