Recenze Bubba Ho-tep: Elvis vs. mumie

Co se vybaví čtenářům tohoto webu, když se řekne Bruce Campbell? No možná vůbec nic, ale spíš doufám, že si většina z vás vzpomene na tohoto krále zábavných béčkových hororů z let osmdesátých a valné části i těch devadesátých. Bruce si udělal jméno v legendární trilogii Evil Dead, kterou s ním v hlavní roli natočil jeho kamarád z dětských let Sam Raimi. Docela se ukázall i v další hororové sérii Maniac Cop. Z novějších kousků zůstává v povědomí obecenstva hlavně jeho vedlejší role v Spider-Manovských filmech, opět pod režijním vedením Raimiho. Nyní se Bruce „motorová pila“ Campbell vrací ke kořenům v sebeparodickém My Name is Bruce a i na prahu padesátky ukazuje že si to stále umí slušně rozdat s neřády všeho druhu. Ale to stále není to o čem bych chtěl dnes psát. Mrkneme se totiž na jeden z jeho nejkultovnějších a nejzvláštnějších filmů zároveň – na Bubba Ho-tep.Král Elvis totiž vůbec nezemřel. Jen si, unaven slávou, vyměnil identitu s jedním z mnoha svých napodobitelů. Aby se uživil tak obráží venkovské zábavy a předvádí na nich sám sebe, protože to je jediné co jej naplňuje a baví. Jak ironické. Bohužel si při jedné takové veselici na podiu podvrtne kotník, načež nehezky spadne na tvrdou matičku zem a upadne do mnohaletého komatu.

Střih. Jsme zhruba o třicet let dále. Elvis, alias Sebastian Haff, jak zní po oné záměně nové civilní jméno krále, polehává znuděně na lůžku domova důchodců, kdesi na texaském venkově. No a co může v takové situaci asi bývalý idol žen dělat? Baví ošetřující personál historkami ze své kariéry, vzpomíná na Priscilu a jako správný důchodce frflá a stěžuje si na všechno kolem sebe. Je to tak. Na každého dolehnou roky a to i samotného krále rock ´n rollu. Campbellův Elvis sice i na prahu sedmdesátky nosí kotlety, ale své slavné sluneční brýle musel vyměnit za dioptrické a většinou se pohybuje pomocí důchodcovského invalidního vozíčku. A ani jinak to není to, co bývalo dříve. Vrchní sestra jej chodí pravidelně jednou denně navštěvovat, aby za použití gumových rukavic udělala „takovou tu malou věc“ ve které hraje hlavní roli Elvisův penis a mastička na … no prostě starobincová idylka, že.

na strankách domovské gorilla.cz je celý text ...

http://www.gorilla.cz/article/5873-bubba-ho-tep
-elvis-vs-mumie.html

Opruz jménem Stardance 3

Neříkám že nestíhám a že mi hoří termíny, ale jsem pozadu s redakční prací pro svuj domovský web a teď se musím pro zápočet jednoho předmětu ve škole zdržovat s článkem k Stardance. Tak jsem to nějak sesmolil dohromady a doufam že jsem jsem nezapoměl na žádnou věc co nám p. Kézr při vyučování vtloukal do hlavy - tj novinářské otázky, co, kdy, kde, jak ..., přímou citaci a vyhíbání se popiskam jako dnes, zítra a podobně. No kdyby tak věděl, že na bednu nekoukám už skoro 6 a půl roku a že jsem dosud nezavadil ani o jednu upoutávku na tuhle (asi) blbinu ...

Stardance: Norisová opět triumfuje
6.12.08, 23:59, Praha

Třetí ročník populární taneční soutěže se chýlí ke konci. V sobotu 6.12. bojovali o semifinále poslední 4 páry. Tentokrát přítomnou porotu nejvíce oslovili kreace páru Zuzana Norisová a Jan Kliment, kteří jako první v soutěži obdrželi absolutní známku. Na druhém místě se umístili Dana Batulková s Janem Onderem. Pomyslný bronz a zároveň poslední postupové místo pro další klání získal pár ve složení Jaromír Bosák a Eva Krejčířová.

Těmi, co se na další kola mohou dívat jen u televizních obrazovek jsou Vladimír Kratina s Laurou Klimentovou. "Chci poděkovat všem! Těm, kteří mi hlas poslali, i těm, kteří mi ho neposlali," bylo to poslední co vypadnuvší Vladimír Kratina pronesl při loučení se soutěží.

Pátý soutěžní večer byl pro soutěžící nejnáročnější, protože si tentokrát museli poprvé připravit dva tance, místo dosavadního jednoho. Páry vybírali ze standardního waltzu a slowfoxu a z latinského jivu a pasa doble, podle toho, co dosud v průběhu předchozích klání Stardance dosud netančili.

Všechny páry tedy zatančili po jednom latinském a jednom standardním tanci. Následně odborná porota ohodnotila každý tanec zvlášť a součtem bodového ohodnocení obou se spočítalo celkové pořadí párů. Díky bodům od poroty skončili nejhůře se shodným počtem 53 bodů páry Kratina + Klimentová a Bosák + Krejčířová. Poslední slovo měli jako vždy diváci a ti telefonickým hlasováním odstavili z dalších bojů právě Kratinu s Klimentovou.

Zbývající trojice párů zatančí příští sobotu tance, které dosud nepředvedli. Takže uvidíme kreace v rytmu čačy, quickstepu, rumby a tanga.

autor: Ruut
zdroje: iDnes, www.Stardance3.cz
citace: Vladimír Kratina, soutěžící Stardance 3

Saw: ano, poteče tu krev ...

Venku je churavo, stmívá se už kolem čtvrté odpolední a přelévají se dvě nejmíň oblíbené roční doby - podzim se zimou. A už máme za sebou i Halloween, neboli Dušičky, či chcete-li svátek všech mrtvých. A co neodmyslitelně patří posledních pět let k tomuto dni? No ti co rádi "maso" vědí a ostatním napovím, že mířím do vod hororu a kinopremier. Každým rokem v poslední pětiletce na diváky totiž vybafne nový přírustek do zajeté série Saw. A já bych se chtěl trošku ohlédnout za všemi doposud natočenými díly a trochu je zanalyzovat. Tak jdeme na to.
Původní Saw: Hra o život (2004) byl jako blesk z čistého nebe, který zasáhl téměř všechny. Pro svou originalitu a scénář byl často a nutno dodat že poprávu přirovnáván k takové legendě jako je Fischerův snímek Sedm. Největší devízou filmu bylo, že jsme dlouho nevěděli která bije a a netušili ani v jednom okamžiku kam se bude vyprávění posouvat dál. A ldyž už jsem u stylu vyprávění, tak právě jeho zběsilost a neustávající tempo, jenž si nutilo pozornost diváka v podstatě nonstop a nedovolilo mu vydechnout jsou základním poznávacím znakem povedeného hororového thrilleru. Zběsilý střih a tvrdá hudba na dokreslení situace ještě víc umocňují tempo filmu a přidávají na dramatičnosti.

Jigsawe ukaž se

Většinou se nejvíce bojíme toho co nevidíme. Tohle pravidlo v hororech platí opravdu nejvíce. U Saw jsme dlouho nevěděli kdo za vším stojí a když už převíjen došlo na představení hlavního arcilotra filmu, tak to bylo vesměs prostřednictvím charismatického hlasu oznamující uvězněním co je čeká pokud chtějí přežít. Tohle si myslím, že byla od tvurců největší trefa do černého. Navíc měl skládačkový vrah velmi silného protivníka v podobě detektiva s tváří Danny Glovera. Bývalý parťák Mela Gibsona ze série Smrtonosná zbraň se vybičoval k uvěřitelnému a kvalitnímu výkonu starého policajta ošlehaného životem, který chce za každou cenu dokončit tento případ.

Když už tak hezky chválím tak nesmím opominout pointu, která vyrazila většině diváků dech. Tehdy začínající režisér James Wan se prostě ukázal v nejlepším možném světle a všem vytřel zrak. No a protože celý tento projekt měl zanedbatelné vstupní náklady a celosvětově vydělal zhruba stonásobek svého rozpočtu, bylo naprosto jasné co přijde. Ano brzy po uvedení přišli na přetřas spekulace ohledně pokračování.

Jedeme dál a ještě brutálněji

Sešel se Halloween s Halloweenem a na světě bylo pokračování veleúspěšného filmu. Nemusím ani dodávat, že se drželo přesně hesla více všeho – násilí, pastí, krve, zvratů. Ne, nebojte nehodlám tu rozepisovat každý díl zvlášť. Důležitým faktem pro další vývoj série bylo to že Wan se rozhodl nepokračovat v započatém díle a v zajeté značce a radeji se vrhnul nové vlastní projekty. Režiserské žezlo po něm získal Darren Lynn Bousman a to hned po tři pokračování. A protože si jsou všechny tři hodně podobné a kvalitativně zhruba na stejné úrovni, tak si je rozebereme pěkně pohromadě.

Bousman je spíše velmi slušný rutinér a víceméně ve svých pokračováních těžil ze zajetých postupů co vymyslel napoprvé Wan. A právě díky tomuto rozhodnutí se povedlo udržet sérii i nadále slušnou úroveň. Bousman se nesnažil za každou cenu sérii úplně vetknout svůj rukopis a bylo to jen dobře.

POKRAČOVÁNÍ BRZY, FAKT. SLIBUJI ...

Filmasia 2009

Myslím, že mě brzo přestane bavit sem cpát i takovéto články, ale když už jsem ho napsal, tak ho sem taky šoupnu. Aspoň ať vypadám, že zvládám víc žánrů a jsem poměrně pracovitý ( ó) ...Novinky z Asie letos počtvrté

V pražských kinech Světozor a Aero proběhne od tohoto čtvrtka 4. 12. do neděle 7. 12. minifestival současného asijského filmu. Program přehlídky je rozdělen do pěti tématických okruhů, v jejichž rámci mohou diváci porovnat odlišné ztvárnění některých shodných motivů společných pro zastoupené národní kinematografie a také trochu poodhalit specifické znaky filmové produkce Dálného východu.

Z pětice témat korejské hity, wu xia filmy, čínské filmy o střetech kultur, japonské výstřednosti a korejská hororová noc bych rád upozornil hlavně na poslední dvě z nich. Z Japonska se nejlépe ve světě uchytily obskurní snímky tvořené fantasmagorickými skeči, které stejnou měrou jako na osobitém humoru staví také na hyperstylizované nadsázce. Do této kategorie rozhodně spadá i na Filmasii promítaný Najsovní hvozd: První kontakt (2005). Žádný příběh, žádná struktura a už vůbec žádná myšlenka. Jen jízda na vlnách absurdního humoru, groteskní fantazie a elektronických beatů. Takhle je film popisovaný v kuluárech. No a hororová noc v Aeru obsahuje tentokrát dva snímky, které si kladou za cíl obecenstvu ukázat vývoj a stylové variace určitého žánrového motivu. Letos půjde o téma dívčích středních škol, kde straší duše mrtvých studentek – Memento Mori (1999) a Den D (2006). Diametrální odlišnost ve stylu a vyprávění krásně ukáže jak se v novém tisíciletí po celoasijském boomu duchařských filmů vyvinuli výrazové prostředky tohoto typu hororu.

Podrobnosti,program, informace o vstupném a rezervace naleznete na stránkách:
www.filmasia.cz
www.kinoaero.cz
www.kinosvetozor.cz

Trochu špíny na média

Jako správný a pilný šprt se připravuji do školy vždy důkladně s předstihem a včas. Proto nikoho nepřekvapí, že když jsme měli toto úterý do 13té hodiny odevzdat učiteli předmětu AV MEDIA svou esej na jedno z probíraných témat, tak já ho pilně vypracoval v pondělí mezi 01 až 04 v noci. Raději jsem to po sobě ani celé v jednom zátahu nečetl a ani to v budoucnu pro sou pohodu a klid neplánuji ...

Média a jejich vliv na nás

Co jsou vlastně média zač? Tohle se těžko definuje. Před pár lety to ovšem bylo mnohem snazší. Protože médii se rozuměl tisk, rádio a televize. Pravda, to jsme ještě žili v komunistickém Československu a ty možnosti jak získávat informace byli hodně omezené.
Médii se samozřejmě v současnosti rozumí sdělovací prostředky používané širokou masou lidí. A už zdaleka nejde jen o ty noviny nebo vysílání ať už televizní, či rozhlasové. Ty možnosti se mnohonásobně zvětšují přímo úměrně s tím jak se rozvíjí naše společnost.

Funkce sdělovacích prostředků, neboli médií jsou různé a velmi rozmanité. Samozřejmě média i nadále plní tu nejdůležitější roli. Mají informovat o dění okolo nás, i o událostech ve světě, o politice, mají poskytnout kulturní přehled, poreferovat o sportu a dalších událostech. Ovšem nejen zpravodajství sem patří. Důležité a velmi podstatné jsou rovněž informace o objevech, nových technologiích, výzkumech a tak dále. Komunikační prostředky mají prostě dávat lidem informace o všem novém. Mimo tohle média také vzdělávají. Jejich prostřednictvím se učíme nejen novým poznatkům vědy a techniky, ale taktéž máme šanci se dozvědět ledasco z historie.

Nepochybně je plusem to, že dnes jsou informace z medií dostupné v daleko více sdělovacích kanálech, než tomu bylo v minulosti. Kvanta všemožných sdělení na nás útočí odkudkoliv. Zůstávají obligátní televizní obrazovka a tisk. U tisku ale v posledních letech dochází k radikální změně. Noviny si jsou vědomi toho, že aktuálností svých informací nemohou konkurovat živým vstupům televize či rádií a rozvíjejí své zpravodajství na internetu. Mnohdy je dokonce z těchto původně vedlejších zdrojů více podrobnějších vjemů než z tištěné obdoby novin. To je velkou měrou dáno tím, že žurnalisty netlačí tolik čas a redakční uzávěrky a na publikování na síti mají relativně více času. Nemusí zvládat náročné redakční uzávěrky určené pro tištěná periodika a mohou si s články více vyhrát. Čtenář této formy také ocení to, že se k danému tématu může sám vyjádřit prostřednictvím diskusí, blogů a interaktivních anket.

No a jak už jsem zmínil, přibývají nové prostředky pro komunikaci. A čím dál více se mění primární význam informací. Kromě roviny zpravodajské a vzdělávací se media věnují rovněž mnohem více rovině zábavy a reklamy.

Vliv reklamy
Ohledně roviny zábavy je to celkem v pořádku. Určitě se každý z nás občas rád odreaguje u nějakého pořadu, který zaměstnává bránice. Samozřejmě pokud je ale humor vkusný. Ohledně toho druhého je to už mnohem horší. Sdělovací prostředky se staly jakýmsi nositelem reklam a masírují lidi neustále. Kamkoliv se člověk podívá, tak tam je všude reklama. Zde se krásně vyjímají poznatky vědy, kdy je dokázáno, že člověk neustále na něco hledí a pozoruje a jakmile vidí jakýkoliv nápis tak si jej automaticky přečte. Nepomáhá podvědomí, které říká: Nech to být, je to jen zase nějaká reklama. Ne ti, co zadávají reklamy. Ti si jsou moc dobře vědomi toho, že stačí umístit loga výrobků na co nejvíce viditelná místa kdekoliv a že to bude mít vždy výsledky.
Jednou z kapitol reklam samou pro sebe jsou spoty v televizi a třebas i v kinech před promítáním hlavního filmu. Rozvíjejí povědomí lidí o té které konkrétní značce a donutí člověka si značku, či logo spojit s konkrétním výrobkem. O úrovni reklam bylo popsáno mnoho hustě popsaných stohů papírů v mnoha odborných pracích. V podstatě to je zajímavá věda, kdy se vždy přesně cílí na určitou věkovou skupinu. Jinak totiž vypadají reklamy na prací prostředky a jinak na hračky, nebo auta. To samozřejmě proto, že jedno je určeno usedlým hospodiňkam, druhé malým dětem a to poslední pracujícím (ano vesměs mužům) v produktivním věku.

Hodně výrobců zboží si uvědomilo, že lepší výsledky budou mít, když reklama zaujme v pozitivním slova smyslu. Když nás bude prostě bavit sledování těchto spotů. Proto vidíme mnoho vtipných a nápaditých výtvorů. Dokonce jsou nejlepším reklamním znělkám vyhrazeny i festivaly, odborné semináře, večery a tak dále (vzpomeňme na nedávnou noc reklamožroutů v Pražském Palace Cinemas). Dlužno dodat s povzdechem že ty lepší kousky jsou k vidění v zahraničí. U nás stále převládá nekoukatelná a vtíravá monotónnost bez špetky invence.

Manipulace s lidmi
K reklamám patří i jedna dost stinná stránka věci. Je to do značné míry čirá manipulace s lidmi. Bohužel je to tak. Však si pěkně přiznejme, kolik z těch věcí co si kupujeme každý den, skutečně potřebujeme. No nebude to veselé zjištění.

Ano to je to horší na vlivu médií. Dávají obrovský prostor společnostem a lidem, jejichž jedinou starostí je, aby dobře vydělávali peníze na ostatních. Můžeme pozorovat hodně velký (a přitom nenápadný) nátlak a nucení lidí do kupování si mnoha zbytečných věcí, protože je to přeci cool a je to propagováno v médiích. Uvedu konkrétní příklad: Hitem posledních zhruba 2 let je mezi bankami a telefonními operátory kampaň ohledně pořizování si přenosných počítačů zacílena na studenty vysokých škol. Všude z fotek na nás koukají v letácích a také v televizních reklamách usměvaví mladí lidé, co jsou šťastní, protože jsou online a protože se mohou kdykoliv připojit na své přátele právě a samozřejmě jedině přes notebook. A jaká je pak realita všedního dne? Starší generace potvrdí, že žili velmi dobře i bez nich a že zápisky měli minimálně stejně kvalitní, ne-li lepší i bez počítačů na lavicích rozložených během přednášek. A propos, ve finále, když se člověk porozhlídne po učebnách a aulách, tak zjistí, že to nadějné studentstvo stejně přenosné počítače používá v devadesáti procentech případů k takovým aktivitám, jako jsou hraní her, nebo dopisování si přes ICQ, mnohdy se spolužáky vzdálenými jen pár metrů a ve stejné místnosti jako jsou oni sami. Aby tu nedošlo k nedorozumění - autor těchto řádků je rovněž mladý a nadějný student a při nudných přednáškách taktéž věnuje pozornost úplně jiným věcem než výkladu vyučujícího, ale nerad podléhá vlivu medií a jimi proklamovaného přikázaného životního stylu mladým lidem. A zrovna zde je dost dobře vidět, že si cílová skupina spotřebičů studentů kupuje něco, co opravdu většinou nepotřebuje k běžnému fungování.

Také informují, ale zkresleně
Když jsem už u těch manipulativních praktik, tak bych se chtěl ještě trochu vrátit k jedné z hlavních funkcí masmédií a tou je neoddiskutovatelně funkce zpravodajská a informativní. V lidech je totiž velmi hluboce zakořeněno, že to, co uvidí v televizi a v hlavní zpravodajské relaci dne, je vždy pravda. Tohoto si jsou velmi dobře vědomi i v mediích. Dost často se zde překrucují informace nebo záměrně určité citáty vytrhávají z kontextu, ta aby došlo schválně k dezinformaci. Dá se říci, že pokud chcete mít opravdu komplexní přehled o dění ve světě, tak by jste měli pozorovat několik uznávaných zahraničních kanálů jako BBC, CNN a k tomu ještě sledovat media i z opačných konců zeměkoule, jako např. arabskou Al Džazíru a jiné kanály. Tohle neplatí jen pro televizi, ale úplně v bleděmodrém i pro tisk, internet a cokoliv jiného.

Samostatnou kapitolu zkreslování informací, skandalizací a mlžením je proslulé odvětví bulváru. Zde se útočí na nejnižší lidské pudy. Primárním a zároveň jediným cílem těch co bulvár píšou (točí) je šokovat své čtenáře (diváky). Velmi často toho dosahují zobrazováním násilí, nahoty a také pikantnostmi z života celebrit. Určitě se ke každému z nás dostali informace o tom, že se to a to medium soudí s tím a tím člověkem, protože záměrně poškodili lživými prohlášeními jeho pověst a jeho tzv. mediální obraz, tedy to jak na něj nahlíží veřejnost..

Zhodnocení

Takže co napsat závěrem? Media jsou velmi zajímavým a potřebným prostředkem pro nejen komunikaci. Jsou velmi důležitým a zásadním fenoménem posledních desetiletí. Media utvářejí obraz lidské společnosti. V dobrém i v tom špatném slova smyslu. Sdělovací prostředky mají sílu nás mnohému naučit. Poučit nás o historii. Poskytnout informace o jiných kulturách a pomoci k vzájemnému porozumění. Media vzdělávají. Nutí nás k zamyšlení a pomáhají v dobrém formovat charaktery. Pomáhají zajistit to, že jsou z nás myslící bytosti a ne jen poslušné stádo ovcí bez vlastní identity. I když o tomhle by se velmi často dalo pochybovat, a to v případě kdy nastupuje ta druhá odvrácená strana tohoto světa sdělovacích prostředků Ta část, co nás ovlivňuje negativně. Ta, co s námi manipuluje a nutí nás si kupovat naprosto zbytečné a nepotřebné věci a utrácet peníze za něco zbytečného. Za něco co zajišťuje firmám prosperitu a za něco co z části jde do kapes podplaceným majitelům medií za jejich vymývání mozků pomyslným stádům ovcí jdoucích tupě na porážku.

(v minulosti při kopírování sem trochu zlobil text a nechtělo se mu sem všemu, nepročítal jsem to znova, ale doufám že je komplet a dává smysl - kdyžtak upozorněte ...)

Největší peklo na zemi

Dnes mám takovou archivovací a přehrabávací náladu a vyštrachal jsem par foteček z jednoho mého staršího natáčení. Myslím že na první pohled zaujmou tím co na nich je k vidění. Tak tu jsou:















Kupodivu se ale nejedná o žádný zombie film, či horor obecně, ale o "obyčejný válečná film". Vtip je v tom že na zrovna tomhle natáčení panovali nejhorší podmínky, jaké jse kdy zažil. Tak předně to byla davovka. A jak je samo o sobě někde více lidí tak to stojí za prd. Všichni se totiž na vše předbýhají a je mizerný servis. Navíc si pamatuji že celý den pršelo a pořád jsme lítali někde v bahně. A protože to byl film o válce v Jugoslávii, tak produkce pro velkou autenticitu najala do komparzu mraky trochu ehm přičmoudlých spoluobčanů ... Jo a k mé roly? No napřed jsem hrál srbského zajatce a pak ještě bosenského utečence, kterého zastřelí ve stodole. Takže paráda.

Recenze Dead Set: První ZOMBIE reality show

Přijde vám Big Brother jako vyčpělý a dávno přežitý formát? Nebaví vás už zírat na povrchní exhibicionisty, kteří se jen navzájem pomlouvají a umí se pouze opíjet? Pokud jste si odpověděli na většinu otázek kladně, tak přesně pro vás je tu náš nový pořad a doporučuji poslechnout rady jež zaznívá pravidelně při ohlašovací znělce naší nové reality show: „Pořad obsahuje velmi tvrdé výrazy a hororové okamžiky, které mohou být pro některé diváky rušivé. Tento pořad se doporučuje sledovat potmě a řev účastníků si nejlépe vychutnáte s pořádným zvukem a na velké obrazovce.“

Musím uznat že tento nápad s zařazením zombíků do světa televizní zábavy je opravdu nečekaný tah od kterého lze jistě očekávat mnoho zajímavých a neobvyklých vyústění situací a řešení mezilidských vztahů. A co teprve speciály třeba s umělci nebo politiky? Sledovat takového Paroubka zápolícího s nemrtvými kolegy poslanci, to bude teprve něco. . .

Realita nebo "realita"?

Ne dobře, končím s děláním si z vás srandy a vzhůru k realitě virtuální. Dead Set, jak se celá hororová minisérie pocházející z Velké Británie jmenuje, totiž pracuje s zajímavým a vskutku neotřelým nápadem. Na ostrovech vypukne epidemie zombie nákazy a postihnuti jsou úplně všichni, kromě party lidí izolovaných v dobře chráněném domě Velkého bratra. Oni šťastlivci zrovna čekají na další z řady finálových večerů, kdy jeden z nich musí opustit dům a vrátit se zpět do každodenní šedivé reality.

Zprvu vše vypadá normálně. Ve studiu řádí nerudný a arogantní producent. Vevnitř izolovaného obydlí probíhají přípravy na večerní vstup a produkční veze odkudsi z venkova do sídla reality show matku jedné z účastnic soutěže. Prostě asi klasika. A v tom to přijde. Právě ona posádka auta jedoucí do studia zastaví u na první pohled obyčejné havárie a řidič jde zjišťovat co se děje. A v tu chvíli zpod havarovaného auta vyráží hodně naspídovaný nemrtvý a šoféra nehezky pokouše. Neptejte se mě jak celá nákaza vlastně začala, protože ani tvůrci Dead Seatu to nevysvětlují. Prostě tu je a basta. Vzhledem k tempu celé minisérie ani není čas a důvod spekulovat proč a jak. Mnohem důležitější je fakt že tu fungují zavedená pravidla pro pokousání zombíkem a že za brány areálu, kde s natáčí Big Brother dojíždí už jen infikovaní nemrtví. A v tedy začíná pravé peklo. Nákaza se šíří velmi rychle mezi fanoušky čekající za branami a protože jsou zombíci patřičně lační a rychlí, tak jde vše pěkně hopem. Během desítek vteřin jsou infikování nebo zabiti skoro všichni nacházející se v areálu, tedy až na pár šťastlivců, kterým se podaří porůznu skrýt.

link: http://www.gorilla.cz/article/5752-recenze-dead-set-prvni-zombie-reality-show.html

Jak jsem točil s Catherine Zeta-Jones

Byl chladný listopadový den. Sraz byl sice až v 10 dopoledne u Rudolfina, ale stejně jsem byl utahaný (no jo ta prokletá podzimní únava) a vůbec se mi nechtělo. Po půl hodině stepování před kostymernou jsem si na uvítanou vyslechl od hlavní kostymérky, že zrovna to v čem budu já hrát zapoměli a že si ještě pul hodiny počkám než to dovezou. Brrr.

Samozřejmě na natáčení je pojem čas hodně relativní věcí. Takže ve finále jsem ve svém obleku agenta FBI chránícího bezpečí samotné Catherine stál až po dvanácté. Pak už šlo vše ráz na ráz. Točilo se na schodech Rudolfina a podstatou mé role bylo bránit vlastním tělem davu přihlížejících reportérů snažících se ulovit záběr Catherine vystupující ze sportáku a jdoucí po červenem koberci nahoru. Děj celé reklamy po mě ale fakt nechtějte.

Mimochodem těch paparazzi jsme si na place užili docela dost i mimo záměr režiséra. Ono totiž ne každý den točí reklamu v Praze hollywoodská hvězda takového formátu a tak se sem sjelo celkem dost skutečných fotografů a kameramanů z českých médií. Lidi ze štábu místo poctivě barikádovali černým plachotvým, ale na tohle byli tuzemští fotografové docela dobře vybaveni. Hned si totiž sehnali několik štaflí a rozkládacích žebříků a vesele fotili dál. Nepomáhali ani laserové ukazovátka silné svítivosti namířená do xichtů. No prostě bylo veselo.

Tak a zpět k natáčení. Po přesunutí do exteriérů (to se ale točilo v Žofíně) milou hvězdu Chicaga a Zorra ulovil jakýsi seladon na motorce ne nepřepsal jsem se) a já jakožto agent FBI jsem je musel nahánět po budově. Samozřejmě ve scénáři bylo že neúspěšně, jak jinak :-).

A veselo bylo i se samotnou Catherine. Ukázala se jako sympatická paní uplně bez hvězdných manýrů a i jsme prohodili pár slov ohledně historie žofína. Bohužel jen pár, protože jsem věděl o této památce, stejně jako o většině ostatních v Praze, velké kulové. Ale zážitek to byl příjemný. To zase jo.

Tak trochu únavový syndrom

Včera se mi stalo že jsem si nechal před nosem ujet autobus, který se dal v klidu doběhnout. Na tom by nebylo nic tak hrozného, kdybych ho ovšem nemusel nutně stíhat abych zvládnul přijít na nepřeložitelnou dohodnutou schůzku, která mi měla vynést slušné finanční přilepšení. To je ten průser. Podzimní únava je holt někdy pěkná potvora, když si sedne zrovna na vás ...


EDIT 1/2015 - TAK PODOBNÝCH KRÁTKÝCH STĚŽOVACÍCH PŘÍSPĚVKŮ JSME ZDE NA BLOGU MĚL SNAD TŘICÍTKU. VĚTŠINU Z NICH JSME PROMAZAL. TENTO SI NECHÁVÁM JAKO VZPOMÉNKU .. KÁMO :-)

Zpravodajství: INGMAR BERGMAN

Jak jsem se popral s tímhle předmětem a které mi nakonec p. Verner bez připomínek vzal:

Úkol č. 1. – výběr aktuálního téma s platností pro podzim 2008

Téma: BERGMAN

Festival představující českému publiku téměř kompletní filmografii tohoto severského režiséra. Koná se od 14. 10. 2008 do 13. 12. 2008 souběžně v pražských kinech Aero a Světozor.

