Momentálně jsem uprostřed šestnáctého týdenního cyklu. Za poslední tři týdny jsem hodně koketoval s programem WHOLE30. Ten v krátkosti spočívá v třicetidenním experimentu, během nějž striktně přeruším příjem určitých druhů potravin.
Konkrétně těchto:
- obiloviny lepkové (veškeré pečivo, včetně cereálního i žitného)
- obiloviny bezlepkové (těstoviny a jejich mutace)
- sladkosti a průmyslový cukr
- luštěniny (výjimkou je pouze hrách a fazolové lusky)
- mléčné výrobky (včetně sýrů a kysaných nápojů)
- brambory
- rýže
+ potraviny jako knedlíky či omáčky netřeba zmiňovat ...
+ pít pouze vodu
A jídelníček naopak celý postavím na:
- maso (může být i tučné v podobě vepřového - tedy nejen obvyklé "light" kuřecí či hovězí)
- ryby (sladkovodní, mořské, dary moře)
- vejce (ano ty vejce, v nichž je cholesterol)
- zelenina, opravdu mnoho zeleniny
- ovoce (s mírou - poměr zelenina vs. ovoce by měl být 2:1)
Hned po třech dnech dodržování tohoto programu jsem si uvědomil pár zásadních problémů.
Nešlo tu o povolené suroviny. Vše, co jsem měl povoleno, mi chutnalo. Navíc mě bavilo experimentovat s méně používanými druhy zeleniny a přiměl jsem se nakoupit si zhruba třicítku kvalitních kořenících směsí v jediném pražském kořenářství - U Salvatora. Potud bylo vše v pořádku.
Problémém bylo to, že to u stokilového člověka, který mnohdy nemá čas si doma navařit a je hozen bez předchozích zkušeností do vody, jednoduše nešlo uhlídat. Takže jsem tyto tři týdny lehce švindloval. Občas si dal brambory, vypotřeboval jedno balení rýže, mléčných výrobků také pár padlo.
Přesto jsem si všiml už za takhle krátkou dobu a jedouce jen na půl plynu, pár zajímavých změn:
- rýže mi naprosto přestala chutnat (vždyť také ostatně jde o prázdné kalorie bez živin - ne náhodou mají Asiati metr padesát a 40kg ...)
- brambory a v nich obsažený škrob jsou potřeba, pokud tedy nejste hubená žena v kanceláři, ale naopak máte náročnější fyzickou práci či sportujete
- lustěniny, v podobě polévky, jsem si dal za tohle období pouze jednou a reakce těla byla velmi jasná = prdění, nadýmání a silný průjem! Lustěniny s klidem vyřadím natrvalo.
- absence pečiva mi nikterak nevadí. Dokonce když jsem si musel dát teď v pondělí jako nouzovku ve městě obloženou bagetu, byl jsem zklamaný mdlou chutí a ani zdaleka mě nenasytila, pouze ucpala a zaplácl jsem si žaludek hmotou s mizivou ntriční hodnotou
- mléčné výrobky bych rozdělil na dvě části. Mléko a jogurtové výrobky mi nechybí. Dříve jsem obojímu holdoval ve velkém a chutnalo mi. Nyní zjiš´tuji, že mě obojí slušně nadýmá. A to včetně všemožných kefírů a zákysů, plných všemožných bifio přátelských bakterií.
Naopak se sýry to tak jednoznačné nemám. Občas si nějaký jako osučást většího jídla dám a ničím mi nevadí.
Úplně zvláš´t chci rozebrat CUKRové výrobky. ám za sebou období čítající 5-6 týdnů, kdy jsem cukry výrazně omezil na minimum. Během tohoto období vymizely výkyve ve výkonosti a náladovost. Tohle jsem už jednou psal. Během používání "ošizeného" programu WHOLE3 se stala ještě jedna dost zásadní věc.
MÁM DLOUHODOBĚ PROBLÉMY S LOKÁLNÍMI ZÁNĚTY V TĚLĚ - PŘEVÁŽNĚ JDE O BOLEST PRAVÉHO KOLENA, ALE OBČAS MĚ PÍCHNE I JINDE. SVĚTE DIV SE, BEZ CUKRU TYHLE CHRONICKÉ BOLESTI VYMIZELY!!!
Jenže cukr je opravdu problém. Přiznám se, že jsem to bez cukru nevydržel a můj mozek, uvyklý na léta špatných stravovacích návyků si říká o svou pocukrovanou daň.
Takže momentálně jsem ve stádiu vytloukání klínů menšími klíny. Nemám chuť na čokoládu, oplatky, sušenky, pudinky, oříšky v čokoládě/jogurtu, ochucené jogurty atd ... tím klíne je pro mě v současnosti linecké pečivo :-)
A bohužel musím konstatovat, že s větším přísunem cukru se mi vrátila chronická bolest některých kloubů + občasný pocit únavy a to převážně dopoledne - tedy v době, než se organismus pořádně nastartuje z ne zcela dobré stravy v předchozím dnu.
Nepanikařím z toho. Z konzultací s více odborníky a po přečtení několika chytrých knížek již totiž vím, že změnit dlouholeté špatné návyky není otázkou dní, ani 16 týdnů. Nejde tu ani o málo pevnou vůli - prostě to tak máme v osbě dáno. Takže nejsem v depresy z dílčích selhání, ale naopak se raduji z dílčích úspěchů.
Žádné komentáře:
Okomentovat