středa 17. září 2014

Playboy po česku

Minulý týden se mi náhodou (vecpal jsem se jako press na V.I.P. akci v striptýzovém klubu na václaváku, kde byl hlavním hostem večera Zdeněk Troška) dostalo do rukou dubnové vydání české edice Playboye. Kdysi jsem si jej jako náctiletý kupovával v trafice ve vesničce s pěti sty obyvateli, kde nejen že každý znal každého, ale taky byl skoro každý s každým příbuzný. Veselé to bylo. Pak se mi na dobrých 15 let ztratil z očí, aniž by se mi po něm stýskalo. Až teď jím znova po desetiletí listuji a do očí mě bací jeho úvodník. Dovolím si jej tu částečně citovat:



Nevím jak vy, ale já nesnáším třídní srazy po x-letech. Většina lidí se na ně připravuje s pocitem, že by měli vypadat co nejlépe a prosadit se alespoň jeden večer, když už se jim to nepovedlo po dobu studií ...Neviděl jsem je celá léta - a bylo to znát. Prvních pár skleniček jamesona nám pomohlo přežít první šok z toho, jak vypadáme.

Největší krasavec a lamač dívčích srdcí mohl nanejvýš tak svojí váhou zlomit židli, na které vesele kynul. Další, vyhlášený idealista a poeta, se přiznal, že už léta nenapsal nic lepšího než výroční zprávu své prosperující firmy. Třetí, kdysi vynikající atlet, se sotva došoural do dveří.  A ze všech se jako líná kaše valilo zklamání nad tím, jak dopadli. Kolem půlnoci jsme si zahráli divokou hru - každý z nás měl popsat, jak by si svůj život zařídil, kdyby dostal ještě jednu šanci. 

Kamarádům se najednou rozjasnil zrak, zasnili se a začaly z nich padat neuvěřitelné věci. Alkohol je zbavil ostychu a oni vzrušeně malovali do vzduchu úplně jiné životy, než jaké skutečně prožili. Jejich ... zbrusu nová minulost měla několik společných prvků. Téměř všichni by se ženili mnohem později. Skoro všichni by se mnohem intenzivněji věnovali jazykům. Všichni do jednoho litovali, že přestali pravidelně sportovat. Úplně všichni by se lépe starali o své zdraví  a o svůj zevnějšek. A pozoruhodné bylo, že za všechno vždy mohl někdo jiný nebo něco jiného. To byl leitmotiv všech nářků v tomto sebelítostném zpytování. 


Každý z nás takové dýchanky zažil a zpětná sebelítost nám také určitě není cizí. Musím vás ale upozornit, že podobné sebelitování vám projde jen mezi chlapy. Zkuste to na nějakou dívenku .. a je po vašem slavném šarmu. Ženy nezajímá, co jste mohl být, kdyby, ... chtějí vědět, co jste teď a co budete zítra a pozítří. na holky to se sebelítostí nikdy nezkoušejte.

V jedné světlé chvilce ... jsem klukům vysvětlil, že kteorukoliv z věcí a činností, které jim "osud nedopřál," můžou začít dělat i teď. Řekl jsem jim, že já jsem začal běhat maratony ve třiceti, lyžovat ve čtyřiceti a hrát golf v padesáti, a je to v pohodě. Oni na to, že mám pevnou vůli! Co to je pevná vůle? Jen odvaha říct NE věcem, které mě vnitřně štvou, a říct ANO věcem, které mi zlepší a zjednoduší život. To je zásadní rozdíl mezi chlapem, který to už vzdal (a´t je mu dvacet, nebo padesát), a chlapem, který se nehoní za ocasem svého života.

Vlado Olexa, Playboy 6/2014

A co ta párty, na níž jsem se neprávem drze vetřel? No ochutnal jsem nejhnusnější catering ever a velmi snadno identifikoval tři skupiny lidí. První skupinou borci a borkyně, hrající si na celebrity. Všichni neustále žvanící o tom jak se mají skvěla a jak prosperují. No bohužel to byla kategorie, o níž oficiální bulvár ani neškrtne. Nej z nich byl nejspíše Jiří Babica.

Druhá třetina vyžírků - chci říct hostů předstírala stejně jako já příslušnost k press. Ty šlo identifikovat podle častých náletů na onen mizerný bufet a neustálého poplácávání se s první skupinou. A ta třetí? To byli kamarádi kamarádů, kteří tam šli sami za sebe. Ti byli nejspokojenější a jako jediní se opravdu bavili.



Žádné komentáře: