O péči o sebe sama jsem se začal laicky zajímat v době, kdy se mi na přelomu třicítky zpomalil metabolismus a nejednou jsem začal kynout víc, než je zdrávo. Začal jsem řešit složení výrobků ze supermarketu. Vyhazoval pryč z košíku sajrajty plné éček a pohrdlivě koukal po lidech pijících slazené limonády. Vrcholem mého snažení bylo zkoumání zda PRŮMYSLOVĚ zpracované uzeniny obsahují alespoň 80% masa. Jinak mě ovšem nic netrklo. Slovo průmyslově zvýrazňuji schválně.
První setkání - aha, na tom by se dalo dobře rejžovat
Měl jsem zmáknuté éčka, stabilizátory, konzervanty a pár podobných provařených věcí. Navíc jsem už pár měsíců běhal na pásu ve fitku. Zajímavým impulsem pro mě byla konfrontace s profesionálním fitness trenérem. Hlavně tedy sestavování jídelníčku na míru. Fascinovalo mě jak hodně se dá vydělat na lidské lenosti. Jídelníček, který jsem si nechal za těžké prachy sestavit, byl velmi kvalitní. Jenže nebylo v něm nic, co bych nedokázal samostudiem na internetu sám sestavit během jednoho dne.
V ten moment jsem na chvíli ztratil hlavu. V očích mi to zajiškřilo touhou po snadno vydělaných penězích a primárně jsem na chvíli začal uvažovat o lidském zdraví jako o kšeftu. Přesně ve stylu včera klientem, dnes sám radí. Ovšem velmi záhy přišlo vystřízlivění ...
Druhý pokus - chtěli mě sprostě natáhnout
S pramálo zkušenostmi z opravdového cvičení (přesně nula, celá nula jedna %) a neexistujícími vědomostmi o funkci lidského metabolismu jsem reagoval na jeden z inzerátů povalujících se po internetu - ano, správně tušíte že šlo o výživové poradenství.
Kdesi na periférii Prahy v pronajatém kanclíku na mě a dalších cca 5 adeptů o práci čekala trojice dam třicátnic. Dvě z nich vypadali celkem k světu, ta poslední byla synonymem pro hrocha na podpadcích. Už tohle mě mělo trknout. Jak chce kázat o zdraí někdo, kdo si evidentně neví rady sám se sebou? Nu což, prachy jsou prachy, zaslepeně jsem poslouchál jejich nabídku.
Vůbec se nezajímali o naši motivaci proč zrovna zdraví a ani o předchozí zkušenosti z oboru. Kdepak, zhola nic. Celá seance byla v módu mazání medu kolem úst a malování na tabuli samých cifer presperity a blahobytu. Tohle mi už bylo divné. Přeci jen nějaké zkušenosti z dřívějška už mám. Ale úplně mě dorazilo to, že vůůbec nebyl čas projít zázemí jejich firmy! Naopak hned hned hned se muselo vypláznout tři tisíse za zaslání jakéhosi zázračného certifikátu z británie. Ostatním to moc nedocházelo, já bohudík rychle hodil zpátečku. Tudy opravdu cesta nevede.
Dotřetice všeho dobrého? Příliš velké ambice
Po předchozí zkušenosti jsem pokorně začal s běháním v přírodě - konečně¨. A po čase si najal osobního trenéra na dvě hodinové lekce týdně. Postupně jsem zlepšil vytrvalost, uběhl si svůj první závod a posléze i první půlmaraton plus vstřebával nutnost pravidelného cvičení. Ovšem jídelníček jsem zdaleka neměl spořádaný. Bylo v něm mraky energeťáků, uzenin, sladkostí a velké výkyvy v životasprávě. I alkoholových dýchánků bylo více než na prstech obou rukou. Horko těžko jsem zhubnul dalších pár kil, ale pořád tu byla nadváha.
Nicméně po zhruba 9 měsících od předchozího pokusu jsem se rozhodl podniknout další sezení s profíkem a bylo to o poznání lepší než minule. Rozprava byla tentokrát jeden na jednoho a trvala dobře sedmdesát minut. Žádné cukrbliky. Dotyčný jednatel firmy mě zkoušel ze znalostí knihy Doba jedová, novinářského intrikaření, lobby farmaceutických firem a varoval před všudypřítomným škemráním obchodních zástupců, kteří naslibují cokoliv jen aby prodali to své. Na vše jsem byl připraven. Potěšilo mě i zázemí firmy spolupracující s menší poliklinikou a erudovaný specialista kardiochirurg na telefonu.
Ten háček přišel až těsně před mým odchodem z pohovoru. Dohodli jsme se, že se budeme kontaktovat v určitém termínu a dotyčný mě skoro při odchodu vnadil megalomanskou představou o tom, že v budoucnu chce mít svého člověka v každé lékarně, čímž zároveň logicky i upadá kvalita poskytovaného poradenství. A navrch hledal někoho (= ano přesně mně, sakra!) schopného, kdo by vedl pobočku jeho firmy v KOŠICÍCH, jo těch Košicích na Slovensku. Jen třešničkou na dortu už pak bylo to, že jsem o nějaký ten pátek později nacházel inzeráty této firmy v rámci obskurdních slevomatových akcí a taky si důkladně prolustroval kapitál a rozvoj dotyčného podnikání v obchodním rejtříku a přidružených strankách. Žádná sláva to nebyla. Snílek... Jedeme dál ...
Čtyřtaktová harmonie, aneb síla bílého pláště a sektářství
Střih. O půl roku později a už se necházíme v září 2014. Začalo to naprosto nevinně a spontánně. Jdu si vyzvednout do holešovického expa své startovní číslo na poslední závod běžecké sezony a nechám si na supr spešl váze naměřit u přifařeného stánku rozložení tuku a svalů v těle, hydrataci vodou, zjistit metabolický věka a pár dalších šikovných vychytávek. Jako bonus jsme získal tip na zajímavou knížku, která by mi měla rozšířit obzory. Bylo to přínosné, slovo dalo slovo a já si domluvil celkem levně konzultaci u nich v kancelářích. Dobrý dojem posilnily i doktorské bílé pláště.
O pár dní později následovala hodinka příjemného tokání se sympatickou slečnou přímo v jejich ofisu. Hezky mi zjednodušeně vysvětlila funkci jater a střev. Docela dost jsem se přiučil i ohledně detoxikace organismu zaneseného chemikáliemi. Problém nastal opět až ke konci, kdy přišlo na řadu kasírování klienta. Kde se zjevil, tu se zjevil katalog společnosti HERBALIFE a s ním "nutnost" nakoupit spešl čaje za 800, pravou guaranu za 500, rozhodně nějaký ten zázračný koktejl za 800 ... pak už na mně začali jít mrákoty a s díky jsem odmítl i exkluzivní pozvání na supertajný seminář s nositelem nobelovy ceny, konající se o měsíc později v Bratislavě.
Dovětek 1:
I čtvrté setkání mě posunulo zase o kus dál. Pročetl jsem si důkladně slečnou doporučovanou knihu, kterou vydalo jako svou jedinou publikaci nakladatelství Akademie úspěchu (WTF!!!) a následně si sehnal opravdu kvalitní knihu o fungování vnitřních orgánů ...
Krom toho jsem okamžitě zastavil přísun chemických tekutin a už 3 týdny jsem jen na čisté vodě. A hlavně už konečně vím, že celý kolotoč kolem životosprávy je opravdu hodně o tělesných potřebách. Cvičení je základ, zdravý jídelníček mezistupeň, ovšem to, co nevidíme, alfou a omegou.
Dovětek 2:
Zrovna tento víkend (25-28.9.2014) mají fanoušci a prodejci Herbalife velkou akci v O2 aréně. Přijede jich zhruba 7000, častokrát i zaoceánští. Ve městě potkávám spousty lidí v (slušivých - uznávám) černozelených bundách, svetrech, tričkách a říkám si ...ufff, opravdu skvělá práce vedení jejich sekty.
P.S. stylistiku + gramatiku vylepším ,slibuji :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat