Všechny ostatní příspěvky na tomto blogu jsou psány s výhledem na pozdější zkompletování v rámci napsání knihy. Většinu textů sdílím i na facebook, protože prostě rád píši i pro jiné. Jsou veřejné.
Ne tak nově zvniklá rubrika POZNÁMNÍČEK. Sem si totiž budu zapisovat myšlenky, které mně tak porůznu napadají na záchodě, v metru, před spaním, na cestách ... a z nichž nechci mít regulerní blogerské články. Zařadím si je až později do širšího kontextu s jinými texty ... Dík za pochopení :-)
1.
Když jsem běžel svůj první maraton, měl jsem načteno jak běhají indiáni kdesi v jižní americe. Znal jsem mraky úplně zbyečné teorie, načetl kvanta informací o různých běžeckých stylech, ale nikdo mi neporadil, že k tomu, abych doběhl do cíle, potřebuji průběžně doplňovat obyčejnou sůl abych neměl křeče a neodpadl v třičtvrtě cesty.
Zhruba takhle to funguje se vším. Žijeme v době, kdy jsme zahlceni spoustou informací - mnohdy nekvalitními (viz můj text Příliš mnoho nekvalitních informací kolem nás), pak o tom příliš přemýšlíme, zahltíme sami sebe a zblbneme. Mnoho vědění škodí, některé věci je dobré dělat aniž bych nutně musel vědět dopodrobna jak vlastně fungují.
2.
Kupčení s cukry
Viděl jsem na stream.cz díl Jídlo s.r.o věnovaný výrobě cukru z řepky olejné, z nějž jsem zjistil, že rozdíl mezi bílým cukrem a hnědým cukrem není z hlediska živin žádný. Hnědý je neumytý bílý ...
Hnědý je ale často dražší. Bývá propagován jako něco lepšího, zdravějšího, víc BIO ... proč to tak je? Jednoduše proto, že někdo chce vydělat víc peněz, tak záměrně vyzdvyhuje neexistující NADkvality obyčejné věci. Takhle to přeci taky funguje i v mnoha jiných ohledech. Všude jsme pod vlivem médií, reklam, jiných manipulujících lidí.
Stejné jako s hnědým cukrem je to u nás i s glorifikací kukuřičného sirupu. V Americe jde o nejběnější sladidlo, prootže je u nich nejlevnější - v Česku je tendence jej opět vyzdvyhovat za účelem mastného zpeněžení "něčeho extra, zde nedostupného" :-)
To samé platí o českých vlašských ořeších versus dovážené dražší pekanové ořechy ...
pondělí 23. února 2015
Týdelníček 31 + 32 + 33 (2.2. - 22.2.) - Nekecej a makej
Tentokrát vezmu jedním vrzem hned tři předchozí týdny. Není to tím, že bych se flákal a nechtělo se mi psát - ikdyž v rámci životosprávy jsem to flákal, jel jsem jen tak na 70-80%. Spíš jsem se snažil přibrzdit a trochu popřemýšlet plus si ujasnit pár věcí.
Neradujte se ovšem příliš - žádné pikošky z osobního života se konat nebudou. Milenky, přátelé, nepřátelé, komu co kde jak udělám(lal jsem), nic z toho ...
1.Mám se rád, ikdyž nejsem dokonalý stroj
Má smysl držet určité předsevzetí a za každou cenu plnit "normy," ikdyž zrovna nejsou nejlepší podmínky?
Konkrétně mám na mysli stravu. Samozřejmě dál jedu podle zažitých kolejí - piju co nejvíce vody a čaje, jím maximum mnou vařených jídel, vyhýbám se uzeninam a přecukrovaným sladkostem, maximálně omezuju svinstva. Ale nijak se nezlepšuji - dám si klidně kvalitní čokoládu, brambory, rýži, smetanu, občas i tvrdý sýr ...
V tomto ohledu jsem si řekl, že to nebudu hrotit. Momentální podmínky nejsou ideální, tak se svým striktním držením WHOLE 30 počkám ještě pár týdnů. Jde o to, že stále ještě pracuji na venkovním tržišti, kde sice mohu jíst zmrzlou zeleninu ze svých krabiček, ale zatím umřít nehodlám - tak tam do sebe denně láduji zde dostupnou NEKVALITNÍ a PŘESOLENOU polévku + si občas na uklidnění nervů dám bio sladkosti z přilehlého country life. Takže nadále držím stabilní váhu 101 až 103 kg, v závislosti na zadržování vody, respektive soli z těch mizerných polívek.
Neproklínám se, nenadávám si. Prostě to tak teď je.
2, Žádné zbytečné řeči
Právě proto jsem tu nechtěl psát úplně zbytečné texty o stravování, které mě nikam neposouvají a mým čtenářům rovněž nic nedávají. KDO NA POTKÁNÍ MLUVÍ O TOM, CO BY RÁD UDĚLAL, TEN TOHO V REÁLU AŽ TAK MOC NEUDĚLÁ. Takže tak.
3. Knihy a osobní uvědoměmí se
Přečetl jsem si dvě zajímavé knihy od Ivo Tomana. Tento člověk je úspěšný podnikatel a vedle toho se živí nastartováváním a motivováním ostatních lidí. Jak jsem po loňské zkušenosti zavrhnul všechny možná motivátory, guru, kouče, osobnostní bůhví co ... tak pan Toman mi zatraceně sednul. Z jeho knih jsem si dost vzal - prot viz bod dva = méně zbytečného tlachání a raději více koncentrace na důležité věci.
4. Mezilidské vztahy
Dle principů z knihy Čtyři dohody (popsal jsem v jiném článku) a toho, co jsem vyčetl z Tomanových knih DEBORDELIZACE HLAVY a ÚSPĚŠNÁ SEBEMANIPULACE se snažím neřešit lidské vztahy a nemrhat energií na blbostech jako je kdákání o politice, fotbale, hospdské plkání všeobecně
5. Vylepšování životní úrovně a prostředí v němž žiji
Lépe se člověku dařía je spokojenější
- když je zdravý než nemocný
- když má prachy než dluhy
- když má doma uklizeno než bordel
- když se s nikym nemusí hádat
- když má lepší vybavení než mizerné nebo žádné
- když má koníčky a rozvíjí se po všech směrech
- když relaxuje než jen upnutě počítá prachy
Zní to až primitivně co (opět podle Tomana a jeho teze ZPRIMITIVNĚTE K ÚSPĚCHU)? :-)
No tak se snažím být hodnější na lidi v práci, mít míň kritických ablbých poznámek, nesoudit moc jiné, uklízet si, koupil jsem si pár kusů kuchyňského náčiní, kvalitní maso, vydělávám prachy a strkám je do státního sociálního systému. Prostě rovnám co nejvíc základy, na kterých budu do budoucna stavět.
Toť vše, přátelé. Tak hezký den :-)
Neradujte se ovšem příliš - žádné pikošky z osobního života se konat nebudou. Milenky, přátelé, nepřátelé, komu co kde jak udělám(lal jsem), nic z toho ...
1.Mám se rád, ikdyž nejsem dokonalý stroj
Má smysl držet určité předsevzetí a za každou cenu plnit "normy," ikdyž zrovna nejsou nejlepší podmínky?
Konkrétně mám na mysli stravu. Samozřejmě dál jedu podle zažitých kolejí - piju co nejvíce vody a čaje, jím maximum mnou vařených jídel, vyhýbám se uzeninam a přecukrovaným sladkostem, maximálně omezuju svinstva. Ale nijak se nezlepšuji - dám si klidně kvalitní čokoládu, brambory, rýži, smetanu, občas i tvrdý sýr ...
V tomto ohledu jsem si řekl, že to nebudu hrotit. Momentální podmínky nejsou ideální, tak se svým striktním držením WHOLE 30 počkám ještě pár týdnů. Jde o to, že stále ještě pracuji na venkovním tržišti, kde sice mohu jíst zmrzlou zeleninu ze svých krabiček, ale zatím umřít nehodlám - tak tam do sebe denně láduji zde dostupnou NEKVALITNÍ a PŘESOLENOU polévku + si občas na uklidnění nervů dám bio sladkosti z přilehlého country life. Takže nadále držím stabilní váhu 101 až 103 kg, v závislosti na zadržování vody, respektive soli z těch mizerných polívek.
Neproklínám se, nenadávám si. Prostě to tak teď je.
2, Žádné zbytečné řeči
Právě proto jsem tu nechtěl psát úplně zbytečné texty o stravování, které mě nikam neposouvají a mým čtenářům rovněž nic nedávají. KDO NA POTKÁNÍ MLUVÍ O TOM, CO BY RÁD UDĚLAL, TEN TOHO V REÁLU AŽ TAK MOC NEUDĚLÁ. Takže tak.
3. Knihy a osobní uvědoměmí se
Přečetl jsem si dvě zajímavé knihy od Ivo Tomana. Tento člověk je úspěšný podnikatel a vedle toho se živí nastartováváním a motivováním ostatních lidí. Jak jsem po loňské zkušenosti zavrhnul všechny možná motivátory, guru, kouče, osobnostní bůhví co ... tak pan Toman mi zatraceně sednul. Z jeho knih jsem si dost vzal - prot viz bod dva = méně zbytečného tlachání a raději více koncentrace na důležité věci.
4. Mezilidské vztahy
Dle principů z knihy Čtyři dohody (popsal jsem v jiném článku) a toho, co jsem vyčetl z Tomanových knih DEBORDELIZACE HLAVY a ÚSPĚŠNÁ SEBEMANIPULACE se snažím neřešit lidské vztahy a nemrhat energií na blbostech jako je kdákání o politice, fotbale, hospdské plkání všeobecně
5. Vylepšování životní úrovně a prostředí v němž žiji
Lépe se člověku dařía je spokojenější
- když je zdravý než nemocný
- když má prachy než dluhy
- když má doma uklizeno než bordel
- když se s nikym nemusí hádat
- když má lepší vybavení než mizerné nebo žádné
- když má koníčky a rozvíjí se po všech směrech
- když relaxuje než jen upnutě počítá prachy
Zní to až primitivně co (opět podle Tomana a jeho teze ZPRIMITIVNĚTE K ÚSPĚCHU)? :-)
No tak se snažím být hodnější na lidi v práci, mít míň kritických ablbých poznámek, nesoudit moc jiné, uklízet si, koupil jsem si pár kusů kuchyňského náčiní, kvalitní maso, vydělávám prachy a strkám je do státního sociálního systému. Prostě rovnám co nejvíc základy, na kterých budu do budoucna stavět.
Toť vše, přátelé. Tak hezký den :-)
úterý 3. února 2015
Jídelníček 30 (26.1. - 1.2.) - Červí díra
Tento týden bych nejraději zrušil. Úplně bych jej vyškrtnul a dělal, že tu jednoduše není a nikdy ani nebyl - po dvacetdevítce následuje prostě jednatřicítka! Takhle to přeci vždy bylo, je a bude na věky věků. Basta fix!
Jak už vyplynulo z perexu, poslední sedmidenní jsem jedl mizerně a je to na mém bříšku znát ...
Zjišťuji totiž, že mým současným problémem není laxní snaha o správnou výživu, ani nechuť k práci na sobě, doprovázená naopak velkou chutí se na vše v*srat. Tohle snad mám už za sebou. Takhle tomu bylo v začátcích, kdy jsem dva roky zpátky chvíli běhal, pak zase ne. Chvíli chtěl jíst zdravě, abych následně tělo krmil uzeninami.
Problémem Marti dneška je sebekázeň. Stačila totiž jedna návštěva matky a jejího přítele na Moravě, kde, myšleno v dobrém, mi bylo neustále podsouváno něco k jídlu, rozmrazovány zbytky vánočního cukroví a další a další zvěrstva proti života správě ... a problém byl hned na cestě. Než, abych poslouchal starostlivé kňourání mámy na téma jak hrozně hubnu, raději jsem tiše spřádal vše, co mi bylo nošeno až pod nos na pomyslném stříbrném podnose.
I když moment!
Zas tak tragický jsem nebyl a neměl bych se ani tolik hanit. Za můj třídenní pobyt v království obžerství jsem byl hned 2x poctivě cvičit a zbytek týdne jsem dojel na snesitelném módu. Navíc jsem během tohoto týdne absolvoval slušné školení na téma keramické pánve, hrnce s pokličkami a pečící nádoby.
Nechal jsem se rovněž změřit a zvážit na spešl přístroji, zjišťujícím poměr tuku a svalů v těle, zavodnění organismu a množství viscerálního (skrytého břišního) tuku. Marný týden to nebyl.
Ale přeci jen - uzavřeme nyní takovou malinkatou, zcela neškodnou dohodu, že tento týden nikdy neproběhl a ani já se tím pádem nemusím z ničeho zpovídat. Oukej? Oukej! A pšššt teda :-)
Jak už vyplynulo z perexu, poslední sedmidenní jsem jedl mizerně a je to na mém bříšku znát ...
Zjišťuji totiž, že mým současným problémem není laxní snaha o správnou výživu, ani nechuť k práci na sobě, doprovázená naopak velkou chutí se na vše v*srat. Tohle snad mám už za sebou. Takhle tomu bylo v začátcích, kdy jsem dva roky zpátky chvíli běhal, pak zase ne. Chvíli chtěl jíst zdravě, abych následně tělo krmil uzeninami.
Problémem Marti dneška je sebekázeň. Stačila totiž jedna návštěva matky a jejího přítele na Moravě, kde, myšleno v dobrém, mi bylo neustále podsouváno něco k jídlu, rozmrazovány zbytky vánočního cukroví a další a další zvěrstva proti života správě ... a problém byl hned na cestě. Než, abych poslouchal starostlivé kňourání mámy na téma jak hrozně hubnu, raději jsem tiše spřádal vše, co mi bylo nošeno až pod nos na pomyslném stříbrném podnose.
I když moment!
Zas tak tragický jsem nebyl a neměl bych se ani tolik hanit. Za můj třídenní pobyt v království obžerství jsem byl hned 2x poctivě cvičit a zbytek týdne jsem dojel na snesitelném módu. Navíc jsem během tohoto týdne absolvoval slušné školení na téma keramické pánve, hrnce s pokličkami a pečící nádoby.
Nechal jsem se rovněž změřit a zvážit na spešl přístroji, zjišťujícím poměr tuku a svalů v těle, zavodnění organismu a množství viscerálního (skrytého břišního) tuku. Marný týden to nebyl.
Ale přeci jen - uzavřeme nyní takovou malinkatou, zcela neškodnou dohodu, že tento týden nikdy neproběhl a ani já se tím pádem nemusím z ničeho zpovídat. Oukej? Oukej! A pšššt teda :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)