Pozvání do sociologie

Trošku delší text k zamyšlení - myslím že se většina z nás v něčem z toho pozná ...
Sociologie je vědní disciplína, která je dlouhodobě spíše na okraji zajmu lidi. Nemá moc dobrou reputaci a určitě si ji v nejbližší době ani nezlepší, jelikož se víceméně zabývá statistikami a čárkováním. Alespoň takhle to v úvodu své knihy, primárně určené ke studiu na odborných školách, tvrdí Peter L. Berger. Pojďme se spolu blíže podívat na témata jenž autor otvírá a o nichž se trochu více rozepsal:

Sny a tvrdá realita

Většina mladých studentů sociologie odpovídá svorně na otázku co chtějí dělat nějakou parafrází myšlenky, že chtějí pracovat s lidmi a prostě komunikovat. Později se jejich postoje mění a společně se ztrátou nevinnosti v nelítostné mašinérii dennodenní reality se z nich stávají cyničtí pozorovatelé dění kolem sebe.

Sociolog je přitom člověk, který má velkou moc. Vlastně je to právě on, kdo se podílí na veřejném mínění a pomáhá formovat a utvářet společnost. Na druhou stranu opět právě sociolog je tím, kdo zahlcuje společnost obrovským množstvím všemožných dotazníků pro možnost tvorby roztodivných a mnohdy velmi zbytečných statistik. Právě z této obsese, podle Bergera, pramení onen všeobecný despekt k této profesi. Berger jde dokonce ještě dál, když označuje sociologa za mnohdy vyloženě kulturního barbara. Také rozebírá postavení sociologa ve společnosti. A musím jedním dechem dodat, že to není lichotivé zjištění.

Kdo je to sociolog podle Bergera

Jaký je vlastně profesní jazyk dnešního sociologa? Nepříliš přitažlivý. Rád se vyžívá v používání odborných výrazů a těžkých větných konstrukcích. A přitom působí na ostatní lidi jako cynická a chladná osoba s výraznými rysy manipulátorství. Sociolog se totiž neustále a bez nejmenších skrupulí zaobírá tím, co dělají jiní lidé. Zároveň platí, že sociologie ve své perspektivě nám umožňuje vidět v novém světle svět, v němž žijeme své životy.

O sociologii autor knihy tvrdí, že je zájmovou činností určitých jedinců v čemž má samozřejmě pravdu. Téměř každý člověk má nějaké zájmy. Ale pojďme to trochu rozvést. Sociologie je moderní a západní myšlení, utvářeno typicky moderní formou vědomí. Sociologie je odrazem naší společnosti. A zde je na místě otázka co je to vlastně společnost. Kolik lidí tvoří společnost? To je velmi individuální dle dané situace. Můžou to být 3 lidé stejně dobře jako milion lidí může být příliš málo. Opravdu tu absolutně závisí na okolnostech a kulturně – společensko – politickém dění okolo nás.

Systém a jeho fungování

Sociologie se realizuje ve všech lidských činnostech. Nebo snad lépe řečeno se v nich vyskytuje a nějak zhmotňuje. Například se stane něco, co vypadá hodně impulsivně. Sociolog zkoumá to, co se odehrává kolem z nenadála vzniknuvší situace. Nakonec na základě svých zkoumání onu prvotní, na první pohled, spontánní reakci velmi dobře a racionálně odůvodní na základě poznatků získaných nezávislým pozorováním a svým nulovým vměšováním se do děje. A tohle se děje právě proto, že sociologa zajímají problémy úplně jiné, než ty co trápí drtivou většinu ostatních lidí.
Základním sociálním problémem podle Bergera není zločin, ale zákon. Převedeno do jiné terminologie – nikoliv rozvod, ale manželství, nebo chcete-li ne revoluce, ale vláda. Čili ne důsledek, ale onen první a primární podnět jenž vyvolává další reakce okolí a spouští nezadržitelně laviny situací.

Dobře se konkrétní pozorování a z nich plynoucí závěry dělají z Ameriky, potažmo z USA a z dění v této zemi. Spojené státy jsou zemí paradoxů a obřích protikladů. Na jedné straně je patrná velká úcta a na straně druhé posměch z životního stylu jejích obyvatel a přezdívá se jí policejní stát.

Velmi dobrým ukazatelem dění ve společnostech napříč světem je televize. „Kouzelná hrací bedýnka“ vnáší do naších životů vjemy, nad nimiž bychom se asi jinak velmi pozastavovali, jelikož jsou z jiných krajů světa. Ostatně jak zní pravdivé staré přísloví – jiný kraj, jiný mrav. Ovšem díky televizi máme možnost nahlédnout do zákoutí jiných kultur a prohlédnout si i jiné prostředí, aniž bychom je při tom museli nutně fyzicky navštívit.

Koloběh života

Životopis – to je to správné slovo. To je ten termín vypovídající nejvíc o nás. Tohle je vlastně náš život, kam buď chronologicky, nebo dle důležitosti pro další vývoj, zaznamenáváme svůj život. Takhle to celkem výstižně popsal sám Peter L. Berger a nezbývá než víceméně s touto charakteristikou souhlasit.

Dá se vůbec nějak objektivně posoudit kdy končí jedna etapa žití a kdy se načíná nějaká další? Je přesně ohraničeno do kdy jsme mladí a od kterého okamžiku života jsme považováni za dospělé soběstačné jedince s plně rozvinutou osobností. Určitě to takhle nechodí. Vždy záleží na individuálních životních zkušenostech toho kterého jedince. Každopádně se tyhle věci nedají nijak normalizovat a určitě ne přikázat.

Pojďme se podívat na několik pojmů:

Zralost = kdy je člověk zralý? Podle Bergera je tomu tak ve chvíli, kdy přestává snít a smíří se s realitou.

Minulost = mění se v závislosti na tom jak si ji interpretuje naše paměť, jak si ji vybavujeme a co si zveličíme a co naopak pozapomeneme.

Soumrak bohů = konec dětství a dalších etap života a zároveň změna náhledu na důležité osoby mého života. Ten koho jsem kdysi obdivoval je pro mě dnes nepotřebným nýmandem. Matka byla dříve div ne bohyně, co vše věděla a dnes ji beru jen jako starou bláznivou užvaněnou ženskou …

Vliv okolí na nás

Děti si dění kolem sebe uvědomují tím jak rostou. Čím jsou chytřejší , tím lepší postavení ve společnosti si zákonitě postupně vybudovávají. Velký vliv na tohle sebepoznávání a vnímání okolí má adresa na níž dítě žije od narození, rodina, která jej vychovává a vzdělává a samozřejmě rozvoj rozumu.

V tomto ohledu jsou velmi důležité dvě oblasti výzkumu - socialní kontrola a socialní stratifikace. Velký vliv na názory jedince při nějaké diskusy totiž má názor většiny a mnohdy jedinec podlehne ostatním. Pokud ovšem ve skupině lidí existují dva početně vyrovnané tábory s opačným názorem, tak většinou dojde spíše ke kompromisu ...

Velký vliv na člověka mají symboly. Zbraň a uniforma u policisty vždy spolehlivě zaručí potřebnou autritu. Každý člověk má své postavení ve společnosti a v rámci svého profesního i společenského statusu, i v rámci komunity, kde žije. Navíc se dá celkem snadno ověřit, že zaměstnání jimž se živíme rozhoduje o tom co děláme ve zbývajícím čase - koníčky, bydlení. Je tu totiž pevně daný systém rozvržení společnosti dle podřazenosti a nadřazenosti a prestiže. Existuje totiž třídní systém, kdy lidé z určitých společenských tříd se chovají podobně a mají podobné zajmy, vzdělání a schopnost vydělávat peníze. Ovšem také platí, že v každé společnosti je to, co je definováno jako normalní, uplně jiné než v ostatních společenstvích.

Osobnost a uniformita

Společenské role a určité moduly myšlení nám podsouvají uniformy - voják, kazatel, lékař. od každého z víše jmenovaných se dopředu očekává určitý způsob chování a pokud jej onen člověk v uniformě nenaplní, tak se ostatní diví. Sami jak přijímáme určité role a povýšení v práci, tak se též měníme. Člověk totiž odpradávna upravuje svoji osobnost tomu, čemu se věnuje - platí že není veselý kněz nebo lehkovážný chirurg.

Mínění lidí se obměňuje rovněž dle předsudků. Nejde jen o to, jak se chovají lidé z okolí, ale o to že tomu sami často podléháme a chováme se podle toho, jak to ostatní čekají.