Recenze Mučedníci

Právě jsem přišel z jediné projekce tohoto filmu v tuzemsku z řádné kinokopie v rámci Festivalu otrlého diváka a hned musím napsat své první dojmy a zároveň slibuji brzy plnohodnotnou recenzi.

Nemůžu moc psát o ději, protože bych vyzradil dost zásadní věci. Každopádně musím souhlasit s názorem, že Martyrs jsou naprosto mimořádný film. Pro člověka, co má nakoukáno dost z hororů a sleduje současné trendy, jsou rozhodně Martyrs zážitkem z říše "snů". První polovina je děsivý horor, který si bere to nejlepší za současné produkce. Je plný brutality, násilí a hrůz, při kterých člověk musí přivírat oči.

Zároveň nic není navíc a zbytečně. Vše do sebe zapadá a je podáno v dokonalém představení francouzského režisera Pascala Laurgiera, který nebyl tentokrát ničím a nikým omezován a evidentně se našel. Jsou tu ženské hrdinky stejně skvělé a silné jako v Haute Tension. Je tu zbídačená oběť, jenž byla léta vězněna ve sklepě a nelidsky trpěla, a když se plazí po schodech dolů aby zabila toho, kdo ji ubližoval, tak Sadako z Kruhu je proti ní naprostý hadr. Jsou tu erupce násilí a děsu jako v Pádu do tmy či Hory mají oči (2007) a divák musí při nich uhýbat pohledem.

Pak v půlce filmu nastane zničehonic zlom. Když se zdá, že to nejhorší už máme za sebou a nelze to ničím trumfnout, tak Laugier velmi chytře úplně přeladí na jiný žánr a ukazuje dokonalé psycho a předhazuje hlavní hrdinku filmu na pomyslný oltář otřesného psychického a fyzického teroru. Sledujeme věci, při kterých si teprve uvědomuje jak strašně asi museli trpět oběti skutečně vězněné ve sklepeních v područí všech těch bestialních tyranů.

A pak přijde zničující pointa, co obhájí předchozí děj, dá všemu dokonalý smysl a ještě podtrhne vyjímečnost tohoto filmu. Jestli jsem u Begotten napsal, že je to čistá deprese po které budete chtít spáchat sebevraždu, tak u Martyrs píši, že se po něm začnete těšit na smrt.