Použij hlavu

Dlouho jsem sem nic nenapsal. Není to ale proto, že bych se na cokoliv vybodnul. Jen nemám pro samé učení se na červnové přijímačky na ČZU čas na sekundární věci. Lehce navážu na WHOLE 30, kterému jsem se věnoval nejvíc na začátku roku.

Na portálu rungo.cz dvojice redaktorů tento třicetidenní test podstoupila. Krom pravidelních denních reportů přinesli i závěrečné shrnutí. Kopíruji jej celé - pod většinu (95%) textu bych se dle vlastních zkušeností sám podepsal:

Pokud v životě hledáte tu jedinou a nejsprávnější cestu a začnete fanaticky plnit pokyny někoho, kdo tvrdí, že tohle je ona, můžete si být jisti, že je to ta špatná. Nejlepší je rozhlédnout se kolem, inspirovat se a zapojit rozum.

 S kolegou Markem Odstrčilíkem jsme sportovci a i dřív jsme jedli vyváženě a zdravě s malými úlety do světa mlsání a nezdravostí. Hodně jsme doma vařili z masa a zeleniny a své místo u nás měla vždy rýže. Výživový program Whole30 z knihy Jídlo na prvním místě byl však ve světě i mezi našimi známými tak propíraný a opěvovaný, že jsme si řekli: Něco na tom musí být.

Přinášíme vám naše pocity z něj. Testovali jsem Whole30 na vlastních tělech jako obyčejní lidé. Jaké procesy v těle však taková „dieta“ spustí, vám v článku příští týden zodpoví lékař.

Whole30 30 dní výživového restartu Povolené: maso, vejce, zelenina, ovoce, zdravé tuky a semena s ořechy Zakázané: veškeré obiloviny, luštěniny, mléčné výrobky Po 30 dnech přichází proces zavádění, kdy jeden den přidáte do jídelníčku novou potravinu (obiloviny bezlepkové, lepkové, luštěniny, mléčné výrobky) a další dva dny pokračujete Whole30 a pozorujete, jak na ně reaguje tělo. Poté se rozhodnete, jak často budete mít takovou potravinu na svém talíři. Jedním z cílů Whole30 je přeprogramovat naše myšlení tak, abychom se zbavili nejen špatných potravin, ale i návyků. Jídlo se máme naučit vnímat, vychutnat, věnovat mu pozornost, jíst ho v klidu, pomalu, a je-li to možné, sednout si k němu (a k tomu ještě ke stolu!). Vyloučení mobilů a počítačů během konzumace je nutností.

Očima redaktorů po ukončení programu Whole30

Majda: To co jde z mého pera, jako by mi diktoval Marek. Na náhledu na Whole30 jsme se totiž shodli. Program mi dal povědomí o tom, kolik jakých zbytečností jím (proč může být jedna šunka čistá a jiná se dá nazvat kvůli přidané mouce spíše masovou buchtou?). Ačkoliv jsem to tušila, byla jsem dřív líná něco změnit. Zde to bylo striktně dané, byla jsem nucena číst etikety a více začít nad ingrediencemi a skladbou celého jídla přemýšlet. Objevila jsem nové chutě a potraviny jako octové speciality z Vom Fass, které změní salát v delikatesu. Naučila jsem se chodit do Mikrofarmy pro jejich Křehké sádlo s dýňovými semínky, které si dám s chutí na lžičku místo tabulky čokolády. Whole30 mě upozornil i na to, že při jídle často pracuji a kolik kalorií bezděky přijímám „cestami kolem plotny“ nebo olizováním prstů.

Po dvou týdnech však nadšení pominulo a nebýt toho, že píšeme článek, sekla bych s tím. Začal boj. Kolikrát bych raději nejedla, než jíst to, co smím. Chyběla mi pestrost. Chyběla mi kultura konzumování „pojď, zajdeme si na naši kulajdu do Cat Café“. Chyběla mi volnost a taky čas. Nákupy a vaření ukrajovaly zásadní část z mého dne.
Po 30 dnech, kdy vše skončilo, mě deprimoval proces zavádění, kdy jsem musela dalších 12 dní stále hlídat, co jím. Bylo to nekonečné. Nejenže mi tedy ubývala celková síla (sacharidy, kde jste?), ale i psychická.

Zavádění potravin mi mnoho nových poznatků nepřineslo, asi mám to štěstí, že intolerance ani alergie nemám. Mléčné produkty, obilniny, lepek i luštěniny mé tělo přijalo s nadšením. Jediný problém mi způsobovala ovesná kaše (bezlepková obilnina), která mě dokonale a mnohokrát za den vyprázdnila. Aha! Takže pozor na ni před závody!

Výsledek? Není to špatné, ale příště by mi na tyto poznatky stačilo asi 14 dní.

Marek: Běžím zhruba osmý kilometr z celkových 13,5 a jsem na konci celého programu Whole30. Cítím, jak mi dochází energie. Hlava by ráda, abych zrychlil, ale nějak ztrácím sílu. Nejsem opravdu žádný excelentní běžec, spíš podprůměrný, ale tenhle stav prostě neznám. A tenhle pocit zažívám i na zbývajících úsecích v závodě Vltava Run. Jediné, co mě napadá je, že experiment ve formě Whole30 mi sice umožnil poznat několik zajímavých věcí a naučil přemýšlet více o tom, co jím, ale že si i vybral daň v podobě nedostatku energie při vyšší zátěži. Je mi jasné, že jeho fanoušci budou vše svádět na chyby, které jsem dozajista během těch 30 dnů udělal. Ale já si nejsem žádných zásadních pochybení vědom.

Hlavně ze začátku bylo Whole30 pro mě tak něčím novým, že jsem tomu celému propadl. Nové chutě, odhalování etiket na potravinách, procvičování dlouhých „vauuuuu“ a „kujva“ nad tím, co potraviny vlastně obsahují, bylo na denním pořádku.
Stalo se takovým skoro pravidlem, že když se objeví něco „nového“, tak tomu spousta lidí propadne a zvolá: „Našel jsme tu jedinou a správnou cestu. Našel jsem Spasitele svého života, a pokud ty to nevidíš, jsi hlupák.“ A tak je to i s Whole30. Ze svých zkušeností můžu prohlásit, že to není jediná správná cesta. Má v sobě určitě spoustu věcí, které vás nutí se zamyslet, ale též mnoho z mého pohledu vad na kráse. Pro všechno platí, že je potřeba používat rozum. Lepší člověk se z vás nestane, když naskočíte do vlaku, který někdo za vás vypravil a zvolal: „Směr je tam, jízdní řád je takhle a vy tomu věřte.“ Nechci tady házet moudra, proto vám řeknu, co mi oněch třicet dnů dalo.

Začnu tím pozitivním. Díky tomuhle programu jsem začal číst etikety a vím, že si tento zvyk odnesu dál. Člověk se až diví, do čeho všeho se dá narvat mouka nebo cukr. Dále jsem objevil třeba kokosový olej nebo mandlové máslo, octy, oleje a zakomponoval je do svého jídelníčku. Během celé doby jsme se cítil velmi lehce, což je skvělý pocit, ale únava byla rozhodně častější, než bývá. Během programu jsme nepociťoval hlad, ani se nedostavily žádné zdravotní komplikace. Když jsem po uplynutí „testu“ postupně zaváděl vyřazené potraviny, cítil jsem se sice rozhodně plnější, ale to bylo tak vše.
Co mi naopak nevyhovovalo? Nadměrné množství masa, které už mi v závěru opravdu lezlo krkem. Snídaně postavené většinou na vajíčkách. Obecně mi chyběla pestrost. To víte, pokud jíte pouze maso, zeleninu, ovoce, tuky, ořechy, nápady časem docházejí. Tedy pokud nejste singl nebo nemáte tu kliku, že nemusíte chodit do práce. Pak si dokážu představit, že se jídlem, které splňuje přísná pravidla Whole30, zaobíráte po většinu svého času a mazlíte se s tím. Pokud jste ale pracovně vytížený a do toho se snažíte sportovat, vězte, že zažijete peklo. Buď jste tak bohatý, že se můžete stravovat po restauracích, nebo si večer půjdete lehnout o pár hodin později a dopředu si připravíte jídlo na celý den.

Whole30 je možná dobrým restartem, kdy chcete zjistit něco o sobě a o svých stravovacích návycích. Za sebe však můžu říct, že pro mě to dlouhodobá cesta není, protože věřím v pestrost a „ne-extrémnost“. Prostě jíst pro radost, ale používat u toho hlavu.
Zdroj: http://rungo.idnes.cz/whole30-konec-a-zhodnoceni-redaktoru-db3-/behani.aspx?c=A150527_100219_behani_onr

Knihy 2014

Edit: sorry, tanto text ani možná není aktuálně ke čtení pro jiné lidi, jen jsem si sem zase hodil pár poznámek a ted to po sobě ani nepřekontroloval. Tak sorry :-)

Volně navážu na svůj čtyři měsíce starý text Playboy po česku (http://ruutmk.blogspot.cz/2014/09/playboy-pocesku.html). Není to vlastně úplně můj text - jen jsem doplnil svými poznámkami úvodník šéfredaktora prestižního společenského časopisu.

Autor se v něm vyznává ze svých životních chyb, ale hlavně z neutuchající snahy na sobě pracovat a rozvíjet se. Číst knihy je dovednost, kterou jsem skoro zapomněl. Když jsem byl malý, přečetl jsem i stovku knih ročně. Odtud mám taky "dárek" v podobě šesti dioptrií ...

Co žiji v Praze, byla to vesměs samá hektika. Loňský rok byl jedním z nejhektičtějších, i tak jsem si uspořádal priority a rozhodl se znovu začít číst a neutápět svůj čas zbytečným brouzdáním po netu a koukáním na filmy a seriály.

Stejně, jako když jsem pracovně koukával na filmy, tak i čtení knih je hodně loterie v záplavě hlušiny musím umět najít to jedno procento dobrých a inspirujících knih.

Šel jsem na to stejně jako při vyhledávání dobrých filmů. Četl jsem knihy
- jejiž autory jsou legendy z oboru, které ještě nejsou za svým zenitem
- které mají výborné mezinárodní i české recenze
- které nemají žádné bratříčky, ale byli napsány osobnostmi z jiných odvětví, jež opravdu mají světu co říct.

Z šestnáctky mnou loni přečtěných knih nepovažuji ani jednu za vyhozené peníze.

Stephena Kinga tu mám celkem 5x. Kingovky jsou brak, čistý čtivý a nápaditý brak. Skvělý relax pro někoho, kdo dřív hodně koukal na filmové horory, ale přestalo ho to bavit. Navíc pomáhají svou hravostí a pestrostí zvyšovat lidskou gramotnost.

Trio Doba jedová 2 + Jak přežít dobu jedovou + Jídlo na prvním místě mě velmi posunulo v oblasti přemýšlení o svém těle, ztravovacích návycích  a uvažování v širších souvislostech.

Jez a běhej + Maraton a jiné pošetilosti + Zrozen k běhu mi vlastně nic moc nedali, ale pomohli ve mně dál živit euforii z vlastních běžeckých začátků. určitě nelituji že jsem je pročetl. Nicméně jedeme dál.

11 minut od Paula Coelha je spíš holčičí knihou, stejně jako vše ostatní tohoto spisovatele. Byla to moje třetí coelovka a i tentokrát jsem si z mistra něco vzal a snad zase o trošku víc pochopil jak myslí ženy?

Velký Arnie a jeho vlastnoručně psané memoáry Total Recall? Až po přečtení této bychle jsem naplno pochopil kolika skvělých věcí Arnoie v životě dosáhl a to vůbec nemyslím jeho filmovou a ani sportovní kariéru. Porušujte pravidla!

Konec prokrastinace mi pomohl ujasnit si priority a naučil mě snížit okruh věcí, na které se mám soustředit. Získal jsem prostřednictvím této knihy pomůcku jménem buzerlístek, která nutí k pravidelnému opakování činností a sebekázni. A ještě mnohem více.

Nesnesitelná lehkost bytí je nejlepší beletrie mého života.

Čtyři dohody - této knize a jejímu dopadu jsem věnoval dlouhý samostatný text zde:








 

Jak být člověkem - Čtyři dohody

Je úplně jedno jestli pravidelně cvičím nebo zdravě jím. Pokud mám  v nepořádku soukromé vztahy a narušené mezilidské vazby,je pokaždé zle a negativně se to projeví i na všem ostatním. Nebudu tu citovat žádné chytré autority či házet motivační poučky. Chci tu pěkně sám na sobě a na mém okolí názorně demonstrovat sílu a slabost lidského ducha. Vlastně jo, jednu chytrou knížku od Dona Miguela Ruize bych taky vlastně rád rozebral.

Mám v blízkém okolí člověka, který se před osmi lety hluboce zklamal v lásce a rozhodl se, že na vše kolem rezignuje. Je to relativně obyčejný člověk, který se vyučil kvalitnímu řemeslu, měl koníčky a dbal o zdravou stravu. Dokonce do té míry, že pil takové množství mrkvové šťávy, že díky němu byl svou obvoďačkou nařknut ze žloutenky.

Pak přišla nešťastná láska, on se zcela uzavřel sám do sebe, přestal se snažit a bojovat - prostě to vzdal. Postupně propadl depresím, začal navštěvovat psychiatry (psychology ?) a nakonec si vybrečel úplný invalidní důchod pro psychické potíže. Střih rok 2014 - nyní má výraznou nadváhu, denně bere dvouciferné množství prášků, velkou část aktuálního života prospí, nemá přátele a ani koníčky. Když je vzhůru, tak v koutě kouří cigarety a lituje se.

Ne nadarmo se říká, že na sklonku života nás nejvíce rmoutí nikoliv naše činy, ale to, co jsme nedokázali udělat - báli se příležitosti v podnikání, báli se někomu odhalit svoje city ... báli se přiznat, že někoho milujeme... báli se sami sebe.

A teď už tedy ke mně, mým zkušenostem a také k celkem provařené knize Čtyři dohody.Netroufám si tu příliš kázat, protože mi je pouhých 32 let, ale něco jsem už přeci jen prožil, něco v životě vyhrál, něco vybojoval, něco také pokazil a prohrál. Důležité je ale nikdy se nevzdávat a nebát se sám sebe.

PRVNÍ DOHODA - VAŽTE SLOVA

Definice podle knihy: Hovořte jako osobnost, Říkejte jen to, co si myslíte. Vyhýbejte se užívání slova proti sobě nebo k pomlouvání druhých. Užívejte sílu slova ve jménu pravdy a lásky.

Mám v práci jednoho kolegu, který není moc chytrý. Je to hodný člověk, zastal se třeba opakovaně na veřejnosti slabších a okradených (za což byl jednou zmlácen). Ale jinak dělá v životě strašné boty. lehce nabyl spousty peněz, aby je rozfofroval hloupými investicemi. Nevyzná se moc v lidech, je silně povrchní a vzhledem k negativním životním zkušenostem se brzy vzdává. Já mu tohle vše dával často sežrat a nelichotivě jsem o něm mluvil za jeho zády i před ním samotným.

Co se stalo? No začal mě nenávidět. Sice vše, co jsem o něm řekl, byla pravda, ale bylo to zcela zbytečné. On to vše sám o sobě ví a hlavně musí žít sám se sebou. Já mu zbytečně ubližoval a na oplátku se mi dostávalo spousty negativní energie. Před 2 měsíci jsem s tím přestal. Vzal jsem jej na milost a začali jsme se normálně bavit. Občas jsem mu nezištně poradil. Výsledkem je, že mě teď má rád. Nijak jej nesoudím, nepohlížím na něj s despektem a on mi nic zlého taky nedělá. To je vše - jak prosté. A já mám nyní v práci daleko příjemnější klima.

DRUHÁ DOHODA - NEBERTE SI NIC OSOBNĚ

Definice podle knihy: Nikdo nedělá nic kvůli vám. Co druzí říkají a dělají, je projevem jejich vlastní situace a snů. když budete imunní vůči názorům a činům druhých, nestanete se obětí zbytečného utrpení.

Prodavačka v sámošce na mě byla nepříjemná a ani neodpověděla na pozdrav? Nezachovala se náhodou stejně i k tomu ve frontě přede mnou? Tak vidíš! V bance mi řekli, že mi nezvednou kontokorent a strhnou mi každý měsíc dvě kila na poplatcích? A nejsem přece jedním z milionu jejich klientů, k nimž se neživý systém/počítač chová podle toho, kolik u jeho organizace máš vložených peněz a jak moc či málo (ne)jsi zadlužen? Tak vidíš! Víc tento bod nebudu rozebírat, ať tento text není zase moc dlouhý :-)

ČTVRTÁ DOHODA - DĚLEJTE VŠE TAK, JAK NEJLÉPE DOVEDETE.
Definice podle knihy: Vaše činnost se mění od okamžiku k okamžiku. Bude vypadat jinak, když jste nemocní, než když jste zdraví. Dělejte však za všech okolností vše tak, jak nejlépe dovedete, a vyhnete se zbytečným soudům a lítosti.

Letos na jaře jsem si toho naložil extrémně mnoho. V březnu jsem se rozhodl, že se po dvanácti letech zkusím dostat na kvalitní státní školu. Chtěl jsem si poprvé v životě zaběhnout maraton, aniž bych do svých třiceti jakkoliv sportoval. A navrch jsem chtěl vstřebat více než tisíc stran informací kvůli nové práci.

Svůj první maraton jsem uběhl. V křeči, ale uběhl. Poctivě jsem na něj trénoval celou předešlou zimu. S novou prací to úplně nedopadlo. Ne proto, že bych se špatně připravil - naopak byl jsem na onu pozici velmi chtěný, ale ukázalo se tam několik kostlivců ve skříni a tak jsem se rozhodl dále čekat na kvalitnější příležitost a i nadále se sebevzdělávat v oboru. Jediné opravdové selhání bylo s přijímačkami na onu státní školu. Po dvanácti letech mimo školní lavice jsem se během tří měsíců nedokázal připravit na přijímačky.

Nicméně nic jsem nevzdal. Ničeho nelituji, protože jsem se snažil nejlépe jak jsem v daný moment uměl.Ty samé přijímačky budu dělat i příští jaro. Jen už vím, že si toho nemám naložit tolik najednou. Už třeba nebudu trénovat na další maraton a silně omezím zbytečné aktivity. A hlavně - s přípravou jsem začal už teď :-)

A dám sem ještě jednu osobní zkušenost z tohoto ranku. Poslední dva roky běhám a účastnil jsem se také několika závodů kategorie IAAF, tedy nejtěžší možné, které se mohou účastnit i amatéři jako já. K mému prvnímu závodu a hnedle půlmaratonu jsem vůbec nevyběhl - měl jsem v té době, z jara 2013, ještě nadváhu a hlavně mizerný trénink z pásu ve fitku. Hecnul jsem se, potrénoval v přírodě a na podzim 2013 kýžený půlmaraton už dal. Letos jsem k němu přihodil ještě pár bratříčků a bonus v podobě maratonu. No a z loňského jarního vzdávače byl letos zhruba osmistý nejlepší běžec celoročního seriálu z cca 14 000 účastníků. Slušný skok, ne?

TŘETÍ DOHODA -  NEVYTVÁŘEJTE SI ŽÁDNÉ DOMNĚNKY

Definice podle knihy: Nalezněte odvahu klást otázky a vyjádřit, co skutečně chcete. Komunikujte s ostatními tak jasně, jak jenom dovedete, abyste se vyhnuli nedorozuměním, smutku a dramatům. Pouze touto jedinou dohodou dokážete zcela změnit svůj život.

Zcela úmyslně jsem přehodil pořadí dohod a tuhle si nechal až na konec. Myslím si, že má nejvíc společného s tím, aby můj život byl naplněný nejvíc jak to jen jde. A celou bych ji věnoval LÁSCE. Lásce, z níž je tak blízko k nenávisti... A zcela záměrně ji nebudu příliš okecávat.

Ani zdaleka vždy jsem nedokázal říct a udělat to, co jsem opravdu chtěl, po čem jsem nejvíc toužil. Častokrát jsem se bál odhalit svoje pravé city k ženě, protože jsem se bál odmítnutí a že dotyčná moji slabost zneužije proti mně. Má to hodně co společného s celkovou vyzrálostí osobnosti a také s tím, jak moc je vyzrálý ten druhý.

Navíc je tu ta "nepříjemnost" - jsem ČLOVĚK. Lidé jsou nedokonalí. Občas, když jsem z něčeho frustrovaný, chci záměrně ublížit právě tomu, jehož si nejvíce vážím a miluji jej. Tak to prostě v sobě mám. A mám pocit, že v tom nebudu tak docela sám. Je to tak, čtenáři tohoto blogu?   

Nejdůležitější tajemství

Tohle video je hodně provařené. Česká mutace má téměř 600 000 shlédnutí. O Arnoldovi ani nemluvě. Všichni jej známe jako akční ikonu a mizerného herce. Většina lidí, kteří cvičí, také vědí o jeho sedmi titulech Mr. Olympia. Minulý rok i u nás vyšel překlad jeho autobiografie Total Recall.

Je to pořádná bichle. Má snad kolem 800 stránek a od první po poslední z nich překypuje informacemi, vzpomínkami a radami. Teprve po jejím přečtení jsem dokázal naplno ocenit i Arnieho kariéru v politice a co vše musel dokázat zvládnout při denodenních jednáních s lidmi všech možných branží, názorů a motivací. Vřele ji doporučuji.

Nicméně zpět k tomuto motivačnímu videu. Nebudu jej nijak komentovat. Jen se zaměřím na jednu větu hned z úvodu:

Kým chceš být? Ne čím, ale kým? A trvalo mi hodně dlouho než jsem pochopil rozdíl mezi KÝM a ČÍM.

 

A to je pro dnešek vše přátelé. Musím totiž vyměnit v kuchyni u dřezu sifon a vyšťárad z trubek spoustu odpadu :-)

Krok za krokem

Další podnětné texty jsou na cestě - jen občas se musí dříve uklidit i v bytě :-) Takže trpělivost a krok za krokem...

Playboy po česku

Minulý týden se mi náhodou (vecpal jsem se jako press na V.I.P. akci v striptýzovém klubu na václaváku, kde byl hlavním hostem večera Zdeněk Troška) dostalo do rukou dubnové vydání české edice Playboye. Kdysi jsem si jej jako náctiletý kupovával v trafice ve vesničce s pěti sty obyvateli, kde nejen že každý znal každého, ale taky byl skoro každý s každým příbuzný. Veselé to bylo. Pak se mi na dobrých 15 let ztratil z očí, aniž by se mi po něm stýskalo. Až teď jím znova po desetiletí listuji a do očí mě bací jeho úvodník. Dovolím si jej tu částečně citovat:

Nevím jak vy, ale já nesnáším třídní srazy po x-letech. Většina lidí se na ně připravuje s pocitem, že by měli vypadat co nejlépe a prosadit se alespoň jeden večer, když už se jim to nepovedlo po dobu studií ...Neviděl jsem je celá léta - a bylo to znát. Prvních pár skleniček jamesona nám pomohlo přežít první šok z toho, jak vypadáme.

Největší krasavec a lamač dívčích srdcí mohl nanejvýš tak svojí váhou zlomit židli, na které vesele kynul. Další, vyhlášený idealista a poeta, se přiznal, že už léta nenapsal nic lepšího než výroční zprávu své prosperující firmy. Třetí, kdysi vynikající atlet, se sotva došoural do dveří.  A ze všech se jako líná kaše valilo zklamání nad tím, jak dopadli. Kolem půlnoci jsme si zahráli divokou hru - každý z nás měl popsat, jak by si svůj život zařídil, kdyby dostal ještě jednu šanci. 

Kamarádům se najednou rozjasnil zrak, zasnili se a začaly z nich padat neuvěřitelné věci. Alkohol je zbavil ostychu a oni vzrušeně malovali do vzduchu úplně jiné životy, než jaké skutečně prožili. Jejich ... zbrusu nová minulost měla několik společných prvků. Téměř všichni by se ženili mnohem později. Skoro všichni by se mnohem intenzivněji věnovali jazykům. Všichni do jednoho litovali, že přestali pravidelně sportovat. Úplně všichni by se lépe starali o své zdraví  a o svůj zevnějšek. A pozoruhodné bylo, že za všechno vždy mohl někdo jiný nebo něco jiného. To byl leitmotiv všech nářků v tomto sebelítostném zpytování. 

Každý z nás takové dýchanky zažil a zpětná sebelítost nám také určitě není cizí. Musím vás ale upozornit, že podobné sebelitování vám projde jen mezi chlapy. Zkuste to na nějakou dívenku .. a je po vašem slavném šarmu. Ženy nezajímá, co jste mohl být, kdyby, ... chtějí vědět, co jste teď a co budete zítra a pozítří. na holky to se sebelítostí nikdy nezkoušejte.

V jedné světlé chvilce ... jsem klukům vysvětlil, že kteorukoliv z věcí a činností, které jim "osud nedopřál," můžou začít dělat i teď. Řekl jsem jim, že já jsem začal běhat maratony ve třiceti, lyžovat ve čtyřiceti a hrát golf v padesáti, a je to v pohodě. Oni na to, že mám pevnou vůli! Co to je pevná vůle? Jen odvaha říct NE věcem, které mě vnitřně štvou, a říct ANO věcem, které mi zlepší a zjednoduší život. To je zásadní rozdíl mezi chlapem, který to už vzdal (a´t je mu dvacet, nebo padesát), a chlapem, který se nehoní za ocasem svého života.

Vlado Olexa, Playboy 6/2014

A co ta párty, na níž jsem se neprávem drze vetřel? No ochutnal jsem nejhnusnější catering ever a velmi snadno identifikoval tři skupiny lidí. První skupinou borci a borkyně, hrající si na celebrity. Všichni neustále žvanící o tom jak se mají skvěla a jak prosperují. No bohužel to byla kategorie, o níž oficiální bulvár ani neškrtne. Nej z nich byl nejspíše Jiří Babica.

Druhá třetina vyžírků - chci říct hostů předstírala stejně jako já příslušnost k press. Ty šlo identifikovat podle častých náletů na onen mizerný bufet a neustálého poplácávání se s první skupinou. A ta třetí? To byli kamarádi kamarádů, kteří tam šli sami za sebe. Ti byli nejspokojenější a jako jediní se opravdu bavili.

Vydrž prďka, vydrž!

Do svých třicátin jsem nikdy pravidelně nesportoval. Ba dokonce jsem byl v honění se za mičudou, poskakujícím tenisákem či klouzajícím pukem tak marný, že ve fotbale jsem byl pokaždé brankářem, v kolektivních sportech  mě na škole vybírali až jako posledního. A to včetně basketu, v němž jsem měl se svými 195cm spíše dominovat. Ani pitomé kulečníkové tágo neumím vzít pořádně do ruky. Vlastně ani nevím, jestli tágo a kulečník patří dohromady. Nebo je to snad bowling?

Přesto si troufám tvrdit, že nyní, v 32 letech mám fyzičku lepší než 95% mých vrstevníků. Kde se stala taková proměna? Jakou kouzelnou knížku jsem načetl a prozřel? Kdo je mým osobnostním koučem? To přece nemůže být jen tak...

Ano, pár chytrých knížek jsem pročetl, ale celé kouzlo spočívá v tom:

1, Jasně si určit dlouhodobé priority
2, Stanovit si  konkrétní cíl
3, Pravidelnost
4, Neohlížet se na okolí a nenechat se frustrovat

 1.
 Je to o tom odříkání. Půjdu raději na další zbytečné pivko do hospody s kamarády, které vídám pořád a budu stále dokola poslouchat ty stejné historky ze starých dobrých časů a rozhodím si biorytmus ponocováním? Přitom vím, že druhý den potřebuji být co nejvíce fresh, protože trénink je trénink a někdo jej odcvičit/odběhat musí. Ten kamarád u piva to za mně ale neudělá.

2.
Je hezké se dokopat do posilovny. Jenže moc dlouho vám tohle přesvědčení o pravidelném zušlechťování se nevydrží, pokud tam chodíte s cílem "chci se cítit trochu lépe." Podobné je to u jiných sportů. Třeba zrovna já jsem běhal venku v přírodě ani ne 14 dní a dal jsem si jasnou motivaci v podobě zaplacení mastného startovného na desetikilometrovém závodě, který bude za 6 týdnů. Takže mi nezbylo nic jiného než poctivě trénovat a odběhat si přípravu.

3.
Den za dnem, trénink za tréninkem. Jsou dny a období, kdy to vyloženě nejde. A stále je nač se vymlouvat. V létě je venku moc hezky. Navíc je příliš vedro. V zimě je to zase samá rýmečka. Pak přijdou vánoce a to se přece necvičí. Musíme taky odjet na dovolenou že. Proto doporučuji nestydět se a najmout si trenéra. Já třeba jeho služeb využívám celoročně. A že těch tréninků, kdy se mi nechtělo a odflákl jsem je, bylo mraky. Ale odtrénoval jsem je a postupně si zažil onu pravidelnost.

4.
Větší borci budou kolem mě vždy. Běžně se mi stává tahle konverzace:
potměšilec: "Ty běháš? A za kolik jsi dal svůj první půlmaraton?"
já: "Tak to bylo prosimtě po asi sedmitýdenním tréninku a bylo to za 2:07:47."
potměšilec: "Hmmm. No to by šlo. Já mám kamaráda, který teda jako občas trošku sportuje a minule u piva jsme ho vyhecovali. No a on to v té Plzni běžel taky a čoveče bez přípravy to dal za 1:42:15."

Mám si v takové situaci s depresí sednout do kouta a brečet že to lopotné snažení stejně nemá cenu? Že jsem stejně nemožný a nikdy to nikam nepovede? Ale kdepak. Každý, kdo se o něco - cokoliv snaží, je frajer. Frflat v hospodě nad krutým světem jde ostatně vždy.

Navíc tihleti zázrační sportovci na klíček většinou nejsou jen tak. Vyzvídal jsem a zjistil, že onen rychlonožka z Plzně jinak pravidelně hrává tenis a hlavně je mu krásných 23let a má o rovných 32 kilo méně než já. Jo, to se to krásně běží, když mám ideální spalování mladého metabolismu, jsem spíše podvyživený a oproti původním kecům potměšilce i skvěle pravidelně trénovaný.  Ať správně chápete, tohle nemá být hejt na onoho "Plzeňáka." Kdepak všechnu čest. Jen je skutečně zbytečné a kontraproduktivní se hned začít srovnávat s výjimkami potvrzujícími pravidlo.

O.K. nevypadám jako Arnold, ale když se rozhlídnu kolem sebe v emhádéčku - kolik lidí o sebe skutečně dbá a alespoň se snaží? A jak se tihle lidi většinou tváří? Určitě se moc neusmívají. Nejsou spokojení se svým životem a ani se sebou samým, ale nemají sílu na sobě makat.

Příště o jedné šikovné praktické pomůcce, která náramně bodne ve snaze o zachování pravidelnosti.