Mně teď tíží balvan v podobě práce, která je naprosto nenáročná a velmi lehce si díky ní mohu přijít na nadstandardní peníze. Jenže mi nic nedává a a hlavně užírá drahocenných 40 hodin týdně.
Ale odcházel z ní nechci. Ne do konce srpna příštího roku. Mám pro to svoje důvody - potřebuji do léta stabilitu, abych se mohl soustředit na jiné věci. A vida, je tu to slůvko DŮVODY ... Takže se vlastně vymlouvám a hledám záminku jak ospravedlnit nedokonalý stav ? :-)
Trošku to zkomplikuji... Sice zabiju dost času v týdnu něčím, co mě nebaví a nijak mě neposouvá, ale pořád zbývá dost času jindy. Týden má přece 168 hodin a 40 z nich je slabá čtvrtina.
Rozvíjet si rozhled, pracovat na sobě, fyzicky cvičit a učit se cizímu jazyku se dá přeci i jindy. Měl jsem teď měsíční období samých rýmiček a taky mě z rovnováhy vykolejila situace, kdy jsem se konečně úplně oddlužil. Na chvíli jsem tak ztratil balanc a šulil zajeté zvyklosti.
Jelikož jsem byl v poslední době po večerech unavený a nechtělo se mi dělat nic navíc, napadlo mě začít cvičit brzo ráno - ještě předtím, než půjdu do práce. Takže teď vstávám o 30 minut dřív a v posilovně jsem už na sedmou ráno. Uplně jsme tak obrátil zajetý stereotyp, kdy práce čtvrtek až neděle měla se rovnat zabitý den a z nevýhody udělal devízu.
Krom toho po ránu má každý člověk nejvíce energie, duševní i fyzické. A ranní sportování nejlépe nakopne metabolismus pro zbytek dne. Tudíž:
Kdo chce, hledá cestu. Konec rychlokázání :-)
Příště přijdu, doufám, s něčím hodnotnějším :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat