Buzerlístek

Občas se mi stává, že zcela zbytečně mrhám svým časem na hloupostech. Koukám se po internetu na porno (mimochodem můj suverénně nejčtenější příspěvek na blogu je o tom, jak jsem ne-točil gay skupinové porno !), naprosto zbytečně si několikrát denně projíždím hlavní internetové zpravodajské portály, sleduji videa na youtubu a v neposledním čase koukám na porno :-)

Pak logicky občas mívám pocit provinění a následně dumám nad tím, že mi protéká život mezi prsty. Tím pádem ještě víc mrhám časem a je z toho pak začarovaný kruh, kdy se podívám na hodinky a uvědomím si, že od chvíle, kdy jsem byl v práci/cvičit/psát/učit se/vařit uplynuly nezřídka i desítky hodin.

Občas to tak doopravdy mám. Přiznávám.

Před deseti měsíci jsem si koupil zajímavou knížku Konec prokrastinace , napsanou motivačním koučem Petrem Ludwigem. Tato kniha má na aktuálně svém kontě již devátý dotisk, takže je dostatečně provařená. Nebudu dopodrobna rozepisovat o čem vlastně je. Má zhruba 200 stránek a je velmi přehledná. Určitě jde o kvalitní investici.

Ve wikipedii najdu u hesla PROKRASTINOVAT  tohle vysvětlení:
 Jde o výraznou a chronickou tendence odkládat plnění (většinou administrativních či psychicky náročných) povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu.
Nejde tu o to, že by jsme byli líní či neschopní řešit komplikované a nevděčné záležitosti. Lenochum nikdo na světě nepomůže. Teď skutečně píši pouze o zbytečném proplouvání času mezi prsty. Víc se ale tímto termínem necbudu zabývat, opravdu si knihu kupte.

Základem spokojeného bytí je osvojení si umění nenechat se zahlcovat spoustou informací kolem nás a dokázat se soustředit na několik málo konkrétních činností, které následně můžu dlouhodobě rozvíjet. Tohle se netýká pouze práce, ale je to dobře přenosné i na koníčky a mezilidské vztahy. Důležité je, že  spoustu poznatků z Ludwigova bestselleru můžu aplikovat i na věci kolem zdravého jídelníčku a sportování.

A teď konečně konkrétně! Přesně čtyřicátý první týden používám jednu zajímavou pomůcku z této knihy. Jmenu je se BUZERLÍSTEK  a sami si můžete zdarma svůj vlastní vytisknout ZDE: http://www.konec-prokrastinace.cz/buzer-listek/
 

Jde o přehledný graf, který má sedm sloupců (pro každý den v týdnu jeden) a libovolně měnitelný počet řádků. Do každého řádku si doplňuji jeden úkol, který bych rád dodržoval DENNĚ. V současnosti mám těch řádků něco mezi 22-25.Věřte, že se to pohodlně vejde vše na jednu stránku - včetně roztomilé originální grafiky autorů projektu.

Mám tam na první pohled roztomilé body:
- SPRCHA,
- HOLENÍ SE,
- PĚTIMINUTOVÝ ÚKLID

Pak už o něco logičtějšíc a náročnější body, jejichž pomocí dělám věci navíc, jako jsou:
- RANNÍCH 40 KLIKŮ,
- ŠŤÁVA Z VYMAČKANÝCH CITRUSŮ
- STREČINK
- PÉČE O KLOUBY

I několik úkonů, které nelze dělat denně, ale několikrát týdně určitě ano:
- TRÉNINK
- BĚH
- JÓGA (na ní jsem nebyl 9 měsíců, blééé :-( )

Ryze praktické věci, vzhledem k aktuálním dlouhodobějším cílům. Třeba zrovna teď vše směřuji na přijímačky na státní VŠ v červnu 2015, takže tu mám body:
- DENNÍ PŮLHODINA ANGLIČTINY
- MATEMATIKA
- DOZVĚDĚT SE KAŽDÝ DEN NĚCO NOVÉHO, ČÍST SI, PSÁT NA BLOG = PROSTĚ DUŠEVNÍ ROZVOJ

A i několik bodů poukazujících k mých slabinám, které tu ovšem nebudu veřejně probírat :-)

Každý den si večer poctivě pastelkama zakresluji barevné puntíky za (ne)splněné každodenní úkony a na kalkulačce si počítám procentuální úspěšnost toho kterého dne. Průměrně jsem dlouhodobě na 72% :-)
Možná tohle všechno s začmáráváním si barevných puntíků a matematickém vyjadřování kvality dne zní jako šílenost. Ano uznávám, trochu zní. Ale je to skvělá cesta jak si zautomatizovat potřebné návyky a plnit dlouhodobější cíle.

Selhání

Pondělní odpoledne. Napůl sedím, napůl se zkrouceně válím u počítače. Vedle myši při pravé ruce balíček rozbalených papírových kapesníků. U nohou, ležérně přeložených přes stůl s klávesnicí, miska s bílými hrozny. Jsou z alberta - té prodejny, z jejíž útrob skrze reproduktory tak často zní vlezlá odrhovačka o čerstvém ovoci (mimochodem v jedné z jejich reklam jsem hrál BANÁN!!!). To v praxi znamená, že zhruba třetinu hroznových bobulek napůl znechuceně, napůl smířlivě vyhazuji do v koutě se choulícího igelitového pytlíku na odpadky. Nudím se a trošku si zoufám.

 Mám za sebou šestnáct týdnů, kdy si pečlivě zaznamenávám vše, co sním a vypiji. Předchozích patnáct se neslo ve znamení neustálého vylepšování stravovacích návyků a snižování týdenní gramáže blivajzů a nevhodných věcí všeobecně. O tom všem jsem už několikrát psal a rozebral vše dobré a podnětné, co se mi (ne)povedlo za toto období zvládnout.

Jednotýdenní orgie a festival marnosti

Šestnáctý týden byl peklem, utrpením, kdy jsem selhával na všech frontách - špatně jedl, dopřával si sladkého ve velkém a trochu si pokazil i pitný režim. V mé nové "bibli" - knize Jídlo na prvním místě ( http://www.melvil.cz/kniha-jidlo-na-prvnim-miste/ )jsem se opakovaně dočetl, že tahle situace NASTANE!

Prý je prostě přirozené, že po určité době snažení se o nápravu jídelníčku, se některé dlouhodobě zažité zlozvyky vrátí zpět. U někoho dlouhodobě, u jiného přijde alespoň krátkodobý pažravý výkyv a energetický výbuch v útrobách jeho těla.

Zjistil jsem, že jsem jen člověk. Stalo se to totiž i mně. V posledních osmi dnech, včetně bídného dneška, jsem SEŽRAL přesně 5kg něčeho, co se nedá dost dobře nazvat strava. Tu separátové párečky, tam zase trocha pečiva, k obědu flákota vepřového ... a hlavně přesně 2,5kg sladkého lineckého pečiva. Výsledek se dostavil, dle televizí zprofanovaného úslov "jste to, co jíte" velmi rychle.

2,5kg cukru? Kolena praskají ...

Nakynul jsem o zhruba 3kg, bříško dává po delší době světu najevo že je zpět v akci a hlavně po dvou-a-půl kilové náloží chemicky ošetřeného rafinovaného cukru, mi moje kolenní klouby dávají jasně najevo TUDY CESTA NEVEDE, příteli.

Stačilo 8 dní nezřízeného obžerství a mám náběhy na kynutí, v noci se budím, bolí mě klouby a stolice hýří všemi odstíny hnědé a mění skupenství stejně zdatně jako T1000 z druhého Terminátora. Stačí mi tohle jako dostatečné varování? Já pevně věřím že jo. A hlavně není to poprvé, kdy jsem krátkodobě přerušil zdravou životosprávu. Tentokrát je rozdíl o to markantnější o to, že mám za sebou 15 týdnů přísného vylepšování návyků.

A jak z toho ven? Vlastně jsem uplynulý týden nechal přirozeně plynout. Nijak jsem se svým choutkám nebránil. A už vůbec nemám špatné pocity či výčitky ze svého krátkodobého selhání. Vím, že systematickou dvouletou prací jsem postupně shodil 15kg na váze (20kg tuku) a tyto parametry si dlouhodobě držím.

Přežráním se k abstinenci

Ono pomyslné tajemství úspěchu nespočívá v tom rychle shodit velký objem (abych následně o to víc přibral - viz všude omílaný Jo Jo efekt), ale dlouhodobě ctít přibližně zásady zdravého stravování. Když mě přepadně chuť na něco "nevhodného", prostě se tomu nebránit a dopřád mozku toho, oč si žádá. On následně sám brzy zjistí, že to "něco nezbytné" až tolik nahodné není a pro příště si uloží novější info.

Jistě. Ale přeci jen - 2,5kg lineckého pečiva během sedmi dnů?! Jistě, to číslo je příšerné, ale i tentokrát se mi osvědčila taktika "přežráním k abstinenci". Z lineckého se mi dnes zvedá žaludek a já vím, že si možnáááá dám ještě jednu dvě dávky, ale celkově je nechám svému osudu. Úplně stejně, jako jsem to nedávno zvládl s energeťáky, čokoládou, oplatky, oříšky v polevě a kefíry. Tento systém funguje naprosto spolehlivě. Věřte mi.

Whole30 - program na detox navržený v koncentráku.

Podruhé se vracím k pravidelnému zapisování svého každodenního jídelníčku. Minule jsem shrnul poznatky za období 13 týdnů  ZDE

Momentálně jsem uprostřed šestnáctého týdenního cyklu. Za poslední tři týdny jsem hodně koketoval s programem WHOLE30. Ten v krátkosti spočívá v třicetidenním experimentu, během nějž striktně přeruším příjem určitých druhů potravin.

Konkrétně těchto:
- obiloviny lepkové (veškeré pečivo, včetně cereálního i žitného)
- obiloviny bezlepkové (těstoviny a jejich mutace)
- sladkosti a průmyslový cukr
- luštěniny (výjimkou je pouze hrách a fazolové lusky)
- mléčné výrobky (včetně sýrů a kysaných nápojů)
- brambory
- rýže
+ potraviny jako knedlíky či omáčky netřeba zmiňovat ...
+ pít pouze vodu

A jídelníček naopak celý postavím na:
- maso (může být i tučné v podobě vepřového - tedy nejen obvyklé "light" kuřecí či hovězí)
- ryby (sladkovodní, mořské, dary moře)
- vejce (ano ty vejce, v nichž je cholesterol)
- zelenina, opravdu mnoho zeleniny
- ovoce (s mírou - poměr zelenina vs. ovoce by měl být 2:1)

Hned po třech dnech dodržování tohoto programu jsem si uvědomil pár zásadních problémů.

Nešlo tu o povolené suroviny. Vše, co jsem měl povoleno, mi chutnalo. Navíc mě bavilo experimentovat s méně používanými druhy zeleniny a přiměl jsem se nakoupit si zhruba třicítku kvalitních kořenících směsí v jediném pražském kořenářství - U Salvatora. Potud bylo vše v pořádku.

Problémém bylo to, že to u stokilového člověka, který mnohdy nemá čas si doma navařit a je hozen bez předchozích zkušeností do vody, jednoduše nešlo uhlídat.  Takže jsem tyto tři týdny lehce švindloval. Občas si dal brambory, vypotřeboval jedno balení rýže, mléčných výrobků také pár padlo.

Přesto jsem si všiml už za takhle krátkou dobu a jedouce jen na půl plynu, pár zajímavých změn:
- rýže mi naprosto přestala chutnat (vždyť také ostatně jde o prázdné kalorie bez živin - ne náhodou mají Asiati metr padesát a 40kg ...)
- brambory a v nich obsažený škrob jsou potřeba, pokud tedy nejste hubená žena v kanceláři, ale naopak máte náročnější fyzickou práci či sportujete
- lustěniny, v podobě polévky, jsem si dal za tohle období pouze jednou a reakce těla byla velmi jasná = prdění, nadýmání a silný průjem! Lustěniny s klidem vyřadím natrvalo.
- absence pečiva mi nikterak nevadí. Dokonce když jsem si musel dát teď v pondělí jako nouzovku ve městě obloženou bagetu, byl jsem zklamaný mdlou chutí a ani zdaleka mě nenasytila, pouze ucpala a zaplácl jsem si žaludek hmotou s mizivou ntriční hodnotou
- mléčné výrobky bych rozdělil na dvě části. Mléko a jogurtové výrobky mi nechybí. Dříve jsem obojímu holdoval ve velkém a chutnalo mi. Nyní zjiš´tuji, že mě obojí slušně nadýmá. A to včetně všemožných kefírů a zákysů, plných všemožných bifio přátelských bakterií.
Naopak se sýry to tak jednoznačné nemám. Občas si nějaký jako osučást většího jídla dám a ničím mi nevadí.

Úplně zvláš´t chci rozebrat CUKRové výrobky. ám za sebou období čítající 5-6 týdnů, kdy jsem cukry výrazně omezil na minimum. Během tohoto období vymizely výkyve ve výkonosti a náladovost. Tohle jsem už jednou psal. Během používání "ošizeného" programu WHOLE3 se stala ještě jedna dost zásadní věc.

MÁM DLOUHODOBĚ PROBLÉMY S LOKÁLNÍMI ZÁNĚTY V TĚLĚ - PŘEVÁŽNĚ JDE O BOLEST PRAVÉHO KOLENA, ALE OBČAS MĚ PÍCHNE I JINDE. SVĚTE DIV SE, BEZ CUKRU TYHLE CHRONICKÉ BOLESTI VYMIZELY!!!

Jenže cukr je opravdu problém. Přiznám se, že jsem to bez cukru nevydržel a můj mozek, uvyklý na léta špatných stravovacích návyků si říká o svou pocukrovanou daň.
Takže momentálně jsem ve stádiu vytloukání klínů menšími klíny. Nemám chuť na čokoládu, oplatky, sušenky, pudinky, oříšky v čokoládě/jogurtu, ochucené jogurty atd ... tím klíne je pro mě v současnosti linecké pečivo :-)

A bohužel musím konstatovat, že s větším přísunem cukru se mi vrátila chronická bolest některých kloubů + občasný pocit únavy a to převážně dopoledne - tedy v době, než se organismus pořádně nastartuje z ne zcela dobré stravy v předchozím dnu.

Nepanikařím z toho. Z konzultací s více odborníky a po přečtení několika chytrých knížek již totiž vím, že změnit dlouholeté špatné návyky není otázkou dní, ani 16 týdnů. Nejde tu ani o málo pevnou vůli - prostě to tak máme v osbě dáno. Takže nejsem v depresy z dílčích selhání, ale naopak se raduji z dílčích úspěchů.

Dobré zprávy

Blog je celkem osobní věc, proto si tu občas dovolím příspěvek, který nic nevysvětluje, nemá přílišnou informační hodnotu pro jiné, nevzdělává, neposouvá nementoruje ...

Tentokrát bych se rád pochlubil několika věcmi, které si mi daří v soukromém životě posouvat k lepšímu:

1, Dluhy
V loni na jaře jsem měl po neúspěšném podnikání ztrátu zhruba 200 000kč. Postupně si mi podařilo stabilizovat situaci a utvořit si slušné rezervy. Zrovna včera jsem navíc Doplatil svůj poslední úvěr a v současnosti dlužím pouze české spořce na jedné z mých platebních karet přesně 12 968kč. Tohle bych chtěl srovnat ideálně ještě během listopadu 2014.

Jinak vůbec nic - žádný jiný úvěr, žádný leasing, hypotéka, alimenty :-) , splátky za cokoliv, paušál za telefon. Prostě vůůůbec nic! Na tohle jsem hodně hrdý.

2, Cvičení
Stále to hodně drhne a ani zdaleka není optimální, ale vypadá to, že jsem se dokopal k pravidelnému cvičení alespoň 3x týdně a to za minimální asistence trenéra.

3, Jídelníček a boj s cukry
O tomhle bude samostatný příspěvek - nejspíš hned zítra.

4, Psaní.
Blog je fajn věc a samozřejmě sem budu stále něco házet. Nicméně jako další zajímavý posun vidím to, že jsem se odhodlal založit si NOVÝ BLOG. tentokrát pod záštitou iDnes. Toto rozhodnutí mi skýtá dalkeo větší čtenářskou obec a hlavně závazek psát lépe a lépe. Už jsem tam hodil jeden lehce přepracovaný příspěvek z nedávné doby odsud a těší mě čtenost i pozitivní karma. Takže i na tomhle začínám intenzívněji makat.
Adresa blogu jest: http://kovarikmartin.blog.idnes.cz/
Martin na Idnes

5, Taneční + natáčení
Začal jsem chodit do tanečních - klasické tance. Zatím mám za sebou dvě lekce a po počátečním šoku jsem se napodruhé zařadil do lehčího podprůměru. Snad tedy :-) Pokusím se to během podzimu ještě vylepšit a na jaře bych se rád vrhnul ma moderní tance a latinu.

S tím taky souvisí, že umět tančit je zajímavá dovednost pro castingové agentury. Ano, po zhruba 3 letech, kdy jsem točil minimálně nebo vůbec, mám zase relativně chuť znova vkročit do tohoto světa plného čekání, věčného opakování, brzkého vstávání, přejezdů lokací ... a hlavně krásných zážitků. Ale ještě to není úplně ono, ten drajv tam ještě není.

6, Reload :)
Pomalu se mi vrací energie po mizerném létě a mizí pocit přepracování z dřívějška. Takže teď ve velkém začínám řešit i staré resty a komplikovanější záležitosti - například podávám daňové přiznání za loňský rok ehm :-D

A to je pro dnešek vše. Příští text zase opět o zdraví a s hodnotnými informacemi pro ostatní...

Motivace - běžte s úspěchem do háje!

Motivace, motivace, motivace. Být úspěšný, krásný, akční, bystrý, sebevědomý ... Vše zvládat, ničeho se nebát, žít naplno, přijímat nové výzvy ...

Tyhle hesla jsou všude kolem nás. Je toho plná televize. V časopisech se to jen hemží fotkami usměvavých (úspěšných pochopitelně) celebrit. Když otevřu nabídku pracovních inzerátů, je to tam samý proaktivní přístup, tah na branku a touha být nejlepším z nejlepších.  A všude možně kolem nás jsou "rozházené" návody JAK NA TO.

Já mám ovšem pocit, že si ze mě tím neustálým honěním se za úspěchem někdo cíleně dělá srandu. Nebo lépe řečeno někdo (čti: šéfové firem, provozovatelé médií) rád blbne ostatní lidi (čti: je mi 23 let, přijel jsem do Prahy osobákem z Frýdku Místku a mám děravou kapsu), aby dřeli do úmoru na cizích projektech a to pochopitelně za mizerný peníz - ovšem s vidinou toho tolik žádaného postupu na společenském žebříčku a s kouzelnou vizitkou MANAGER v kapsičce předraženého, ovšem patřičně trendy sáčka. A v neposlední řadě je také žádoucí utrácet za "nezbytné" kurzy rozvíjení se a kupovat světové bestsellery o tom, jak zbohatnout/být úspěšný/skvělý/nesmrtelný/věčně mladý ...

Už jako samozřejmost je vnímána  nutnost působit na své okolí patřičně reprezentativním autem a bydlením na úrovni. Stejným samospádem následně vzniká další "nezbytnost" v podobě být zaháčkován v systému na desítky let dopředu za asistence  hypotéky či leasingu. Jen třešničkou na dortu  je pak zjištění, že když jsem pořád v práci, abych si na všechny tyhle "nezbytnosti" vydělal, mám logicky minimum volného času. A když už nějaké to volno mám, chci přece aby to za něco stálo. Takže se to musí pořádně roztočit - ať už v luxusním baru či na oblíbeném eurovíkendu v některé unifikované evropské metropoli.

To, jak si co kdo udělá, je každého věc. Ostatně třeba zrovna já píši první nástřel tohoto textu v sobotu ve 4 ráno, což taky o lecčems svědčí :-) Jo jo, jsou to jen zatrpklé výlevy zhrzeného neúspěšného mladého muže, který je ovšem už příliš starý na to, aby ho vzali do těch naleštěných ofisů, jimiž v tomto textu tak ostentativně pohrdá. Přesně tak :-)

Ne. Motivace a touha uspět jsou krásná věc. Jen je potřeba se zorientovat v přehršli informací jimiž je každý z nás zahlcen a hlavně nepodléhat podprahovému všudypřítomnému namlouvání o "nezbytnosti" vydělávat velké peníze pro možnost utrácet nejlépe ještě větší peníze.

Já si myslím, že je skvělé umět se zmotivovat k nějakému slušnému sportovnímu výkonu, zabojovat s závislostí na některé z moderních přístupných drog či něco krásného vytvořit. Něco, co pomůže ostatním lidem. Jak klišovité, že? Ovšem prachy si za tohle přesvědčení nekoupím... :-)

Tak a co teď s tím vším, sakra?!  Mám zalézt někam hodně hluboko do undergroundu? Zpustnout, koupit si nějaké hipsterské  hadříky a postupně skrze kavárenské intelektuální žvatlání upadnout do letargie a pomalu ale jistě zapšknout a ztratit chuť o reálný svět?  A nebo se naopak vybodnout se na vzletné ideály a kritizování konzumu - stejně povrchní jako konzum sám ... a naklusat do trafiky pro nejnovější annonci abych mohl konečně začít budovat kariéru ?

Tak, jak to nyní vykresluji, vypadá možná lepší ta druhá cesta. Ale já bych to viděl ještě trochu jinak. Co třeba zlatá střední cesta? Pro mě osobně jí je chuť zlepšovat se ve sportu, protože sport posiluje. Uvolňuji pomocí něho nahromaděnou frustraci z toho, že věci ani zdaleka nejdou tak, jak jsem si je nalajnoval. Navíc pravidelné sportování buduje v člověku vytrvalost a pomáhá mu vytvářet zdravé návyky pro ostatní činnosti. Když se nevybodnu na desetikilometrový běžecký výklus, je tu slušná pravděpodobnost, že nemávnu rezignovaně rukou nad problémem v práci, ženskou nebo máknu na svém sociálním zařazení.

A to by bylo pro tentokrát vše. Nevím, zda si lze z tohoto textu něco vzít - možná je tento text pouze zbytečným hledáním rozporů a jeho autor má až příliš volného času, který věnuje přemýšlení o blbostech. Pravdou je, že jsem se potřeboval trochu vypsat a udělalo mi to o něco líp.

A možná jsem si taky tak trochu potřeboval vytvořit alibi pro to, že mi to zrovna teď moc nejde ...

Jídelníček 1. - 13. (10.7. - 5.10.) - Automatizace návyků + boj s cukry vrcholí

Obecných rad jak na životasprávu a na hubnutí je na netu mraky. Nebudu přidávat další, je to zbytečné protože každému funguje ostatně trochu něco jiného. Chci se s vámi ale podělit o svoje vlastní zkušenosti a také co dělat  když vše nejde podle plánů. Takových informací jsem na netu až tak moc nenašel.

Přitom nejde o to, že ten či onen má slabou vůli. Každý občas selže, jsme jen LIDÉ ... Já měl velkou krizi začátkem léta. Nahrnulo se na mně moc práce, učení, vysoké sportovní cíle a navrch ještě ženská. Hrozná kombinace. Tak jsem žral a žral co se namanulo a občas byl pořádně frustrovaný. Na figuře se to pochopitelně nehezky projevilo a proto jsem se začátkem července rozhodl psát si pečlivý soupis ÚPLNĚ VŠEHO co jsem během dne spořádal. Momentálně jsem už u třináctého týdenního jídelníčku a došel jsem k pár zajímavým poznatkům.

1 až 4 týden:
Když jsem začal se zaznamenáváním, myslel jsem si, že jím relativně slušně podle obecných pravidel zdravé výživy. No a přitom jsem se divil proč nehubnu, ba naopak lehce přibírám. Teprve po překontrolování zápisků z prvního týdně jsem zjistil, že často mimoděk v mezičase hlavních jídel přizobávám nějakou sladkost. Ne čokoládky či oplatky, ale mraky musli tyčinek a různě slazených oříšků. Právě nimi jsem kompenzoval předchozí nekontrolovatelní záchvaty přejídání se sladkým ve stresových situacích.

Dále jsem si všiml, že mám v jídleníčku příliš mnoho uzenin. Sice se tu bavíme o "těch hodných", které jsou z cca 90% masa, i tak jsou pěkným malérem. Ano, je tam to maso, tolik potřebné svým obsahem bílkovin a i kolagen pro tvorbu kostí. Jenže už je to průmyslově zpracové maso - sorban draselný, amaranth ... to nezní moc přírodně, že. Takže ukoly pro postupné vylepšování jídleníčku byly dány.

1 týden (- pouze 4 dny) 

Snaha o dobré jídlo, ale v reálu 2,4kg špatně - z toho 1,6kg sladkostí, z toho 1,3kg kefírových nápojů. Sladkosti supluji v podobě nezdravých musli tyčinek. Plus 4,5l špatných nápojů. Pitný režim je příšerný - piji hodně, ale je v tom příliš mnoho mléčných nápojů a energetáků.

2. týden 
Věci, které mám jíst ráno, jím večer - hlavně vejce a ovoce. K tomu navečer mnoho tučného. Téměř vůbec nesnídám - nenastartovává se mi metabolismus. Je tu snaha o vyrovnání překyselení organismu pomocí citrusové šťávy, ale opět nevhodně odpoledne či večer. Pitný režim je tragický - prakticky žádná čistá voda, jen mléčné výrobky a slazené limonády, čímž vyrovnávám relativní absenci sladkostí v potravě. Špatně 2,2kg jídla, z toho 1,8kg sladkosti + neskutečných 8l špatných tekutin

3. týden

 Příliš mnoho ovoce v odpoledních hodinách. Opět řeším absenci cukrovinek kefíry a syrovátkou. Snaha o snídaně, ale je v tom moc pečiva a průmyslových uzenin, které zacpávají organismus. Pitný režim stále hrůza. Zajímavé je, že jídlo je slušné - například cukrovinek velmi málo. Ovšem váhu tlačí nahoře právě množství slazených nápojů. Špatně 1,9kg, z toho 0,6kg sladkosti + 8l nápojů

4. týden
Podobné neduhy jako minulý týden, ale zapisování pomáhá vše vylepšovat a zlepšuje se kvalitní strava. Stále příliš mléčných výrobků. Jídlo 3kg špatně, z toho 1,5kg sladkosti. Přesto lehké snížení váhy díky omezení špatného pití na polovinu - tentokrát 4 litry.

Resume: V tomto období jsem na váze kolem 104-105kg. Jídelníček a zvláště pitný režim jsou chbaé. Váhu držím pouze díky dostatečnému množství pohybu. Trávení je na zoufalé úrovni, metabolismus zpomalený.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
5 až 8 týden:
Podařilo se mi postupně eliminovat chutě na musli tyčinky a výrazně jsem omezil jejich spotřebu. Jenže tělo si i nadále říkalo o cukr. Najednou se mi razantně zvedla spotřeba kefírů a všemožných probiotických a jogurtových nápojů. To dokonce až na 3 - 4 litry týdně. Jasně, pořád lepší než (vesměs nekvalitní) musli a daleko lepší než cukrlátka od Milky či Orionu. Ovšem pořád nic moc.

Naopak uzeniny jse si zakázal velmi snadno. Jednoduše jsem je nahradil kuřecím masem. Tohle vůbec nebolelo - dobře nakořeněné čerstvé prsní řízky vždy chutnají lépe než přesolené trvanlivé slisované trvanlivky. 

V tomto období jsem si začal daleko pečlivěji hlídat i pitný režim. Zjistil jsem, že stejně nenápadně jako cukrovinky, se mi do stravy vkrádají i špatné kalorie v podobě frappe či sládkovy limonády. Je to daleko menší zlo než coca cola či fanta, ale pořád je v těchto nápojích nepřirozené množství cukru, který na chvíli krásně zastimuluje smysly, ovšem po 2-3 hodinkách jste o to víc mrtví a potřebujete další nápojové šidítko. A jen se zkuste mrknout na složení takových "neškodných" dietních nápojů ...

5. týden.
Snídám brzy, mám tam samé "zdravé musli" a zdravé mléčné výrobky, docela sportuji, hodně ovoce a to převážně ráno a přesto se divím, že váha je stále stejná, ikdyž se nijak nepřežírám tučným ani smaženým jídlem! A teď je opravdu dobré, že si vše zapisuji - jím totiž moc na noc a těch "zdravých" věcí je až moc. V praxi totiž celkem 3kg špatně, z čehož cca 2kg mléčné výrobky nad míru + 3,7l silně slazených nápojů a alkoholu. Takže se mi to subjektivně zdá jako skvělý týden, ale černé na bílém bída, která stačí pro udržení váhy. Pohybu málo. 

6. týden
Hrozný týden, po relativně uspokojivém předchozím. Extrémní množství snězeného "zdravého jogurtu s musli" a dalších mléčných výrobků. Navíc jsem pod klamným dojmem předchozího úspěšného stravování polevil i v běžném jídle. V reálu je tam hned 5,7kg špatného jídla, z něhož většina jsou modifikace mléčných výrobků. K tomu 4,5l nejhorších slazených a energetických nápojů. Rovněž trestuhodně málo pohybu. 

7. týden
Jeden ze zdánlivě lepších týdnů - nepřijemná pravda se ukáže v plné nahotě opět po sečtení všech prohřešků. Tentokrát ještě podepřené v podobě moc běžného pšeničného chleba. Dobré je alespoň omezení mléčných výrobků. Špatně 3,8kg jídla, z toho 2,7kg mléčné a sladké výrobky + 3,5 špatného pití. Pitný režim lehce lepší, ale piji málo, takže je zpomaleno trávení a posun opět jalový ...

8. týden
Celkem cvičím, snažím se snídat a běžné jídlo držím na uzdě. Přesto je mým maximem i tentokrát váha lehce nad 100kg. kde je chyba? Opět nevyvážený pitný režim, kde je málo vody a vysoce nadměrná spotřeba mléčných výrobků, ucpávajících střeva. Špatně tedy 5kg jídla, z toho téměř 4kg mléčné výrobky a trochu sladkostí!!! Plus v pitném režimu 3,5l energeťáků a syrovátky

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
9 až 12 týden:
Konečně jsem se pořádně kousnul a úplně odboural i energeťáky. Nebyl to až takový šok díky předchozí regulaci ostatních slazených nápojů. A navíc se mi úplně bezbolestně povedlo najet na ČISTOU VODU.  A je to sakra rozdíl - úplně zmizel skluzavkový efekt ČILÝ PO SLAZENÉM NÁPOJI - MRTVÝ BEZ NĚJ. Té energie mám docela dost od rána až do večera.

Zároveň s mizejícími šoky v podobě rychlých a velkých dávek rafinovaných cukrů v podobě odstranění sladkostí a slazených nápojů postupně slábla i moje chuť po kefírech a mléčných výrobcích. Třeba minulý týden jsem měl pouze jedno půllitrové acidofilní ochucené mléko a to jen "jaksi z povinnosti" - čti nezvyku nepít tyhle nápoje.Chuť jsem na něj neměl. A po vypití mě neskutečně nadmulo.

9. týden
Večer příliš mnoho ovoce. V tomto týdnu je spousta malinkatých prohřešků = dávám si pamlsky za odměnu ...! A večer skoro pokaždé přejídání. Díky velké sportovní aktivitě a stopnutí energeťáků šla ale váha přeci jen dolů k hranici 100kg. Celkově 3,1kg špatných věcí + 4,4l chemikálií a přeslazené limonády + kefíru.

