jak to vypadá po finální korekci. Někdy se tázanému prostě vkládají do úst věty jaké by určitě zpatra bez pořádné přípravy neřekl. Poučení: myslím že nikdo z nás nemusí panikařit když vidí v časopisech všechny ty perfektní a vtipné odpovědi a bát se přitom, že by sám nic podobného nikdy nedokázal říct :-) (samozřejmě ale musí být zachovány myšlenky tázaného, nesmí se nic překrucovat).
ROKY POZNÁVACÍ
V současnosti se věnuješ umění a to hlavně filmu, ale původně jsi vystudoval v Prostějově strojařinu a dále jsi na vysoké škole pokračoval teologií na ETF UK v Praze. To je ale pořádný obrat …
Na teologii to v mém okolí bylo tak, že mnoho z mých spolužáků na střední škole vystudovalo nějaký odlišný obor. Většinou strojařinu nebo elektrotechniku. A teprve na vysoké zjišťovali co vlastně chtějí v budoucnu dělat. U teologie je tohle ještě vyhrocenější. Faráře, farářky, pastory a kazatele – jak se to různě nazývá – jde nakonec dělat tak desetina lidí, ostatní paralelně s tím vystudují ještě něco jiného. Vlastně se té „úmrtnosti“ ani moc nedivím. Je to velká zodpovědnost. Znám lidi, co šli po teologii studovat ekonomii nebo matematiku a těch pět šest let „duchovních věd“ jim otevřelo nové obzory. Já osobně jsem až na teologii, po přednáškách z filozofie, kde se probírají i zdánlivé triviality jako bod, přímka, trojúhelník, začal chápat deskriptivní geometrii ze střední. Učili nás to ve špatném pořadí, řekl bych. Na střední jsme s kamarády založili časopis Dialog pro odpovědnou diskusi, jak jsme to tehdy nazývali, hodně mě zajímala teologie, psychologie a filosofie. Teologie v danou chvíli vyhrála, protože jsem opravdu chtěl být později farářem. A tak jsem ji začal v roce 1996 studovat. Myslím, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí mého života.
Jak vzpomínáš na život na kolejích? Byl-li teda v pravém slova smyslu ….
Od 19ti let jsem v Praze, bydlel jsem na koleji Větrník. A těch mejdanů, pokeců „o všem a o ničem“, filmových nocí, společných výletů na chatě a výletů jsem zažil spousty. Určitě neplatí že student teologie rovná se suchopárný vědátor. Ačkoliv zkoušky z latiny, hebrejštiny a řečtiny znamenaly skoro dva měsíce intenzivní přípravy, kdy musela parta stranou.Také proto pro mě byl velký šok když jsem musel koleje opustit a hledat si podnájem. Že se přesekalo hodně sociálních vazeb spjatých právě s kolejí.
A co film?
Film mě bavil od dětství, ale propadávat jsem mu začal až tak ve 20 – 21 letech, to jsem vymetal filmové kluby a pravidelně ve čtvrtek dopoledne premiérové filmy. Samozřejmě místo přednášek. Po nocích jsem hodně koukal na seriály jako Akta X či Millenium. To bylo v době kdy ještě nebylo moc rozšířené stahování, takže jsem je musel poctivě chytat v televizi. S opadajícím zájmem diváků se tyto seriály postupně přesunuly až hluboko za půlnoc, běžely mnohdy až po tehdy hojně vysílaných erotických pořadech. Takže já, když jsem si chodil na vrátnici půjčovat klíče od společenských místností, jsem musel vzbuzovat dojem, že jdu koukat hlavně na tu erotiku.
Dokončil jsi studia teologie a nic asi nebránilo tomu abys se stal farářem a ty jsi opět obrátil dost výrazným způsobem.
Pro mě to byl přirozený vývoj. Postupně jsem zjistil, že farářem nebudu. Jak už jsem říkal, během studia jsem hodně sledoval film, a taky si kupoval si filmové časopisy, chodil na novinářské projekce, četl odborné knihy. Prostě jsem byl v obraze. Ještě během studií jsem poznal lidi z budoucí Moviezone. Navíc jsem si už tehdy přivydělával překladem tiskových materiálů a webových stránek místní pobočky studia Warner Bros. a občas přispíval do časopisů a na webziny s filmovou tématikou.
ŽIJI FILMEM
Pamatuješ si kde jsi publikoval své první články a o čem jsi psal v začátcích?
Tak to bylo pro internetový webzin Filmweb. Došlo k tomu docela náhodou. S jistou dávkou drzosti jsem se vecpal na jednu z novinářských projekcí bez průkazky a po filmu jsem o něm začal debatovat s tehdejší šéfredaktorkou (Katka Grossmannová) Filmwebu. Ta mi nabídla, jestli bych pro ně nezkusil psát. A pak to už šlo ráz na ráz. Nikdy jsem se nikam netlačil. Vždy to bylo samovolné. Ono stejně většina recenzentů se zná z těch projekcí a ani moc neví kdo pro koho píše. Je to taková otevřená komunita, která se často mění v závislosti na tom kdo právě končí se studii ..
Dá se vůbec psaním recenzí a článků o filmu uživit?
Pokud se nepíšeš pro významný časopis nebo noviny (Cinema, Premiera, Lidovky, Dnes - pozn redaktora), tak to v Čechách nejde. Ten kdo píše pro malé webziny vidí peníze někdy až za 2 měsíce a to pak člověk žije v hrozné nejistotě. Nějaký pevný plat má většinou jen šéfredaktor. Všichni ostatní dostávali zhruba 300 – 500Kč za recenzi. Trochu víc bývá za tématický článek. Kdyby si chceš vydělat jen 10 000Kč na nejnutnější obživu, tak se jako „psavec“ dost nadřeš, daná částka za článek není ekvivalentní tomu, kolik u toho strávíš času. A ono ani nebylo možné během měsíce napsat zhruba 25 článků, člověk se musel podělit s ostatními. Každý proto psal pro víc médií.
Asi nejčastěji si tě lidé ztotožní s Moviezone, předtím Trailerzone. Pro všechny tyhle internetové e-ziny platí spojení šestice mladých rozhněvaných mužů.
Ano, znal jsme se s Civalem a Kocourem ze společného působení na Filmwebu a Filmpubu. Ti mě seznámili s redaktorem Filmpubu, Imfem. Všichni tři v tu dobu už dva roky jen tak pro radost psali o filmových trailerech na webzin Trailerzone. Šéfredaktoři obou mateřských webů tlačili na to, abychom se věnovali jen jednomu internetovému médiu, tak jsme se spolu domluvili, že si uděláme vlastní velký projekt, u kterého nás nebude nikdo omezovat. No a tak vznikla Moviezone.
Bylo to vždy snadné, nebo jste si cestičku k psaní hledali i déle a s ústrky od okolí?
To ani moc ne, protože vždy platilo, že každý z nás byl nějak vyprofilovaný a víceméně psal o tom co jej baví. Ale taky jde o to, co ti jde nejlíp. Mě třeba hodně baví akční filmy, jenže jsem o nich nikdy neuměl moc dobře psát. Nejlíp mi šla taková ta „skandinávská existenciální dramata“, když to tak řeknu. Sice mi občas připadala všechna na jedno brdo, ale bohužel tak to je. Na Moviezone mě asi čtenáři mají zaškatulkovaného jako toho, kdo píše o „artových“ filmech. V dnes již více méně zaniklých časopisech s DVD přílohou každý dostal to nač se přihlásil. Takže tam jsem si i já užil béčkovách akčňáren a bláznivých fekálních komedií dosyta. Každopádně platí, že jsem nikdy nebyl žánrově vyhraněný.Vždy mě zajímala kvalita ať šlo už o jakýkoliv žánr.
Současná Moviezone chrlí denně několik článků a má velmi široký záběr. V podstatě vyplňuje kompletní spektrum současné kinematografie. To musí být hodně náročné něco takového vést? A přitom vím že téměř všichni redaktoři mají i mnoho jiných pracovních povinností …
Přesně tak a taky se v tom krásně odráží kdo má kolik času. Já mám v současnosti práci kde trávím denně přes 10 hodin, takže jako veterán píšu už jen 4 až 6 článků měsíčně.
STAV A VÝVOJ KINEMATOGRAFIE
Změnil se během let výrazně tvůj náhled na filmový průmysl? Píšeš stále o stejném druhu filmů, nebo jsi postupem času změnil zaměření?
My měníme podobu filmu a film mění nás. A tak to prostě je. Byla by škoda si jej nepustit pod kůži. Jak už jsem řekl, nejsem žánrově nějak vyhraněný. Když to přeženu, si skoro stejně si užiji film, kde se čtyři hodiny u stolu řeší nějaké subtilní téma, trasher s vybuchujími mozky. Jen nerad vidím nenápadité filmy s provařenými tématy, které z diváků dělají hlupáky, řemeslnou machu, sterilní emoce. Přímo nesnáším ty co se snaží být „artové“, ačkoliv na to tvůrci nemají, a své selhání označují za tvůrčí záměr. Nesrozumitelné rovná se hluboké. Prostě mám raději dobrou komerci než špatné umění. Filmy, které se drží spíše při zemi a nechtějí v 90ti minutách změnit celý svět, ty které mají skromné cíle.
Četl jsem názor jednoho významného tvůrce, který už v 60tých letech minulého století prohlásil že všechna velká témata ve filmu byli již zpracovány.
Naprosto s tím nesouhlasím. Myslím si že v současnosti se točí o tématech o kterých se dříve filmařům ani nesnilo. A to že byla zpracována ještě nic neznamená. Všechny filmy jsou produktem své doby a tudíž se vyjadřují i dobově podmíněnými prostředky. Určitá témata jsou věčná – vezmi si jen kolik filmů vzniká o lásce nebo válce. Myslím si, že současná kinematografie tvůrcům dovoluje realizovat projekty, o kterých se filmařům před půlstoletím ani nezdálo. A nejde jen o technickou stránku věci, ta film automaticky lepším nedělá. Jazyk dnešního filmu umožňuje vyjádřit myšlenky, které dřív byly nezfilmovatelné. Dnešní divák je nejen otrlejší, ale také mediálně zdatnější.
Ale co třeba osobnosti Nového Hollywoodu let 70tých – Scorsese, Coppola a další v plné síle?
Nový Hollywood je hodně zajímavý. Ti režiséři byli v kontextu tehdejší tvorby hodně zemití, ostří, nepříjemní. Šli proti srsti. Jejich filmy tehdejší diváky šokovaly. Na jedné straně ty filmy byli civilní, na druhé velmi efektní. Tím nemyslím že by nutně byly nějak povrchní, ale jejich tvůrci velmi dobře věděli, jak se dostat lidem pod kůži. Bylo to dáno i tím, že trávili spousty času v cinematékách, sledováním spousty žánrových i nežánrových snímků. Měli film rádi jako takový a filmově mysleli. Díky tomu jsou taky ty jejich filmy do dneška tak vyhraněné a populární. A tahle éra mě opravdu hodně baví.
Mezi tyhle velikány se sám rád řadí i Quentin Tarantino
Jeho ranné filmy z tohoto širokého řečiště přelomu 60tých a 70tých let hodně těžily. Tarantino měl na začátku velkou jiskru. Líbí se mi, jak od začátku popíral hranice mezi tzv. vysokým a nízkým uměním. Dnes se vyučuje na filmové vědě! Kinematografie bude stát vždy na dvou nohách - vždy bude mít tu zábavnou část, kino atrakcí, a část co chce něco sdělit. A možná i trochu změnit svět.
Dobře. Nekopíruje však Tarantino jen to, co už před ním natočili jiní?
Jedna věc je mít ingredience a druhá věc je z nich namíchat nový koktejl tak, aby chutnal současnému divákovi. Tarantino svou dosavadní tvorbou ukazuje, že je v podstatě vykradač a plagiátor. Každopádně má velké nadání, minimálně jeho první 2-3 filmy byly opravdu výborné. Překvapivé, vtipné, scenáristicky na výši. Jen by se měl posunout dál. U Auto zabiják mi přišlo, že Tarantino je unavený a měl by změnit revír. U něj stejně jako u většiny jiných tvůrců platí, že jen málokdo dokáže celou kariéru točit variace a filmy, jejichž katarze přebíjejí ty předchozí.
Poslední dobou se obecně točí strašně moc filmů co jsou bud pokračováním hitovek, nebo předělávkami klasik a také se dost v Americe přetáčejí úspěšné současné evropské a asijské filmy.
Tak s tímhle já problém nemám. Pokud tvůrci zvládají točit zajímavě, tak proč ne. Sice je strašná spousta předělávek a pokračování, ale i tak je tu dost filmů s tématy, které jsou nevšední a dost se mě dotýkají. Takový Temný rytíř je velice zábavný, ale zároveň postihuje témata, která mají ozvučnost i ve většinové společnosti. Komikové filmy využívají archetypů a proto asi i do budoucna budou vyprávět o tom, co se úzce dotýká lidské duše.
Hodně filmových recenzentů z Česka to vidí jinak …
Po pravdě, nevím koho máš na mysli. Sleduji v tuzemsku hodně filmových médií – Cinemu, Premieru, Iluminaci, Cinepur a také dost internetových a nepřijde mi, že by si stěžovali na množství předělávek. Ale je pravda, že raději čtu zahraniční autory v anglicky mluvících zemích, hlavně na rottentomatoes.com a empire.co.uk. Přijde mi, že toho mají nakoukáno nesrovnatelně více než čeští kritici a recenzenti a tudíž ve svých článcích dokáží mnohem lépe vystihnout podstatu toho kterého filmu.
Takže Češi rozumí filmu méně než v zahraničí?
Ne to vůbec ne. Ale je pravda že v posledních letech čtu spíš články autorů co jsou více na očích a ovlivňují řadového diváka více. Třeba Křivánkovou, Hejdovou nebo Spáčilovou.
Proč tedy letos tolik uspěl zrovna Nolanův Batman, který se celkem dost vymezuje z obvyklých mantinelů pro hollywoodské velkofilmy?
Nolan opouští zažitý archetyp černobílého komiksového hrdiny a z Batmana dělá thriller s komikovým nádechem. Ten film je velmi chytrý. A zdá se, že diváky baví, že se původní koncept mění. Jinak by z Temného rytíře nebyl takový hit. Špatných filmů s vynikajícími triky tu bylo spousta, takže tvrzení že diváky uchvátil především „efekty“ neberu. Ta postava je zkrátka atraktivní. Trochu bych ho přirovnal ke krysaři z města Hammel. Nikdo jej nevidí příliš rád, ale v okamžiku nouze ho nakonec každý rád zavolá, aby vymetl špínu z kanálu. A samozřejmě ten úspěch je taky dán tím že lidem se přejedl model dokonalého hrdiny co vždycky všechno vyřeší bez zaškobrtnutí.
PŘEDĚLÁVÁM PRÁCI JINÝCH
Psát o filmech je krásná věc, ale člověk jak stárne potřebuje více a více peněz. Ty jsi po dokončení studií začal pracovat v dabingovém studiu. Jak ses tam dostal?
Během studií jsem hodně psal a překládal, takže jsem asi pro češtinu získal určitý cit. Chtěl jsem se zase posunout někam dál a překlady a úpravy dialogů mi připadaly jako zajímavá výzva. Nakonec jsem pomáhal produkci i se sháněním dabérů. Ke konci jsem i režíroval.
Hádal jsi se s dabéry často ohledně role?
To ne. Spíše to byla podnětná diskuse. Často ti zkušenější přicházeli s vlastními nápady jak vše zlepšit … Byla to příjemná tvůrčí práce. Přistupoval jsem k tomu spíš jako žák co se chce naučit něčemu novému.
Takže žádné hvězdné manýry zasloužilých dabérů?
Pracoval jsem s profesionály co dabovali třeba 8 hodin denně v několika studiích. Spíš jsem se divil, jak ke své práci přistupují intuitivně. Často se jim dabingem povedlo u dané postavy odhalit ještě jinou vrstvu, často ji podat zajímavěji než ti herci v originále. Ale souhlasím také s tím že originální zvuk dává ucelenější obraz o tvůrčích záměrech. Dabing je spíše druhý výklad díla, alternativní vidění. Většinou horší, sem tam lepší než originál.
Často slýchávám názory, že současný dabing nesahá tomu z 80tých let ani po kolena.
Já v 80tých letech vyrůstal, takže si je pamatuji. Je pravda, že ti dabéři to tehdy tak „nehrotili“. Dabing byl jaksi hladší, nebyl tak dryáčnický jako teď, hlasový projev byl kultivovanější a i rétoricky správnější. Ale na druhou stranu měl spoustu kazů – špatné překlady. Měl jsem možnost přímého srovnání dabingů s původním zněním u Nekonečného příběhu, Indiana Jonese, Četníků a dalších a český překlad mnohdy vůbec neodpovídal původnímu znění. Mnohdy zcela měnil význam nejen vět, ale i celých situací z filmu. Tady snad už nemohlo jít o šlendrián, ale o záměr. V obecné oblibě dabingů hraje velkou roli lenost a nostalgie. Zvyk je bohužel železná košile. Kanál, který u nás začne vysílat jen s titulky, brzy zkrachuje.
A co třeba Luis de Funes vs. František Filipovský?
Ano, vím že koluje legenda o Funésově pochvale Františku Filipovskému. Ale nikdy nikde jsem neviděl žádnou přímou citaci, takže si myslím že to je uměle vyvolaný mýtus, který nám má potvrzovat výjimečnost tehdejších dabingů.
Asi je nutno dělat rozdíly …
Vím, že mnohé dabingy pro významné projekty současnosti ( pixarovky, Narnie, Spiderman, pozn redaktora) se dokonce míchají v zahraničí, pod dohledem studií, jimž filmy patří. Sami si vybírají hlasy a rozhodují o kvalitě toho co se pustí na světlo. Nebo u Star Wars se dělaly rozsáhlé hlasové castingy a hlasy pro českou mutaci osobně vybíral George Lucas. Takže ono i zde platí, že záleží jen na penězích, času a ochotě se tomu věnovat naplno. Určitě nejde paušalizovat, že v bájném „tedy“ to bylo super a dnes je to všechno odbité.
NA OBRAZOVCE
Tvé práce v mediích a v dabingu si všimli i v České televizi …
To je spíš zásluha kamaráda. V České televizi hledali posilu do oddělení tvorby upoutávek pro své pořady a on mě přiměl jít na konkurz. Pouštěli jsme si zhruba 15 ukázek a já jsem je komentoval. Co bych sestříhal jinak, co vylepšil atd. Tady sehrálo velkou roli hlavně to, že jsem měl díky Moviezone nakoukáno hodně trailerů, teaserů a upoutávek.
Co přesně tam v současnosti děláš a na čem pracuješ?
Jsem dramaturgem upoutávek na ČT2. Podílím se na koncepci ukázek k dokumentům a filmům. Stříháme tu většinou upoutávky o stopáži 20 až 40 vteřin. K propagaci filmů, jež ČT spolufinancuje a které jdou do kin, jsem se však ještě nedostal.
Jak sám říkáš, tak ČT spolufinancuje mnoho filmů ročně. Nezdá se ti, že s výjimkou filmů Filipa Renče a pár dalších jmen tu chybí čisté žánrovky?V Česku je do velké míry panuje intelektuálské pohrdání Hollywoodem a žánrovkami. Na Oscara si však myslí každý. Všichni tu chtějí točit buď komedie nebo oduševnělé filmy s otevřeným koncem o disharmonických rodinách. Upřímně se divím tomu, proč se na Hollywood nadává a stokrát horším českým filmům se tleská. Český lev se uspořádá i kdyby nebylo z čeho vybírat… Chybí tu konkurence, opravdu drsné produkční podmínky. Každopádně si myslím, že zrovna teď začíná zajímavé období, kdy se to zlomí a definitivně se ukáže, jestli čeští filmaři na žánrovky opravdu nemají a nebo se jen zapomnělo, jak je točit. Během příštích 12 měsíců jich jde do kin spousta: Ondříčkova kriminálka z 50. let, Protektor od Najbrta, dále Lidice od Alice Nellis, Normal Julia Ševčíka a další. Tady se bude lámat chleba a já se na to velmi těším
