Použij hlavu

Dlouho jsem sem nic nenapsal. Není to ale proto, že bych se na cokoliv vybodnul. Jen nemám pro samé učení se na červnové přijímačky na ČZU čas na sekundární věci. Lehce navážu na WHOLE 30, kterému jsem se věnoval nejvíc na začátku roku.

Na portálu rungo.cz dvojice redaktorů tento třicetidenní test podstoupila. Krom pravidelních denních reportů přinesli i závěrečné shrnutí. Kopíruji jej celé - pod většinu (95%) textu bych se dle vlastních zkušeností sám podepsal:

Pokud v životě hledáte tu jedinou a nejsprávnější cestu a začnete fanaticky plnit pokyny někoho, kdo tvrdí, že tohle je ona, můžete si být jisti, že je to ta špatná. Nejlepší je rozhlédnout se kolem, inspirovat se a zapojit rozum.

 S kolegou Markem Odstrčilíkem jsme sportovci a i dřív jsme jedli vyváženě a zdravě s malými úlety do světa mlsání a nezdravostí. Hodně jsme doma vařili z masa a zeleniny a své místo u nás měla vždy rýže. Výživový program Whole30 z knihy Jídlo na prvním místě byl však ve světě i mezi našimi známými tak propíraný a opěvovaný, že jsme si řekli: Něco na tom musí být.

Přinášíme vám naše pocity z něj. Testovali jsem Whole30 na vlastních tělech jako obyčejní lidé. Jaké procesy v těle však taková „dieta“ spustí, vám v článku příští týden zodpoví lékař.

Whole30 30 dní výživového restartu Povolené: maso, vejce, zelenina, ovoce, zdravé tuky a semena s ořechy Zakázané: veškeré obiloviny, luštěniny, mléčné výrobky Po 30 dnech přichází proces zavádění, kdy jeden den přidáte do jídelníčku novou potravinu (obiloviny bezlepkové, lepkové, luštěniny, mléčné výrobky) a další dva dny pokračujete Whole30 a pozorujete, jak na ně reaguje tělo. Poté se rozhodnete, jak často budete mít takovou potravinu na svém talíři. Jedním z cílů Whole30 je přeprogramovat naše myšlení tak, abychom se zbavili nejen špatných potravin, ale i návyků. Jídlo se máme naučit vnímat, vychutnat, věnovat mu pozornost, jíst ho v klidu, pomalu, a je-li to možné, sednout si k němu (a k tomu ještě ke stolu!). Vyloučení mobilů a počítačů během konzumace je nutností.

Očima redaktorů po ukončení programu Whole30

Majda: To co jde z mého pera, jako by mi diktoval Marek. Na náhledu na Whole30 jsme se totiž shodli. Program mi dal povědomí o tom, kolik jakých zbytečností jím (proč může být jedna šunka čistá a jiná se dá nazvat kvůli přidané mouce spíše masovou buchtou?). Ačkoliv jsem to tušila, byla jsem dřív líná něco změnit. Zde to bylo striktně dané, byla jsem nucena číst etikety a více začít nad ingrediencemi a skladbou celého jídla přemýšlet. Objevila jsem nové chutě a potraviny jako octové speciality z Vom Fass, které změní salát v delikatesu. Naučila jsem se chodit do Mikrofarmy pro jejich Křehké sádlo s dýňovými semínky, které si dám s chutí na lžičku místo tabulky čokolády. Whole30 mě upozornil i na to, že při jídle často pracuji a kolik kalorií bezděky přijímám „cestami kolem plotny“ nebo olizováním prstů.

Po dvou týdnech však nadšení pominulo a nebýt toho, že píšeme článek, sekla bych s tím. Začal boj. Kolikrát bych raději nejedla, než jíst to, co smím. Chyběla mi pestrost. Chyběla mi kultura konzumování „pojď, zajdeme si na naši kulajdu do Cat Café“. Chyběla mi volnost a taky čas. Nákupy a vaření ukrajovaly zásadní část z mého dne.
Po 30 dnech, kdy vše skončilo, mě deprimoval proces zavádění, kdy jsem musela dalších 12 dní stále hlídat, co jím. Bylo to nekonečné. Nejenže mi tedy ubývala celková síla (sacharidy, kde jste?), ale i psychická.

Zavádění potravin mi mnoho nových poznatků nepřineslo, asi mám to štěstí, že intolerance ani alergie nemám. Mléčné produkty, obilniny, lepek i luštěniny mé tělo přijalo s nadšením. Jediný problém mi způsobovala ovesná kaše (bezlepková obilnina), která mě dokonale a mnohokrát za den vyprázdnila. Aha! Takže pozor na ni před závody!

Výsledek? Není to špatné, ale příště by mi na tyto poznatky stačilo asi 14 dní.

Marek: Běžím zhruba osmý kilometr z celkových 13,5 a jsem na konci celého programu Whole30. Cítím, jak mi dochází energie. Hlava by ráda, abych zrychlil, ale nějak ztrácím sílu. Nejsem opravdu žádný excelentní běžec, spíš podprůměrný, ale tenhle stav prostě neznám. A tenhle pocit zažívám i na zbývajících úsecích v závodě Vltava Run. Jediné, co mě napadá je, že experiment ve formě Whole30 mi sice umožnil poznat několik zajímavých věcí a naučil přemýšlet více o tom, co jím, ale že si i vybral daň v podobě nedostatku energie při vyšší zátěži. Je mi jasné, že jeho fanoušci budou vše svádět na chyby, které jsem dozajista během těch 30 dnů udělal. Ale já si nejsem žádných zásadních pochybení vědom.

Hlavně ze začátku bylo Whole30 pro mě tak něčím novým, že jsem tomu celému propadl. Nové chutě, odhalování etiket na potravinách, procvičování dlouhých „vauuuuu“ a „kujva“ nad tím, co potraviny vlastně obsahují, bylo na denním pořádku.
Stalo se takovým skoro pravidlem, že když se objeví něco „nového“, tak tomu spousta lidí propadne a zvolá: „Našel jsme tu jedinou a správnou cestu. Našel jsem Spasitele svého života, a pokud ty to nevidíš, jsi hlupák.“ A tak je to i s Whole30. Ze svých zkušeností můžu prohlásit, že to není jediná správná cesta. Má v sobě určitě spoustu věcí, které vás nutí se zamyslet, ale též mnoho z mého pohledu vad na kráse. Pro všechno platí, že je potřeba používat rozum. Lepší člověk se z vás nestane, když naskočíte do vlaku, který někdo za vás vypravil a zvolal: „Směr je tam, jízdní řád je takhle a vy tomu věřte.“ Nechci tady házet moudra, proto vám řeknu, co mi oněch třicet dnů dalo.

Začnu tím pozitivním. Díky tomuhle programu jsem začal číst etikety a vím, že si tento zvyk odnesu dál. Člověk se až diví, do čeho všeho se dá narvat mouka nebo cukr. Dále jsem objevil třeba kokosový olej nebo mandlové máslo, octy, oleje a zakomponoval je do svého jídelníčku. Během celé doby jsme se cítil velmi lehce, což je skvělý pocit, ale únava byla rozhodně častější, než bývá. Během programu jsme nepociťoval hlad, ani se nedostavily žádné zdravotní komplikace. Když jsem po uplynutí „testu“ postupně zaváděl vyřazené potraviny, cítil jsem se sice rozhodně plnější, ale to bylo tak vše.
Co mi naopak nevyhovovalo? Nadměrné množství masa, které už mi v závěru opravdu lezlo krkem. Snídaně postavené většinou na vajíčkách. Obecně mi chyběla pestrost. To víte, pokud jíte pouze maso, zeleninu, ovoce, tuky, ořechy, nápady časem docházejí. Tedy pokud nejste singl nebo nemáte tu kliku, že nemusíte chodit do práce. Pak si dokážu představit, že se jídlem, které splňuje přísná pravidla Whole30, zaobíráte po většinu svého času a mazlíte se s tím. Pokud jste ale pracovně vytížený a do toho se snažíte sportovat, vězte, že zažijete peklo. Buď jste tak bohatý, že se můžete stravovat po restauracích, nebo si večer půjdete lehnout o pár hodin později a dopředu si připravíte jídlo na celý den.

Whole30 je možná dobrým restartem, kdy chcete zjistit něco o sobě a o svých stravovacích návycích. Za sebe však můžu říct, že pro mě to dlouhodobá cesta není, protože věřím v pestrost a „ne-extrémnost“. Prostě jíst pro radost, ale používat u toho hlavu.
Zdroj: http://rungo.idnes.cz/whole30-konec-a-zhodnoceni-redaktoru-db3-/behani.aspx?c=A150527_100219_behani_onr

Jak napsat dobrý článek a co nejlépe oslovit čtenáře

Sem na Červí Díru si píši věci tak trochu sám pro sebe. Snažím se co nejlépe zaznamenat s čím se potýkám a co mě posunuje dál. I to, kde selhávám, abych se poučil pro příště. Například jsem v poslední době zjistil, že mám až moc "plnou hubů keců" a těch činů bylo v druhé polovině tohoto roku daleko méně než by bylo záhodno. Nicméně sebemrskačství nečekejte. Jedeme dál.

Nechci aby to vyznělo špatně - jsem skutečně rád, že můj blok někdo pravidelně sleduje. Ale Vy, mí čtenáři, jste vesměs zaujatí kamarádi a známí. Proto jsem začal blogovat i na iDnes.cz, kde mě nikdo nezná a jsem hodnocen pouze za to, co napíši. A to doslova. Je to tak fér.

Zatím jsem tam napsal čtyři texty a dostalo se mi celkem dobré zpětné vazby.

1 text: Motivace - běžte s úspěchem do háje
http://kovarikmartin.blog.idnes.cz/c/431003/Motivace-bezte-s-uspechem-do-haje.html#t2
čtenost: 480, karma článku: 8,23, 1 komentář

Střednědlouhý text, plný obecných pravd, který jsem psal na jistotu. Šlo mi čistě o to, abych byl adminy iDnes schválen jako schopný autor, jehož další texty budou zveřejňovány bez další kontroly na hlavním blogerském proudu. Přesně tohle se mi podařilo. Nic víc, nic míň.

Co se týče kvality samotného obsahu, nic nového se v tomto článku nikdo nedozví. Podle toho taky vypadala odezva - ucházející čtenost a ucházející karma.

2 text: Příliš mnoho nekvalitních informací kolem nás 
 http://kovarikmartin.blog.idnes.cz/c/436850/Prilis-mnoho-nekvalitnich-informaci-kolem-nas.html
čtenost: 3832, karma článku: 25,12, 2 komentáře

Velmi dlouhý text, který jsem si připravoval dva dny a nechal jej pak týden uležet, aby následně vypadal co nejlépe s čerstvými nápady. Mou motivací bylo napsat pokud možno co nejširší zhodnocení jednoho všeobecného problému a snažil jsem se podat co nejlepší a nejprofesionálnější výkon.

Trochu nečekanou odměnou mi bylo vybrání tohoto mého textu jako nejlepšího blogerského počinu dne a jeho přilepení na hlavní stránku celých iDnes, nejen rubriky blog. Díky tomu nasbíral vysokou čtenost a vzhledem k čtenosti i nadstandadní karmu - ovšem ta byla dána dle vzorce pro tvorbu karmy hlavně právě tou čteností.
Nicméně z dvou komentářů pod článkem jsem si opět ověřil, že je to celé sice propracované, ale příliš strojové - obecné.

3 text: Jak být člověkem - čtyři dohody
http://kovarikmartin.blog.idnes.cz/c/437932/Jak-byt-clovekem-ctyri-dohody.html#t2
čtenost: 733, karma článku 14,52, 6 komentářů

Relativně hodně dlouhý text o knize, která mě z poslední doby nejvíce oslovila. Psal jsem jej z první. V podstatě bez jakéhokoliv přepisování, přesně tak, jak jsem to v dnaou cíli přesně cítil. A hlavně byl více mně a o mém okolí. Naprosto jasné a konkrétní životní situace a pocity, které mě při tom provázeli.

No čtenost byla z mých 4 příspěvků druhá nejmenší. Jenže daleko důležitější je to, že karma, když ji propočítám na čtenost je ze všech mých textů nejvyšší. Cizí lidi, kteří se mnou nemají nic společného se v tomto případě daleko nejlépe vcítili do tohoto textu, který byl vybrán správci iDnes do rubriky zaujalo nás.
Komentáře pod textem s tím jen korespondují.

4 text: Havel byl buran, ať žije Zeman, s Babišem na věčné časy
http://kovarikmartin.blog.idnes.cz/c/437060/Havel-byl-buran-at-zije-Zeman-s-Babisem-na-vecne-casy.html#t2
čtenost: 1736, karma článku 17,35, 23 komentářů

Tak tohle jsem psal pouze na efekt. Schválně jsem dal výrazný nadpis, doprovozený dráždivým obrázkem. Samotný text je pouze lehká hříčka na téma manipulace. Všechno zcela schválně abych si záměrně zajistil lacino co největší čtenost a chtěl jsem i hodně komentářů.

Obojí se mi tu podařilo. Zkušení správci iDnes pochopitelně takový text ignorovali - nedali jej do rubriky zaujalo mě, nepřipíchli na hlavní lištu. Přesně tak si to i můj nejnovější počin zasloužil.  No a účel jsem splnil. Čtenost i tak na poměry NEzvýraznění velká. Karma zhruba stejná jako u textu číslo 3, který ovšem měl ani ne poloviční čtenost a hlavně diskuse v podobě 23 příspěvků.

ZÁVĚR:
Myslím, že je to celkem jasné. Jestli chcete rozproudit diskusi a mít velkou čtenost, musíte psát o mediálně oblíbených věcech, na které slyší masy lidí. Jenže k čemu to je? Jak dlouho vydrží pocit opájení se z množství lajků, kliknutí, pochvalných keců pod článkem, když v tom textu není nic poučného a inspirujícího?

Sám na sobě jsem teď pochopil, že když budu psát od srdce a s upřímnou snahou poradit a pomoci, své čtenáře si najdu. jestli k otmu přidám i patřičnou sebekázeň při zpracovávání témat, budu i odměněn jinak. A tou odměnou nemyslím prvoplánově peníze. Peníze přijdou taky - když něco děláte dobře ... Konec mentorování :-)

O manipulaci poprvé

Už docela dlouho přemýšlím, že bych tento blok začal používat i k něčemu jinému než ke kravinám jako co jem měl dnes k obědu či co je cool na youtube.

Tak začnu něčím z youtube:

Trochu špíny na média

Jako správný a pilný šprt se připravuji do školy vždy důkladně s předstihem a včas. Proto nikoho nepřekvapí, že když jsme měli toto úterý do 13té hodiny odevzdat učiteli předmětu AV MEDIA svou esej na jedno z probíraných témat, tak já ho pilně vypracoval v pondělí mezi 01 až 04 v noci. Raději jsem to po sobě ani celé v jednom zátahu nečetl a ani to v budoucnu pro sou pohodu a klid neplánuji ...

Média a jejich vliv na nás

Co jsou vlastně média zač? Tohle se těžko definuje. Před pár lety to ovšem bylo mnohem snazší. Protože médii se rozuměl tisk, rádio a televize. Pravda, to jsme ještě žili v komunistickém Československu a ty možnosti jak získávat informace byli hodně omezené.
Médii se samozřejmě v současnosti rozumí sdělovací prostředky používané širokou masou lidí. A už zdaleka nejde jen o ty noviny nebo vysílání ať už televizní, či rozhlasové. Ty možnosti se mnohonásobně zvětšují přímo úměrně s tím jak se rozvíjí naše společnost.

Funkce sdělovacích prostředků, neboli médií jsou různé a velmi rozmanité. Samozřejmě média i nadále plní tu nejdůležitější roli. Mají informovat o dění okolo nás, i o událostech ve světě, o politice, mají poskytnout kulturní přehled, poreferovat o sportu a dalších událostech. Ovšem nejen zpravodajství sem patří. Důležité a velmi podstatné jsou rovněž informace o objevech, nových technologiích, výzkumech a tak dále. Komunikační prostředky mají prostě dávat lidem informace o všem novém. Mimo tohle média také vzdělávají. Jejich prostřednictvím se učíme nejen novým poznatkům vědy a techniky, ale taktéž máme šanci se dozvědět ledasco z historie.

Nepochybně je plusem to, že dnes jsou informace z medií dostupné v daleko více sdělovacích kanálech, než tomu bylo v minulosti. Kvanta všemožných sdělení na nás útočí odkudkoliv. Zůstávají obligátní televizní obrazovka a tisk. U tisku ale v posledních letech dochází k radikální změně. Noviny si jsou vědomi toho, že aktuálností svých informací nemohou konkurovat živým vstupům televize či rádií a rozvíjejí své zpravodajství na internetu. Mnohdy je dokonce z těchto původně vedlejších zdrojů více podrobnějších vjemů než z tištěné obdoby novin. To je velkou měrou dáno tím, že žurnalisty netlačí tolik čas a redakční uzávěrky a na publikování na síti mají relativně více času. Nemusí zvládat náročné redakční uzávěrky určené pro tištěná periodika a mohou si s články více vyhrát. Čtenář této formy také ocení to, že se k danému tématu může sám vyjádřit prostřednictvím diskusí, blogů a interaktivních anket.

No a jak už jsem zmínil, přibývají nové prostředky pro komunikaci. A čím dál více se mění primární význam informací. Kromě roviny zpravodajské a vzdělávací se media věnují rovněž mnohem více rovině zábavy a reklamy.

Vliv reklamy
Ohledně roviny zábavy je to celkem v pořádku. Určitě se každý z nás občas rád odreaguje u nějakého pořadu, který zaměstnává bránice. Samozřejmě pokud je ale humor vkusný. Ohledně toho druhého je to už mnohem horší. Sdělovací prostředky se staly jakýmsi nositelem reklam a masírují lidi neustále. Kamkoliv se člověk podívá, tak tam je všude reklama. Zde se krásně vyjímají poznatky vědy, kdy je dokázáno, že člověk neustále na něco hledí a pozoruje a jakmile vidí jakýkoliv nápis tak si jej automaticky přečte. Nepomáhá podvědomí, které říká: Nech to být, je to jen zase nějaká reklama. Ne ti, co zadávají reklamy. Ti si jsou moc dobře vědomi toho, že stačí umístit loga výrobků na co nejvíce viditelná místa kdekoliv a že to bude mít vždy výsledky.
Jednou z kapitol reklam samou pro sebe jsou spoty v televizi a třebas i v kinech před promítáním hlavního filmu. Rozvíjejí povědomí lidí o té které konkrétní značce a donutí člověka si značku, či logo spojit s konkrétním výrobkem. O úrovni reklam bylo popsáno mnoho hustě popsaných stohů papírů v mnoha odborných pracích. V podstatě to je zajímavá věda, kdy se vždy přesně cílí na určitou věkovou skupinu. Jinak totiž vypadají reklamy na prací prostředky a jinak na hračky, nebo auta. To samozřejmě proto, že jedno je určeno usedlým hospodiňkam, druhé malým dětem a to poslední pracujícím (ano vesměs mužům) v produktivním věku.

Hodně výrobců zboží si uvědomilo, že lepší výsledky budou mít, když reklama zaujme v pozitivním slova smyslu. Když nás bude prostě bavit sledování těchto spotů. Proto vidíme mnoho vtipných a nápaditých výtvorů. Dokonce jsou nejlepším reklamním znělkám vyhrazeny i festivaly, odborné semináře, večery a tak dále (vzpomeňme na nedávnou noc reklamožroutů v Pražském Palace Cinemas). Dlužno dodat s povzdechem že ty lepší kousky jsou k vidění v zahraničí. U nás stále převládá nekoukatelná a vtíravá monotónnost bez špetky invence.

Manipulace s lidmi
K reklamám patří i jedna dost stinná stránka věci. Je to do značné míry čirá manipulace s lidmi. Bohužel je to tak. Však si pěkně přiznejme, kolik z těch věcí co si kupujeme každý den, skutečně potřebujeme. No nebude to veselé zjištění.

Ano to je to horší na vlivu médií. Dávají obrovský prostor společnostem a lidem, jejichž jedinou starostí je, aby dobře vydělávali peníze na ostatních. Můžeme pozorovat hodně velký (a přitom nenápadný) nátlak a nucení lidí do kupování si mnoha zbytečných věcí, protože je to přeci cool a je to propagováno v médiích. Uvedu konkrétní příklad: Hitem posledních zhruba 2 let je mezi bankami a telefonními operátory kampaň ohledně pořizování si přenosných počítačů zacílena na studenty vysokých škol. Všude z fotek na nás koukají v letácích a také v televizních reklamách usměvaví mladí lidé, co jsou šťastní, protože jsou online a protože se mohou kdykoliv připojit na své přátele právě a samozřejmě jedině přes notebook. A jaká je pak realita všedního dne? Starší generace potvrdí, že žili velmi dobře i bez nich a že zápisky měli minimálně stejně kvalitní, ne-li lepší i bez počítačů na lavicích rozložených během přednášek. A propos, ve finále, když se člověk porozhlídne po učebnách a aulách, tak zjistí, že to nadějné studentstvo stejně přenosné počítače používá v devadesáti procentech případů k takovým aktivitám, jako jsou hraní her, nebo dopisování si přes ICQ, mnohdy se spolužáky vzdálenými jen pár metrů a ve stejné místnosti jako jsou oni sami. Aby tu nedošlo k nedorozumění - autor těchto řádků je rovněž mladý a nadějný student a při nudných přednáškách taktéž věnuje pozornost úplně jiným věcem než výkladu vyučujícího, ale nerad podléhá vlivu medií a jimi proklamovaného přikázaného životního stylu mladým lidem. A zrovna zde je dost dobře vidět, že si cílová skupina spotřebičů studentů kupuje něco, co opravdu většinou nepotřebuje k běžnému fungování.

Také informují, ale zkresleně
Když jsem už u těch manipulativních praktik, tak bych se chtěl ještě trochu vrátit k jedné z hlavních funkcí masmédií a tou je neoddiskutovatelně funkce zpravodajská a informativní. V lidech je totiž velmi hluboce zakořeněno, že to, co uvidí v televizi a v hlavní zpravodajské relaci dne, je vždy pravda. Tohoto si jsou velmi dobře vědomi i v mediích. Dost často se zde překrucují informace nebo záměrně určité citáty vytrhávají z kontextu, ta aby došlo schválně k dezinformaci. Dá se říci, že pokud chcete mít opravdu komplexní přehled o dění ve světě, tak by jste měli pozorovat několik uznávaných zahraničních kanálů jako BBC, CNN a k tomu ještě sledovat media i z opačných konců zeměkoule, jako např. arabskou Al Džazíru a jiné kanály. Tohle neplatí jen pro televizi, ale úplně v bleděmodrém i pro tisk, internet a cokoliv jiného.

Samostatnou kapitolu zkreslování informací, skandalizací a mlžením je proslulé odvětví bulváru. Zde se útočí na nejnižší lidské pudy. Primárním a zároveň jediným cílem těch co bulvár píšou (točí) je šokovat své čtenáře (diváky). Velmi často toho dosahují zobrazováním násilí, nahoty a také pikantnostmi z života celebrit. Určitě se ke každému z nás dostali informace o tom, že se to a to medium soudí s tím a tím člověkem, protože záměrně poškodili lživými prohlášeními jeho pověst a jeho tzv. mediální obraz, tedy to jak na něj nahlíží veřejnost..

Zhodnocení

Takže co napsat závěrem? Media jsou velmi zajímavým a potřebným prostředkem pro nejen komunikaci. Jsou velmi důležitým a zásadním fenoménem posledních desetiletí. Media utvářejí obraz lidské společnosti. V dobrém i v tom špatném slova smyslu. Sdělovací prostředky mají sílu nás mnohému naučit. Poučit nás o historii. Poskytnout informace o jiných kulturách a pomoci k vzájemnému porozumění. Media vzdělávají. Nutí nás k zamyšlení a pomáhají v dobrém formovat charaktery. Pomáhají zajistit to, že jsou z nás myslící bytosti a ne jen poslušné stádo ovcí bez vlastní identity. I když o tomhle by se velmi často dalo pochybovat, a to v případě kdy nastupuje ta druhá odvrácená strana tohoto světa sdělovacích prostředků Ta část, co nás ovlivňuje negativně. Ta, co s námi manipuluje a nutí nás si kupovat naprosto zbytečné a nepotřebné věci a utrácet peníze za něco zbytečného. Za něco co zajišťuje firmám prosperitu a za něco co z části jde do kapes podplaceným majitelům medií za jejich vymývání mozků pomyslným stádům ovcí jdoucích tupě na porážku.

(v minulosti při kopírování sem trochu zlobil text a nechtělo se mu sem všemu, nepročítal jsem to znova, ale doufám že je komplet a dává smysl - kdyžtak upozorněte ...)