pondělí 23. února 2009

Jak jsem (ne)hrál v Nemocnici

Opět je čas na vzpomínky z mé zářivé kariery českého špičkového umělce. Tentokrát jedna seriálová.

Zazvoní mi mobil, koukam neznámé číslo a to vždy znamená nějakou nabídku, tak natěšeně zvedám:

chlebodárce?: Dobrý den, nechtěl by jste si zahrát primáře v nové řadě seriálu Nemocnice na kraji města: Nové osudy?

já: Aha, to zní zajímavě ...

chlebodárce?: Právě natáčímě nějaké záběry v nemocnici. Měl by jste čas pozítří?

já: (důležitě) moment kouknu se do diáře ... áno, myslím že tu mám volno

chlebodárce?: skvěle, ehm moment, teď koukám do vaší karty a kolik že to měříte?

já: metr devadesátněco

chlebodárce?: jo aha, no tak to se obávám, že na vás nebudeme mít plášť. .... hmm no a nechtěl by jste si třeba zahrát aspoň pacienta v komparzu?

já: (zírám nevěřícně na svuj mobil), ne děkuju, vlastně moment. Jo vy jste říkala pozítří. No to tam stejně už něco mám.

chlebodárce?: Tak nashle.

já: nash .... (zavěsila mrcha)

Žádné komentáře: