Febiofest má za sebou šestnáctý ročník. Je druhým největším filmovým festivalem v Česku, hned za karlovarským. Navštívilo jej letos kolem 100 000 diváků. A co znamenal pro mne?
jako porotce i jako novinář:
28 projekcí během 7 dnů
slavnostní zahájení i zakončení
setkání s několika předními režiséry
skvělý hudební doprovodný program v garážích
několik úžasných filmů na velkem plátně, které bych jinak nidky neviděl
volný vstup kamkoliv a kdykoliv
vybírání vítěze ze 14 soutěžních snímků
hlasování o nejlepších a nejhorších tuzemských filmech loňského roku v novinářské anketě Kristián (Hroch)
několik tiskovek s Fero Feničem
večírek v Národním muzeu
mraky volňásků na příští ročník
noví zajímaví lidé
skvělý catering
trpění na soutěžních filmech (ale i několik perel)
zajímavý sociologický průzkum
poznání, že ne každý, kdo si hraje na filmového fajnšmekra, jím skutečně je
zjištění že Havel je fajn mrňous, Leigh je snob a vůl, Wenders je elegán a borec
a další a další
Hlavně jsem si to ale užil až na doraz. Bylo to poprvé a určitě ne naposledy.
Žádné komentáře:
Okomentovat