Saw: ano, poteče tu krev ...

Venku je churavo, stmívá se už kolem čtvrté odpolední a přelévají se dvě nejmíň oblíbené roční doby - podzim se zimou. A už máme za sebou i Halloween, neboli Dušičky, či chcete-li svátek všech mrtvých. A co neodmyslitelně patří posledních pět let k tomuto dni? No ti co rádi "maso" vědí a ostatním napovím, že mířím do vod hororu a kinopremier. Každým rokem v poslední pětiletce na diváky totiž vybafne nový přírustek do zajeté série Saw. A já bych se chtěl trošku ohlédnout za všemi doposud natočenými díly a trochu je zanalyzovat. Tak jdeme na to.
Původní Saw: Hra o život (2004) byl jako blesk z čistého nebe, který zasáhl téměř všechny. Pro svou originalitu a scénář byl často a nutno dodat že poprávu přirovnáván k takové legendě jako je Fischerův snímek Sedm. Největší devízou filmu bylo, že jsme dlouho nevěděli která bije a a netušili ani v jednom okamžiku kam se bude vyprávění posouvat dál. A ldyž už jsem u stylu vyprávění, tak právě jeho zběsilost a neustávající tempo, jenž si nutilo pozornost diváka v podstatě nonstop a nedovolilo mu vydechnout jsou základním poznávacím znakem povedeného hororového thrilleru. Zběsilý střih a tvrdá hudba na dokreslení situace ještě víc umocňují tempo filmu a přidávají na dramatičnosti.

Jigsawe ukaž se

Většinou se nejvíce bojíme toho co nevidíme. Tohle pravidlo v hororech platí opravdu nejvíce. U Saw jsme dlouho nevěděli kdo za vším stojí a když už převíjen došlo na představení hlavního arcilotra filmu, tak to bylo vesměs prostřednictvím charismatického hlasu oznamující uvězněním co je čeká pokud chtějí přežít. Tohle si myslím, že byla od tvurců největší trefa do černého. Navíc měl skládačkový vrah velmi silného protivníka v podobě detektiva s tváří Danny Glovera. Bývalý parťák Mela Gibsona ze série Smrtonosná zbraň se vybičoval k uvěřitelnému a kvalitnímu výkonu starého policajta ošlehaného životem, který chce za každou cenu dokončit tento případ.

Když už tak hezky chválím tak nesmím opominout pointu, která vyrazila většině diváků dech. Tehdy začínající režisér James Wan se prostě ukázal v nejlepším možném světle a všem vytřel zrak. No a protože celý tento projekt měl zanedbatelné vstupní náklady a celosvětově vydělal zhruba stonásobek svého rozpočtu, bylo naprosto jasné co přijde. Ano brzy po uvedení přišli na přetřas spekulace ohledně pokračování.

Jedeme dál a ještě brutálněji

Sešel se Halloween s Halloweenem a na světě bylo pokračování veleúspěšného filmu. Nemusím ani dodávat, že se drželo přesně hesla více všeho – násilí, pastí, krve, zvratů. Ne, nebojte nehodlám tu rozepisovat každý díl zvlášť. Důležitým faktem pro další vývoj série bylo to že Wan se rozhodl nepokračovat v započatém díle a v zajeté značce a radeji se vrhnul nové vlastní projekty. Režiserské žezlo po něm získal Darren Lynn Bousman a to hned po tři pokračování. A protože si jsou všechny tři hodně podobné a kvalitativně zhruba na stejné úrovni, tak si je rozebereme pěkně pohromadě.

Bousman je spíše velmi slušný rutinér a víceméně ve svých pokračováních těžil ze zajetých postupů co vymyslel napoprvé Wan. A právě díky tomuto rozhodnutí se povedlo udržet sérii i nadále slušnou úroveň. Bousman se nesnažil za každou cenu sérii úplně vetknout svůj rukopis a bylo to jen dobře.

POKRAČOVÁNÍ BRZY, FAKT. SLIBUJI ...