Pozvání do sociologie

Trošku delší text k zamyšlení - myslím že se většina z nás v něčem z toho pozná ...
Sociologie je vědní disciplína, která je dlouhodobě spíše na okraji zajmu lidi. Nemá moc dobrou reputaci a určitě si ji v nejbližší době ani nezlepší, jelikož se víceméně zabývá statistikami a čárkováním. Alespoň takhle to v úvodu své knihy, primárně určené ke studiu na odborných školách, tvrdí Peter L. Berger. Pojďme se spolu blíže podívat na témata jenž autor otvírá a o nichž se trochu více rozepsal:

Sny a tvrdá realita

Většina mladých studentů sociologie odpovídá svorně na otázku co chtějí dělat nějakou parafrází myšlenky, že chtějí pracovat s lidmi a prostě komunikovat. Později se jejich postoje mění a společně se ztrátou nevinnosti v nelítostné mašinérii dennodenní reality se z nich stávají cyničtí pozorovatelé dění kolem sebe.

Sociolog je přitom člověk, který má velkou moc. Vlastně je to právě on, kdo se podílí na veřejném mínění a pomáhá formovat a utvářet společnost. Na druhou stranu opět právě sociolog je tím, kdo zahlcuje společnost obrovským množstvím všemožných dotazníků pro možnost tvorby roztodivných a mnohdy velmi zbytečných statistik. Právě z této obsese, podle Bergera, pramení onen všeobecný despekt k této profesi. Berger jde dokonce ještě dál, když označuje sociologa za mnohdy vyloženě kulturního barbara. Také rozebírá postavení sociologa ve společnosti. A musím jedním dechem dodat, že to není lichotivé zjištění.

Kdo je to sociolog podle Bergera

Jaký je vlastně profesní jazyk dnešního sociologa? Nepříliš přitažlivý. Rád se vyžívá v používání odborných výrazů a těžkých větných konstrukcích. A přitom působí na ostatní lidi jako cynická a chladná osoba s výraznými rysy manipulátorství. Sociolog se totiž neustále a bez nejmenších skrupulí zaobírá tím, co dělají jiní lidé. Zároveň platí, že sociologie ve své perspektivě nám umožňuje vidět v novém světle svět, v němž žijeme své životy.

O sociologii autor knihy tvrdí, že je zájmovou činností určitých jedinců v čemž má samozřejmě pravdu. Téměř každý člověk má nějaké zájmy. Ale pojďme to trochu rozvést. Sociologie je moderní a západní myšlení, utvářeno typicky moderní formou vědomí. Sociologie je odrazem naší společnosti. A zde je na místě otázka co je to vlastně společnost. Kolik lidí tvoří společnost? To je velmi individuální dle dané situace. Můžou to být 3 lidé stejně dobře jako milion lidí může být příliš málo. Opravdu tu absolutně závisí na okolnostech a kulturně – společensko – politickém dění okolo nás.

Systém a jeho fungování

Sociologie se realizuje ve všech lidských činnostech. Nebo snad lépe řečeno se v nich vyskytuje a nějak zhmotňuje. Například se stane něco, co vypadá hodně impulsivně. Sociolog zkoumá to, co se odehrává kolem z nenadála vzniknuvší situace. Nakonec na základě svých zkoumání onu prvotní, na první pohled, spontánní reakci velmi dobře a racionálně odůvodní na základě poznatků získaných nezávislým pozorováním a svým nulovým vměšováním se do děje. A tohle se děje právě proto, že sociologa zajímají problémy úplně jiné, než ty co trápí drtivou většinu ostatních lidí.
Základním sociálním problémem podle Bergera není zločin, ale zákon. Převedeno do jiné terminologie – nikoliv rozvod, ale manželství, nebo chcete-li ne revoluce, ale vláda. Čili ne důsledek, ale onen první a primární podnět jenž vyvolává další reakce okolí a spouští nezadržitelně laviny situací.

Dobře se konkrétní pozorování a z nich plynoucí závěry dělají z Ameriky, potažmo z USA a z dění v této zemi. Spojené státy jsou zemí paradoxů a obřích protikladů. Na jedné straně je patrná velká úcta a na straně druhé posměch z životního stylu jejích obyvatel a přezdívá se jí policejní stát.

Velmi dobrým ukazatelem dění ve společnostech napříč světem je televize. „Kouzelná hrací bedýnka“ vnáší do naších životů vjemy, nad nimiž bychom se asi jinak velmi pozastavovali, jelikož jsou z jiných krajů světa. Ostatně jak zní pravdivé staré přísloví – jiný kraj, jiný mrav. Ovšem díky televizi máme možnost nahlédnout do zákoutí jiných kultur a prohlédnout si i jiné prostředí, aniž bychom je při tom museli nutně fyzicky navštívit.

Koloběh života

Životopis – to je to správné slovo. To je ten termín vypovídající nejvíc o nás. Tohle je vlastně náš život, kam buď chronologicky, nebo dle důležitosti pro další vývoj, zaznamenáváme svůj život. Takhle to celkem výstižně popsal sám Peter L. Berger a nezbývá než víceméně s touto charakteristikou souhlasit.

Dá se vůbec nějak objektivně posoudit kdy končí jedna etapa žití a kdy se načíná nějaká další? Je přesně ohraničeno do kdy jsme mladí a od kterého okamžiku života jsme považováni za dospělé soběstačné jedince s plně rozvinutou osobností. Určitě to takhle nechodí. Vždy záleží na individuálních životních zkušenostech toho kterého jedince. Každopádně se tyhle věci nedají nijak normalizovat a určitě ne přikázat.

Pojďme se podívat na několik pojmů:

Zralost = kdy je člověk zralý? Podle Bergera je tomu tak ve chvíli, kdy přestává snít a smíří se s realitou.

Minulost = mění se v závislosti na tom jak si ji interpretuje naše paměť, jak si ji vybavujeme a co si zveličíme a co naopak pozapomeneme.

Soumrak bohů = konec dětství a dalších etap života a zároveň změna náhledu na důležité osoby mého života. Ten koho jsem kdysi obdivoval je pro mě dnes nepotřebným nýmandem. Matka byla dříve div ne bohyně, co vše věděla a dnes ji beru jen jako starou bláznivou užvaněnou ženskou …

Vliv okolí na nás

Děti si dění kolem sebe uvědomují tím jak rostou. Čím jsou chytřejší , tím lepší postavení ve společnosti si zákonitě postupně vybudovávají. Velký vliv na tohle sebepoznávání a vnímání okolí má adresa na níž dítě žije od narození, rodina, která jej vychovává a vzdělává a samozřejmě rozvoj rozumu.

V tomto ohledu jsou velmi důležité dvě oblasti výzkumu - socialní kontrola a socialní stratifikace. Velký vliv na názory jedince při nějaké diskusy totiž má názor většiny a mnohdy jedinec podlehne ostatním. Pokud ovšem ve skupině lidí existují dva početně vyrovnané tábory s opačným názorem, tak většinou dojde spíše ke kompromisu ...

Velký vliv na člověka mají symboly. Zbraň a uniforma u policisty vždy spolehlivě zaručí potřebnou autritu. Každý člověk má své postavení ve společnosti a v rámci svého profesního i společenského statusu, i v rámci komunity, kde žije. Navíc se dá celkem snadno ověřit, že zaměstnání jimž se živíme rozhoduje o tom co děláme ve zbývajícím čase - koníčky, bydlení. Je tu totiž pevně daný systém rozvržení společnosti dle podřazenosti a nadřazenosti a prestiže. Existuje totiž třídní systém, kdy lidé z určitých společenských tříd se chovají podobně a mají podobné zajmy, vzdělání a schopnost vydělávat peníze. Ovšem také platí, že v každé společnosti je to, co je definováno jako normalní, uplně jiné než v ostatních společenstvích.

Osobnost a uniformita

Společenské role a určité moduly myšlení nám podsouvají uniformy - voják, kazatel, lékař. od každého z víše jmenovaných se dopředu očekává určitý způsob chování a pokud jej onen člověk v uniformě nenaplní, tak se ostatní diví. Sami jak přijímáme určité role a povýšení v práci, tak se též měníme. Člověk totiž odpradávna upravuje svoji osobnost tomu, čemu se věnuje - platí že není veselý kněz nebo lehkovážný chirurg.

Mínění lidí se obměňuje rovněž dle předsudků. Nejde jen o to, jak se chovají lidé z okolí, ale o to že tomu sami často podléháme a chováme se podle toho, jak to ostatní čekají.

Shakespearovo dílo ve 2 hodinách

Rekordně krátké představení největšího dramatika všech dob.

V pražském divadle V Dlouhé běží od 19. prosince hra představující kompletní dílo anglického autora Williama Shakespeara ve necelých 2 hodinách. V hlavních rolích tohoto střípkovitého představení s všeříkajícím názvem Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách se představí trojice herců Jan Vondráček, Miroslav Táborský a Martin Matějka. Vše se odehrává pod režijní taktovkou Jana Borny.

Do češtiny tuto hru převedl shakespearovský překladatel Jiří Josek a v divadle V Dlouhé je tato mozaika uváděna jako české premiéra. Původní nápad na zpracování celého Shakespeara pochází ovšem z hlav trojice britských herců – Adama Longa, Daniela Singera a Jesse Borgesona. Tahle trojice komediálních herců byla rovněž první inkarnací všech postav v představení hraném po 10 sezon s velkým úspěchem v Londýně.

Mutace představení uváděného na tuzemské scéně je dokonce o téměř půl hodiny delší než mělo původní představení realizované pod patronátem divadelní společnosti Reduced Shakespeare Company ( v překladu Společnost zkráceného Shakespeara). V londýnském divadle Criterion Theatre se dokonce hrálo deset sezon a stále s velkým úspěchem.

Samotný nápad převádět tak rozsáhlý repertoár, jakým bezpochyby Shakespeare je, do tak krátkého času se může jevit jako velký hazard. Reakce v dramatikově domovině jsou ale velmi pozitivní a tak se ani čeští tvůrci nezalekli nabízené možnosti. Žijeme v době neustálého zkracování vzdáleností a pomyslně zrychlování času a tak v dnešní uspěchané době má své místo i představení podobného ražení.

Tvůrci si jsou rovněž vědomi toho, že zákonitě musí převážnou část Shakespearovi tvorby pominout a mnohdy značně zkratkovitě vybrat pouze střípky jeho práce. Samozřejmě takové počínání může sebou přinést i rozhořčení publika nad ničením klasikova díla stejně dobře jako kladné reakce těch, které naopak potěší vyzdvihnutí nejoblíbenějších pasáží bez nutnosti shlédnout celá dlouhá představení.

V představení Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách se představí ve zkratce všech 37 dramatikových her. Dojde na úryvky z Hamleta, další tragédie Král Lear, Macbeth či Othelo. Vynechány nebudou komedie Kupec benátský, nebo Sen noci svatojánská a ani historické hry jako Richard III. A Jindřich V. Dokonce se představí i úryvky z dětské Zimní pohádky a nebo básně Vášnivý poutník.

České alternace obsazení Jan Vondráček, Miroslav Táborský a Martin Matějka se podělí i o ženské role a dostanou dostatečný prostor na vyniknutí svého herectví. Jan Vondrášek je v povědomí diváků zapsán jako divadelní herec, který se občas mihne v seriálech a filmech produkovaných Českou televizí. Velmi podobně je na tom i Martin Matějka. Miroslav Táborský zaznamenal velký úspěch i jako filmový herec. Prosadil se do velkých zahraničních produkcí – mimo jiné Kletba bratří Grimmů či Děti planety Duna, obojí natáčené v ateliérech Barrandov.

