(Ne)věřte výživovým poradcům

S profesionálním poradenstvím v oblasti životosprávy,  aktivního pohybu a osobnostního koučingu jsem se za poslední léta setkal celkem čtyřikrát. Pokaždé mě to posunulo dále a zároveň víc a víc utvrzovalo v tom, že mě tohle odvětví hodně zajímá, ale přitom se nechci za žádnou cenu pracovně podílet na projektech nikoho jiného.

O péči o sebe sama jsem se začal laicky zajímat v době, kdy se mi na přelomu třicítky zpomalil metabolismus a nejednou jsem začal kynout víc, než je zdrávo. Začal jsem řešit složení výrobků ze supermarketu. Vyhazoval pryč z košíku sajrajty plné éček a pohrdlivě koukal po lidech pijících slazené limonády. Vrcholem mého snažení bylo zkoumání zda PRŮMYSLOVĚ zpracované uzeniny obsahují alespoň 80% masa. Jinak mě ovšem nic netrklo. Slovo průmyslově zvýrazňuji schválně.

První setkání - aha, na tom by se dalo dobře rejžovat
Měl jsem zmáknuté éčka, stabilizátory, konzervanty a pár podobných provařených věcí. Navíc jsem už pár měsíců běhal na pásu ve fitku. Zajímavým impulsem pro mě byla konfrontace s profesionálním fitness trenérem. Hlavně tedy sestavování jídelníčku na míru. Fascinovalo mě jak hodně se dá vydělat na lidské lenosti. Jídelníček, který jsem si nechal za těžké prachy sestavit, byl velmi kvalitní. Jenže nebylo v něm nic, co bych nedokázal samostudiem na internetu sám sestavit během jednoho dne.

V ten moment jsem na chvíli ztratil hlavu. V očích mi to zajiškřilo touhou po snadno vydělaných penězích a primárně jsem na chvíli začal uvažovat o lidském zdraví jako o kšeftu. Přesně ve stylu včera klientem, dnes sám radí. Ovšem velmi záhy přišlo vystřízlivění ...

Druhý pokus - chtěli mě sprostě natáhnout
S pramálo zkušenostmi z opravdového cvičení (přesně nula, celá nula jedna %) a neexistujícími vědomostmi o funkci lidského metabolismu jsem reagoval na jeden z inzerátů povalujících se po internetu - ano, správně tušíte že šlo o výživové poradenství.

Kdesi na periférii Prahy v pronajatém kanclíku na mě a dalších cca 5 adeptů o práci čekala trojice dam třicátnic. Dvě z nich vypadali celkem k světu, ta poslední  byla synonymem pro hrocha na podpadcích. Už tohle mě mělo trknout. Jak chce kázat o zdraí někdo, kdo si evidentně neví rady sám se sebou? Nu což, prachy jsou prachy, zaslepeně jsem poslouchál jejich nabídku.

Vůbec se nezajímali o naši motivaci proč zrovna zdraví a ani o předchozí zkušenosti z oboru. Kdepak, zhola nic. Celá seance byla v módu mazání medu kolem úst a malování na tabuli samých cifer presperity a blahobytu. Tohle mi už bylo divné. Přeci jen nějaké zkušenosti z dřívějška už mám. Ale úplně mě dorazilo to, že vůůbec nebyl čas projít zázemí jejich firmy! Naopak hned hned hned se muselo vypláznout tři tisíse za zaslání jakéhosi zázračného certifikátu z británie. Ostatním to moc nedocházelo, já bohudík rychle hodil zpátečku. Tudy opravdu cesta nevede.

Dotřetice všeho dobrého? Příliš velké ambice
Po předchozí zkušenosti jsem pokorně začal s běháním v přírodě - konečně¨. A po čase si najal osobního trenéra na dvě hodinové lekce týdně. Postupně jsem zlepšil vytrvalost, uběhl si svůj první závod a posléze i první půlmaraton plus vstřebával nutnost pravidelného cvičení. Ovšem jídelníček jsem zdaleka neměl spořádaný. Bylo v něm mraky energeťáků, uzenin, sladkostí a velké výkyvy v životasprávě. I alkoholových dýchánků bylo více než na prstech obou rukou. Horko těžko jsem zhubnul dalších pár kil, ale pořád tu byla nadváha.

Nicméně po zhruba 9 měsících od předchozího pokusu jsem se rozhodl podniknout další sezení s profíkem a bylo to o poznání lepší než minule. Rozprava byla tentokrát jeden na jednoho a trvala dobře sedmdesát minut. Žádné cukrbliky. Dotyčný jednatel firmy mě zkoušel ze znalostí knihy Doba jedová, novinářského intrikaření, lobby farmaceutických firem a varoval před všudypřítomným škemráním obchodních zástupců, kteří naslibují cokoliv jen aby prodali to své. Na vše jsem byl připraven. Potěšilo mě i zázemí firmy spolupracující s menší poliklinikou a erudovaný specialista kardiochirurg na telefonu.

Ten háček přišel až těsně před mým odchodem z pohovoru. Dohodli jsme se, že se budeme kontaktovat v určitém termínu a dotyčný mě skoro při odchodu vnadil megalomanskou představou o tom, že v budoucnu chce mít svého člověka v každé lékarně, čímž zároveň logicky i upadá kvalita poskytovaného poradenství. A navrch hledal někoho (= ano přesně mně, sakra!) schopného, kdo by vedl pobočku jeho firmy v KOŠICÍCH, jo těch Košicích na Slovensku. Jen třešničkou na dortu už pak bylo to, že jsem o nějaký ten pátek později nacházel inzeráty této firmy v rámci obskurdních slevomatových akcí a taky si důkladně prolustroval kapitál a rozvoj dotyčného podnikání v obchodním rejtříku a přidružených strankách. Žádná sláva to nebyla. Snílek... Jedeme dál ...

 Čtyřtaktová harmonie, aneb síla bílého pláště a sektářství
Střih. O půl roku později a už se necházíme v září 2014. Začalo to naprosto nevinně a spontánně. Jdu si vyzvednout do holešovického expa své startovní číslo na poslední závod běžecké sezony a nechám si na supr spešl váze naměřit u přifařeného stánku rozložení tuku a svalů v těle, hydrataci vodou, zjistit metabolický věka a pár dalších šikovných vychytávek. Jako bonus jsme získal tip na zajímavou knížku, která by mi měla rozšířit obzory.  Bylo to přínosné, slovo dalo slovo a já si domluvil celkem levně konzultaci u nich v kancelářích. Dobrý dojem posilnily i doktorské bílé pláště.

O pár dní později následovala hodinka příjemného tokání se sympatickou slečnou přímo v jejich ofisu. Hezky mi zjednodušeně vysvětlila  funkci jater a střev. Docela dost jsem se přiučil i ohledně detoxikace organismu zaneseného chemikáliemi. Problém nastal opět až ke konci, kdy přišlo na řadu kasírování klienta. Kde se zjevil, tu se zjevil katalog společnosti HERBALIFE a s ním "nutnost" nakoupit spešl čaje za 800, pravou guaranu za 500, rozhodně nějaký ten zázračný koktejl za 800 ... pak už na mně začali jít mrákoty a s díky jsem odmítl i exkluzivní pozvání na supertajný seminář s nositelem nobelovy ceny, konající se o měsíc později v Bratislavě.

Dovětek 1:
I čtvrté setkání mě posunulo zase o kus dál. Pročetl jsem si důkladně slečnou doporučovanou knihu, kterou vydalo jako svou jedinou publikaci nakladatelství Akademie úspěchu (WTF!!!) a následně si sehnal opravdu kvalitní knihu o fungování vnitřních orgánů ...
Krom toho jsem okamžitě zastavil přísun chemických tekutin a už 3 týdny jsem jen na čisté vodě. A hlavně už konečně vím, že celý kolotoč kolem životosprávy je opravdu hodně o tělesných potřebách. Cvičení je základ, zdravý jídelníček mezistupeň, ovšem to, co nevidíme, alfou a omegou.

Dovětek 2:
Zrovna tento víkend (25-28.9.2014) mají fanoušci a prodejci Herbalife velkou akci v O2 aréně. Přijede jich zhruba 7000, častokrát i zaoceánští. Ve městě potkávám spousty lidí v (slušivých - uznávám) černozelených bundách, svetrech, tričkách a říkám si ...ufff, opravdu skvělá práce vedení jejich sekty.

P.S. stylistiku + gramatiku vylepším ,slibuji :-)

Krok za krokem

Další podnětné texty jsou na cestě - jen občas se musí dříve uklidit i v bytě :-) Takže trpělivost a krok za krokem...

Playboy po česku

Minulý týden se mi náhodou (vecpal jsem se jako press na V.I.P. akci v striptýzovém klubu na václaváku, kde byl hlavním hostem večera Zdeněk Troška) dostalo do rukou dubnové vydání české edice Playboye. Kdysi jsem si jej jako náctiletý kupovával v trafice ve vesničce s pěti sty obyvateli, kde nejen že každý znal každého, ale taky byl skoro každý s každým příbuzný. Veselé to bylo. Pak se mi na dobrých 15 let ztratil z očí, aniž by se mi po něm stýskalo. Až teď jím znova po desetiletí listuji a do očí mě bací jeho úvodník. Dovolím si jej tu částečně citovat:

Nevím jak vy, ale já nesnáším třídní srazy po x-letech. Většina lidí se na ně připravuje s pocitem, že by měli vypadat co nejlépe a prosadit se alespoň jeden večer, když už se jim to nepovedlo po dobu studií ...Neviděl jsem je celá léta - a bylo to znát. Prvních pár skleniček jamesona nám pomohlo přežít první šok z toho, jak vypadáme.

Největší krasavec a lamač dívčích srdcí mohl nanejvýš tak svojí váhou zlomit židli, na které vesele kynul. Další, vyhlášený idealista a poeta, se přiznal, že už léta nenapsal nic lepšího než výroční zprávu své prosperující firmy. Třetí, kdysi vynikající atlet, se sotva došoural do dveří.  A ze všech se jako líná kaše valilo zklamání nad tím, jak dopadli. Kolem půlnoci jsme si zahráli divokou hru - každý z nás měl popsat, jak by si svůj život zařídil, kdyby dostal ještě jednu šanci. 

Kamarádům se najednou rozjasnil zrak, zasnili se a začaly z nich padat neuvěřitelné věci. Alkohol je zbavil ostychu a oni vzrušeně malovali do vzduchu úplně jiné životy, než jaké skutečně prožili. Jejich ... zbrusu nová minulost měla několik společných prvků. Téměř všichni by se ženili mnohem později. Skoro všichni by se mnohem intenzivněji věnovali jazykům. Všichni do jednoho litovali, že přestali pravidelně sportovat. Úplně všichni by se lépe starali o své zdraví  a o svůj zevnějšek. A pozoruhodné bylo, že za všechno vždy mohl někdo jiný nebo něco jiného. To byl leitmotiv všech nářků v tomto sebelítostném zpytování. 

Každý z nás takové dýchanky zažil a zpětná sebelítost nám také určitě není cizí. Musím vás ale upozornit, že podobné sebelitování vám projde jen mezi chlapy. Zkuste to na nějakou dívenku .. a je po vašem slavném šarmu. Ženy nezajímá, co jste mohl být, kdyby, ... chtějí vědět, co jste teď a co budete zítra a pozítří. na holky to se sebelítostí nikdy nezkoušejte.

V jedné světlé chvilce ... jsem klukům vysvětlil, že kteorukoliv z věcí a činností, které jim "osud nedopřál," můžou začít dělat i teď. Řekl jsem jim, že já jsem začal běhat maratony ve třiceti, lyžovat ve čtyřiceti a hrát golf v padesáti, a je to v pohodě. Oni na to, že mám pevnou vůli! Co to je pevná vůle? Jen odvaha říct NE věcem, které mě vnitřně štvou, a říct ANO věcem, které mi zlepší a zjednoduší život. To je zásadní rozdíl mezi chlapem, který to už vzdal (a´t je mu dvacet, nebo padesát), a chlapem, který se nehoní za ocasem svého života.

Vlado Olexa, Playboy 6/2014

A co ta párty, na níž jsem se neprávem drze vetřel? No ochutnal jsem nejhnusnější catering ever a velmi snadno identifikoval tři skupiny lidí. První skupinou borci a borkyně, hrající si na celebrity. Všichni neustále žvanící o tom jak se mají skvěla a jak prosperují. No bohužel to byla kategorie, o níž oficiální bulvár ani neškrtne. Nej z nich byl nejspíše Jiří Babica.

Druhá třetina vyžírků - chci říct hostů předstírala stejně jako já příslušnost k press. Ty šlo identifikovat podle častých náletů na onen mizerný bufet a neustálého poplácávání se s první skupinou. A ta třetí? To byli kamarádi kamarádů, kteří tam šli sami za sebe. Ti byli nejspokojenější a jako jediní se opravdu bavili.

Vydrž prďka, vydrž!

Do svých třicátin jsem nikdy pravidelně nesportoval. Ba dokonce jsem byl v honění se za mičudou, poskakujícím tenisákem či klouzajícím pukem tak marný, že ve fotbale jsem byl pokaždé brankářem, v kolektivních sportech  mě na škole vybírali až jako posledního. A to včetně basketu, v němž jsem měl se svými 195cm spíše dominovat. Ani pitomé kulečníkové tágo neumím vzít pořádně do ruky. Vlastně ani nevím, jestli tágo a kulečník patří dohromady. Nebo je to snad bowling?

Přesto si troufám tvrdit, že nyní, v 32 letech mám fyzičku lepší než 95% mých vrstevníků. Kde se stala taková proměna? Jakou kouzelnou knížku jsem načetl a prozřel? Kdo je mým osobnostním koučem? To přece nemůže být jen tak...

Ano, pár chytrých knížek jsem pročetl, ale celé kouzlo spočívá v tom:

1, Jasně si určit dlouhodobé priority
2, Stanovit si  konkrétní cíl
3, Pravidelnost
4, Neohlížet se na okolí a nenechat se frustrovat

 1.
 Je to o tom odříkání. Půjdu raději na další zbytečné pivko do hospody s kamarády, které vídám pořád a budu stále dokola poslouchat ty stejné historky ze starých dobrých časů a rozhodím si biorytmus ponocováním? Přitom vím, že druhý den potřebuji být co nejvíce fresh, protože trénink je trénink a někdo jej odcvičit/odběhat musí. Ten kamarád u piva to za mně ale neudělá.

2.
Je hezké se dokopat do posilovny. Jenže moc dlouho vám tohle přesvědčení o pravidelném zušlechťování se nevydrží, pokud tam chodíte s cílem "chci se cítit trochu lépe." Podobné je to u jiných sportů. Třeba zrovna já jsem běhal venku v přírodě ani ne 14 dní a dal jsem si jasnou motivaci v podobě zaplacení mastného startovného na desetikilometrovém závodě, který bude za 6 týdnů. Takže mi nezbylo nic jiného než poctivě trénovat a odběhat si přípravu.

3.
Den za dnem, trénink za tréninkem. Jsou dny a období, kdy to vyloženě nejde. A stále je nač se vymlouvat. V létě je venku moc hezky. Navíc je příliš vedro. V zimě je to zase samá rýmečka. Pak přijdou vánoce a to se přece necvičí. Musíme taky odjet na dovolenou že. Proto doporučuji nestydět se a najmout si trenéra. Já třeba jeho služeb využívám celoročně. A že těch tréninků, kdy se mi nechtělo a odflákl jsem je, bylo mraky. Ale odtrénoval jsem je a postupně si zažil onu pravidelnost.

4.
Větší borci budou kolem mě vždy. Běžně se mi stává tahle konverzace:
potměšilec: "Ty běháš? A za kolik jsi dal svůj první půlmaraton?"
já: "Tak to bylo prosimtě po asi sedmitýdenním tréninku a bylo to za 2:07:47."
potměšilec: "Hmmm. No to by šlo. Já mám kamaráda, který teda jako občas trošku sportuje a minule u piva jsme ho vyhecovali. No a on to v té Plzni běžel taky a čoveče bez přípravy to dal za 1:42:15."

Mám si v takové situaci s depresí sednout do kouta a brečet že to lopotné snažení stejně nemá cenu? Že jsem stejně nemožný a nikdy to nikam nepovede? Ale kdepak. Každý, kdo se o něco - cokoliv snaží, je frajer. Frflat v hospodě nad krutým světem jde ostatně vždy.

Navíc tihleti zázrační sportovci na klíček většinou nejsou jen tak. Vyzvídal jsem a zjistil, že onen rychlonožka z Plzně jinak pravidelně hrává tenis a hlavně je mu krásných 23let a má o rovných 32 kilo méně než já. Jo, to se to krásně běží, když mám ideální spalování mladého metabolismu, jsem spíše podvyživený a oproti původním kecům potměšilce i skvěle pravidelně trénovaný.  Ať správně chápete, tohle nemá být hejt na onoho "Plzeňáka." Kdepak všechnu čest. Jen je skutečně zbytečné a kontraproduktivní se hned začít srovnávat s výjimkami potvrzujícími pravidlo.

O.K. nevypadám jako Arnold, ale když se rozhlídnu kolem sebe v emhádéčku - kolik lidí o sebe skutečně dbá a alespoň se snaží? A jak se tihle lidi většinou tváří? Určitě se moc neusmívají. Nejsou spokojení se svým životem a ani se sebou samým, ale nemají sílu na sobě makat.

Příště o jedné šikovné praktické pomůcce, která náramně bodne ve snaze o zachování pravidelnosti.

Základem je VODA

Když mi na podzim 2012 doktorka představila můj krevní obraz s extrémně vysokou hladinou cholesterolu a poukázala na obezitu s přesmírou 25kg, rozhodl jsem se začít makat. A prvních 12kg jsem shodil docela snadno. Vlastně stačilo "jen" se trochu hejbat a v životosprávě dodržovat základní pravidla:

1, méně tučného vepřového
2, žádné přežírání se na noc
3, omezit sladké (to jsem ale nedával)
4, ráno ovoce, večer zelenina
5, co nejvíce kuřecího a rýže
6, co nejvíce ignorovat konzervy a instantní zvěrstva z prášku

Chce to pořádně propláchnout organismus

Tyhle pravidla jsou snad v každém článku o hubnutí a nejsou ničím světoborným. Jenže pak jsem se zasekl. Šel jsem sice z původních 118kg  na sympatických cca 106kg, ale dál ani Ň. Takhle to bylo v období podzim 2012 až podzim 2013.

Od října 2013 jsem si najal osobního trenéra a pohybovým aktivitám dal postupně daleko větší řád. S jídelníčkem to bylo jak kdy - někdy jsem baštil naprostý nesmysly (linecký pečivo na dobrou noc, KFC), jindy pouze okurčičky, knockenbroty, zelné saláty. Trochu houpačka. Ovšem cvičení jsem si i přes drobné výkyvy hlídal a dotlačil se k zaběhnutí maratonu a trojice půlmaratonů na celkem slušné úrovni.

S vahou jsem se nyní pohyboval vždy mezi 98 až 103kg. Ale musím přiznat, že mě to stálo spousty propocených trik. Jenže co dál? Když už mám fyzičku, že dovedu uběhnout maraton a stejně mám pořád nadváhu 5-8kg, tak stále musí někde vězet problém. Ano jasně, šlo by jíst superzdravě, jenže co pak z toho života, když mi to nechutná? Nejde být fit a mít energii jen z vlákniny.

Hyperaktivní zabiják jater

Tím kameném úrazu je u mně nekvalitní pitný režim. Během těchto dvou let jsem se postupně velmi dobře skamarádil s energeťáky a poslední dobou jsem byl schopný vypít i 4-5 půllitrových plechovek týdně. Sice se dávno vytratil počátečný slastný pocit kdy otevírám orosenou plechovku a ono to bublá krkem do bříška, ale stejně jsem je MUSEL pít dál.

Slovo MUSEL je zcela na místě. Fyzicky mi z nich začalo být vyloženě špatně, jenže dokud jsem si v práci ráno nedal svou obvyklou dávku toxického jedu, nebylo se mnou do řeči a byl jsem extrémně náladový a roztěkaný. Nemluvě o neexistující vitalitě.

Výrobci energeťáků na to jdou šikovně. Oblepí flaštičky cool hláškami a nápisy o ženšenu, taurinu a vitamínech ... takže pak máme pocit, že vlastně pijeme něco přínosného. Navíc už ani neobsahují provařený zlý ASPARTAM, ale obyčejný cukr. Takže vlastně no problemo ne ?

Zhruba 20 dní zpět jsem absolvoval zajímavý rozhovor na téma fungování jater a ledvin, zanášení cév a zásady pitného režimu (k tomu se vrátíme někdy později). Řekl jsem si DOST a ze dne na den energeťáky vysadil. Momentálně držím sérii 16 dnů bez jejich konzumace. A výsledek? Jakmile jsem je přestal chlemtat, téměř ze dne na den mě opustila dopolední únava a i výkyvy nálady během dne nejsou zdaleka takové jako dříve. Krom toho si připadám daleko více svěží i myslí.

Voda má, voda má rozpuštěné vlasy...

Energeťáky jsem nahradil prostou pramenitou vodou (né mineralky, né bublinkatá voda - jen VODA), které se snažím vypít denně alespoň 2 litry. Krom toho je potřeba provést kvalitní detox dlouhodobě týraných vnitřních orgánů. Takže 3-4 týdně piji dvě tři decky citrusové vymačkané šťávy, v níž dominují citrony. V souvislosti s detoxem se často mluví o překyselení organismu. Citrony sice jsou kyselé, ale pro tělo mají přesně opačný účinek = pomáhají navracet rovnováhu právě po chemických nápojích a také alkoholu. Navíc zaneseným cévam se snažím občasně pomáhat zvýšenou konzumací nápojů z červené řepy a samotnou řepou formou salátu, zatím 1-2 týdně.

Zatím to není úplně ono. V břiše pořád cítívám podivné ucpání a na jazyk se mi občas dostane chemická pachuť. Ještě je přede mnou dlouhá cesta... O tom jak vytrvat zase příště.

JÍDLO - co je vlastně správné jíst?

 JÍDLO. JÍDLO. JÍDLO

1.
Vejce obsahují cholesterol - ten ucpává cévy a způsobuje infarkty.
Vejce obsahují cholesterol, který je nezbytně důležitý pro správné fungování mozku.

2.
Minerální vody jsou plné prospěšných látek pro náš metabolismus.
Menerální vody se sladí aspartamem a chemicky dolaďují, následně způsobují výkyvy nálady a nejen to.

3.
Ovoce a zelenina mají spousty vlákniny nutné pro správnou funkci střev a optimální trávení.
Ovoce a zelenina se dovážejí z jiných kontinentů, jsou chemicky ošetřené a pěstované v kontaminované půdě. Navíc se trhá nezralé a tím pádem se k nám dostává bez důležitých živin.

4.
Běhání zlepšuje fyzickou kondici, vyčistí hlavu od problémů a zlepšuje odolnost těla
Běhání neúměrně zatěžuje klouby, ničí chrupavky a při absenci stylu poškozuje vazivo a rozvrací už tak chatrnou stabilitu těla.

5.
Voda je základem pitného režimu. není nic zdravější k pití než čistá voda.
Voda se chloruje, což opět vede k zanášení cév a zvyšujese tím riziko srdečních příhod, mrtvic a infarktů.

6.
Čokoláda je moc kalorická. kdo cche hubnout musí se jí vyhnout obloukem.
Čokoláda zlepšuje náladu a dodává potřebné živiny pro mozek.

7.
Vepřové maso je dvakrát kaloričtější než kuřecí.  Špatně se tráví a zbytečně zatěžuje organismus.
Vepřové maso obsahuje v hojném množství živočišný tuk, nezbytný pro stavbu buněk našeho těla. Dále má kolagen vyživující kosti.

8.
Ráno je dobré začít lehkou snídaní, která neucpe - nejlépe cereálie či ovesné vločky v kombinaci s bílým jogurtem. Večer není dobré jít spát s pocitem hladu a prázdného žaludku.
Ráno a dopoledne je dobré co nejvíce jíst a pít, je to základ dne. Večer se už nic nemá dohánět - jen si trochu něčeho zobnout.

A to by prozatím stačilo. Z fleku jsem vypsal těchhle osm bodů. Kdybych chtěl zapůsobit ještě víc, trávám psaním tohoto textu klidně dalších 10 hodin a bezproblémově se dostanu třeba na stovku bodů. Proč jsou informace kolem nás tak rozporuplné a každý (byť sebevíc erudovaný specialista) tvrdí něco úplně jiného než ten druhý?

Postupně bych tomu rád přišel na kloub a na tomto blogu co nejlépe rozkryl soukolí jménem potravinářsko-farmaceutický průmysl pod patronátem mediální třetí říše.

Začneme od základu - VODOU. Ale až příště.

5. října 2011

5. října 2011. Tímto datem jsem vlastně skončil s předchozím blogování. Zakončení to bylo chmurné. Ukončil jsem studia publicistiky, kariéra psavce kreativce ne a ne se pořádně nastartovat. Časopis, do něhož jsem přispíval kompletně změnil osazenstvo a majitele a já pořádně nevěděl do čeho dál píchnout.

Jenže situace se pak vyvinula daleko lépe než jsem očekával a rok 2012 byl asi nejzajímavější v mém dosavadním životě. Časopis, pro který jsem psal pro radost, nezanikl. Naopak, po značních peripetiích a hledání vlastní identity, rozkvetl během roku 2012 z ušmudlané Popelky v krásnou princeznu. Pod vedením nového schopného šéfredaktora Šimona Šafránka získal jasný směr a postupně se z něj stalo zdaleka nejlepší tištěné tuzemské médium  věnující se kinematografii. Mně těšilo, že jsem v něm jako jediný přečkal mraky změn a získal dost výsadní postavení. A zároveň s tím si užil spoustu VIP zážitků. Bohužel velké oči investora a jeho ještě větší dluhy vše zase rychle poslaly do kytek.

V roce 2013 jsem chtěl po předchozích zkušenostech pracovat jen sám na sebe. Ale šel jsem na to špatně. Myslel jsem si, že nejlepší cestou k úspěchu bude ta nejjednodušší. To znamená přeprodával jsem výrobky jiných. A byla to zkušenost k nezaplacení. Zjistil jsem co obnáší prodávat zboží lidem, kteří cíleně jdou po ceně, nikoliv kvalitě. Krom toho jsem poznal jaké to je důkladně se připravit a vše promyslet, aby mi nakonec plány zhatila příroda nebo hlupák, který je mnohem horší, ale už tu byl dříve. Taky jsem poznal jak snadno se dá přijít o spoustu peněz. A hlavně snad zavčas pochopil, že tudy cesta opravdu nevede. V půlce roku mi doktorka na komplexní prohlídce k mým třicátinám ukázala rozbor krve, který poukazoval na extrémně vysokou hladinu cholesterolu. Krom toho jsem začal nabírat siluetu tučňáka. Taky nic moc ...

Řekl jsem si DOST. Už během tohoto marného roku jsem přestal investovat do materiálních věcí a úplně se přeorientoval z potřeby co nejdříve vydělat co nejvíce peněz na potřebu co nejvíce zainvestovat do sebe samého a postupně začal rozvíjet sebe sama. Nebylo tu úplně snadné, protože jsem mezitím docela dost ztratil sebekázeň a vlastně ani neměl touhu dělat nic navíc. Nic, co by mě vytáhlo z pohodlíčka trvalé jistoty. Začal jsem aspoň znova číst beletrii a najal si fitness trenéra, pod jehož vedením jsem postupně zlepšoval stabilitu těla a upnul se k novému cíli pro rok 2014 - uběhnout maraton.

Takže jaký je 2014? Já, totální antisportovec, který neumí bruslit, nikdy pořádně nehrál fotbal, tenis, basket, neplavec, jsem nakonec zhubnul z usedlých kancelářských 118kg na přijatelných 98 až 102, mezi nimiž skáču a hlavně jsem si zamiloval sport. Mám za sebou první maraton, k tomu 3 půlmaratony a během roku aktivního běhání v přírodě jsem se zařadil na závodech nejtěžšího kalibru IAAF do zhruba první třetiny startovního pole nejlepších běžců.

Letos jsem taky začal daleko více číst odborné publikace o sportu, výživě, seberozvíjení, prokrastinaci - znáte to, jsou toh plné regály. jen schválně vynechávám ty tituly, slibující rychlé bohatnutí a honění se za kariérou. Dále jsem začal s doučováním angličtiny a v průběhu jara se rozhodl pokusit s eznovu po deseti letech dostat na kvalitní státní vysokou školu a razantně změnit zaměstnání. Ukončit stánkaření a prodávání šuntů hloupým lidem a věnovat se oboru, který mě začal naplno fascinovat - nutričnímu poradenství.

Prubířským kamenem mého snažení bylo období od půlky května do půlky června. Měl jsem tam toho v tomhle období naskládaného opravdu extrémně mnoho = ten vysněný maraton, dva půlmaratony, přijímačky, nástup do předem dohodnuté práce. Poslední týdne jsem jen makal a učil se .. a vytuhnul. Závody jsem dokončil solidně, jenže úplně fyzicky a psychicky vyčerpaný. Desetiletá prodleva ve studiu byla u červnových přijímaček sakra znát. A ikdyž jsem všechnu látku potřebnou na testy pochopil, neměl jsem už na to ji kvalitně vstřebat a ve výsledkové listině skončil pod čarou. Nástup do nové práce se vůbec nekonal, protože jsem zkrátka neměl ENERGII na nic, vůbec nic. Léto bylo z větší části ve znamení tupého zírání na mizerný fotbalový šampionát v Brazílii. Musí se dobít baterky. Jinak to dál nepujde ...

Střih = září 2014. Mám za sebou další běžecký závod. tentokrát pražskou desítku. Moc jsem v létě netrénoval, vlastně jsem jen zvládnul párkrát intervaly na běžícím pásu a stejně jsem dosáhl nejlepšího umístění za dobu co běhám - poprvé jsem v cílové listině v horních 25% doběhnuvších. Mám tedy vše zahodit a v koutě naříkat jak je život těžký? Kdepak! Už jsem stihl přečíst dvě nové odborné knihy o zdraví, poprvé chci více cvičit bez účasti trenéra, poprvé v životě se nyní zapisuji do tanečních a po letech chci znova obnovit koníček natáčení filmu a reklam a to na jiné úrovni než pouhý komparsista.

A hlavně - za poslední 2 roky jsem získal hromady zkušeností o něž se chci postupně začít dělit. Převážně o o zdraví, trošku taky o životě ...

P.S. A taky je nutné znovu pořádně vypilovat psaní textů. Moc dobře vím, že stylisticky a gramaticky tento text moc velký klenot není. Do budoucna se to bude hodně hodit :-)

P.P.S. 7/1/2015 - Také je potřeba psát mnohem méně P.S. a více pracovat ... KÁMO :-)