Historie fantasy filmů

TENTO TEXT BYL VYPRACOVÁN PRO MĚSÍČNÍK FANTASIA A UVEŘEJŇUJI JEJ S LASKAVÝM SOUHLASEM REDAKCE:


-->

VÝLET DO ŘÍŠE DĚTSKÉ FANTASIE

Vzpomínám, vzpomínáš, vzpomínáme

Jo to byly časy. Zlaté osmdesátky, byl jsem mladý kluk a měl jsem to štěstí, že jsem mohl na barevné televizi hltat z dovezených VHSek jeden klenot za druhým. Přál jsem liliputovi Willow, aby zachránil dítko, které má ukončit krutovládu zlé čarodějnice. Fandil Burákům, aby získali starý pirátský poklad. Děsil jsem se, když Ronja, dcera loupežníka, utíkala před hejnem harpyjí. A hlavně jsem získal celoživotní lásku k filmům plným magie.

Trocha teorie

Oproti fantasy pro dospělé má to dětské jednu nespornou výhodu - nezletilý divák je mnohem méně náročný a leckdy dovede odpustit i velké nedostatky. Adaptovat scénáře psané pro ty menší je jednodušší díky mnohem méně košatému příběhu, než jaký mají ty pro dospělé. Srozumitelná stavba děje, dobrodružství a osudy postav, jenž se dotýkají mnohých dětských témat (sourozenecké hádky, trable ve škole, nedůvěra rodičů), jsou nejdůležitější znaky.

U těchto příběhů věk hrdinů přesně odpovídá věku diváků. Vše zlé je obvykle méně složité, než ve skutečnosti. A kdyby se přeci jen přitížilo, tak odněkud vždy vyskočí nečekaný spojenec, jenž vše napravuje. Navíc je jasně dán rozdíl mezi dobrem a zlem. Ti hodní za všech okolností dodržují pravidla, zatímco ti na temné straně je porušují. Tak máme za sebou povinnou teorii a pojďme se kouknout na to nejzásadnější …

Toulky minulostí

Dětské fantasy filmy se objevují na plátně téměř od začátku kinematografie. Ale jen okrajově. Pravý rozmach začal až v 80. letech, s nástupem lepších efektů, kdy se konečně tvůrci mohli dostatečně vyřádit a zobrazit v plné kráse to, co původně zamýšleli. Ale vezměme to od začátku. Až zhruba po rok 1940 se dětské fantasy objevovalo opravdu zřídka. Vedle Alenky v říši divů a Petera Pana se většího prostoru dostalo jen Čaroději ze země Oz, jenž se dočkal hned vícero interpretací.

40. léta byla plně v režii studia Disney. To prožívalo zlatou éru. Do svých animovaných pohádek úspěšně komponovalo prvky magie, nadpřirozena a kouzel. Vedle Pinocchia nebo Dumba tak světlo světa spatřují i fantaskněji laděné kousky jako Sněhurka a hlavně Fantasia.

O dekádu později se fantasy v Americe, více než kdy dříve, mísí s tehdy nejpopulárnějším žánrem - sci-fi. Vznikají hlavně nové verze klasických titulů let minulých – Peter Pan, Alenka v říši divů a další.

60. a 70. léta dala světu nejznámější verze příběhů Marry Popins, bratří Grimmů a také Willyho Wonku a jeho továrnu na čokoládu. Hlavně to byla ale doba, kdy nejvíce tvořil kouzelník zvláštních efektů Ray Harryhausen. Guru fantaskní podívané, který se hodně inspiroval ve starých filmech Karla Zemana, se postupně přeorientoval z dospělé fantasy na dětskou. Z jeho prací vznikla celá série filmů o Sindibádovi a světu přiblížil také příběhy Jásona a argonautů či Gullivera.

Nejvíc dráčků na metr čtvereční

80. léta, toť první vrchol žánru. Své možná nejlepší filmy představil v tomto období Tim Burton (pamatujete na roztomile nemotorného Johnnyho Deppa v Střihorukém Edwardovi?) a Japonec Hayao Miyazaki. Je to doba nejvíc zaslíbená podžánru meče a magie. Na ošoupaných VHSkách jsme si mohli pouštět všechny ty dnes kultovní kousky a zároveň se chtě nechtě učit angličtině a němčině, nebo v lepších případech jásat nad spartánským dabingem.

Ve velmi rozmanitém spektru přispívali tvůrci po celém světě a my se mohli radovat z kousků jako Temný krystal, Nekonečný příběh, Legenda, Labyrint, Willow a u nás tolik kultovní Ronja, dcera loupežníka. Jak já se vždycky těšil, až tahle pohádka bude zase běžet na jednom ze dvou tehdy dostupných tuzemských televizních kanálů. Beetlejuice, Beetlejuice, Beetle … ne ne, tohle jméno není radno vyslovovat 3x.

Napřed sešup a pak expres do Bradavic

Konec minulého století zaznamenal úpadek žánru. Rok 1990 sice odstartoval skvěle Tim Burton – určitě pamatujete na roztomile nemotorného Johnnyho Deppa v posmutnělém Střihorukém Edwardovi. Pak se ale začalo jen recyklovat a produkovalo se dávno poznané – ostatně kdo z vás chtěl opravdu zažít druhou a třetí variaci Nekonečného příběhu?

Tehdy vznikali hlavně menší a méně výpravné produkce, nezřídka točené přímo pro televize.

Studia díky cenově přijatelnějším trikům chrlila jednu minisérii za druhou. Snad jen v Japonsku se jakž takž dařilo držet prapor jménem fantasy nahoře, hlavně díky Miyazakimu. Opomenout nelze rovněž burtonovskou Noční můru před Vánoci.
S příchodem nového milénia přišlo druhé nejvděčnější údobí žánru. Harry Potter zbořil mýty o nemožnosti tvořit komplikovaný příběh v dětském světě kouzel. S ním se do nebývalé obliby dostalo vůbec poprvé v historii rovněž epické fantasy. Vývoj technologie dovolil zobrazit monumentální výjevy za přijatelné rozpočty a my se mohli kochat draky a jinou havětí a poprvé se nemuset ušklebovat nad jejich nevěrohodností.

Není prsten jako prsten

V současnosti sledujeme dva proudy, kudy se dětské fantasy dále ubírá. Část produkce (hlavně Hollywood) sází na velkolepost a vybírá si z tohoto pohledu divácky vděčná témata, obyčejně velmi podobné dějem i prostředím Pánu prstenů. Pokouší se vytvořit jeho dětskou kopii. Takhle se k nám dostávají další a další Narnie, Eragon, nebo Zlatý kompas.

Studia se snaží za každou cenu zopakovat úspěch Jacksona a mnohdy tvrdě narazí díky svému plagiátorství. Divákům se podobné filmy už přejídají a dávají to znát na tržbách v kinech. Ne každému stačí pouťové atrakce, které nepřinášejí nic nového a pouze kopírují zažité postupy. Uvidíme zda připravovaný Hobit dokáže za 2 roky situaci obrátit k lepšímu a vrátí epickým filmům ztracený kredit.

Evropa jede

Trochu jinou cestou jdou evropští tvůrci a menší studia. Sází hlavně na originalitu konceptu, ruku v ruce s propracovaností příběhu a prostředí. Tohle se týká třeba zfilmovaných knih Neila Gaimana - Maska zrcadla či Hvězdný prach. Že není třeba podceňovat menší diváky vědí i tvůrci Kroniky rodu Spiderwicků. Místo přehnaných soubojů se vrací zpět k budování postav a příběh posouvají spíše dialogy.

Vedle Spiderwicků se hlásí k balancování mezi světem plným kouzelných tvorů a boje dobra se zlem a tím skutečným rovněž Most do země Terabithia, Probuzení tmy a samozřejmě obrýlený kouzelník z Bradavic. Všechny zmíněné spojuje přesah příběhu do rodinných mezilidských vztahů. V téhle nastolené tradici by rádo pokračovalo i právě uváděné Inkoustové srdce.