Je fajn snažit se na sobě pracovat a nastavit si nějaké pravidla vlastní nepohody. Mám volno a nemusím udělat nic navíc, přesto se pouštím do úkolů, které nejsou snadné a které mi nepřinesou okamžitý profit. Ale co když se mé okolí jen hemží prevíty, kteří mají za celoživotní poslání vycucnout mi veškerou energii?
Ještě než se pustím do oněch lidských vysavačů, ještě pár slov o tom snažení se. Je dobré neustrnout na místě a stále zkoušet nové a pokoušet se vylepšit výsledek tam, kde jsem minule selhal. Ovšem zase ne úplně pořád. Nejde pouze růst a neustále posouvat limity svých možností. Z toho se člověk v lepším případě na čas zataví, v tom horším úplně vyhoří a nebo si navodí tak špatný psychický stav, že je zralý na psychiatrické léčení. Sám takové stavy znám. Dokonce z nedávné doby, kdy jsem zároveň pracoval na cizím, k tomu se intenzivně připravoval na vlastní podnikání, učil se na přijímačky na veřejnou VŠ a do toho všeho ještě intenzivně běhal a trochu cvičil.
Ale jako jo - makejme. Má to smysl ...
Jenže, co když jsou v mém okolí negativní lidi, kteří se veškeré snaze vysmívají a navíc se pohybuji v prostředí, které vyzařuje špatnou auru?
Snadná rada zní VYHNI SE TĚMTO LIDEM A TĚMTO MÍSTŮM. Ale! ...Co když je takových osob a míst kolem mně většina?
Jsem v práci, která mi generuje hodně peněz za málo snahy. Navíc si v ní můžu do velké míry dělat své vlastní věci a tím pádem vlastně stále růst. Skvělé, ne? Problémem je, že jsem obklopen negativními lidmi, kteří stále jen frflají na vše kolem sebe. Idealistické řešení našeptává "Hele dluhy nemáš, v Praze práci najdeš vždy, tak se na to v*ser."
Zas tak jednoduché to není. Čeká mě letos (doufám) návrat do školy a než si vše sedne, nechci si zbytečně komplikovat život. Takže zůstanu beze snahy o změnu v práci, která mě ubíjí a kde přicházím o spoustu energie potřebné na důležité činnosti? Ne úplně, pár tipů jak omezit přísun špatné energie bych tu přeci jen měl:
- když je v bezprostřední blízkosti notorický stěžovatel či klevetník, odcházím mimo jeho doslech. Pokud tak nemůžu učinit, pustím si alespoň meditační/relaxační hudbu z mp3.
- jsou v mé blízkosti snadno ovladatelní a zmanipulovatelní jedinci? S těmito udržuji co nejmenší možný kontakt. Proč vynakládat značné úsilí na to, abych někoho takového přesvědčil o své pravdě, pokud za chvíli podlehne jinému člověku s úplně jinou pravdou...?
- je tam člověk, na kterého se jen podívám a je mi nějak divně, zle? No zase se snažím se s ním bavit co nejméně.
- je tam člověk, který je jinak fajn, ale pod vlivem negativistického okolí taky začne blbě kafrat? Tak se na něj usměji, řeknu nějakou srandičku a snažím se změnit téma na pozitivní. Skoro vždy mi tohle zafungovalo.
- negativisti se rádi shlukují a dělají hluk. když je jich obrovská přesila, snažím se být "neviditelný."
- (někteří) negativisti si uvědomují svůj špatný dopad na okolí a činí jím to radost. Proto se v takovém prostředí snažím všemi silami nedat najevo chvilkovou slabost a tvářím se suverénně a nad věcí. Většinou to ani nemusím předstírat ... :-)
Co Vaše zkušenosti s negativními lidmi?
Jak se Vy sami bráníte vysávání energie?
Jakým způsobem naopak dobíjíte baterky?
Rád se sám přiučím novým fíglům jak zatočit s těmito prevíty :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat