neděle 29. března 2009

Pohádka

Momentálně mám za sebou 9 filmů během posledních 48 hodin a řeknu vám, že koukat v takové frekvenci téměř jen na psychologické dramata je "exklusivní" zážitek.

Každopádně velmi rád doporučím jeden nádherný sen jménem Čarlston za Ognjenku, na Febiofestu pod anglickým překladem Tears for Sale.

Představte si živelnost Emira Kusturici (Černá kočka, bílej kocour) a spojte jej s nádherným vizuálním cítěním Terryho Gilliama (Brazil, Baron Prášil) a vyjde vám Ognjenka.



Po válce zůstalo v Srbsku jen málo mužů. V Ognjenčině vesnici pouze jeden plešatý děda, který ale zemře leknutím při uspokojování jedné z chtivých žen. Ognjenka, spolu se svou sestrou, musí do vesnice přivést jiného muže. Kde však brát, když si jinde střeží i ty největší nemehla ... ?



Ještě budou TŘI festivalové projekce, jedna dokonce už dnes v noci, další ve středu večer a poslední v pátek odpoledne. Vše v největším sále kina (č. 11)na panoramatickém plátně ...

čtvrtek 26. března 2009

Recenze Marley a já + Sex Drive + Rychlí a zběsilí + Normál

A musím se pochlubit, nebo taky "pochlubit" další varkou recenzí.

Tak začněme trochu starším kouskem - Marley a já je velice příjemný přemýšlivý film o vstazích. a taky se mi krásně psalo. Pěkně bez spěchu, bez nutnosti ihned publikovat. Pohoda.

http://www.gorilla.cz/article/6641-recenze-marley-a-ja-film-ktery-klame-telem.html



To u následující trojice to bylo o poznání horší. Musel jsem je ze sebe dostat za plného pracovního chodu během tří dnů a to dost utahaný.

Sex Drive je naprosto průměrná komedie o prvním sexu. No zkusil jsem recenzi trochu ozvláštnit.

http://www.gorilla.cz/article/6690-recenze-sex-drive-divoka-jizda-za-prvnim-sexem-zacina.html




Na Rychlí a zběsilí jsem se velice těšil díky fakt vtipným trailerům. A jak to nakonec dopadlo? No ...

http://www.gorilla.cz/article/6708-recenze-rychli-a-zbesili-stare-soucastky-nove-napady.html



Ze všeho nejvíc mi dal ale zabrat nový tuzemský film Normal. Od tohoto snímku se opravdu hodně čekalo a první reakce jsou spíše rozpačité a vůbec ne jednotné. Můj názor najdete zde:

http://www.gorilla.cz/article/6717-recenze-normal-nejocekavanejsi-cesky-film-poslednich-let-prichazi.html

sobota 21. března 2009

Jako vždycky? njn ...

Schválně proč jsem sem dal tuhle fotografii a jakou spojitost má se mnou a s mou (ne)hereckou karierou??? Tak a teď nezaspíte ... muhehee

Chcete vidět střeva? Máte je mít ...

V pátek jsem byl na projekci prvního 3D filmu mimo IMAX. Díky (zase) nějaké nové revoluční technologii teď není třeba mít 60 metrové plátno a projektor co vypálí díru do Měsíce, ale stačí výbavička dost podobná klasickým promítačkám. A právě po konci projekce onoho "historického" snímku jsme byli nakouknout do zákulisí smíchovského Palace Cinemas.

Tohle je pomyslné srdce multikina - chodba s promítačkami do všech sálů - já ji překřtil díky neútulnosti na chodbu smrti:
Toto nejsou kamna, ale ta "kouzelná" bedínka co udělá obří 3D film, mimochodem cédéčko s filmem má asi čtvrt terabitu:
Třeba se právě koukáš na svůj oblíbený film :-)
A takhle si ho "vychutnává" promítač:
A z trochu větší dálky, tak co - je to romantika být promítačem v kině?