10. týden
V zásadě neřeším "drobnosti," kdy si k snídani často dopřávám třeba kuřecí žízky, jelikož je během dne vytrávím a je to jídlo jakžtakž v normě. Opět opakuji mnohokrát provařené chyby - na noc nevyrovnané jídla, večer příliš ovoce, mnoho mléčných výrobků, do toho jsem si oblíbil jádra v karobu a jogurtu. Nepomáhá, že běžná strava je O.K. - tyhle "malé" stále se opakující prohřešky zapříčinují, že se ze své váhy 100kg +/- 3kg nemůžu nikam posunout. Alespoň pitný režim je daleko lepší. Špatně 5kg jídla - většina opět mléčné výrobky. V pití jen 0,3l coly.

 11. týden

Skvělý pitný režim, kde je jen voda a minerálka. Do toho výborná běžná strava, vesměs doma připravovaná a se značným podílem zeleniny. Jenže - 4kg špatně, z toho opět většina mléčné výrobky a lehce sladkosti. Plus nevyvážené večeře.

12. týden
Jím relativně málo, protože jím dost dobře a to věci, v nichž je spousta živin. Ani tolik nevadí nevalná pohybová aktivita. Kvalitní všeobecné jídlo je po hříchu "vykoupené" spoustou regulerních cukrovinek. Škoda dalšího promarněného týdne. Celkem 2,8kg špatného jídla, z něhož je 2kg sladkosti. Pitný režim vynikající.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
13 týden:
Zase se to snažím posouvat o kousek dál. S těmi cukry je to totiž daleko složitější. Jsou potřeba - vyživují svaly, mozek, jsou důležité pro buňky, ale musí být přírodní. Proto aktuálně poprvé v životě zařazuji do svého jídelníčku BATÁTY - sladké brambory. Mám po jejich konzumaci dobrý pocit, že mám něco sladké a hlavně jsou dvakrát výživnější než obyčejné brambory, což v praxi znamená, že mi stačí poloviční porce ... No vida a jak se krásně elegantně vracíme k hubnutí.

Jen to chce trpělivost, přemýšlet o širších souvislostech a pečlivě si zaznamenávat co doopravdy jíme. Ono totiž opravdu nejde ze dne na den změnit návyky. Jde o proces na pomezí týdnů až měsíců. Těch poznatků mám ještě víc - třeba co s cholesterolovými vajíčky a kdy se přes den nejvíc bez obav naládovat, ale to až zase o něco později.

DOPLNĚNO 7/1/2015:

V zásadě asi nejlepší týden prvního čtvrtroku, kdy jsem si zapisoval podrobný jídelníček. Solidní pohyb, skvělý pitný režim. Jídelníček mi vlastně kazí pouze extrémní spotřeba jader v karobu a jogurtové polevě. Špatně 1,7kg, vše sladkosti a mléčné výrobky.

P.S. A co ta váha? Před začátkem zapisování jídleníčku jsem měl 104kg, postupně jsem to stlačil na 101kg, ale v momentě, kdy jsem přestal s enegeťáky (které dehydrují organismus) a zavodnil se čistou vodou, jsem se dostal na 102-103kg. Jakmile si játra a tělo zvyklo na větší přisun nechemických tekutin, váha samovolně klesla na aktuálních 99kg. Přitom jím opravdu hodně a v ničem se neomezují - myšleno maso, ryby, zelenina, ovoce, vejce, voda ...

P.P.S. EDIT 7/1/2015 - ke každému týdnu jsem si dopsal zvlášt další odstavec, kterými vlastně vysvětluji pozitivní bilanci ohledně finální váhy tohoto cyklu. 

Nejdůležitější tajemství

Tohle video je hodně provařené. Česká mutace má téměř 600 000 shlédnutí. O Arnoldovi ani nemluvě. Všichni jej známe jako akční ikonu a mizerného herce. Většina lidí, kteří cvičí, také vědí o jeho sedmi titulech Mr. Olympia. Minulý rok i u nás vyšel překlad jeho autobiografie Total Recall.

Je to pořádná bichle. Má snad kolem 800 stránek a od první po poslední z nich překypuje informacemi, vzpomínkami a radami. Teprve po jejím přečtení jsem dokázal naplno ocenit i Arnieho kariéru v politice a co vše musel dokázat zvládnout při denodenních jednáních s lidmi všech možných branží, názorů a motivací. Vřele ji doporučuji.

Nicméně zpět k tomuto motivačnímu videu. Nebudu jej nijak komentovat. Jen se zaměřím na jednu větu hned z úvodu:

Kým chceš být? Ne čím, ale kým? A trvalo mi hodně dlouho než jsem pochopil rozdíl mezi KÝM a ČÍM.

 

A to je pro dnešek vše přátelé. Musím totiž vyměnit v kuchyni u dřezu sifon a vyšťárad z trubek spoustu odpadu :-)