Vetřelčí zaprodanec

Fuj! Už i obludy z vesmíru udělají cokoliv pro mamon!

Recenze Nouzový východ + Leonardo DiCaprio

aneb jak se žije Kate Winslet a Leo DiCapriovi v manželstvíTentokrát se místo na zaoceánském parníku začátku století ocitáme na americkém maloměstě let padesátých. Frank Wheeler (Leonardo DiCaprio) se právě se svou ženou April (Kate Winslet) přestěhoval do klidné uličky v jedné zapadlé čtvrti. Jsou plní nadějí a očekávání co jim přinese život a společně se smějí zaběhnutým konvencím a pravidlům okolního světa. STŘIH.

Jsme o několik let dál. Wheelerovi mají dvě malé děti. Ona je typická žena v domácnosti, on má nudnou práci a jsou společně zajatci každodenního stereotypu. Je nejvyšší čas na změnu a April impulsivně vymyslí, že nejlepší bude zpřetrhat vazby s okolím a přestěhovat se třeba ... do Paříže.

Americká krása není až tak dokonalá

První, co trochu znalého diváka napadne, když si přečte nástin děje tohoto filmu je, že by se mohlo jednat o něco velmi podobného Mendesově filmové prvotině Americká krása. Ne až tak úplně. Debut Sama Mendese byl kritikou společnosti obecně. A navíc místy docela dost hravý a plný černého humoru.

Nouzový východ se zaměřuje na soužití dvou konkrétních lidí. Film se po celou dobu bere smrtelně vážně. Pravda, sledujeme tu na úvod namlouvání rozpustilého a drzého Franka jedné vycházející filmové hvězdičky jménem April. Ovšem ze sebevědomého frajírka bez životních jistot a z rozpustilé blondýny se za pár let, pod vlivem soukolí jménem život, stane obyčejná unuděná manželská dvojice, plná výčitek k tomu druhému.

Jsem nudný a bez ideálů, miluj mě

Přeměna je to velmi mrazivá a v podání tak skvělých herců jakými DiCaprio s Winslet jsou, (dohromady mají už 8 nominací na Oscary) rovněž přesvědčivá. Nouzový východ v celé nahotě ukazuje, jak můžou být pošlapány ideály mládí. Předhazuje nám, jak lehce může mladý člověk narazit a nechat se semlýt systémem a jak se, díky rezignaci dál pracovat na sobě i svém vztahu, může stát z instituce manželství vězení a trest.

Mendes představí divákům velmi sympatický pár. Chvíli si s obecenstvem v sále hraje a dává mu naději na "nekonfliktní a příjemný" zážitek, jako tomu bylo u Americké krásy. Dokonce se můžeme těšit i na diblíkovské plánování úprku do Paříže. Pak diváka ale nečekaně zpraží v momentě, kdy se Frank s April do krve pohádají a my sledujeme nemilosrdně podané bourání snů a rozšlapávání tužeb i ideálů.

Deprese hodná Oscarů?

Beze špetky humoru, nadhledu, porozumění, či jen ironie máme na stříbrném podnose krizi manželského páru v plné nahotě. Sledujeme postupné odcizení si obou manželů. On selhává jako rozhodná hlava rodiny, co má svou choť podporovat v těžkých chvílích, protože není takovou osobností, jak si sám myslel. Ona se mění v smutnou trosku, plnou pokrytectví a nalhávání si reality.

Ještě větší působivosti tomu všemu dodávají vybraní herci. Myslím, že mezi čtenáři těchto řádek není nikdo, kdo by neznal rozpustilé milenecké hrátky titulní dvojice v Cameronově Titaniku. O to víc vynikne ta propastná proměna. Leo, jenž se úspěšně vymanil z rolí hezounků, s přehledem zahraje třicetiletého tatíka s začínajícím bříškem. Kate zase přesvědčive přeskočí z lehkovážné dívčiny v zhrzenou a apatickou hospodiňku.

Téměř dokonalý film

Sledovat ty dva na plátně je mimořádný zážitek. Oba předvádějí vysokou školu herectví a což je nejdůležitější, mají v zádech podporu v podobě bezchybného Mendese a bravurně načrtnutých charakterů. Motivace postav je dokonalá a v každem momentě nezaujatý divák chápe proč se chovají v tu chvíli právě tak, jak se chovají. V tomto ohledu nelze nic vytknout.

A teď vyvstává asi nejdůležitější otázka - pro koho je tento film natočen? Určitě bych se nenechal zlákat velmi cukrkandlovým plakátem a netěšil se na romanci, nebo hezký film o vztazích. Zapomeňte na Americkou krásu a zapomeňte rovněž na Titanic.

Sam Mendes nám záměrně předkládá drama plné výčitek a deprese. Neuhýbá před ničím a ukazuje věci které nemáme rádi a kterých se bojíme. Připomíná, že uplně každému z nás se může stát to, co hrdinům filmu. Záměrně je zde mnoho pasáží, kdy se téměř nemluví a sledujeme Franka s April v nudných a jednotvárných situacích. Čili přesně tak, jak to mnohdy bývá i v naší realitě všedního dne.

Verdikt:

Sam Mendes dokazuje naplno i ve svém čtvrtém celovečerním filmu režijní talent a mimořádnou vyváženost kvality svých flmů. V Nouzovém východě rozkrývá až na dřeň krizi manželského páru a neuhýbá ani při zobrazování dost nepříjemných životních pravd. Nečekejte opravdu nic povzbudivého. Tento film totiž mrazí a tne do živého masa. Doporučuji spíše lidem, co už mají něco v životě za sebou a mají rádi vztahové filmy Ingmara Bergmana.

Hodnocení: 9/10

Recenze Underworld 3: Vzpoura Lycanů

Je modrá skutečně dobrá a prospěla této sérii výměna režiséra i hlavní hvězdy?První dva díly upírsko - vlkodlačí řežby slušně vydělávaly, tak se není moc co divit, že po čase tu máme pokračování. Tentokrát ale bez režiséra první dvou dílů Lena Wisemana a bez jeho dvorní herečky a manželky v jednom, Kate Beckinsale. Celý děj se přesunul o zhruba 1000 let dozadu a plně se odehrává v temném středověku. Ve středu dění všeho je opět netradiční milenecký pár - on, vlkodlak (=Lycan) Lucian, se zamiluje do ní, upírky Sonji a společně čelí nebezpečí v podobě nepřejícího Sonjina otce Viktora, který si zotročil všechny Lycany z široka daleka. Lucian se porobené vlkodlaky snaží sjednotit a vytáhnout k poslednímu velkému boji, jenž má vše zvrátit. Lucianův a Sonjin boj o právo na společný život a lásku může začít...

Osobně nemám rád ani jeden z předchozích dílů a když jsem slyšel, že trojku přebere po Wisemanovi někdo jiný a hlavně, že se bude odehrávat v naprosto rozdílném prostředí, tak moje srdíčko milovníka hororů celkem zaplesalo. Skutečně jsem se naivně začal těšit na vtipné béčko ve stylu třeba třetího Resident Evil nebo druhého Blade. Po shlédnutí prvního traileru na Vzpouru Lycanů jsem ale rychle vystřízlivěl. Správně bych měl teď mlžit a snažit se důležité fakta schovat až na závěr textu, jenže ono to nejde. Trojka Underworlu je úplně stejná jako předchozí dva díly. Opět sledujeme milenecký pár v boji proti všem. A opět je to naprosto stejně stylizované jako jeho filmoví bratříčci.

Nejen dobří holubi se vracejí

Tak si to dáme pěkně popořadě. Po Kate Beckinsale přebrala úlohu hodné upírky Rhona Mitra. Není to ani výhra a ani prohra, jelikož je na tom milá Rhona s herectvím stejně bídně jako Kate. Ale pány budou zajímají jiné věci, že. No i když je tahle Angličanka o tři roky mladší než Kate, tak vypadá spíš jako její starší sestra a většinu filmu tráví zabalená v sexy vymóděném brnění. Jejího vlkodlačího milence Luciana si zahrál Michael Sheen a tentokrát oproti Underworld a Underworld: Evolution jeho postava získala o dost více prostoru i důležitosti. Ovšem chlápka co všechny zrube a spasí svět mu moc neuvěříte. Jde tu jasně vidět, že příběh trojky je spíchnutý horkou jehlou a že Sheen nikdy neměl mít tolik prostoru co teď. Bill Nighty, jakožto hlavní upír Viktor a největší záporák v jednom, si odehraje své a hlavně díky němu se Vzpoura Lycanů nemění až tak příliš často v paskvil hodný posměchu.

Povozit se na tomto filmu by bylo velmi snadné. Má spousty neduhů, kterým vévodí dějové nelogičnosti a nezvládnutý scénář. O mnohdy hloupém, až idiotském chování postav snad netřeba mluvit. V Underworld 3 jsou přesně ty samé nedostatky co v předchozích dílech. Za vše mluví fakt, že během novinářské projekce odešlo několik lidí, protože se série opravdu nikam neposunula. Ale nebudu až takový krutý. Ostatně je to poprvé, co jsem snímek z této (asi bohužel) nikdy nekončící války vlkodlaků proti upírům dodíval bez potřeby někoho pokousat stejně tak, jako hrdinové na plátnech. Mírným osvěžením je přesun příběhu o mnoho staletí dozadu a vynechávání nudného a bolestného roubování mytologie. Ovšem prrr. Mytologii a vysvětlovačky nahrazují ve velkém dlouhé a strašně klišovité dialogy o těžkém životě vlkodlaka v upířím světě.A je to přesně tak hloupé, jak to zní. Věřte mi.

Ta modrá je fakt dobrá

Tak abych jen nekáral - děj solidně odsýpá a občas jsem se i pousmál a pobavil při relativně vynalézavých způsobech zabíjení protivníků. Na zbraních se vskutku vyřádili. V akci uvidíte středověkou variantu zápalné bomby a zjistíte jak ofektivně bránit pevnost obřími samostříly. Občas si to scénou prohopsá i skupinka modelek, které jako by někdo vytáhnul z Miss latex a spolehlivě vás probere z letargie. Jen zamrzí, že na filmu pracovali zkušení rutinéři, kteří se báli trochu zaexperimentovat a jít proti scénáři napsaném samotným Wisemanem. Aspoň troška utahování se ze sebe sama a ještě více brutalitek by trojku vytáhla už k neurážejícímu a celkem příjemnému průměru.

Stylizace filmu taky není úplně k zahození. Samozřejmě to všechno vypadá naprosto stejně jako v předchozích dílech (opravdu se musím opakovat, je to prostě zase to samé) a nebýt brnění místo kožených kabátů, tak si dovolím tvrdit že když vedle sebe dáte libovolné scény z kterýchkoliv dílů, tak nepoznáte odkud jaký záběr pochází. Ale ta tmavě modrá v kombinaci s nocí, za které se odehrává 90% děje, milosrdně zakrývá mrzký rozpočet ačlověku ani nepřijde, že krom studiových kulis a jednoho hrádečku a lesíka vlastně nic jiného neviděl.

Jen mě trochu děsí, že poslední záběry filmu dávají scénaristům do budoucna prakticky neomezené možnosti dalšího vývoje a tím pádem tu může Underworld strašit stejně dluho jako svého času série Kvílení vlkodlaků. Ikdyž na druhou stranu úplná změna lokací by příště mohla přeci jen konečně zařídit větší zábavnost, po které tolik volám...

Verdikt:

Underworld 3: Vzpoura Lycanů působí naprosto stejně jako předchozí dva zářezy v sérii, ale kupodivu mi přijde díky přesunu do pradávné minulosti jako nejzajímavější a nejpovedenější díl trilogie. Ovšem je to vítezství jednookého krále ve světě slepých. Snesitelnost podporuje krátká stopáž a absence nudných vysvětlovacích sekvencí. Ale stále tomu všemu chybí alespoň špetka nadhledu a té správné béčkovosti. Komu se líbila jednička s dvojkou, tomu se bude líbit i nejnovější přírůstek série. Ostatnísi zanadávají uplně stejně jako u starších dílů.

Hodnocení: 5/10
Podobné filmy: Uderworld 3/10, Underworld II 4/10, Blade 7/10, Blade II 9/10, Blade III 4/10, Soudný den 9/10, Van Helsing 6/10, Moje sestra vlkodlak III 6/10

Už jsem si dlouho nestěžoval

tak to napravím dnes ...

Jsem unavený a nevyspalý. Vůbec nemám na nic čas, respektive nedělám nic jiného než že pracuju. Dokonce to zašlo tak daleko, že jdu do práce, kde dělám práci do zase jiné práce. Dnes musím napsat recenzi na novou patlaninu v kinech - Underworld 3: Vzpoura Lycanů, kde vtipně distributor dal novinářskou projekci den před oficialním uvedením do kin, takže není čas to pořádně zpracovat (zlatý Nouzový východ či Valkýra s jednoměsíčním předstihem) a navíc vůbec nevím o čem mám psát, protože je tu úplně ale úplně stejné jako předchozí díly série.

Navíc musím hodně rychle vymyslet text o dětských fantasy filmech, který jde do jednoho slovenského měsíčníku. Vtip je v tom, že jsem snad kromě stařičkého Nekonečného příběhu a Willow žádnou fantasy neviděl - Eragona, Zlatého kompasu, Narnie a podobných jsem byl ušetřen. Hned jak dokončím tohle, tak musím zase psát další 2 recenze a navíc mi k tomu přibylo ještě píárko jednoho hotelu a samozřejmě ptákoviny do školy, brr.

A pořád nemám čas a energii na to nejdůležitější a už se bojím, že ONA nebude chtít, protože pořád odkládám a nestíhám. Budu muset asi fakt vážně ubrat plyn. Nabral jsem si toho strašně moc.

EDIT 1/2015 - AHA!!!
A ŽE PRÝ Z CHYB SE ČLOVĚK UČÍ - TAK VIDÍŠ, KÁMO!

Tak to bylo takové "drobné" postěžování a příště zase napíšu něco velkolepého, třeba jak jsem byl teď točit s Rodenem v Karlových Varech a odháněl tam od sebe na plese zhruba tři desítky modelek ...

Láska nebeská

Protože můj blog sledují zhruba nastejno male i female, rozhodl jsem se tentokrát opustit pro jednou hororové téma a věnovat příspěvek tomu něžnějšímu pohlaví.

Co může být tedy důležitějšího než den D? Pojďme se společně podívat na jednu takovou hezkou českou svatbu ...



On je profesionalní povaleč, stálý návštěvník nonstopů a budižkničemu. Ona je nezodpovědná a lenivá ženština. Našli se při kulturní akci věnované hnutí SS a evidentně jim to spolu šlape ...



Mají spoustu kamarádů podobného ražení a sranda je s nimi pokaždé veliká. Tak si vychutnejte jejich cestu do manželství lemovanou metalovou hudbou ...



A jak to celé dopadlo? Ona 5 měsíců po svatbě zkouší pravidla zemské přitažlivosti z výšky 5-ti pater. On se vrací zpět do kolektivu fanoušků velkého Adolfa ...

Jo láska je láska ...

Žebříček: 10 nejzajímavějších upířích filmů - 2. část

Tentokrát se těšte na Toma Cruise, upíří striptérky, životopis vampíra a další zajímavé věci

Tento měsíc má v tuzemských kinech premiéru hned trojice filmů s upíří tématikou. Vedle legend Upír Nosferatu (1922) a Nosferatu – Fantom noci (1979) se nás pokusí napotřetí přesvědčit série Underwood o tom, že si zaslouží taky své místo na slunci (vlastně v zatuchlé kryptě). Pojďme si společně připomenout nejzásadnější díla, co formovali tento žánr a další nejzajímavější vampýrské kousky prověřené časem a miliony fanoušků …

5. Interview s upírem (1994)

Příběh jejich prazvláštního vztahu začal roku 1791 v New Orleansu, kdy věčný upír Lestat pomohl překročit citlivému a přitažlivému mladíkovi Louisovi práh lidského utrpení. Louis v tu chvíli ale ani zdaleka netušil, že věčný život v nikdy nekončící noci je mnohem větším prokletím, než jakákoliv lidská bolest.

Velmi netradiční zpracování upíří legendy a mytologie. V životním filmu, jinak průměrného režiséra, se Neilu Jordanovi povedlo ukočírovat hvězdy největšího formátu. Tom Cruise a Brad Pitt rozehrávají strhující drama napříč staletími a zeměmi.

4. Od soumraku do úsvitu (1996)

Bratři Seth a Richie Geckovi vykradli banku a prchají do Mexika. Jako rukojmí berou rodinu pastora Jacoba Fullera. Po přejezdu mexických hranic se mají setkat s místními převaděči v baru Titty Twister. Všechno jde hladce, dokud se tanečnice, vyhazovači, kapela i barman nezmění v upíry, kteří mají chuť na čerstvou krev.

Nikdy předtím a ani po tom nebyli upíři (teda upírky) tak sexy jako při řádění Salmy Hajek a spol. v tomto filmu. Poněkud nesourodou, ale sympatickou bratrskou dvojku si střihli George Clooney a Quentin Tarantino. O nářezové a pěkně krvavé efekty se postaral mistr triků Tom Savini a nutno dodat, že podobně nápadité masky jen tak někde neuvidíte.

3. Ve stínu upíra (2000)

V roce 1921 se natáčí první filmová verzi románu Dracula, ale tvůrci nemají povolení ke zfilmování od vdovy po Bramu Stokerovi, autorovi díla. Pozmění proto jména postav, dějiště příběhu a natáčí snímek pod názvem UPÍR NOSFERATU. Do titulní role obsadí herce, jehož chování se zdá ostatním členům štábu velice prapodivné. Režisér jej hájí tím, že údajně používá hereckých postupů metodika Stanislawského, které jsou založeny na intenzivním se vcítění do role. Záhy však všichni zjišťují, že na place je skutečný upír …

Skvělý Willem Dafoe představuje hrozivou kreaturu upíra dle původních vizí samotného autora románu, Brama Stokera. Zároveň je tento film zdrcujícím pohledem do zákulisí natáčení filmů ze zlatého věku Hollywoodu. Nic totiž nepřikrašluje a ukazuje tehdejší hvězdy němé éry ve skutečném světle. A ano, hádáte správně – tento film je velkou poctou tomu nejlepšímu z nejlepších, na který ještě dojde řada.

2. Na prahu temnot (1987)

Poklidný život Caleba z jednoho malého městečka nabere nečekané obrátky, když potká pohlednou dívku Mae. Jejich prazvláštní romantický vztah začíná kousnutím do krku a pokračuje pro něj nepříjemným zjištěním, že se právě stal členem nepočetné komunity nočních tvorů. Pro Caleba nyní nastává obtížné dilema - strávit budoucnost po boku Mae a přijmout pravidla její upíří „rodiny“, anebo se vrátit k rodině vlastní a riskovat tím život svůj i jejich? Přestože odmítá svou lačnost po krvi ukojovat na úkor životů nevinných lidí, uvědomuje si, že nemůže hladovět věčně. Existuje z této zoufalé situace vůbec nějaké východisko … ?

Tento film je hodně zvláštní. Jednak ho natáčela žena a to celkem schopná – Kathryn Bigelow a díky ní tu máme velmi zajímavý ženský pohled na téma. Kombinace napínavého thrilleru s love story a i westernu za dokonale temné atmosféry. Další zajímavosti je, že se na snímku podílela skoro kompletní sestava herců, co chvíli před tím natočila s Jamesem Cameronem druhé Vetřelce. Rozhodně zážitek, o který by se žádný pravověrný fanda upířích filmů neměl připravit.

1. Upír Nosferatu (1922)

Ano, je to tak. Král může být jen jeden a nikdo nemůže mít pochybnosti o výsadním postavení hraběte Orloka, v podání v životní roli se představujícího Maxe Schrecka. Tento téměř devadesát let starý němý film je dodnes nepřekonaným králem, nejen upířích, hororů. Ač jeho tvůrce Friedrich W. Murnau nezískal práva na původní román z pera Brama Stokera a musel změnit jméno titulní postavy z Dracula na Orlok, tak ukázal v děsivé hře stínů monstrum Nosferatu v plné síle. Skutečný Nosferatu není žádný uhlazený elegán, jak se nám snažilo nabulíkovat mnoho pozdějších zpracování. Je to děs budící kreatura z pekel. Zážitek z tohoto skvostu německého expresionismu ještě umocňuje hudba varhan, tíživá a naléhavá zároveň. A vy máte šanci si jej vychutnat právě teď v kinech v rámci projektu 100, neváhejte …

A co vy? Vynechal jsem nějaký zásadní film? Souhlasíte s prvenstvím Nosferatu, nebo máte jiného adepta na zlato?

P.S. Děkuji A_FISH a Fox Mulder za připomenutí Upíra Feratu a Interview s upírem

Žebříček: 10 nejzajímavějších upířích filmů - 1. část

Auto poháněné lidskou krví, jak si žijí upíři v Praze, filosofující hrabě Dracula a mnoho dalšího.Tento měsíc má v tuzemských kinech premiéru hned trojice filmů s upíří tématikou. Vedle legend Upír Nosferatu (1922) a Nosferatu - Fantom noci (1979) se nás pokusí napotřetí přesvědčit série Underworld o tom, že si zaslouží taky své místo na slunci (vlastně v zatuchlé kryptě). Pojďme si společně připomenout nejzásadnější díla, co formovala tento žánr a další nejzajímavější vampýrské kousky prověřené časem a miliony fanoušků.

10. Dracula (1931)

Na nejtemnějším místě Karpatských hor se tyčí hrad hraběte Dracula a děsí vesničany v přilehlém okolí Transylvánie. Bela Lugosi proslul jako ten nejlepší představitel Draculy všech dob. Spolu se specialistou na horory, režisérem Todem Browningem, výstižně zachytili plíživou atmosféru příběhu, při kterém vám stydne krev v žilách.
Dnes už spíše působí trochu úsměvně a děsivý rozhodně není, ale nedá se mu upřít hned několik prvenství. Byl prvním zvukovým hororem vůbec. Překrásný motiv z Čajkovského Labutího jezera, jenž se line celým filmem, je navždy spjat právě s tímto snímkem. A v neposlední řadě určil představitel titulního antihrdiny Bela Lugosi na dlouhá desetiletí to, jak má hrabě Dracula vypadat a chovat se.

9. Nosferatu - Fantom noci (1979)

Úředník jedné realitní kanceláře Jonathan Harker dostává za úkol zprostředkovat prodej nemovitosti. Kupcem má být nějaký hrabě Dracula, který žije na svém sídle v Karpatských horách. Mladý muž se proto se smlouvou v kapse vydává na dalekou cestu za uzavřením obchodu. Po příchodu na zámek ho zarazí podivné chování hraběte. Již první noc zjišťuje, co se za tímto neobvyklým chováním skrývá...
Na první pohled působí obsah úplně stejně jako všech klasických draculovských filmů. Ovšem obrovský rozdíl je ve způsobu zpracování. Režie se ujal mistr v zobrazování šílenství na plátně - Werner Herzog. A spolu se svým dvorním hercem Klausem Kinski předvádí psychologické drama, ve kterém je Dracula plný pochyb a přemítání o prokletí své nesmrtelnosti. Překvapí i nečekané rozuzlení celého příběhu.

8. Blade 2 (2002)

Když Blade v předchozím díle opustil svého nejlepšího přítele Whistlera, měl za to, že je mrtvý. Došlo však ještě k něčemu daleko horšímu. Whistler byl infikován upířím virem. Pak ale Blade zjistí, že je jeho mentor zadržován kdesi v Praze a není na tom zrovna nejlépe. Neváhá ani minutu a okamžitě se vydává Whistlerovi na pomoc. Boj s nemilosrdným protivníkem začíná a naše hlavní město se brzy zalije krví...
Upíři nemají budit jen hrůzu (to by byla časem nuda), ale i pobavit. A jestli mám vybrat jedno klasické béčko, tak je to právě druhý díl této ságy. Na režijní křeslo usedl vizuální mág Guillermo del Toro a právě tímhle hravým filmem si definitivně otevřel vrátka do Hollywoodu.

7. Dracula (1992)

V 15. století žil kníže Vlad, který se proslavil jako obratný diplomat, statečný bojovník proti pohanům a také jako nesmírně krutý muž se zálibou v napichování protivníků na kůl. Jeho postava prý inspirovala spisovatele Brama Stokera k napsání dnes již klasického románu o upírech - Draculy. Coppola se rozhodl jako první natočit Stokerův román v celé jeho šíři. Hrabě Dracula je v této adaptaci v podstatě milující muž, který tragicky přišel o svou celoživotní lásku a v žalu proklel Boha za jeho krutost.
Film vznikl v době kdy F. F. Coppola ještě nezapomněl jak točit kvalitní snímky a navázal dalším zajímavým kouskem na mistrovská díla Kmotr či Apokalypsa. Vedle plejády kvalitních herců jako Gary Oldman, Anthony Hopkins, nebo Keanu Reeves vyniká i úchvatný vizuál této verze příběhu.

6. Upír z Feratu (1981)

Sci-fi horor o automobilu poháněném lidskou krví. Začínající automobilová závodnice Mima má možnost jezdit s mimořádně kvalitním vozem, který však funguje na neobvyklé palivo - lidskou krev. Jen její přítel dr. Marek si uvědomuje nebezpečí hrozící každému, kdo se zaplete s automobilkou Ferat...
Tento film rozhodně nesedne každému, je opravdu zvláštní. Jeho tvůrce Juraj Herz se nebál experimentovat a pořádně zamával s původní legendou. Dagmar Veškrnová - Havlová jako řidička, které její upíří škodovka vycucává krev pomocí pedálů, má rozhodně něco do sebe i přes kostrbatý scénář. Pochvalu si zaslouží snaha Herze jít proti proudu a i za hlubokého komunismu točit něco úplně jiného, než všichni ostatní.

Otrlý divák útočí - konečně program!

Tak je to konečně tady - ode dneška je na oficialních strankách festivalu otrlého diváka, konajícího se v pražském kině Aero ve dnech 10. až 15. února program filmů. A po zběžném prohlídnutí musím konstatovat, že je nač se těšit a že budu hojným účastníkem projekcí.











Poprvé jsem se účastnil festivalu teprve vloni a byl jsem velmi příjemně zaskočen atmosférou v kině. Ono když se sejde na jednom místě hodně opravdových fanoušků nejtrhlejších béček, tak je to sakra znát. Vloni byl zlatým hřebem čtvrtý Rambo v české předpremieře za doprovodu dost netradičního a drsného předprogramu a perfektní byla i retrospektiva filmů Ed Wood Jr. Letos tam podobné pecky nejsou, ale i tak je z čeho vybírat.
Jen upozorňuji, že je dobré si sehnat lístky co nejdříve během dne kdy se promítá a nečekat až na poslední chvíli. Bývá vyprodáno.
Více informací přímo na oficialních strankách festivalu: http://www.otrlydivak.cz/index.php?lang=cze&sekce=&stranka=3 (či po kliknutí na nadpis tohoto článku)

Recenze Dravci (Ravenous)

Jedno hodně letité přísloví říká: "Jez proto, abys žil. Nežij proto, abys jedl." Jenomže stará indiánská legenda Weendigo zase vypraví o tom, že ten kdo požije maso svých nepřátel získá jeho sílu a duši. Je v tom samozřejmě také háček, jelikož nelze pouze brát. Každý, kdo tohle provede, dostane rovněž neukojitelný hlad po dalším lidském mase. Změní se v nelítostného dravce, ovládaného nejnižšími pudy, jdoucím si nelítostně za svou kořistí. Není cesty zpět a jedinou možností jak uniknout z tohoto kolotoče je pouze vlastní smrt.

Když se řekne kanibalský film, tak každému trochu znalému divákovi na mysli povstane nějaká neumětelská šílenost z Itálie. A je to tak. Spousty brakových a příšerných hovadin vzniknuvších na Apeninském poloostrově odsoudili tento subžánr hororu na pokraj veřejného zájmu a oprávněně si zaslouží despekt spolu s haldou posměšků. Jak to tak bývá, tak i zde je ona pověstná výjimka potvrzující pravidlo - Dravci (1999), neboli Žer, nebo umři. A já vám slibuji, že po těchto kanibalech dostanete chuť na pořádnou porci poctivého „masového“ guláše.

Právě zuří americko-mexická válka a my se ocitáme v jedné dávno pozapomenuté pevnosti na pohoří kalifornského Sierra Nevada v zimě léta páně 1847.V pevnosti dojde k velmi podivné události. Z mrazu se vynoří evidentně vyčerpaný a na kost promrzlý cizinec (Robert Carlyle). Osádka jej samozřejmě zachrání před zmrznutím. Jakmile se Colqhoun, jak se představil, dostane trochu do kupy, začne vyprávět děsivý příběh. Byl totiž prý členem výpravy snažící se překročit místní hory. Jenže jeho výpravu vedl neschopný plukovník Ives, který je zavedl kamsi do ztracena a oni následně museli čelit kruté zimě schovaní v jeskyni. Na tuhle situaci ovšem nebyli připraveni a postupně jak docházela strava, začalo být krušno. Jako první to odnesli tažní koně, potom další zvířata, co si sebou přivezli. A pak se to stalo! Ives zabil prvního člověka ze své skupiny. Nebožák ostatní zasytil jen na chvíli a hlad stále rostl a s ním chuť na nový, dosud nepoznaný, druh masa. Postupně Ives pobil skoro všechny. V momentě, kdy zůstala vedle Ivese naživu jen jedna žena a tajemný cizinec, vyprávějící tento příběh, se náš neznámý dal na útěk a po mnohadenním utrpení se dotrmácel do pevnosti. Vše se zdá být velmi jasné. Okamžitě se zorganizuje záchranná četa, v čele s kapitánem Boydem (Guy Pearce), která má za úkol se pokusit najít poslední přeživší ženu a vysvobodit ji ze spárů kanibala Ivese, pokud ještě žije. Samozřejmě jediným, kdo je na osudné místo může dovést je vypravěč celého příběhu. A tak se skupina zachránců v čele se zotaveným Calghounem vrhá vstříc nebezpečí. Po několika dnech dorazí k oné jeskyni a hned se do jejích útrob vrhají dva dobrovolníci. Hluboko vevnitř nacházejí to, co si přáli najít ze všeho nejméně. A v tedy začíná nelítostný hon dravce za svou kořistí a boj muže proti muži …

Je to velmi nepravděpodobné, ale Dravci v sobě dokázali skloubit to nejlepší z kanibalského hororu a pěkně černé komedie v napínavou jízdu plnou překvapení. Kamera si pohrává s každým záběrem a hýčká herce v nejroztodivnějších úhlech pohledu a situacích. Nevím kde se v průměrné televizní režisérce Antonii Bird vzalo tolik invence, ale kdyby už nic jiného pořádného do konce života nenatočila, tak tento kousek plně stačí. Vše ještě umocňuje zvláštní hudba, kde hrají prim housle a pomocí nich dokáže režisérka krásně vygradovat jakoukoliv scénu filmu. Věřte, že nic podobného jste ještě nikdy neslyšeli.

Tím, kdo film táhne, není překvapivě Guy Pearce v roli rozpolceného Boyda, věčně bojujícího se svou zbabělostí a nutností zastavit kanibalského protivníka. Je to právě Robert Carlyle, sic subtilní postavou, přesto jeho postava budí respekt činy a má neoddiskutovatelné charisma lovce, jdoucího si pro svou kořist. Napětí tu tryská z každého záběru. A je nač se dívat. Teď ovšem nepíši jen o hercích, protože velká část snímku se točila na Barrandově a hlavně v Tatranském národním parku. Snad můžu prozradit alespoň to, že česko-slovenské hvozdy zahrají v příběhu hned několikrát velmi důležitou roli.

Ale vás stejně zajímá něco úplně jiného, že? Ano záběry násilí jsou na špičkové úrovni. Samozřejmě si nebudeme nic namlouvat, protože v kanibalském filmu musí být vidět hlavně právě lidojedi v akci. Dravci jsou filmem krvavým, nikoliv však nechutným. Záběry stolování jsou snímány až umělecky zajímavě a s velkou dávkou humoru. Sice působí krapet nevěrohodně, ale o to tu stejně vůbec nejde. Navíc ani kanibalové, ani ti, co by měli být za kladné hrdiny, nejsou zobrazeni černobíle, ale své sympatie si získávají obě strany barikády.

Tak se nebojte a nechte si chutnat ...

http://www.gorilla.cz/article/6175-dravci-zer-nebo-chcipni.html

Vincent

Tento filmek je jedna z ranných prací mého oblíbence Tima Burtona (Střihoruký Edward, Sweeney Todd). Vypráví o klukovi, co si schován doma, ve svéhé hlavě představuje šílené věci. Hlas vypravěče namluvila legenda hororových filmů Vincent Price. Tak se hezky bavte:

Recenze Kamarádova holka

-->Má prcičkovská série důstojného pokračovatele, nebo jde jen o další podprůměrnou rádoby komedii překypující vulgarismy?

Úspěšná právnička Alexis právě ukončila platonický vztah s kolegou z práce a hlavně s horlivým looserem v jedné osobě, Dustinem. Ten ji tak nudil, že chce nyní jen randit bez závazků s pořádnými borci a zbavit se přitom nálepky hodné holky od vedle. Dustin je však do ní stále blázen a udělá největší chybu dosavadního života. Najme si totiž spolubydlícího Tanka, aby předvedl Alexis nejhorší rande života a ta aby se plačky vrhla zpět do náruče němu. Celé se to samozřejmě tak trochu zamotá...

Celý příběh se točí kolem Tanka, v podání Dane Cooka. Tank je borec, naprostý nadsamec se sebevědomím šplhajícím k alpským výšinám. Volný čas si obvykle krátí tím, že lítá po mejdanech a tam dost neurvale balí ženské. On je vlastně uráží, ale protože vypadá jako Clive Owen za mlada, tak mu holky padají bez výjimky k nohám. Občas svoje buranství předvádí na zakázku za peníze, kdy předvede "to nejlepší" ze sebe bývalým milenkám jiných chlapů, a ty se pak zhrzené vrhají zpět do jejich náručí.

Koukni, něco ti ukážu

Příběh není rozehraný špatně. Je tu celkem dost prostoru pro přisprostlé vtípky a Tank s Alexis tvoří třeskutý pár. Alexis se dokonce Tankova neurvalost líbí. Přesně takového muže si teď představovala. A společně fuckují jako o život. Problém je v tom, že postupně se vše vrhá do nejklišovitějších zajetých kolejí romantických jedhohubek. Opravdu se dá další vývoj příběhu odhadnout už po slabé čtvrthodince a ničím moc nepřekvapí až do finále.

Ze začátku celkem slušně pobaví neurvalost Dane Cooka, co by nadsamce a primitiva v jednom, co se opravdu nepáře s žádnou a nikde. Bohužel se jeho eskapády často zvrhnou v záplavu nechutností ala ukážu penis kde se dá a pozvracím co se dá. A když už je to podesáté to samé, tak to "krapánek" začíná nudit. Role Alexis se ujala průměrná Kate Hudson, toť představitelka ještě průměrnějších přeslazených filmů. Vzájemná chemie u herců tu moc nefunguje a fakt jsem po celý film nepochopil co, že ji to tak na tom egoistickém zmetkovi přitahuje. Třetí vzadu, Dustin s tváří Jasona Bigse alias Jima z prciček, je prostě trouba a jako trouba se chová celý film.

Pojďme dělat nesmysly

Vůbec scénář je u Kamarádovy holky největší slabinou. Všechny postavy se chovají strašně šablonovitě a hloupě. Během filmu se stane několik zvratů, které by v klidu rozvrátili největší přátelství na život a na smrt a tady se po pár minutách odpouští i ty největší prohřešky. Ostatně, co taky čekat od režiséra seriálu Melrose Place, jehož největší hitovkou za uplynulou dekádu byla dvojka komedie Můj soused zabiják? Howardu Deutchovi šlo kdysi dobře točit kámošovské komedie s důchodci Jackem Lemmonem a Walterem Matthau. Ovšem snímky pro mladé opravdu nezvládá.

Verdikt:
Velmi průměrná a mnohdy trapná parodie na teanegerovské komedie, ze které si toho po pár dnech nebudete pamatovat víc, než pár nechutností v podání macho Tanka. Fekální humor určitě nestačí a uvědomit by si to měl i kdysi dávno solidní rutinér Deutch. Tudy cesta nevede. Doporučit nemůžu moc ani na první rande, protože jestli se budete Tankovým vtípkům smát, tak si o vás vaše drahé polovičky nebudou myslet nic hezkého.

Hodnocení: 5/10

Podobné filmy: Prci prci prcičky 7/10, Můj soused zabiják II 3/10, Amorův úlet 6/10, Prci prci prcičky II 5/10, Prci prci prcičky III 5/10

http://www.gorilla.cz/article/6131-recenze-kamaradova-holka-ti-taky-da-da-da.html

Bezpečnost práce podle Klause

Není nad to dodržovat na svém pracovišti pravidla bezpečnosti práce. Své o tom vědí v bývalé NDR a my se díky jejich variantě reklamy na BESIP můžeme podívat taky. Sam Raimi s Evil Dead je proti dělníkovi Klausovi hadr ...



(vydržte první trochu obkecávací 4 minutky a dostane se vám fakt mimořádného zážitku :-) , slibuji)

Recenze Výměna + Angelina Jolie

... aneb jak Angelině Jolie vrátit špatné dítě
Clint Eastwood oslavil letos už 78 narozeniny. Přesto je pracovitější než kdy dříve a jeho filmy zrají jako víno. Tahle věta většinou bývá klišé, ale vitální někdejší hvězda westernů si za své výkony za kamerou po právu zaslouží uznání. O svých kvalitách se nás snaží přesvědčit v dobovém drama z období velké finanční krize v USA.
Ocitáme se v Los Angeles léta 1928. Díky hospodářské krizi všude bují korupce a mafie ovládá nejen podsvětí, ale i zkorumpovanou policii, která se snaží získat kladné bodíky veřejného mínění jak jen to jde. Ve městě andělů žije také opuštěná matka Christine Collinsová (Angelina Jolie) se svým devítiletým synem Walterem. Je krásné prosluněné ráno a jako už mnohokrát, se paní Collinsová loučí se svým synem před odchodem do práce. No netuší že jej vidí možná naposledy ve svém životě.

Po návratu domů totiž zjišťuje že malý Walter zmizel. Druhý den rozjíždí policie pátrání po zmizelém synovi. Bohužel se nedaří i přes usilovné pátrání stále Waltera najít. Uběhne dlouhých pět měsíců a najednou nečekaně udeří šťastná novina - chlapec se našel. Rozrušená matka plná naděje spěchá na vlakové nádraží přivítat se se synem. Také jí jej policie s velkou slávou za cvakotu fotoaparátů žurnalistů předává. Jenže šťastné shledání se nekoná. Paní Collinsová tvrdí, že chlapec, kterého ji předávají, není její syn. Podlehne ale na místě nátlaku policistů s argumenty že je rozrušená a chlapce si bere domů. Tam se ale definitivně ujistí, o tom že opravdu nemá zpět vlastní dítě (je menší a má obřízku, což Walter neměl a neorientuje se doma, ani ve škole) a zoufale se snaží přimět trestní orgány aby si jej vzali zpět a obnovili pátrání po jejím vlastním, dosud nenalezeném potomkovi.

Kde je můj syn?

A tady je kámen úrazu. Policie má notně pošramocenou pověst a další selhání a výsměch si nemůže dovolit. Takže tvrdošíjně trvají na svém a odmítají matčiny tvrzení o opaku. Vše jde až tak daleko, že paní Collinsovou proti její vůli zavřou do blázince a násilím nutí odvolat její tvrzení o pochybení policie. Tu teď čeká strašné dilema – buď odvolá své tvrzení a přijme za svého cizího kluka, nebo navždy zůstane zavřená v blázinci. V tu chvíli se začíná odvíjet i druhá linie filmu, kdy sledujeme pátrání jednoho z detektivů na vlastní pěst po stopách masového vraha, mezi jehož oběťmi by mohl být i malý Walter. A po tom co se skutečně děje začíná pátrat i reverend Briegleb, jediný kdo Christine věří.Eastwoodova jako režiséra mám ještě raději než jako Eastwooda herce. Pomineme jeho režijní začátky z let sedmdesátých a osmdesátých, kdy točil jen jeden průměrný western či kriminálku za druhou. Mnohem zajímavější je jeho tvorba od let devadesátých. Po dosud nepřekonaném antiwesternu Nesmiřitelní si pečlivě vybírá zajímavá témata a vždy se na jeho filmy dobře dívá. Jednak má perfektní cit pro vyprávění děje a také pro kvalitní herce, ze kterých dokáže vymáčknout téměř pravidelně oscarové výkony. Jen občas sahá až příliš k sentimentu a moc útočí na city diváků.

Výměna má scénář podle skutečného případu záměny dětí a nutno dodat, že její děj je natolik spletitý a skoro až v dnešní době nepředstavitelný, že kdyby se neopíral právě o fakta z minulosti, tak bych měl problém s uvěřitelností a občas bych si pokroutil nevěřícně hlavou. Každopádně skvělou práci odvedli tvůrci na vizuálu - třicátá léta se povedlo vystihnout perfektně a film vypadá po této stránce stejně dobře jako legendy Čínská čtvrt či Kmotr.

Třicátá léta jako vyšitá

Ovšem to nejdůležitější jsou herci. Jak jsem už v úvodě psal, nejzásadnější otázkou bylo zda žena vamp Angelina Jolie dokázala po pár rolích na efekt z poslední doby uvěřitelně zahrát ztrápenou opuštěnou matku samoživitelku, která je na pokraji zhroucení ze všeho co musí vytrpět. A povedlo se. Angelina je zahalená celý film v upjatých šatech a skutečně si musí vše odehrát obličejem a emocemi. Přesněji její velké rty a vykulené utrápené oči spolu se zkrabatělým čelem nedávají ani stín pochybnosti o tom, že Christiane Collinsová skutečně trpí.

Jednoho z mála sympatizantů paní Collinsové, reverenda Briegleba, hraje John Malkovich. Ten předvede zhruba svůj standard. Většinou jen proběhne scénou a s tvrďáckým výrazem něco zahlásí. Mnohem zajímavější jsou ovšem postavy zosobňující největší zlo a nepřátele Christine. Kapitán policie Jones našel nepravého syna a měl být nešťastné matce nejvíc nápomocný při odčiňování svého pochybení. Místo toho nasazuje pro media andělskou tvář a přetvářku. Pro oponující Christine má přichystán na její neustávající opakování otázky „Kde je můj syn?“ v pravdě faustovské grimasy plné zloby a nenávisti, že si nějaká ŽENA dovoluje dělat problémy němu, MUŽI na pravém místě. Příležitost vyřádit se dostal i herec představující masového vraha co unesl na svůj ranč patrně desítky malých dětí, včetně syna Christine. Velmi efektně hraje šíleného blázna, jemuž není lidský život ničím, aby v závěru, kdy stojí tváří v tvář svému ortelu předvedl trosku bojící se své pomíjivosti.

Jdu si pro Oscara

Výměna se ovšem nevyhne pár neduhů. Clint Eastwood mi v posledních letech přijde, že si je až moc dobře vědom svých režijních kvalit a točí úplně všechny filmy s jedinou ambicí – chce další Oscary. I tady je toho patosu a třískání emocí trochu až moc. Nemůžu si pomoci, ale některé scény mi přijdou až moc na efekt a že jsou natočený přesně tak, jak by si je přáli vidět diváci. Skoro pohromou je poslední půlhodina, která velmi doslovně dovypravuje jednotlivé linie příběhu a zbytečně ukazuje věci, jenž stačilo pouze naznačit nebo zmínit v závěrečných titulcích.

Tento film nepatří mezi největší perly Eastwoodovi režijní kariéry, ale každopádně stojí za vidění i přes přílišné tlačení na pilu a ždímání emocí z diváků za každou cenu. Opírá se o skvělé herce ve všech rolích a neotřelý příběh. Sice vám pár dní od shlédnutí zůstane v paměti jen velmi málo scén, ale pochybuji že letos uvidíte v tuzemských kinech v pooscarovém období mnoho lépe odvyprávěných snímků.

Hodnocení: 8/10

Podobné filmy: Nesmiřitelní 10/10, Dokonalý svět 8/10, Tajemná řeka 7/10, Milion Dollar Baby 10/10, Vlajky naších otců 7/10, Dopisy z Iwo Jimy 7/10

také: http://www.gorilla.cz/article/6115-recenze-vymena-aneb-jak-angeline-jolie-vratit-spatne-dite.html

Hell Show

Tááák dnes jsem konečně poprvé v životě viděl naživo vystoupení krvavě proslulé skupiny svérázných pražských tatéru ze salonu Hell, co ve volných chvílích občas vystupují na koncertech a festivalech s tvrdší hudbou. Pohled na propichování si tváře jehlicí a zabodávání háků do kůže na zádech z 3 metrů byl opravdu mimořádný zážitek. No další věci co se tam při vystoupení děli raději popisovat nebudu, jinak přijdu o své čtenářky :-).

Jen mě mrzí že mi odešla baterie u foťáčku hned po prvních dvou snímcích. Ach jo. Tak pro ilustraci přikládám aspoň foto z loňského ročníku festivalu Obscene Extreme ...

po kliknutí na nadpis se dostanete na stránky této mimořádné party lidí.

Pozvání do sociologie

Trošku delší text k zamyšlení - myslím že se většina z nás v něčem z toho pozná ...
Sociologie je vědní disciplína, která je dlouhodobě spíše na okraji zajmu lidi. Nemá moc dobrou reputaci a určitě si ji v nejbližší době ani nezlepší, jelikož se víceméně zabývá statistikami a čárkováním. Alespoň takhle to v úvodu své knihy, primárně určené ke studiu na odborných školách, tvrdí Peter L. Berger. Pojďme se spolu blíže podívat na témata jenž autor otvírá a o nichž se trochu více rozepsal:

Sny a tvrdá realita

Většina mladých studentů sociologie odpovídá svorně na otázku co chtějí dělat nějakou parafrází myšlenky, že chtějí pracovat s lidmi a prostě komunikovat. Později se jejich postoje mění a společně se ztrátou nevinnosti v nelítostné mašinérii dennodenní reality se z nich stávají cyničtí pozorovatelé dění kolem sebe.

Sociolog je přitom člověk, který má velkou moc. Vlastně je to právě on, kdo se podílí na veřejném mínění a pomáhá formovat a utvářet společnost. Na druhou stranu opět právě sociolog je tím, kdo zahlcuje společnost obrovským množstvím všemožných dotazníků pro možnost tvorby roztodivných a mnohdy velmi zbytečných statistik. Právě z této obsese, podle Bergera, pramení onen všeobecný despekt k této profesi. Berger jde dokonce ještě dál, když označuje sociologa za mnohdy vyloženě kulturního barbara. Také rozebírá postavení sociologa ve společnosti. A musím jedním dechem dodat, že to není lichotivé zjištění.

Kdo je to sociolog podle Bergera

Jaký je vlastně profesní jazyk dnešního sociologa? Nepříliš přitažlivý. Rád se vyžívá v používání odborných výrazů a těžkých větných konstrukcích. A přitom působí na ostatní lidi jako cynická a chladná osoba s výraznými rysy manipulátorství. Sociolog se totiž neustále a bez nejmenších skrupulí zaobírá tím, co dělají jiní lidé. Zároveň platí, že sociologie ve své perspektivě nám umožňuje vidět v novém světle svět, v němž žijeme své životy.

O sociologii autor knihy tvrdí, že je zájmovou činností určitých jedinců v čemž má samozřejmě pravdu. Téměř každý člověk má nějaké zájmy. Ale pojďme to trochu rozvést. Sociologie je moderní a západní myšlení, utvářeno typicky moderní formou vědomí. Sociologie je odrazem naší společnosti. A zde je na místě otázka co je to vlastně společnost. Kolik lidí tvoří společnost? To je velmi individuální dle dané situace. Můžou to být 3 lidé stejně dobře jako milion lidí může být příliš málo. Opravdu tu absolutně závisí na okolnostech a kulturně – společensko – politickém dění okolo nás.

Systém a jeho fungování

Sociologie se realizuje ve všech lidských činnostech. Nebo snad lépe řečeno se v nich vyskytuje a nějak zhmotňuje. Například se stane něco, co vypadá hodně impulsivně. Sociolog zkoumá to, co se odehrává kolem z nenadála vzniknuvší situace. Nakonec na základě svých zkoumání onu prvotní, na první pohled, spontánní reakci velmi dobře a racionálně odůvodní na základě poznatků získaných nezávislým pozorováním a svým nulovým vměšováním se do děje. A tohle se děje právě proto, že sociologa zajímají problémy úplně jiné, než ty co trápí drtivou většinu ostatních lidí.
Základním sociálním problémem podle Bergera není zločin, ale zákon. Převedeno do jiné terminologie – nikoliv rozvod, ale manželství, nebo chcete-li ne revoluce, ale vláda. Čili ne důsledek, ale onen první a primární podnět jenž vyvolává další reakce okolí a spouští nezadržitelně laviny situací.

Dobře se konkrétní pozorování a z nich plynoucí závěry dělají z Ameriky, potažmo z USA a z dění v této zemi. Spojené státy jsou zemí paradoxů a obřích protikladů. Na jedné straně je patrná velká úcta a na straně druhé posměch z životního stylu jejích obyvatel a přezdívá se jí policejní stát.

Velmi dobrým ukazatelem dění ve společnostech napříč světem je televize. „Kouzelná hrací bedýnka“ vnáší do naších životů vjemy, nad nimiž bychom se asi jinak velmi pozastavovali, jelikož jsou z jiných krajů světa. Ostatně jak zní pravdivé staré přísloví – jiný kraj, jiný mrav. Ovšem díky televizi máme možnost nahlédnout do zákoutí jiných kultur a prohlédnout si i jiné prostředí, aniž bychom je při tom museli nutně fyzicky navštívit.

Koloběh života

Životopis – to je to správné slovo. To je ten termín vypovídající nejvíc o nás. Tohle je vlastně náš život, kam buď chronologicky, nebo dle důležitosti pro další vývoj, zaznamenáváme svůj život. Takhle to celkem výstižně popsal sám Peter L. Berger a nezbývá než víceméně s touto charakteristikou souhlasit.

Dá se vůbec nějak objektivně posoudit kdy končí jedna etapa žití a kdy se načíná nějaká další? Je přesně ohraničeno do kdy jsme mladí a od kterého okamžiku života jsme považováni za dospělé soběstačné jedince s plně rozvinutou osobností. Určitě to takhle nechodí. Vždy záleží na individuálních životních zkušenostech toho kterého jedince. Každopádně se tyhle věci nedají nijak normalizovat a určitě ne přikázat.

Pojďme se podívat na několik pojmů:

Zralost = kdy je člověk zralý? Podle Bergera je tomu tak ve chvíli, kdy přestává snít a smíří se s realitou.

Minulost = mění se v závislosti na tom jak si ji interpretuje naše paměť, jak si ji vybavujeme a co si zveličíme a co naopak pozapomeneme.

Soumrak bohů = konec dětství a dalších etap života a zároveň změna náhledu na důležité osoby mého života. Ten koho jsem kdysi obdivoval je pro mě dnes nepotřebným nýmandem. Matka byla dříve div ne bohyně, co vše věděla a dnes ji beru jen jako starou bláznivou užvaněnou ženskou …

Vliv okolí na nás

Děti si dění kolem sebe uvědomují tím jak rostou. Čím jsou chytřejší , tím lepší postavení ve společnosti si zákonitě postupně vybudovávají. Velký vliv na tohle sebepoznávání a vnímání okolí má adresa na níž dítě žije od narození, rodina, která jej vychovává a vzdělává a samozřejmě rozvoj rozumu.

V tomto ohledu jsou velmi důležité dvě oblasti výzkumu - socialní kontrola a socialní stratifikace. Velký vliv na názory jedince při nějaké diskusy totiž má názor většiny a mnohdy jedinec podlehne ostatním. Pokud ovšem ve skupině lidí existují dva početně vyrovnané tábory s opačným názorem, tak většinou dojde spíše ke kompromisu ...

Velký vliv na člověka mají symboly. Zbraň a uniforma u policisty vždy spolehlivě zaručí potřebnou autritu. Každý člověk má své postavení ve společnosti a v rámci svého profesního i společenského statusu, i v rámci komunity, kde žije. Navíc se dá celkem snadno ověřit, že zaměstnání jimž se živíme rozhoduje o tom co děláme ve zbývajícím čase - koníčky, bydlení. Je tu totiž pevně daný systém rozvržení společnosti dle podřazenosti a nadřazenosti a prestiže. Existuje totiž třídní systém, kdy lidé z určitých společenských tříd se chovají podobně a mají podobné zajmy, vzdělání a schopnost vydělávat peníze. Ovšem také platí, že v každé společnosti je to, co je definováno jako normalní, uplně jiné než v ostatních společenstvích.

Osobnost a uniformita

Společenské role a určité moduly myšlení nám podsouvají uniformy - voják, kazatel, lékař. od každého z víše jmenovaných se dopředu očekává určitý způsob chování a pokud jej onen člověk v uniformě nenaplní, tak se ostatní diví. Sami jak přijímáme určité role a povýšení v práci, tak se též měníme. Člověk totiž odpradávna upravuje svoji osobnost tomu, čemu se věnuje - platí že není veselý kněz nebo lehkovážný chirurg.

Mínění lidí se obměňuje rovněž dle předsudků. Nejde jen o to, jak se chovají lidé z okolí, ale o to že tomu sami často podléháme a chováme se podle toho, jak to ostatní čekají.

Recenze Review: A Christmas Carol Story

Tohle berte spíš jako menší kuriozitu. Je to v podstatě parodie na neumětelskou recenzi, jelikož text je hodně povrchní. Má ukázat že umím psát i v jiném jazyce než je čeština - no ještě mám opravdu co vylepšit. V podstatě se jedná o menší povídání o dvou animovaných verzí tradiční americké vánoční pohádky a lakomém nelidskem držgrešlovi, co jej navštíví duch vánoc aby jej napravil.Charles John Huffam Dickens was one of the most popular English novelist of the Victorian era. Dickens began writing Christmas Carol in October 1843. He finished it in the end of November 1843. Dickens financed the publishing of the book himself. A Christmas Carol has become a Christmas tradition and Dickens' best known book. This Story associated sentimental connection with Christmas Time.

A Christmas Carol Story has many movie versions. The first comes from 1938. But I have seen two other versions. The first was Disney´s version - Mickey's Christmas Carol from 1983. It was directed by Burny Mattinson and it is 25 minutes long. And the second version of this traditional Christmas story that I have seen was the version from 1971 – A Christmas Carol. This version is from director Richard Williams. Both films are animated and very famous. But shorter movie from Williams is more famous. It is because this movie won an Academy Awards Oscar in category Best Short Subject and Animated Films of Year in 1972.

William´s version won Oscar, but my favorite is version from Disney Studio. In a grotesque from Disney are my favourite animated characters. There are Donald Duck as rejected nephew Fred, Mickey Mouse as poor Bob Cratchit, Goofy as disabused Jacob Marlezs Ghost, Scrooge McDuck as almost himself into role Ebenezer Scrooge and Daisy Duck as voice of Belle. I love this feature. I see really lots of cartoons with this characters when i was a young boy. It is the first time when in the cartoon appeared character of Tiny Tim – he is a classic Dickens’ character, a portrait of the wise child who will soon exit the Earth. And what is this cartoon about?

A Christmas Carol is a Victorian morality tale. Ebenezer Scrooge is a really very big scrooge. He never cares about the people around him. And he exists only for the money. On Christmas Eve visit Ebenezer Scrooge ghost of his former partner Jacob Marley. He died seven years ago.He tells Scrooge that he will be haunted by three spirits. And it really happened. These three spirits, the ghosts of Christmas past, Christmas present, and Christmas future. This Spirits wish only one thing - show Ebenezer Scrooge errors of his life.

Ebenezer Scrooge is totally scared. Now he sees everything bad what happened about all his life. He sees each of many mistakes what he did. And it is not a good view. He promises that he will be good man and that he will give a hand to everyone now. He started promtly. Christmas morning finding Scrooge sending a Christmas turkey to his clerk Bob Cratchit and assist his family, which includes Cratchit´s crippled son, Tiny Tim. Everything has good end.

Classical Christmas Carol from 1971 has same story like later Mickey's Christmas Carol. I think that version from Disney studio is more merrier then William´s version. Mickey's Christmas Carol is better for Christmas Time because there is nothing so depressive like in William´s movie. William´s version is grizzle too. Grotesque from Disney is more coloured and more happy. In this version are nice characters too.

My rating:
70% - A Christmas Carol (1971, directed by Richard Williams)
90% - Mickey's Christmas Carol (1983, directed by Burny Mattinson)

Similar movies: The Nightmare before Christmas 80%, Miracle on 34th Street 80%, White Christmas 70%, Mickey's Magical Christmas 70%

Shushika - naposledy

Naprosto finalní verze tohoto rozhovoru se otiskla začátkem ledna na Shushikově domovské stránce Moviezone na hlavní liště a byla v podstatě rozloučením s jeho prací pro tento webzin, jelikož kvuli pracovní vytíženosti dále nemohl kvalitně přispívat na jeho chod.

Pro mě to znamenalo 90 minut čistého času rozhovoru v kavárně, pak 4 hodiny přepisování a ještě několik dalších úprav pro zveřejnění kratší verze pro potřeby skoly a té oficialní pořádné pro web. Celkem kolem 10ti hodin dřiny. Jsem rád že si rozhovor nakonec přečetlo několik tisíc lidí a dostalo se mu důstojné prezentace.
celý rozhovor se zobrazí ve finalní verzi i po kliknutí na nadpis
http://blogy.moviezone.cz/Ruut/ruutovo-okenko-aneb-tam-kde-slunce-nesviti/2009/01/04/rozhovor-se-shushikou/

Shakespearovo dílo ve 2 hodinách

Rekordně krátké představení největšího dramatika všech dob.

V pražském divadle V Dlouhé běží od 19. prosince hra představující kompletní dílo anglického autora Williama Shakespeara ve necelých 2 hodinách. V hlavních rolích tohoto střípkovitého představení s všeříkajícím názvem Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách se představí trojice herců Jan Vondráček, Miroslav Táborský a Martin Matějka. Vše se odehrává pod režijní taktovkou Jana Borny.

Do češtiny tuto hru převedl shakespearovský překladatel Jiří Josek a v divadle V Dlouhé je tato mozaika uváděna jako české premiéra. Původní nápad na zpracování celého Shakespeara pochází ovšem z hlav trojice britských herců – Adama Longa, Daniela Singera a Jesse Borgesona. Tahle trojice komediálních herců byla rovněž první inkarnací všech postav v představení hraném po 10 sezon s velkým úspěchem v Londýně.

Mutace představení uváděného na tuzemské scéně je dokonce o téměř půl hodiny delší než mělo původní představení realizované pod patronátem divadelní společnosti Reduced Shakespeare Company ( v překladu Společnost zkráceného Shakespeara). V londýnském divadle Criterion Theatre se dokonce hrálo deset sezon a stále s velkým úspěchem.

Samotný nápad převádět tak rozsáhlý repertoár, jakým bezpochyby Shakespeare je, do tak krátkého času se může jevit jako velký hazard. Reakce v dramatikově domovině jsou ale velmi pozitivní a tak se ani čeští tvůrci nezalekli nabízené možnosti. Žijeme v době neustálého zkracování vzdáleností a pomyslně zrychlování času a tak v dnešní uspěchané době má své místo i představení podobného ražení.

Tvůrci si jsou rovněž vědomi toho, že zákonitě musí převážnou část Shakespearovi tvorby pominout a mnohdy značně zkratkovitě vybrat pouze střípky jeho práce. Samozřejmě takové počínání může sebou přinést i rozhořčení publika nad ničením klasikova díla stejně dobře jako kladné reakce těch, které naopak potěší vyzdvihnutí nejoblíbenějších pasáží bez nutnosti shlédnout celá dlouhá představení.

V představení Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách se představí ve zkratce všech 37 dramatikových her. Dojde na úryvky z Hamleta, další tragédie Král Lear, Macbeth či Othelo. Vynechány nebudou komedie Kupec benátský, nebo Sen noci svatojánská a ani historické hry jako Richard III. A Jindřich V. Dokonce se představí i úryvky z dětské Zimní pohádky a nebo básně Vášnivý poutník.

České alternace obsazení Jan Vondráček, Miroslav Táborský a Martin Matějka se podělí i o ženské role a dostanou dostatečný prostor na vyniknutí svého herectví. Jan Vondrášek je v povědomí diváků zapsán jako divadelní herec, který se občas mihne v seriálech a filmech produkovaných Českou televizí. Velmi podobně je na tom i Martin Matějka. Miroslav Táborský zaznamenal velký úspěch i jako filmový herec. Prosadil se do velkých zahraničních produkcí – mimo jiné Kletba bratří Grimmů či Děti planety Duna, obojí natáčené v ateliérech Barrandov.