Jak už vyplynulo z perexu, poslední sedmidenní jsem jedl mizerně a je to na mém bříšku znát ...
Zjišťuji totiž, že mým současným problémem není laxní snaha o správnou výživu, ani nechuť k práci na sobě, doprovázená naopak velkou chutí se na vše v*srat. Tohle snad mám už za sebou. Takhle tomu bylo v začátcích, kdy jsem dva roky zpátky chvíli běhal, pak zase ne. Chvíli chtěl jíst zdravě, abych následně tělo krmil uzeninami.
Problémem Marti dneška je sebekázeň. Stačila totiž jedna návštěva matky a jejího přítele na Moravě, kde, myšleno v dobrém, mi bylo neustále podsouváno něco k jídlu, rozmrazovány zbytky vánočního cukroví a další a další zvěrstva proti života správě ... a problém byl hned na cestě. Než, abych poslouchal starostlivé kňourání mámy na téma jak hrozně hubnu, raději jsem tiše spřádal vše, co mi bylo nošeno až pod nos na pomyslném stříbrném podnose.
I když moment!
Zas tak tragický jsem nebyl a neměl bych se ani tolik hanit. Za můj třídenní pobyt v království obžerství jsem byl hned 2x poctivě cvičit a zbytek týdne jsem dojel na snesitelném módu. Navíc jsem během tohoto týdne absolvoval slušné školení na téma keramické pánve, hrnce s pokličkami a pečící nádoby.
Nechal jsem se rovněž změřit a zvážit na spešl přístroji, zjišťujícím poměr tuku a svalů v těle, zavodnění organismu a množství viscerálního (skrytého břišního) tuku. Marný týden to nebyl.
Ale přeci jen - uzavřeme nyní takovou malinkatou, zcela neškodnou dohodu, že tento týden nikdy neproběhl a ani já se tím pádem nemusím z ničeho zpovídat. Oukej? Oukej! A pšššt teda :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat