Zobrazují se příspěvky se štítkemsebereflexe a zkušenosti. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemsebereflexe a zkušenosti. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 1. ledna 2015

2014

Rok 2014 pro mě byl zvláštní a plný věcí, které jsem dělal poprvé. něco se mi povedlo nad očekávání, něco jsem maximálně rozesral ... ale dost keců. Nejlíp vše vystihnu timhle postem, který jsem si šoupnul taky na facebook:



"Přátelé, chcete tu číst další bilanční příspěvek k roku 2014 ? Zajímá vás, jak jsem dobrý, co vše jsem zmáknul, jak umím věci nejlépe? Nezajímá, že :-D (navíc bych lhal, letos jsem hodně chyboval) -------- Takže si nechám své moudra pro sebe a raději se budu víc soustředit na to, aby 2015 byl lepší a abych já sam byl snad o kousek přínosnější pro ostatní než tomu bylo v roce 2014 ...:-)"

Tak, to by jako bilanční článek úplně stačilo ...

EDIT 7/1/2015
Dělal jsem si revizi textů z toho blogu. Ze zhruba 300 příspěvků, jsem to zkrouhnul o 40%. Bylo tu mraky zbytečné ubrečené hlušiny ... a též docela dost bilančních příspěvků. Tohle na aktivním blogu nemá co dělat!

úterý 9. prosince 2014

Jak napsat dobrý článek a co nejlépe oslovit čtenáře

Sem na Červí Díru si píši věci tak trochu sám pro sebe. Snažím se co nejlépe zaznamenat s čím se potýkám a co mě posunuje dál. I to, kde selhávám, abych se poučil pro příště. Například jsem v poslední době zjistil, že mám až moc "plnou hubů keců" a těch činů bylo v druhé polovině tohoto roku daleko méně než by bylo záhodno. Nicméně sebemrskačství nečekejte. Jedeme dál.

Nechci aby to vyznělo špatně - jsem skutečně rád, že můj blok někdo pravidelně sleduje. Ale Vy, mí čtenáři, jste vesměs zaujatí kamarádi a známí. Proto jsem začal blogovat i na iDnes.cz, kde mě nikdo nezná a jsem hodnocen pouze za to, co napíši. A to doslova. Je to tak fér.


Zatím jsem tam napsal čtyři texty a dostalo se mi celkem dobré zpětné vazby.

1 text: Motivace - běžte s úspěchem do háje
http://kovarikmartin.blog.idnes.cz/c/431003/Motivace-bezte-s-uspechem-do-haje.html#t2
čtenost: 480, karma článku: 8,23, 1 komentář

Střednědlouhý text, plný obecných pravd, který jsem psal na jistotu. Šlo mi čistě o to, abych byl adminy iDnes schválen jako schopný autor, jehož další texty budou zveřejňovány bez další kontroly na hlavním blogerském proudu. Přesně tohle se mi podařilo. Nic víc, nic míň.

Co se týče kvality samotného obsahu, nic nového se v tomto článku nikdo nedozví. Podle toho taky vypadala odezva - ucházející čtenost a ucházející karma.

2 text: Příliš mnoho nekvalitních informací kolem nás 
 http://kovarikmartin.blog.idnes.cz/c/436850/Prilis-mnoho-nekvalitnich-informaci-kolem-nas.html
čtenost: 3832, karma článku: 25,12, 2 komentáře

Velmi dlouhý text, který jsem si připravoval dva dny a nechal jej pak týden uležet, aby následně vypadal co nejlépe s čerstvými nápady. Mou motivací bylo napsat pokud možno co nejširší zhodnocení jednoho všeobecného problému a snažil jsem se podat co nejlepší a nejprofesionálnější výkon.

Trochu nečekanou odměnou mi bylo vybrání tohoto mého textu jako nejlepšího blogerského počinu dne a jeho přilepení na hlavní stránku celých iDnes, nejen rubriky blog. Díky tomu nasbíral vysokou čtenost a vzhledem k čtenosti i nadstandadní karmu - ovšem ta byla dána dle vzorce pro tvorbu karmy hlavně právě tou čteností.
Nicméně z dvou komentářů pod článkem jsem si opět ověřil, že je to celé sice propracované, ale příliš strojové - obecné.



3 text: Jak být člověkem - čtyři dohody
http://kovarikmartin.blog.idnes.cz/c/437932/Jak-byt-clovekem-ctyri-dohody.html#t2
čtenost: 733, karma článku 14,52, 6 komentářů

Relativně hodně dlouhý text o knize, která mě z poslední doby nejvíce oslovila. Psal jsem jej z první. V podstatě bez jakéhokoliv přepisování, přesně tak, jak jsem to v dnaou cíli přesně cítil. A hlavně byl více mně a o mém okolí. Naprosto jasné a konkrétní životní situace a pocity, které mě při tom provázeli.

No čtenost byla z mých 4 příspěvků druhá nejmenší. Jenže daleko důležitější je to, že karma, když ji propočítám na čtenost je ze všech mých textů nejvyšší. Cizí lidi, kteří se mnou nemají nic společného se v tomto případě daleko nejlépe vcítili do tohoto textu, který byl vybrán správci iDnes do rubriky zaujalo nás.
Komentáře pod textem s tím jen korespondují.

4 text: Havel byl buran, ať žije Zeman, s Babišem na věčné časy
http://kovarikmartin.blog.idnes.cz/c/437060/Havel-byl-buran-at-zije-Zeman-s-Babisem-na-vecne-casy.html#t2
čtenost: 1736, karma článku 17,35, 23 komentářů

Tak tohle jsem psal pouze na efekt. Schválně jsem dal výrazný nadpis, doprovozený dráždivým obrázkem. Samotný text je pouze lehká hříčka na téma manipulace. Všechno zcela schválně abych si záměrně zajistil lacino co největší čtenost a chtěl jsem i hodně komentářů.

Obojí se mi tu podařilo. Zkušení správci iDnes pochopitelně takový text ignorovali - nedali jej do rubriky zaujalo mě, nepřipíchli na hlavní lištu. Přesně tak si to i můj nejnovější počin zasloužil.  No a účel jsem splnil. Čtenost i tak na poměry NEzvýraznění velká. Karma zhruba stejná jako u textu číslo 3, který ovšem měl ani ne poloviční čtenost a hlavně diskuse v podobě 23 příspěvků.


ZÁVĚR:
Myslím, že je to celkem jasné. Jestli chcete rozproudit diskusi a mít velkou čtenost, musíte psát o mediálně oblíbených věcech, na které slyší masy lidí. Jenže k čemu to je? Jak dlouho vydrží pocit opájení se z množství lajků, kliknutí, pochvalných keců pod článkem, když v tom textu není nic poučného a inspirujícího?

Sám na sobě jsem teď pochopil, že když budu psát od srdce a s upřímnou snahou poradit a pomoci, své čtenáře si najdu. jestli k otmu přidám i patřičnou sebekázeň při zpracovávání témat, budu i odměněn jinak. A tou odměnou nemyslím prvoplánově peníze. Peníze přijdou taky - když něco děláte dobře ... Konec mentorování :-)





úterý 2. prosince 2014

Jak být člověkem - Čtyři dohody

Je úplně jedno jestli pravidelně cvičím nebo zdravě jím. Pokud mám  v nepořádku soukromé vztahy a narušené mezilidské vazby,je pokaždé zle a negativně se to projeví i na všem ostatním. Nebudu tu citovat žádné chytré autority či házet motivační poučky. Chci tu pěkně sám na sobě a na mém okolí názorně demonstrovat sílu a slabost lidského ducha. Vlastně jo, jednu chytrou knížku od Dona Miguela Ruize bych taky vlastně rád rozebral.


Mám v blízkém okolí člověka, který se před osmi lety hluboce zklamal v lásce a rozhodl se, že na vše kolem rezignuje. Je to relativně obyčejný člověk, který se vyučil kvalitnímu řemeslu, měl koníčky a dbal o zdravou stravu. Dokonce do té míry, že pil takové množství mrkvové šťávy, že díky němu byl svou obvoďačkou nařknut ze žloutenky.

Pak přišla nešťastná láska, on se zcela uzavřel sám do sebe, přestal se snažit a bojovat - prostě to vzdal. Postupně propadl depresím, začal navštěvovat psychiatry (psychology ?) a nakonec si vybrečel úplný invalidní důchod pro psychické potíže. Střih rok 2014 - nyní má výraznou nadváhu, denně bere dvouciferné množství prášků, velkou část aktuálního života prospí, nemá přátele a ani koníčky. Když je vzhůru, tak v koutě kouří cigarety a lituje se.

Ne nadarmo se říká, že na sklonku života nás nejvíce rmoutí nikoliv naše činy, ale to, co jsme nedokázali udělat - báli se příležitosti v podnikání, báli se někomu odhalit svoje city ... báli se přiznat, že někoho milujeme... báli se sami sebe.

A teď už tedy ke mně, mým zkušenostem a také k celkem provařené knize Čtyři dohody.Netroufám si tu příliš kázat, protože mi je pouhých 32 let, ale něco jsem už přeci jen prožil, něco v životě vyhrál, něco vybojoval, něco také pokazil a prohrál. Důležité je ale nikdy se nevzdávat a nebát se sám sebe.


PRVNÍ DOHODA - VAŽTE SLOVA

Definice podle knihy: Hovořte jako osobnost, Říkejte jen to, co si myslíte. Vyhýbejte se užívání slova proti sobě nebo k pomlouvání druhých. Užívejte sílu slova ve jménu pravdy a lásky.

Mám v práci jednoho kolegu, který není moc chytrý. Je to hodný člověk, zastal se třeba opakovaně na veřejnosti slabších a okradených (za což byl jednou zmlácen). Ale jinak dělá v životě strašné boty. lehce nabyl spousty peněz, aby je rozfofroval hloupými investicemi. Nevyzná se moc v lidech, je silně povrchní a vzhledem k negativním životním zkušenostem se brzy vzdává. Já mu tohle vše dával často sežrat a nelichotivě jsem o něm mluvil za jeho zády i před ním samotným.

Co se stalo? No začal mě nenávidět. Sice vše, co jsem o něm řekl, byla pravda, ale bylo to zcela zbytečné. On to vše sám o sobě ví a hlavně musí žít sám se sebou. Já mu zbytečně ubližoval a na oplátku se mi dostávalo spousty negativní energie. Před 2 měsíci jsem s tím přestal. Vzal jsem jej na milost a začali jsme se normálně bavit. Občas jsem mu nezištně poradil. Výsledkem je, že mě teď má rád. Nijak jej nesoudím, nepohlížím na něj s despektem a on mi nic zlého taky nedělá. To je vše - jak prosté. A já mám nyní v práci daleko příjemnější klima.


DRUHÁ DOHODA - NEBERTE SI NIC OSOBNĚ

Definice podle knihy: Nikdo nedělá nic kvůli vám. Co druzí říkají a dělají, je projevem jejich vlastní situace a snů. když budete imunní vůči názorům a činům druhých, nestanete se obětí zbytečného utrpení.

Prodavačka v sámošce na mě byla nepříjemná a ani neodpověděla na pozdrav? Nezachovala se náhodou stejně i k tomu ve frontě přede mnou? Tak vidíš! V bance mi řekli, že mi nezvednou kontokorent a strhnou mi každý měsíc dvě kila na poplatcích? A nejsem přece jedním z milionu jejich klientů, k nimž se neživý systém/počítač chová podle toho, kolik u jeho organizace máš vložených peněz a jak moc či málo (ne)jsi zadlužen? Tak vidíš! Víc tento bod nebudu rozebírat, ať tento text není zase moc dlouhý :-)


ČTVRTÁ DOHODA - DĚLEJTE VŠE TAK, JAK NEJLÉPE DOVEDETE.
Definice podle knihy: Vaše činnost se mění od okamžiku k okamžiku. Bude vypadat jinak, když jste nemocní, než když jste zdraví. Dělejte však za všech okolností vše tak, jak nejlépe dovedete, a vyhnete se zbytečným soudům a lítosti.

Letos na jaře jsem si toho naložil extrémně mnoho. V březnu jsem se rozhodl, že se po dvanácti letech zkusím dostat na kvalitní státní školu. Chtěl jsem si poprvé v životě zaběhnout maraton, aniž bych do svých třiceti jakkoliv sportoval. A navrch jsem chtěl vstřebat více než tisíc stran informací kvůli nové práci.

Svůj první maraton jsem uběhl. V křeči, ale uběhl. Poctivě jsem na něj trénoval celou předešlou zimu. S novou prací to úplně nedopadlo. Ne proto, že bych se špatně připravil - naopak byl jsem na onu pozici velmi chtěný, ale ukázalo se tam několik kostlivců ve skříni a tak jsem se rozhodl dále čekat na kvalitnější příležitost a i nadále se sebevzdělávat v oboru. Jediné opravdové selhání bylo s přijímačkami na onu státní školu. Po dvanácti letech mimo školní lavice jsem se během tří měsíců nedokázal připravit na přijímačky.

Nicméně nic jsem nevzdal. Ničeho nelituji, protože jsem se snažil nejlépe jak jsem v daný moment uměl.Ty samé přijímačky budu dělat i příští jaro. Jen už vím, že si toho nemám naložit tolik najednou. Už třeba nebudu trénovat na další maraton a silně omezím zbytečné aktivity. A hlavně - s přípravou jsem začal už teď :-)

A dám sem ještě jednu osobní zkušenost z tohoto ranku. Poslední dva roky běhám a účastnil jsem se také několika závodů kategorie IAAF, tedy nejtěžší možné, které se mohou účastnit i amatéři jako já. K mému prvnímu závodu a hnedle půlmaratonu jsem vůbec nevyběhl - měl jsem v té době, z jara 2013, ještě nadváhu a hlavně mizerný trénink z pásu ve fitku. Hecnul jsem se, potrénoval v přírodě a na podzim 2013 kýžený půlmaraton už dal. Letos jsem k němu přihodil ještě pár bratříčků a bonus v podobě maratonu. No a z loňského jarního vzdávače byl letos zhruba osmistý nejlepší běžec celoročního seriálu z cca 14 000 účastníků. Slušný skok, ne?


TŘETÍ DOHODA -  NEVYTVÁŘEJTE SI ŽÁDNÉ DOMNĚNKY

Definice podle knihy: Nalezněte odvahu klást otázky a vyjádřit, co skutečně chcete. Komunikujte s ostatními tak jasně, jak jenom dovedete, abyste se vyhnuli nedorozuměním, smutku a dramatům. Pouze touto jedinou dohodou dokážete zcela změnit svůj život.

Zcela úmyslně jsem přehodil pořadí dohod a tuhle si nechal až na konec. Myslím si, že má nejvíc společného s tím, aby můj život byl naplněný nejvíc jak to jen jde. A celou bych ji věnoval LÁSCE. Lásce, z níž je tak blízko k nenávisti... A zcela záměrně ji nebudu příliš okecávat.

Ani zdaleka vždy jsem nedokázal říct a udělat to, co jsem opravdu chtěl, po čem jsem nejvíc toužil. Častokrát jsem se bál odhalit svoje pravé city k ženě, protože jsem se bál odmítnutí a že dotyčná moji slabost zneužije proti mně. Má to hodně co společného s celkovou vyzrálostí osobnosti a také s tím, jak moc je vyzrálý ten druhý.

Navíc je tu ta "nepříjemnost" - jsem ČLOVĚK. Lidé jsou nedokonalí. Občas, když jsem z něčeho frustrovaný, chci záměrně ublížit právě tomu, jehož si nejvíce vážím a miluji jej. Tak to prostě v sobě mám. A mám pocit, že v tom nebudu tak docela sám. Je to tak, čtenáři tohoto blogu?   








pondělí 27. října 2014

Selhání

Pondělní odpoledne. Napůl sedím, napůl se zkrouceně válím u počítače. Vedle myši při pravé ruce balíček rozbalených papírových kapesníků. U nohou, ležérně přeložených přes stůl s klávesnicí, miska s bílými hrozny. Jsou z alberta - té prodejny, z jejíž útrob skrze reproduktory tak často zní vlezlá odrhovačka o čerstvém ovoci (mimochodem v jedné z jejich reklam jsem hrál BANÁN!!!). To v praxi znamená, že zhruba třetinu hroznových bobulek napůl znechuceně, napůl smířlivě vyhazuji do v koutě se choulícího igelitového pytlíku na odpadky. Nudím se a trošku si zoufám.


 Mám za sebou šestnáct týdnů, kdy si pečlivě zaznamenávám vše, co sním a vypiji. Předchozích patnáct se neslo ve znamení neustálého vylepšování stravovacích návyků a snižování týdenní gramáže blivajzů a nevhodných věcí všeobecně. O tom všem jsem už několikrát psal a rozebral vše dobré a podnětné, co se mi (ne)povedlo za toto období zvládnout.

Jednotýdenní orgie a festival marnosti

Šestnáctý týden byl peklem, utrpením, kdy jsem selhával na všech frontách - špatně jedl, dopřával si sladkého ve velkém a trochu si pokazil i pitný režim. V mé nové "bibli" - knize Jídlo na prvním místě ( http://www.melvil.cz/kniha-jidlo-na-prvnim-miste/ )jsem se opakovaně dočetl, že tahle situace NASTANE!

Prý je prostě přirozené, že po určité době snažení se o nápravu jídelníčku, se některé dlouhodobě zažité zlozvyky vrátí zpět. U někoho dlouhodobě, u jiného přijde alespoň krátkodobý pažravý výkyv a energetický výbuch v útrobách jeho těla.