-->
Brýle používané v Palace Cinemas jsou velmi lehké a docela dost připomínají svým vzezřením sluneční brýle. Ovšem zároveň musím jedním dechem dodat, že mají velmi tlusté plastová obroučky, které svou objemností lehce kazí dojem ze sledování projekce na plátně. Do obrouček vsazená folie je jednobarevná, lehce začerněná. Tedy žádné červeno – modré sklíčka.

O něco méně už ovšem potěší fakt, že tyhle 3D brýle, i přes svou křehkost, téměř bych si dovolil tvrdit jednorázovost, budou po konci promítání pracovníci kina vybírat zpět a vyčištěné poskytnou dalším návštěvníkům.

středa 18. března 2009

Historie fantasy filmů


TENTO TEXT BYL VYPRACOVÁN PRO MĚSÍČNÍK FANTASIA A UVEŘEJŇUJI JEJ S LASKAVÝM SOUHLASEM REDAKCE:


-->
VÝLET DO ŘÍŠE DĚTSKÉ FANTASIE
Vzpomínám, vzpomínáš, vzpomínáme
Jo to byly časy. Zlaté osmdesátky, byl jsem mladý kluk a měl jsem to štěstí, že jsem mohl na barevné televizi hltat z dovezených VHSek jeden klenot za druhým. Přál jsem liliputovi Willow, aby zachránil dítko, které má ukončit krutovládu zlé čarodějnice. Fandil Burákům, aby získali starý pirátský poklad. Děsil jsem se, když Ronja, dcera loupežníka, utíkala před hejnem harpyjí. A hlavně jsem získal celoživotní lásku k filmům plným magie.

Trocha teorie
Oproti fantasy pro dospělé má to dětské jednu nespornou výhodu - nezletilý divák je mnohem méně náročný a leckdy dovede odpustit i velké nedostatky. Adaptovat scénáře psané pro ty menší je jednodušší díky mnohem méně košatému příběhu, než jaký mají ty pro dospělé. Srozumitelná stavba děje, dobrodružství a osudy postav, jenž se dotýkají mnohých dětských témat (sourozenecké hádky, trable ve škole, nedůvěra rodičů), jsou nejdůležitější znaky.

U těchto příběhů věk hrdinů přesně odpovídá věku diváků. Vše zlé je obvykle méně složité, než ve skutečnosti. A kdyby se přeci jen přitížilo, tak odněkud vždy vyskočí nečekaný spojenec, jenž vše napravuje. Navíc je jasně dán rozdíl mezi dobrem a zlem. Ti hodní za všech okolností dodržují pravidla, zatímco ti na temné straně je porušují. Tak máme za sebou povinnou teorii a pojďme se kouknout na to nejzásadnější …

Toulky minulostí
Dětské fantasy filmy se objevují na plátně téměř od začátku kinematografie. Ale jen okrajově. Pravý rozmach začal až v 80. letech, s nástupem lepších efektů, kdy se konečně tvůrci mohli dostatečně vyřádit a zobrazit v plné kráse to, co původně zamýšleli. Ale vezměme to od začátku. Až zhruba po rok 1940 se dětské fantasy objevovalo opravdu zřídka. Vedle Alenky v říši divů a Petera Pana se většího prostoru dostalo jen Čaroději ze země Oz, jenž se dočkal hned vícero interpretací.
40. léta byla plně v režii studia Disney. To prožívalo zlatou éru. Do svých animovaných pohádek úspěšně komponovalo prvky magie, nadpřirozena a kouzel. Vedle Pinocchia nebo Dumba tak světlo světa spatřují i fantaskněji laděné kousky jako Sněhurka a hlavně Fantasia.

O dekádu později se fantasy v Americe, více než kdy dříve, mísí s tehdy nejpopulárnějším žánrem - sci-fi. Vznikají hlavně nové verze klasických titulů let minulých – Peter Pan, Alenka v říši divů a další.

60. a 70. léta dala světu nejznámější verze příběhů Marry Popins, bratří Grimmů a také Willyho Wonku a jeho továrnu na čokoládu. Hlavně to byla ale doba, kdy nejvíce tvořil kouzelník zvláštních efektů Ray Harryhausen. Guru fantaskní podívané, který se hodně inspiroval ve starých filmech Karla Zemana, se postupně přeorientoval z dospělé fantasy na dětskou. Z jeho prací vznikla celá série filmů o Sindibádovi a světu přiblížil také příběhy Jásona a argonautů či Gullivera.


Nejvíc dráčků na metr čtvereční
80. léta, toť první vrchol žánru. Své možná nejlepší filmy představil v tomto období Tim Burton (pamatujete na roztomile nemotorného Johnnyho Deppa v Střihorukém Edwardovi?) a Japonec Hayao Miyazaki. Je to doba nejvíc zaslíbená podžánru meče a magie. Na ošoupaných VHSkách jsme si mohli pouštět všechny ty dnes kultovní kousky a zároveň se chtě nechtě učit angličtině a němčině, nebo v lepších případech jásat nad spartánským dabingem.
Ve velmi rozmanitém spektru přispívali tvůrci po celém světě a my se mohli radovat z kousků jako Temný krystal, Nekonečný příběh, Legenda, Labyrint, Willow a u nás tolik kultovní Ronja, dcera loupežníka. Jak já se vždycky těšil, až tahle pohádka bude zase běžet na jednom ze dvou tehdy dostupných tuzemských televizních kanálů. Beetlejuice, Beetlejuice, Beetle … ne ne, tohle jméno není radno vyslovovat 3x.


Napřed sešup a pak expres do Bradavic
Konec minulého století zaznamenal úpadek žánru. Rok 1990 sice odstartoval skvěle Tim Burton – určitě pamatujete na roztomile nemotorného Johnnyho Deppa v posmutnělém Střihorukém Edwardovi. Pak se ale začalo jen recyklovat a produkovalo se dávno poznané – ostatně kdo z vás chtěl opravdu zažít druhou a třetí variaci Nekonečného příběhu?
Tehdy vznikali hlavně menší a méně výpravné produkce, nezřídka točené přímo pro televize.
Studia díky cenově přijatelnějším trikům chrlila jednu minisérii za druhou. Snad jen v Japonsku se jakž takž dařilo držet prapor jménem fantasy nahoře, hlavně díky Miyazakimu. Opomenout nelze rovněž burtonovskou Noční můru před Vánoci.
S příchodem nového milénia přišlo druhé nejvděčnější údobí žánru. Harry Potter zbořil mýty o nemožnosti tvořit komplikovaný příběh v dětském světě kouzel. S ním se do nebývalé obliby dostalo vůbec poprvé v historii rovněž epické fantasy. Vývoj technologie dovolil zobrazit monumentální výjevy za přijatelné rozpočty a my se mohli kochat draky a jinou havětí a poprvé se nemuset ušklebovat nad jejich nevěrohodností.


Není prsten jako prsten
V současnosti sledujeme dva proudy, kudy se dětské fantasy dále ubírá. Část produkce (hlavně Hollywood) sází na velkolepost a vybírá si z tohoto pohledu divácky vděčná témata, obyčejně velmi podobné dějem i prostředím Pánu prstenů. Pokouší se vytvořit jeho dětskou kopii. Takhle se k nám dostávají další a další Narnie, Eragon, nebo Zlatý kompas.
Studia se snaží za každou cenu zopakovat úspěch Jacksona a mnohdy tvrdě narazí díky svému plagiátorství. Divákům se podobné filmy už přejídají a dávají to znát na tržbách v kinech. Ne každému stačí pouťové atrakce, které nepřinášejí nic nového a pouze kopírují zažité postupy. Uvidíme zda připravovaný Hobit dokáže za 2 roky situaci obrátit k lepšímu a vrátí epickým filmům ztracený kredit.


Evropa jede
Trochu jinou cestou jdou evropští tvůrci a menší studia. Sází hlavně na originalitu konceptu, ruku v ruce s propracovaností příběhu a prostředí. Tohle se týká třeba zfilmovaných knih Neila Gaimana - Maska zrcadla či Hvězdný prach. Že není třeba podceňovat menší diváky vědí i tvůrci Kroniky rodu Spiderwicků. Místo přehnaných soubojů se vrací zpět k budování postav a příběh posouvají spíše dialogy.
Vedle Spiderwicků se hlásí k balancování mezi světem plným kouzelných tvorů a boje dobra se zlem a tím skutečným rovněž Most do země Terabithia, Probuzení tmy a samozřejmě obrýlený kouzelník z Bradavic. Všechny zmíněné spojuje přesah příběhu do rodinných mezilidských vztahů. V téhle nastolené tradici by rádo pokračovalo i právě uváděné Inkoustové srdce.

úterý 10. března 2009

Hodný, zlý a ... kovový

Rád bych opět trochu dovzdělal své čtenáře nějakým hodnotným videem k zamyšlení. Nuže tu máte přátelé umění:



a ještě menší nášup, protože tentokrát jde o střet v pravdě biblického rázu:



a ještě něco pro mé citlivé čtenářky, na ně samozřejmě nemohu zapomenout - chvilka poesie začíná:

Recenze Spirit

Spirit je takové malé ošklivé a neposedné štěně. Do všeho kouše, čůrá na koberec, válí se v bahně - ale stejně ho díky jeho praštěnosti nelze nemít rád :D

http://www.gorilla.cz/article/6589-recenze-spirit-opravdu-si-nezaslouzi-dostat-sanci.html

středa 4. března 2009

Chc*pni cucáku !

Dnes se mi dostalo zatím asi největšího uznání coby kritika, hned vysvětlím:

Jakousi známkou toho, že asi píšete celkem dobře jsou naštvané + pohoršené + nevybíravé + sprosté reakce některých nekritických zhrzených anonymů na netu. No tentokrát jsem se dostal do společnost Kamila Fily (Tetsuo, aktualně.cz - pro mne nejlepší současná kulturní rubrika internetového zpravodajství a jeji největší hvězda) a Václava Rybáře (imf, MovieZone a Premiere - jeden z nejosobitějších recezentů současnosti).

Jeden "zasloužilý" autor nám třem věnoval na Neffově Neviditelném psovi hned celý článek a dost brutálně tam do nás najel :-)) kvůli naším recenzím na "skvost" LÍBÁŠ JAKO BŮH.

Jen mě trochu mrzí, že část jeho hodnocení zaměřená na mé komentování vybraných scén z filmu je zasloužené. Kvůli snaze si udělat ještě během projekce co nejkomplexnější zápisky jsem nezaznamenal pár souvislostí, ponořen v dané momenty do psaní poznámek.
Celou oslavu naší práce a poděkování za ní :-) si můžete přečíst zde:

http://neviditelnypes.lidovky.cz/samanovo-doupe-pises-jako-prase-dnk-/p_doupe.asp?c=A090302_223918_p_doupe_wag

A ještě pár krásných reakcí z neméně povedené diskuse pod článkem:

Recenzenti, kteří si ještě čůrají do plínek by měli mít právo recenzovat, až jim k tomu starší dají pokyn

mně je už bohužel o dost víc než těch 55, na film se ale po tomto článku podívat půjdu. Ty recenze mladých frikulínů mi připadají jako zasvěcené ekonomické rady v TV, které pronáší dvacetiletý chlapec, věhlasný to ekonomický odborník (v Polsku jim říkají "pampersowie", Miloš Zeman "pamprsáci"). Jestli tedy člověk, který dokonce učí na FAMU, nenajde na žádném českém filmu niť suchou, tak pozdrav pámbu..

P.S. Zdravím zasloužilé autory :-))