Tři sochařky - výstava

Výstava Věry Janouškové, Evy Kmentové a Aliny Szapocznikow v jízdárně Pražského hradu

Co spojuje tyto tři sochařky? Jedna je z Polska, zbylé dvě z bývalého Československa. Ale hlavně společně studovali v padesátých letech v ateliéru Josefa Wagnera v Praze. Ovšem to hlavní proč je jím věnována společná výstava je samozřejmě jejich podobné umělecké cítění a velmi podobné životní osudy. Všechny tři totiž spojuje nelehký úděl na tomto světě a mnoho osobních tragedií. Navíc v době 50. a 60. let, kdy se začali nejvíce zapisovat do uměleckých kruhů, tvořilo jen velmi málo sochařek obecně.

V Československu je tato éra dobou, kdy se naše sochařství vrací zpět na vrchol zájmu veřejnosti a právě 60. léta jsou jakýmsi zlatým věkem tohoto uměleckého odvětví u nás. Na díle těchto tří dam můžeme vysledovat i celkový vývin sochařství, směřující od abstrakcí k lidské figuře a lidské existenci celkově. A jestli něco výrazně spojuje tvorbu těchto tří dam, pak je to skutečně jejich záliba v liniích lidských těl.

Jak jsem už dříve uvedl, tak obě Češky i polskou sochařku pojí hlavně tvrdý život. I díla na této výstavě jsou spíše pesimisticky laděna, tesknivé a smutné.Buhužel vzhledem k rozloze interiérů, kde bylo možno ukazovat jejich díla, se jedná jen o zlomek dosavadní tvorby těchto žen. Ovšem i tak díky pečlivému výběru organizátorů skýtá vernisáž s názvem Tři sochařky kvalitní průřez jejich tvorbou.

Jako lidská kůže

Alina Szapocznikow strávila část dětství v koncentračním táboře. Zde přišla o část rodiny a doživotně si tímto pobytem podlomila zdraví. Výraznou měrou se to rovněž podepsalo na její psychice a vnímání okolního světa. Ve výřezu tvorby zastoupené zde v Jízdárně pražského hradu tvoří prim jakési torza ženských těl. Schválně jsou dělané z křehčích materiálů jako umělé hmoty, sádra či papír aby podtrhli křehkost a pomíjivost lidského těla. To vše ještě umocňuje průsvitnost většiny zvoleného materiálu. Netvoří jen ladné obrysy lidských (převážně ženských) těl. Zaměřuje se rovněž na lidskou kůži a ráda budí dojem, že vystavované objekty jsou přímo z ní. Mnohdy umělá hmota, z níchž modeluje, působí dojmem vosku a samotná torza poskládaných těl vypadají jako by byli násilně vyrvány z celku. Jako by někdo nebohé modely stojící Szapocznikow vzorem vysvlékl z kůže, mučil je a záměrně trhal na kusy.Nutno dodat, že velmi často stojí modelem sama sobě.

Tahle Polka za svého života vytvořila velmi rozsáhlé množství svých prací. Na rozdíl od zde přítomných Češek ji v rozletu nebránil srpen 1968, ale mohla tvořit svobodně dál. Na pražské výstavě je sice jen zlomek z mnoha její tvorby. Dá se však říci, že jde o celkem reprezentativní vzorek a že se zaobírá komplexně její kariérou. Zastoupeny tu totiž nejsou pouze pověstné voskově vypadající torza těl, ale i její práce z jiných a pevnějších materiálů. Ať už jde o skulptury z bronzu, vosku, umělých hmot nebo jiných méně častých materiálů, tak vždy mají její výtvory společné rysy. To co je pro ně nejcharakterističtější je spojení hnusu a deprese s krásou ženského těla. Z jejích prací částí obličejů s rty přímo sála erotičnost a smyslnost. Hodně celkovému dojmu napomáhá i to , že nejraději pracuje s materiály v barvě černé, červené a narůžovělé připomínající lidskou kůži.

V zajetí deprese

Dost bylo Szapocznikow. Mrkněme se na práce českých sochařek. Eva Kmentová je krásným příkladem toho, jak na umělce dolehl minulý režim a jak ji komunismus poničil slibně se rozvíjející kariéru. Po invazi sovětských tanků se totiž musela stáhnout do ústraní a místo hodnotných děl, jenž by mohli obdivovat návštěvníci galerií se musela vrhnout na zakázky typu neforemných soch před paneláky na sídlištích. Paní Kmentová je svou povahou smutná a slabá žena plná pochybností. Své nitro přetavuje i do svých prací. Mezi materiály, s nimiž pracuje, převládají beton a drát a snad i vlivem vedlejšáků tvořených na zakázku a bez radosti pro komunistickou architekturu tvoří věci s nádechem industrialismu.

Kromě takto postavených prací najdeme v rámci pražské výstavy i mnoho výtvorů asi nejlépe vystihujících její niternou úzkost a deprese. Často totiž modeluje lidské ruce a vystupující prsty. Působí to tísnivě a strašidelně. Mnohokrát přitom používá jako model sebe samu. Své ruce otiskla do velké části vystavených exponátů. V expozice je k vidění i několik děl, jenž reagují na vnější vjem a při průchodu návštěvníků se dávají do pohybu. Vzhlédla se rovněž hodně v antických vzorech.

Návštěva z Velikonočních ostrovů

Třetí, zde zastoupená umělkyně, Věra Janoušková se od kolegyň celkem dost odlišuje. Jednak zde vystavovanými exponáty a také svou náturou. Narozdíl od Polky a druhé české zástupkyně je povahově mnohem otevřenější a veselejší. Častokrát své emoce přetavuje do práce. Je to typická představitelka českého popartu a zastánkyně kinetiky. Velmi ráda ve svých dílech vystavuje zrcadlo konzumnímu způsobu života a záměrně její sochy budí dojem syrové reality. Pro účely této výstavy bylo ovšem použito prací spíše vážnějšího ladění. Tak aby splívali s tvorbou obou souputnic.

V Jízdárně nalezneme množství skulptur vytvořených smaltováním, nebo svařením starých věcí denní potřeby. Její práce je složena z tak bizarních součástí jako jsou použité pekáče od buchet, staré vyhozené hrnce, kovovů trubky od potrubí či kroužky ze sprchových závěsů. Záměrně působí dojmem tvrdosti, hranatosti nebo úplné beztvarosti a neohrabanosti. Úlomek její tvorby zde vystavený si tak opravdu hodně vybočuje z její obvyklé tvorby, kde promítá spíš svou veselou povahu a smysl pro humor s nadsázkou. Koneckonců je autorkou groteskních a snových soch, mimo jiné ji velmi proslavili její variace na Otce Ubu. Zde jsou vystaveny spíše sochy vzniklé spojováním těžkých kvádrů betonu a podobných těžkých materiálů a záměrně působí velmi rozložitým dojmem.

Aby byla ještě více zdůrazněna její propojenost s Szapocznikowou a hlavně Kmentovou, tak je tu k vidění i část z tvorby pod vlivem antických vzorů a také torza ženských těl. Ovšem na rozdíl od sošek Polky působí ty její mnohem robustnějším dojmem. Takové Věstonické Venuše dvacátého století. Sice se věnuje taktéž lidskému, potažmo ženskému, tělu. Jenže od svých kolegiň se liší tím, že nikdy nemodeluje dle svého vlastního těla. Spíše odkazuje na starší kultury a několik prací zde vystavených bust lidských hlav budí dojem, jako by je někdo právě přivezl z Velikonočních ostrovů.

Závěrem:

Organizátorům akce se povedlo na relativně malý prostor vtěsnat vskutku reprezentatvní průřez prací všech tří sochařek. Jde sice jen o zlomek jejich tvorby, ale poměrně dobře vypovídají o jejich díle. Povedlo se též dokonale skloubit nenásilnou formou jejich podobné práce a můžeme tedy porovnat jak se všechny tři, každá po svém, vypořádali s těžkostmi vlastního bytí a jejím promítnutím do vlastních prací.

Opruz jménem Stardance 3

Neříkám že nestíhám a že mi hoří termíny, ale jsem pozadu s redakční prací pro svuj domovský web a teď se musím pro zápočet jednoho předmětu ve škole zdržovat s článkem k Stardance. Tak jsem to nějak sesmolil dohromady a doufam že jsem jsem nezapoměl na žádnou věc co nám p. Kézr při vyučování vtloukal do hlavy - tj novinářské otázky, co, kdy, kde, jak ..., přímou citaci a vyhíbání se popiskam jako dnes, zítra a podobně. No kdyby tak věděl, že na bednu nekoukám už skoro 6 a půl roku a že jsem dosud nezavadil ani o jednu upoutávku na tuhle (asi) blbinu ...

Stardance: Norisová opět triumfuje
6.12.08, 23:59, Praha

Třetí ročník populární taneční soutěže se chýlí ke konci. V sobotu 6.12. bojovali o semifinále poslední 4 páry. Tentokrát přítomnou porotu nejvíce oslovili kreace páru Zuzana Norisová a Jan Kliment, kteří jako první v soutěži obdrželi absolutní známku. Na druhém místě se umístili Dana Batulková s Janem Onderem. Pomyslný bronz a zároveň poslední postupové místo pro další klání získal pár ve složení Jaromír Bosák a Eva Krejčířová.

Těmi, co se na další kola mohou dívat jen u televizních obrazovek jsou Vladimír Kratina s Laurou Klimentovou. "Chci poděkovat všem! Těm, kteří mi hlas poslali, i těm, kteří mi ho neposlali," bylo to poslední co vypadnuvší Vladimír Kratina pronesl při loučení se soutěží.

Pátý soutěžní večer byl pro soutěžící nejnáročnější, protože si tentokrát museli poprvé připravit dva tance, místo dosavadního jednoho. Páry vybírali ze standardního waltzu a slowfoxu a z latinského jivu a pasa doble, podle toho, co dosud v průběhu předchozích klání Stardance dosud netančili.

Všechny páry tedy zatančili po jednom latinském a jednom standardním tanci. Následně odborná porota ohodnotila každý tanec zvlášť a součtem bodového ohodnocení obou se spočítalo celkové pořadí párů. Díky bodům od poroty skončili nejhůře se shodným počtem 53 bodů páry Kratina + Klimentová a Bosák + Krejčířová. Poslední slovo měli jako vždy diváci a ti telefonickým hlasováním odstavili z dalších bojů právě Kratinu s Klimentovou.

Zbývající trojice párů zatančí příští sobotu tance, které dosud nepředvedli. Takže uvidíme kreace v rytmu čačy, quickstepu, rumby a tanga.

autor: Ruut
zdroje: iDnes, www.Stardance3.cz
citace: Vladimír Kratina, soutěžící Stardance 3

Zpravodajství: INGMAR BERGMAN

Jak jsem se popral s tímhle předmětem a které mi nakonec p. Verner bez připomínek vzal:

Úkol č. 1. – výběr aktuálního téma s platností pro podzim 2008

Téma: BERGMAN

Festival představující českému publiku téměř kompletní filmografii tohoto severského režiséra. Koná se od 14. 10. 2008 do 13. 12. 2008 souběžně v pražských kinech Aero a Světozor.

Zahrnuje:
- komplexní informace o tomto festivalu
- analýza kompletní režijní filmografie Ingmara Bergmana
- rozbor doprovodných programů
- technické specifikace jednotlivých filmů a promítacího zázemí partnerských kin

Zdroje informací:
1, primární:
- oficiální stránka festivalu - http://www.bergman-festival.cz/
- stránka kina spolupořádající festival - http://www.kinoaero.cz/cz/
- vlastní divácké postřehy

2, sekundární:
- česká filmová databáze - www.csfd.cz
- nejuznávanější zahraniční celosvětová filmová databáze - www.imdb.com
- programový věstník kina Aero

Úkol č. 2: Tisková zpráva
(obsahuje odpovědi na základní novinářské otázky – kdo, co, kdy, jak, proč, kde a přímou řeč)

13. října 2008 – Praha (autor Ruut)
Dne 14. 10. 2008 proběhne v pražském kině Aero slavnostní zahájení retrospektivního festivalu BERGMAN, kompletně věnovanému tvorbě švédského režiséra Ingmara Bergmana ku příležitosti jeho nedožitých 90tých narozenin.

Přehlídka Bergmanových filmů se koná současně v kinech Aero a Světozor od 14. 10. 2008 do 13. 12. 2008. Celkem bude možno shlédnout na 40 režisérových filmů, jež tvoří téměř kompletní průřez filmografií tohoto skandinávského tvůrce. Připraven je i bohatý doprovodný program. (např. výstavy fotografií, rozhovory s spolupracovníky režiséra, dokumenty o jeho tvorbě, předfilm)

„Přehlídka BERGMAN je výzvou všem filmovým labužníkům. Je připraveno celkem 72 hodin (!) čistého času Bergmanovy produkce. Přehlídka filmů potrvá v rozmezí tří měsíců a představí opravdu skoro vše, co kdy Bergman stvořil,“ doplňuje organizátorka přehlídky Karla Stojáková z Axman production.

Slavnostní zakončení celé přehlídky je plánováno v duchu švédských Vánoc na 13. 12. 2008 promítáním Bergmanova eposu Fanny a Alexander.

Zdroje:
- oficiální stránka festivalu http://www.bergman-festival.cz/
- přímá citace prohlášení organizátorky akce Karly Stojákové

Úkol č. 3: Odborný text na dané téma
(obsahuje odborné termíny a má velkou informační hodnotu, rozsah minimálně 1 normostrana)

Ingmar Bergman a jeho filmy

Vystudoval na vysoké škole divadelní vědu. Později získal angažmá jako režijní asistent u Královské opery ve Stockholmu. Režii divadelních představení se Ingmar Bergman věnoval i později v dobách kdy se nejvíce zaměřoval na regulérní hrané filmy. Ve čtyřicátých letech se totiž jako dramaturg také seznamuje s problémy filmové tvorby a píše scénáře pro jiné režiséry. Na přelomu let čtyřicátých a padesátých střídavě píše scénáře pro jiné tvůrce a sám točí spíše na motivy jiných lidí. V tuhle dobu nemá jeho tvorba žádný ucelenější ráz a spíše si vybírá látky napříč celým spektrem a teprve hledá styl. Jedno je mu už ale blízké hned od počátků. Svou pracovitostí chrlí v průměru 2 filmy ročně. Tohle zběsilé tempo mu vydrží dlouhá desetiletí a i v dobách největší slávy. V průběhu celé kariéry pendluje mezi režií divadelních her a natáčením filmů. Tématem většiny jeho filmů z let šedesátých až osmdesátých, tedy z nejlepšího tvůrčího období života, jsou manželské vztahy a jejich krize. Do snímků vnáší četné zkušenosti z vlastního života. Sám se totiž oženil celkem pětkrát a má devět přiznaných potomků. Na sklonku kariéry točí převázně pro televizi. Za svůj život nasbíral nesčetné množství ocenění a také tři Oscary pro nejlepší zahraniční film roku.
Samotnou přehlídku všech celovečerních Bergmanových filmů spolupořádá Švédská ambasáda v Praze ve spolupráci s Axman Production. Pořadatelé nabídnou během dvou měsíců v dvojici pražských kin Aero a Světozor dohromady 40 Švédových filmů s celkovou stopáží 72 hodin. Zdaleka se jedná o nejkomplexnější přehlídku Bergmanových filmů na území České Republiky. Těšit se můžete na Fanny a Alexander, Lesní jahody, Sedmá pečeť, Pramen panny či Mlčení a více než tři desítky dalších režisérových filmů od dob ranné tvorby let čtyřicátých až pro zcela poslední režijní počin Sarabanda z roku 2003, točený již na digitální kameru.

Projekce budou navíc vyšperkovány doprovodným programem za účasti mnoha zahraničních hostů - blízkých Bergmanových spolupracovníků a přátel. Největším lákadlem mohou být instalace 3 metrového oběktu, umožňujícím nahlédnout do režisérova nitra nazvaná The Man Who Asked Hard Questions či dokument Bergmanův ostrov režisérky Marie Nyreröd. Tuhle filmařku totiž jako jedinou mistr pustil do svého soukromí.

O technickou stránku je postaráno více než důstojně. Část přehlídky bude v nově zrekonstruovaném kinu Aero honosícím se možností provádět projekce z 35 a 16 mm filmu, dále VHS, DVD, BetaSP a jakýkoliv běžný digitální soubor v rozlišení maximálně HD. Zvuk je k dispozici v Dolby Digital. Promítání je možno též opatřit simultánním překladem. Pozadu nezůstává ani druhé z hostitelských kin a tím je se svou devadesátiletou historií rovněž artový Světozor ( kapacita: 356 míst, vybavení: 35 mm projektor, video/data projektor pro DVD, VHS, BetaSP, miniDV, zvuk DOLBY EX). Ovšem nejdůležitější informací pro mnohé bude, že vstupenky na jednotlivé představení budou k mání za 80Kč. Navíc při koupi 10ti a více lístků bude cena za jednu 60Kč.

Zdroje:
www.kinoaero.cz/cz
www.kinosvetozor.cz/cz
http://www.bergman-festival.cz/
www.csfd.cz

úkol č. 4: úvodník

Filmák (číslo 10/08)
Mesíčník s filmovou tématikou

Úvodní slovo:
Tak a máme tu zase říjen. Babí léto dorazilo i tentokrát v plná síle, všechno vůkol krásně žloutne a nastává čas pro malé ….. a stop. Ne nebojte, nedal jsem se na laciné mudrování a raději pojďme k tomu co nás čeká v přítmí sálů kin:

Hned první říjnový víkend si můžete ověřit co všechno dokáže divák snést, protože přichází Disaster Movie – v zámořích tuhle parodii na katastrofické podívané provází pověst nejhoršího filmu všech dob. O týden později to zkouší Okem Dravce nová teanegerovská hvězda Shia LaBeouf v nadupaném hi-tech thrilleru spolu s veteránem Kieferem „24 hodin“ Sutherlandem v strašidelných Zrcadlech. V půlce měsíce si na své přijdou i milovníci laskajícího humoru Jana Hřebečka. Do kin přichází Nestyda s velkým N. A pro domácí patrioty je zacílen první český CGI animák Kozí příběh. Tvůrci se holedbají že kvalitou animace strčí do kapsy i mnohonásobně dražšího Shreka. Tak uvidíme zda jím zůstane sebevědomí i po premiéře. Nejen Čech Hřebejk je každoroční stálicí kinosálů. S novým filmem totiž přichází i nejznámější neurotik světa Woody Allen. Na svou Vicky Cristina Barcelona láká dvojicí vnadných krásek Scarlett Johanson a Penelope Cruz. Celou říjnovou nadílku uzavřou drsní hoši. Z monitorů počítačů přichází v herní adaptaci mstitel Max Payne v podání charismatického Marka Wahlberga. A co by to byl za říjen, kdyby nepřišla nová Pila. Ano bude tu krev, hodně krve, jak by řekl nesmrtelný JigSaw. V rozpětí čtyř let tu totiž máme už pátý přírustek do hororové série Saw. A vy mírumilovnější určitě nezapomeňte že počínaje říjnem startuje v pravdě monstrózní přehlídka kompletní filmografie Ingmara Bergmana, jednoduše nazvaná BERGMAN. Pořadatelé si ukousli sousto čítající rovnou čtyřicítku seveřanových filmů o celkové stopáži přes 70 hodin. No myslím že máte z čeho vybírat … Přeji rozmanitý a barevný měsíc plný filmových zážitků.

Martin Kovařík
šéfredaktor měsíčníku Filmák