Zjistil jsem, že jsem jen člověk. Stalo se to totiž i mně. V posledních osmi dnech, včetně bídného dneška, jsem SEŽRAL přesně 5kg něčeho, co se nedá dost dobře nazvat strava. Tu separátové párečky, tam zase trocha pečiva, k obědu flákota vepřového ... a hlavně přesně 2,5kg sladkého lineckého pečiva. Výsledek se dostavil, dle televizí zprofanovaného úslov "jste to, co jíte" velmi rychle.

2,5kg cukru? Kolena praskají ...

Nakynul jsem o zhruba 3kg, bříško dává po delší době světu najevo že je zpět v akci a hlavně po dvou-a-půl kilové náloží chemicky ošetřeného rafinovaného cukru, mi moje kolenní klouby dávají jasně najevo TUDY CESTA NEVEDE, příteli.

Stačilo 8 dní nezřízeného obžerství a mám náběhy na kynutí, v noci se budím, bolí mě klouby a stolice hýří všemi odstíny hnědé a mění skupenství stejně zdatně jako T1000 z druhého Terminátora. Stačí mi tohle jako dostatečné varování? Já pevně věřím že jo. A hlavně není to poprvé, kdy jsem krátkodobě přerušil zdravou životosprávu. Tentokrát je rozdíl o to markantnější o to, že mám za sebou 15 týdnů přísného vylepšování návyků.

A jak z toho ven? Vlastně jsem uplynulý týden nechal přirozeně plynout. Nijak jsem se svým choutkám nebránil. A už vůbec nemám špatné pocity či výčitky ze svého krátkodobého selhání. Vím, že systematickou dvouletou prací jsem postupně shodil 15kg na váze (20kg tuku) a tyto parametry si dlouhodobě držím.

Přežráním se k abstinenci

Ono pomyslné tajemství úspěchu nespočívá v tom rychle shodit velký objem (abych následně o to víc přibral - viz všude omílaný Jo Jo efekt), ale dlouhodobě ctít přibližně zásady zdravého stravování. Když mě přepadně chuť na něco "nevhodného", prostě se tomu nebránit a dopřád mozku toho, oč si žádá. On následně sám brzy zjistí, že to "něco nezbytné" až tolik nahodné není a pro příště si uloží novější info.

Jistě. Ale přeci jen - 2,5kg lineckého pečiva během sedmi dnů?! Jistě, to číslo je příšerné, ale i tentokrát se mi osvědčila taktika "přežráním k abstinenci". Z lineckého se mi dnes zvedá žaludek a já vím, že si možnáááá dám ještě jednu dvě dávky, ale celkově je nechám svému osudu. Úplně stejně, jako jsem to nedávno zvládl s energeťáky, čokoládou, oplatky, oříšky v polevě a kefíry. Tento systém funguje naprosto spolehlivě. Věřte mi.




úterý 21. října 2014

Dobré zprávy

Blog je celkem osobní věc, proto si tu občas dovolím příspěvek, který nic nevysvětluje, nemá přílišnou informační hodnotu pro jiné, nevzdělává, neposouvá nementoruje ...

Tentokrát bych se rád pochlubil několika věcmi, které si mi daří v soukromém životě posouvat k lepšímu:



1, Dluhy
V loni na jaře jsem měl po neúspěšném podnikání ztrátu zhruba 200 000kč. Postupně si mi podařilo stabilizovat situaci a utvořit si slušné rezervy. Zrovna včera jsem navíc Doplatil svůj poslední úvěr a v současnosti dlužím pouze české spořce na jedné z mých platebních karet přesně 12 968kč. Tohle bych chtěl srovnat ideálně ještě během listopadu 2014.

Jinak vůbec nic - žádný jiný úvěr, žádný leasing, hypotéka, alimenty :-) , splátky za cokoliv, paušál za telefon. Prostě vůůůbec nic! Na tohle jsem hodně hrdý.

2, Cvičení
Stále to hodně drhne a ani zdaleka není optimální, ale vypadá to, že jsem se dokopal k pravidelnému cvičení alespoň 3x týdně a to za minimální asistence trenéra.

3, Jídelníček a boj s cukry
O tomhle bude samostatný příspěvek - nejspíš hned zítra.

4, Psaní.
Blog je fajn věc a samozřejmě sem budu stále něco házet. Nicméně jako další zajímavý posun vidím to, že jsem se odhodlal založit si NOVÝ BLOG. tentokrát pod záštitou iDnes. Toto rozhodnutí mi skýtá dalkeo větší čtenářskou obec a hlavně závazek psát lépe a lépe. Už jsem tam hodil jeden lehce přepracovaný příspěvek z nedávné doby odsud a těší mě čtenost i pozitivní karma. Takže i na tomhle začínám intenzívněji makat.
Adresa blogu jest: http://kovarikmartin.blog.idnes.cz/
Martin na Idnes

5, Taneční + natáčení
Začal jsem chodit do tanečních - klasické tance. Zatím mám za sebou dvě lekce a po počátečním šoku jsem se napodruhé zařadil do lehčího podprůměru. Snad tedy :-) Pokusím se to během podzimu ještě vylepšit a na jaře bych se rád vrhnul ma moderní tance a latinu.

S tím taky souvisí, že umět tančit je zajímavá dovednost pro castingové agentury. Ano, po zhruba 3 letech, kdy jsem točil minimálně nebo vůbec, mám zase relativně chuť znova vkročit do tohoto světa plného čekání, věčného opakování, brzkého vstávání, přejezdů lokací ... a hlavně krásných zážitků. Ale ještě to není úplně ono, ten drajv tam ještě není.

6, Reload :)
Pomalu se mi vrací energie po mizerném létě a mizí pocit přepracování z dřívějška. Takže teď ve velkém začínám řešit i staré resty a komplikovanější záležitosti - například podávám daňové přiznání za loňský rok ehm :-D

A to je pro dnešek vše. Příští text zase opět o zdraví a s hodnotnými informacemi pro ostatní...

pátek 26. září 2014

(Ne)věřte výživovým poradcům

S profesionálním poradenstvím v oblasti životosprávy,  aktivního pohybu a osobnostního koučingu jsem se za poslední léta setkal celkem čtyřikrát. Pokaždé mě to posunulo dále a zároveň víc a víc utvrzovalo v tom, že mě tohle odvětví hodně zajímá, ale přitom se nechci za žádnou cenu pracovně podílet na projektech nikoho jiného.

O péči o sebe sama jsem se začal laicky zajímat v době, kdy se mi na přelomu třicítky zpomalil metabolismus a nejednou jsem začal kynout víc, než je zdrávo. Začal jsem řešit složení výrobků ze supermarketu. Vyhazoval pryč z košíku sajrajty plné éček a pohrdlivě koukal po lidech pijících slazené limonády. Vrcholem mého snažení bylo zkoumání zda PRŮMYSLOVĚ zpracované uzeniny obsahují alespoň 80% masa. Jinak mě ovšem nic netrklo. Slovo průmyslově zvýrazňuji schválně.



První setkání - aha, na tom by se dalo dobře rejžovat
Měl jsem zmáknuté éčka, stabilizátory, konzervanty a pár podobných provařených věcí. Navíc jsem už pár měsíců běhal na pásu ve fitku. Zajímavým impulsem pro mě byla konfrontace s profesionálním fitness trenérem. Hlavně tedy sestavování jídelníčku na míru. Fascinovalo mě jak hodně se dá vydělat na lidské lenosti. Jídelníček, který jsem si nechal za těžké prachy sestavit, byl velmi kvalitní. Jenže nebylo v něm nic, co bych nedokázal samostudiem na internetu sám sestavit během jednoho dne.

V ten moment jsem na chvíli ztratil hlavu. V očích mi to zajiškřilo touhou po snadno vydělaných penězích a primárně jsem na chvíli začal uvažovat o lidském zdraví jako o kšeftu. Přesně ve stylu včera klientem, dnes sám radí. Ovšem velmi záhy přišlo vystřízlivění ...

Druhý pokus - chtěli mě sprostě natáhnout
S pramálo zkušenostmi z opravdového cvičení (přesně nula, celá nula jedna %) a neexistujícími vědomostmi o funkci lidského metabolismu jsem reagoval na jeden z inzerátů povalujících se po internetu - ano, správně tušíte že šlo o výživové poradenství.

Kdesi na periférii Prahy v pronajatém kanclíku na mě a dalších cca 5 adeptů o práci čekala trojice dam třicátnic. Dvě z nich vypadali celkem k světu, ta poslední  byla synonymem pro hrocha na podpadcích. Už tohle mě mělo trknout. Jak chce kázat o zdraí někdo, kdo si evidentně neví rady sám se sebou? Nu což, prachy jsou prachy, zaslepeně jsem poslouchál jejich nabídku.

Vůbec se nezajímali o naši motivaci proč zrovna zdraví a ani o předchozí zkušenosti z oboru. Kdepak, zhola nic. Celá seance byla v módu mazání medu kolem úst a malování na tabuli samých cifer presperity a blahobytu. Tohle mi už bylo divné. Přeci jen nějaké zkušenosti z dřívějška už mám. Ale úplně mě dorazilo to, že vůůbec nebyl čas projít zázemí jejich firmy! Naopak hned hned hned se muselo vypláznout tři tisíse za zaslání jakéhosi zázračného certifikátu z británie. Ostatním to moc nedocházelo, já bohudík rychle hodil zpátečku. Tudy opravdu cesta nevede.


Dotřetice všeho dobrého? Příliš velké ambice
Po předchozí zkušenosti jsem pokorně začal s běháním v přírodě - konečně¨. A po čase si najal osobního trenéra na dvě hodinové lekce týdně. Postupně jsem zlepšil vytrvalost, uběhl si svůj první závod a posléze i první půlmaraton plus vstřebával nutnost pravidelného cvičení. Ovšem jídelníček jsem zdaleka neměl spořádaný. Bylo v něm mraky energeťáků, uzenin, sladkostí a velké výkyvy v životasprávě. I alkoholových dýchánků bylo více než na prstech obou rukou. Horko těžko jsem zhubnul dalších pár kil, ale pořád tu byla nadváha.

Nicméně po zhruba 9 měsících od předchozího pokusu jsem se rozhodl podniknout další sezení s profíkem a bylo to o poznání lepší než minule. Rozprava byla tentokrát jeden na jednoho a trvala dobře sedmdesát minut. Žádné cukrbliky. Dotyčný jednatel firmy mě zkoušel ze znalostí knihy Doba jedová, novinářského intrikaření, lobby farmaceutických firem a varoval před všudypřítomným škemráním obchodních zástupců, kteří naslibují cokoliv jen aby prodali to své. Na vše jsem byl připraven. Potěšilo mě i zázemí firmy spolupracující s menší poliklinikou a erudovaný specialista kardiochirurg na telefonu.

Ten háček přišel až těsně před mým odchodem z pohovoru. Dohodli jsme se, že se budeme kontaktovat v určitém termínu a dotyčný mě skoro při odchodu vnadil megalomanskou představou o tom, že v budoucnu chce mít svého člověka v každé lékarně, čímž zároveň logicky i upadá kvalita poskytovaného poradenství. A navrch hledal někoho (= ano přesně mně, sakra!) schopného, kdo by vedl pobočku jeho firmy v KOŠICÍCH, jo těch Košicích na Slovensku. Jen třešničkou na dortu už pak bylo to, že jsem o nějaký ten pátek později nacházel inzeráty této firmy v rámci obskurdních slevomatových akcí a taky si důkladně prolustroval kapitál a rozvoj dotyčného podnikání v obchodním rejtříku a přidružených strankách. Žádná sláva to nebyla. Snílek... Jedeme dál ...


 Čtyřtaktová harmonie, aneb síla bílého pláště a sektářství
Střih. O půl roku později a už se necházíme v září 2014. Začalo to naprosto nevinně a spontánně. Jdu si vyzvednout do holešovického expa své startovní číslo na poslední závod běžecké sezony a nechám si na supr spešl váze naměřit u přifařeného stánku rozložení tuku a svalů v těle, hydrataci vodou, zjistit metabolický věka a pár dalších šikovných vychytávek. Jako bonus jsme získal tip na zajímavou knížku, která by mi měla rozšířit obzory.  Bylo to přínosné, slovo dalo slovo a já si domluvil celkem levně konzultaci u nich v kancelářích. Dobrý dojem posilnily i doktorské bílé pláště.

O pár dní později následovala hodinka příjemného tokání se sympatickou slečnou přímo v jejich ofisu. Hezky mi zjednodušeně vysvětlila  funkci jater a střev. Docela dost jsem se přiučil i ohledně detoxikace organismu zaneseného chemikáliemi. Problém nastal opět až ke konci, kdy přišlo na řadu kasírování klienta. Kde se zjevil, tu se zjevil katalog společnosti HERBALIFE a s ním "nutnost" nakoupit spešl čaje za 800, pravou guaranu za 500, rozhodně nějaký ten zázračný koktejl za 800 ... pak už na mně začali jít mrákoty a s díky jsem odmítl i exkluzivní pozvání na supertajný seminář s nositelem nobelovy ceny, konající se o měsíc později v Bratislavě.

Dovětek 1:
I čtvrté setkání mě posunulo zase o kus dál. Pročetl jsem si důkladně slečnou doporučovanou knihu, kterou vydalo jako svou jedinou publikaci nakladatelství Akademie úspěchu (WTF!!!) a následně si sehnal opravdu kvalitní knihu o fungování vnitřních orgánů ...
Krom toho jsem okamžitě zastavil přísun chemických tekutin a už 3 týdny jsem jen na čisté vodě. A hlavně už konečně vím, že celý kolotoč kolem životosprávy je opravdu hodně o tělesných potřebách. Cvičení je základ, zdravý jídelníček mezistupeň, ovšem to, co nevidíme, alfou a omegou.

Dovětek 2:
Zrovna tento víkend (25-28.9.2014) mají fanoušci a prodejci Herbalife velkou akci v O2 aréně. Přijede jich zhruba 7000, častokrát i zaoceánští. Ve městě potkávám spousty lidí v (slušivých - uznávám) černozelených bundách, svetrech, tričkách a říkám si ...ufff, opravdu skvělá práce vedení jejich sekty.

P.S. stylistiku + gramatiku vylepším ,slibuji :-)

středa 17. září 2014

Playboy po česku

Minulý týden se mi náhodou (vecpal jsem se jako press na V.I.P. akci v striptýzovém klubu na václaváku, kde byl hlavním hostem večera Zdeněk Troška) dostalo do rukou dubnové vydání české edice Playboye. Kdysi jsem si jej jako náctiletý kupovával v trafice ve vesničce s pěti sty obyvateli, kde nejen že každý znal každého, ale taky byl skoro každý s každým příbuzný. Veselé to bylo. Pak se mi na dobrých 15 let ztratil z očí, aniž by se mi po něm stýskalo. Až teď jím znova po desetiletí listuji a do očí mě bací jeho úvodník. Dovolím si jej tu částečně citovat:



Nevím jak vy, ale já nesnáším třídní srazy po x-letech. Většina lidí se na ně připravuje s pocitem, že by měli vypadat co nejlépe a prosadit se alespoň jeden večer, když už se jim to nepovedlo po dobu studií ...Neviděl jsem je celá léta - a bylo to znát. Prvních pár skleniček jamesona nám pomohlo přežít první šok z toho, jak vypadáme.

Největší krasavec a lamač dívčích srdcí mohl nanejvýš tak svojí váhou zlomit židli, na které vesele kynul. Další, vyhlášený idealista a poeta, se přiznal, že už léta nenapsal nic lepšího než výroční zprávu své prosperující firmy. Třetí, kdysi vynikající atlet, se sotva došoural do dveří.  A ze všech se jako líná kaše valilo zklamání nad tím, jak dopadli. Kolem půlnoci jsme si zahráli divokou hru - každý z nás měl popsat, jak by si svůj život zařídil, kdyby dostal ještě jednu šanci. 

Kamarádům se najednou rozjasnil zrak, zasnili se a začaly z nich padat neuvěřitelné věci. Alkohol je zbavil ostychu a oni vzrušeně malovali do vzduchu úplně jiné životy, než jaké skutečně prožili. Jejich ... zbrusu nová minulost měla několik společných prvků. Téměř všichni by se ženili mnohem později. Skoro všichni by se mnohem intenzivněji věnovali jazykům. Všichni do jednoho litovali, že přestali pravidelně sportovat. Úplně všichni by se lépe starali o své zdraví  a o svůj zevnějšek. A pozoruhodné bylo, že za všechno vždy mohl někdo jiný nebo něco jiného. To byl leitmotiv všech nářků v tomto sebelítostném zpytování. 


Každý z nás takové dýchanky zažil a zpětná sebelítost nám také určitě není cizí. Musím vás ale upozornit, že podobné sebelitování vám projde jen mezi chlapy. Zkuste to na nějakou dívenku .. a je po vašem slavném šarmu. Ženy nezajímá, co jste mohl být, kdyby, ... chtějí vědět, co jste teď a co budete zítra a pozítří. na holky to se sebelítostí nikdy nezkoušejte.

V jedné světlé chvilce ... jsem klukům vysvětlil, že kteorukoliv z věcí a činností, které jim "osud nedopřál," můžou začít dělat i teď. Řekl jsem jim, že já jsem začal běhat maratony ve třiceti, lyžovat ve čtyřiceti a hrát golf v padesáti, a je to v pohodě. Oni na to, že mám pevnou vůli! Co to je pevná vůle? Jen odvaha říct NE věcem, které mě vnitřně štvou, a říct ANO věcem, které mi zlepší a zjednoduší život. To je zásadní rozdíl mezi chlapem, který to už vzdal (a´t je mu dvacet, nebo padesát), a chlapem, který se nehoní za ocasem svého života.

Vlado Olexa, Playboy 6/2014

A co ta párty, na níž jsem se neprávem drze vetřel? No ochutnal jsem nejhnusnější catering ever a velmi snadno identifikoval tři skupiny lidí. První skupinou borci a borkyně, hrající si na celebrity. Všichni neustále žvanící o tom jak se mají skvěla a jak prosperují. No bohužel to byla kategorie, o níž oficiální bulvár ani neškrtne. Nej z nich byl nejspíše Jiří Babica.

Druhá třetina vyžírků - chci říct hostů předstírala stejně jako já příslušnost k press. Ty šlo identifikovat podle častých náletů na onen mizerný bufet a neustálého poplácávání se s první skupinou. A ta třetí? To byli kamarádi kamarádů, kteří tam šli sami za sebe. Ti byli nejspokojenější a jako jediní se opravdu bavili.



Vydrž prďka, vydrž!

Do svých třicátin jsem nikdy pravidelně nesportoval. Ba dokonce jsem byl v honění se za mičudou, poskakujícím tenisákem či klouzajícím pukem tak marný, že ve fotbale jsem byl pokaždé brankářem, v kolektivních sportech  mě na škole vybírali až jako posledního. A to včetně basketu, v němž jsem měl se svými 195cm spíše dominovat. Ani pitomé kulečníkové tágo neumím vzít pořádně do ruky. Vlastně ani nevím, jestli tágo a kulečník patří dohromady. Nebo je to snad bowling?



Přesto si troufám tvrdit, že nyní, v 32 letech mám fyzičku lepší než 95% mých vrstevníků. Kde se stala taková proměna? Jakou kouzelnou knížku jsem načetl a prozřel? Kdo je mým osobnostním koučem? To přece nemůže být jen tak...

Ano, pár chytrých knížek jsem pročetl, ale celé kouzlo spočívá v tom:

1, Jasně si určit dlouhodobé priority
2, Stanovit si  konkrétní cíl
3, Pravidelnost
4, Neohlížet se na okolí a nenechat se frustrovat

 1.
 Je to o tom odříkání. Půjdu raději na další zbytečné pivko do hospody s kamarády, které vídám pořád a budu stále dokola poslouchat ty stejné historky ze starých dobrých časů a rozhodím si biorytmus ponocováním? Přitom vím, že druhý den potřebuji být co nejvíce fresh, protože trénink je trénink a někdo jej odcvičit/odběhat musí. Ten kamarád u piva to za mně ale neudělá.

2.
Je hezké se dokopat do posilovny. Jenže moc dlouho vám tohle přesvědčení o pravidelném zušlechťování se nevydrží, pokud tam chodíte s cílem "chci se cítit trochu lépe." Podobné je to u jiných sportů. Třeba zrovna já jsem běhal venku v přírodě ani ne 14 dní a dal jsem si jasnou motivaci v podobě zaplacení mastného startovného na desetikilometrovém závodě, který bude za 6 týdnů. Takže mi nezbylo nic jiného než poctivě trénovat a odběhat si přípravu.

3.
Den za dnem, trénink za tréninkem. Jsou dny a období, kdy to vyloženě nejde. A stále je nač se vymlouvat. V létě je venku moc hezky. Navíc je příliš vedro. V zimě je to zase samá rýmečka. Pak přijdou vánoce a to se přece necvičí. Musíme taky odjet na dovolenou že. Proto doporučuji nestydět se a najmout si trenéra. Já třeba jeho služeb využívám celoročně. A že těch tréninků, kdy se mi nechtělo a odflákl jsem je, bylo mraky. Ale odtrénoval jsem je a postupně si zažil onu pravidelnost.

4.
Větší borci budou kolem mě vždy. Běžně se mi stává tahle konverzace:
potměšilec: "Ty běháš? A za kolik jsi dal svůj první půlmaraton?"
já: "Tak to bylo prosimtě po asi sedmitýdenním tréninku a bylo to za 2:07:47."
potměšilec: "Hmmm. No to by šlo. Já mám kamaráda, který teda jako občas trošku sportuje a minule u piva jsme ho vyhecovali. No a on to v té Plzni běžel taky a čoveče bez přípravy to dal za 1:42:15."



Mám si v takové situaci s depresí sednout do kouta a brečet že to lopotné snažení stejně nemá cenu? Že jsem stejně nemožný a nikdy to nikam nepovede? Ale kdepak. Každý, kdo se o něco - cokoliv snaží, je frajer. Frflat v hospodě nad krutým světem jde ostatně vždy.

Navíc tihleti zázrační sportovci na klíček většinou nejsou jen tak. Vyzvídal jsem a zjistil, že onen rychlonožka z Plzně jinak pravidelně hrává tenis a hlavně je mu krásných 23let a má o rovných 32 kilo méně než já. Jo, to se to krásně běží, když mám ideální spalování mladého metabolismu, jsem spíše podvyživený a oproti původním kecům potměšilce i skvěle pravidelně trénovaný.  Ať správně chápete, tohle nemá být hejt na onoho "Plzeňáka." Kdepak všechnu čest. Jen je skutečně zbytečné a kontraproduktivní se hned začít srovnávat s výjimkami potvrzujícími pravidlo.

O.K. nevypadám jako Arnold, ale když se rozhlídnu kolem sebe v emhádéčku - kolik lidí o sebe skutečně dbá a alespoň se snaží? A jak se tihle lidi většinou tváří? Určitě se moc neusmívají. Nejsou spokojení se svým životem a ani se sebou samým, ale nemají sílu na sobě makat.

Příště o jedné šikovné praktické pomůcce, která náramně bodne ve snaze o zachování pravidelnosti.

pondělí 15. září 2014

5. října 2011

5. října 2011. Tímto datem jsem vlastně skončil s předchozím blogování. Zakončení to bylo chmurné. Ukončil jsem studia publicistiky, kariéra psavce kreativce ne a ne se pořádně nastartovat. Časopis, do něhož jsem přispíval kompletně změnil osazenstvo a majitele a já pořádně nevěděl do čeho dál píchnout.


Jenže situace se pak vyvinula daleko lépe než jsem očekával a rok 2012 byl asi nejzajímavější v mém dosavadním životě. Časopis, pro který jsem psal pro radost, nezanikl. Naopak, po značních peripetiích a hledání vlastní identity, rozkvetl během roku 2012 z ušmudlané Popelky v krásnou princeznu. Pod vedením nového schopného šéfredaktora Šimona Šafránka získal jasný směr a postupně se z něj stalo zdaleka nejlepší tištěné tuzemské médium  věnující se kinematografii. Mně těšilo, že jsem v něm jako jediný přečkal mraky změn a získal dost výsadní postavení. A zároveň s tím si užil spoustu VIP zážitků. Bohužel velké oči investora a jeho ještě větší dluhy vše zase rychle poslaly do kytek.

V roce 2013 jsem chtěl po předchozích zkušenostech pracovat jen sám na sebe. Ale šel jsem na to špatně. Myslel jsem si, že nejlepší cestou k úspěchu bude ta nejjednodušší. To znamená přeprodával jsem výrobky jiných. A byla to zkušenost k nezaplacení. Zjistil jsem co obnáší prodávat zboží lidem, kteří cíleně jdou po ceně, nikoliv kvalitě. Krom toho jsem poznal jaké to je důkladně se připravit a vše promyslet, aby mi nakonec plány zhatila příroda nebo hlupák, který je mnohem horší, ale už tu byl dříve. Taky jsem poznal jak snadno se dá přijít o spoustu peněz. A hlavně snad zavčas pochopil, že tudy cesta opravdu nevede. V půlce roku mi doktorka na komplexní prohlídce k mým třicátinám ukázala rozbor krve, který poukazoval na extrémně vysokou hladinu cholesterolu. Krom toho jsem začal nabírat siluetu tučňáka. Taky nic moc ...


Řekl jsem si DOST. Už během tohoto marného roku jsem přestal investovat do materiálních věcí a úplně se přeorientoval z potřeby co nejdříve vydělat co nejvíce peněz na potřebu co nejvíce zainvestovat do sebe samého a postupně začal rozvíjet sebe sama. Nebylo tu úplně snadné, protože jsem mezitím docela dost ztratil sebekázeň a vlastně ani neměl touhu dělat nic navíc. Nic, co by mě vytáhlo z pohodlíčka trvalé jistoty. Začal jsem aspoň znova číst beletrii a najal si fitness trenéra, pod jehož vedením jsem postupně zlepšoval stabilitu těla a upnul se k novému cíli pro rok 2014 - uběhnout maraton.

Takže jaký je 2014? Já, totální antisportovec, který neumí bruslit, nikdy pořádně nehrál fotbal, tenis, basket, neplavec, jsem nakonec zhubnul z usedlých kancelářských 118kg na přijatelných 98 až 102, mezi nimiž skáču a hlavně jsem si zamiloval sport. Mám za sebou první maraton, k tomu 3 půlmaratony a během roku aktivního běhání v přírodě jsem se zařadil na závodech nejtěžšího kalibru IAAF do zhruba první třetiny startovního pole nejlepších běžců.

Letos jsem taky začal daleko více číst odborné publikace o sportu, výživě, seberozvíjení, prokrastinaci - znáte to, jsou toh plné regály. jen schválně vynechávám ty tituly, slibující rychlé bohatnutí a honění se za kariérou. Dále jsem začal s doučováním angličtiny a v průběhu jara se rozhodl pokusit s eznovu po deseti letech dostat na kvalitní státní vysokou školu a razantně změnit zaměstnání. Ukončit stánkaření a prodávání šuntů hloupým lidem a věnovat se oboru, který mě začal naplno fascinovat - nutričnímu poradenství.


Prubířským kamenem mého snažení bylo období od půlky května do půlky června. Měl jsem tam toho v tomhle období naskládaného opravdu extrémně mnoho = ten vysněný maraton, dva půlmaratony, přijímačky, nástup do předem dohodnuté práce. Poslední týdne jsem jen makal a učil se .. a vytuhnul. Závody jsem dokončil solidně, jenže úplně fyzicky a psychicky vyčerpaný. Desetiletá prodleva ve studiu byla u červnových přijímaček sakra znát. A ikdyž jsem všechnu látku potřebnou na testy pochopil, neměl jsem už na to ji kvalitně vstřebat a ve výsledkové listině skončil pod čarou. Nástup do nové práce se vůbec nekonal, protože jsem zkrátka neměl ENERGII na nic, vůbec nic. Léto bylo z větší části ve znamení tupého zírání na mizerný fotbalový šampionát v Brazílii. Musí se dobít baterky. Jinak to dál nepujde ...

Střih = září 2014. Mám za sebou další běžecký závod. tentokrát pražskou desítku. Moc jsem v létě netrénoval, vlastně jsem jen zvládnul párkrát intervaly na běžícím pásu a stejně jsem dosáhl nejlepšího umístění za dobu co běhám - poprvé jsem v cílové listině v horních 25% doběhnuvších. Mám tedy vše zahodit a v koutě naříkat jak je život těžký? Kdepak! Už jsem stihl přečíst dvě nové odborné knihy o zdraví, poprvé chci více cvičit bez účasti trenéra, poprvé v životě se nyní zapisuji do tanečních a po letech chci znova obnovit koníček natáčení filmu a reklam a to na jiné úrovni než pouhý komparsista.

A hlavně - za poslední 2 roky jsem získal hromady zkušeností o něž se chci postupně začít dělit. Převážně o o zdraví, trošku taky o životě ...

P.S. A taky je nutné znovu pořádně vypilovat psaní textů. Moc dobře vím, že stylisticky a gramaticky tento text moc velký klenot není. Do budoucna se to bude hodně hodit :-)

P.P.S. 7/1/2015 - Také je potřeba psát mnohem méně P.S. a více pracovat ... KÁMO :-)