Recenze Máj: Strašný kina pán

Osud je někdy krutý. Ke mně se zachoval zle dnes. Těšil jsem se že si v rámci slevové akce jednoho periferního Pražského multikina za malý peníz užiji hodně muziky a vychutnám si nejnovější pixarovku Wall-E. Jo jo bylo to fajn až do té doby než do sálu naběhlo komando asi 30 rozjařených dětiček. Rychle jsem vyplul ze sálu a uprosil pokladní ať mě nechá jít na něco jiného. A zrovna byl k mání jen Brabcův Máj. Protože jsem nechtěl odejít z kina aniž bych se aspoň na něco kouknul tak jsem šel do toho a čekal nejhorší...

Lepší holub na střeše, než Brabec v hrsti
Brabce nemám rád. Kdysi mi sice sednul svým Králem Ubu a ani Kytice vůbec nebyla špatná. Pak ale dostal absolutní volnost a chuť experimentovat a výsledné Bolero spolu s home videem Krysař jsou nejlepším důkazem toho že nad nesoudným režisérem by měl bdít nějaký zatvrzelý producent. Nejnovější Máj je dokladem toho že tento rádoby neotřelý experimentátor definitivně upadá i do kýčovitosti.

Máj je slepenec opravdu povedených a zároveň strašně kýčovitých záběrů na ňadra, přírodu, ňadra, krásné lidi, ňadra, smyslné dívčiny, ňadra a tak donekonečna. Kýčovitost celého projektu by se dala skousnout, kdyby ovšem byli ty líbivé obrázky nabaleny na pořádný příběh. Tím žel bohu krátká povídka Karla Hynka Máchy není. Na ploše 80 minut je tu nataženo něco co se dá odvyprávět za slabou čtvrt hodinku. Vlastně se vrší jeden efektní záběr na druhý. Vůbec žádná gradace děje. Nic. Stále stejnou rychlostí a stejným způsobem. Dokonce i nejdůležitější a nejdramatičtější scéna otcovraždy mi přišla naprosto sterilní a dokonce bych jí ani pořádně nezaznamenal nebýt toho že pak ještě snad minutu cákala všude na plátně krev (a to doslovně). Korunou celé scény bylo její provedení – nikdy jsem neviděl hloupěji natočený skon tímhle stylem. Tady se projevila také nulová zkušenost českých maskérů s horory nebo válečným filmem.

Lesbičky jsou strašným pánem
Velkým tahákem, co měl na Máj přilákat mladou generaci, byla hudba skupiny Support Lesbiens. Pardon ale několik dýdžejovských variací na “strašný lesa pán“ nepovažuji za filmovou hudbu. Spíš by se to hodilo na diskotéku kolem 4 ráno, kdy už je každému jedno co se hraje.

Jediné co tohle vše mohlo spasit by byli strhující herecké výkony. No Matěj Stropnický má do velitele zbojnické bandy opravdu dost daleko. Raději bych v té roli viděl klidně jeho otce. Jeho Hynek působí spíš jako romantický moula a myslím že v pohádkách České Televize rozhodne dojde většího uplatnění. Sandra Lehnertová neboli Jarmila by se bezpochyby uplatnila v libovolném nočním podniku. V tomhle filmu totiž kromě smyslných pohledů a nahoty nemá co nabídnout. Sandra je krásná dívka, ale nemá jiskru. Je to taková ta vyretušovaná kráska z módních časopisů. Daleko víc smyslně na mě působila Iveta Jiřičková jako členka Vilémova lupičského gangu, která milou Jarmilu v sexepealu nechala daleko za sebou. Jan Tříska v roli kata! Opravdu by mě zajímalo kdo dostal nápad obsadit vetchého Třísku do této role. Nejmarkantněji jsou jeho fyzické indispozice vidět při scéně popravy. Samozřejmě jako recitátor je ovšem bezchybný. Další zkušení harcovníci v čele s Vladimírem Javorským a Jurajem Kukurou moc prostoru nedostali. Pro samé obrázky na krásné ženské těla a romantickou přírodu už pak holt na nic jiného nezbyl prostor.

Hezké, ale prázdné
Ještě bych se zastavil u výpravy. Kostýmy a zvolené lokace tvoří to nejsilnější na celém snímku. Být, často nápadité záběry, jen součástí něčeho jiného, tak tleskám kameramanovi za dobře odvedenou práci. Ale Brabec je megaloman a nabízí vlastně jen tohle a to se časem zákonitě musí omrzet. Nejvíc mě Brabcova nesoudnost pobavila při scénách v kapli. Sledujeme totiž procesí vesničanů k vzdálené horské kapličce aby pak záběry v interiérech byli pořízeny v nějaké katedrále! Opravdu si nedělám srandu.

Nejhorší na celém filmu je ale to, že se bude líbit. Získá si svých 150 tisíc diváků a Brabec bude na další přehlídce českých lvů poplácáván po zádech za dobře odvedenou práci. Mě se třeba stalo že na projekci se mnou byla spousta lidí střední a starší generace – tedy vesměs svátečních diváků a zdatných gaučových sledovatelů tuzemských televizí. Většina z nich ohromeně zírala až do konce závěrečných titulků a pak si ještě zatleskala. Už vidím jak se další masy konzumních diváků hrnou na tu hezkou česku kulturu. O to víc mě zamrzí že třeba při nástupu titulků Nolanova Temného rytíře 90% lidí v sálu začalo kvapem odcházet.

Závěrem:
Brabec ukázal cit pro kameru. Jeho aranžmá scén nemá chybu. Jenže se v tom utopil a nabízí pouze nekonečnou záplavu strašně kýčovitých záběrů na samé hezké líbivé věci. A protože je to nepodloženo dostatečně rozvitým dějem a zahrané topornými herci, vzniká hrozná nuda.
10%