Zahrnuje:
- komplexní informace o tomto festivalu
- analýza kompletní režijní filmografie Ingmara Bergmana
- rozbor doprovodných programů
- technické specifikace jednotlivých filmů a promítacího zázemí partnerských kin

Zdroje informací:
1, primární:
- oficiální stránka festivalu - http://www.bergman-festival.cz/
- stránka kina spolupořádající festival - http://www.kinoaero.cz/cz/
- vlastní divácké postřehy

2, sekundární:
- česká filmová databáze - www.csfd.cz
- nejuznávanější zahraniční celosvětová filmová databáze - www.imdb.com
- programový věstník kina Aero

Úkol č. 2: Tisková zpráva
(obsahuje odpovědi na základní novinářské otázky – kdo, co, kdy, jak, proč, kde a přímou řeč)

13. října 2008 – Praha (autor Ruut)
Dne 14. 10. 2008 proběhne v pražském kině Aero slavnostní zahájení retrospektivního festivalu BERGMAN, kompletně věnovanému tvorbě švédského režiséra Ingmara Bergmana ku příležitosti jeho nedožitých 90tých narozenin.

Přehlídka Bergmanových filmů se koná současně v kinech Aero a Světozor od 14. 10. 2008 do 13. 12. 2008. Celkem bude možno shlédnout na 40 režisérových filmů, jež tvoří téměř kompletní průřez filmografií tohoto skandinávského tvůrce. Připraven je i bohatý doprovodný program. (např. výstavy fotografií, rozhovory s spolupracovníky režiséra, dokumenty o jeho tvorbě, předfilm)

„Přehlídka BERGMAN je výzvou všem filmovým labužníkům. Je připraveno celkem 72 hodin (!) čistého času Bergmanovy produkce. Přehlídka filmů potrvá v rozmezí tří měsíců a představí opravdu skoro vše, co kdy Bergman stvořil,“ doplňuje organizátorka přehlídky Karla Stojáková z Axman production.

Slavnostní zakončení celé přehlídky je plánováno v duchu švédských Vánoc na 13. 12. 2008 promítáním Bergmanova eposu Fanny a Alexander.

Zdroje:
- oficiální stránka festivalu http://www.bergman-festival.cz/
- přímá citace prohlášení organizátorky akce Karly Stojákové

Úkol č. 3: Odborný text na dané téma
(obsahuje odborné termíny a má velkou informační hodnotu, rozsah minimálně 1 normostrana)

Ingmar Bergman a jeho filmy

Vystudoval na vysoké škole divadelní vědu. Později získal angažmá jako režijní asistent u Královské opery ve Stockholmu. Režii divadelních představení se Ingmar Bergman věnoval i později v dobách kdy se nejvíce zaměřoval na regulérní hrané filmy. Ve čtyřicátých letech se totiž jako dramaturg také seznamuje s problémy filmové tvorby a píše scénáře pro jiné režiséry. Na přelomu let čtyřicátých a padesátých střídavě píše scénáře pro jiné tvůrce a sám točí spíše na motivy jiných lidí. V tuhle dobu nemá jeho tvorba žádný ucelenější ráz a spíše si vybírá látky napříč celým spektrem a teprve hledá styl. Jedno je mu už ale blízké hned od počátků. Svou pracovitostí chrlí v průměru 2 filmy ročně. Tohle zběsilé tempo mu vydrží dlouhá desetiletí a i v dobách největší slávy. V průběhu celé kariéry pendluje mezi režií divadelních her a natáčením filmů. Tématem většiny jeho filmů z let šedesátých až osmdesátých, tedy z nejlepšího tvůrčího období života, jsou manželské vztahy a jejich krize. Do snímků vnáší četné zkušenosti z vlastního života. Sám se totiž oženil celkem pětkrát a má devět přiznaných potomků. Na sklonku kariéry točí převázně pro televizi. Za svůj život nasbíral nesčetné množství ocenění a také tři Oscary pro nejlepší zahraniční film roku.
Samotnou přehlídku všech celovečerních Bergmanových filmů spolupořádá Švédská ambasáda v Praze ve spolupráci s Axman Production. Pořadatelé nabídnou během dvou měsíců v dvojici pražských kin Aero a Světozor dohromady 40 Švédových filmů s celkovou stopáží 72 hodin. Zdaleka se jedná o nejkomplexnější přehlídku Bergmanových filmů na území České Republiky. Těšit se můžete na Fanny a Alexander, Lesní jahody, Sedmá pečeť, Pramen panny či Mlčení a více než tři desítky dalších režisérových filmů od dob ranné tvorby let čtyřicátých až pro zcela poslední režijní počin Sarabanda z roku 2003, točený již na digitální kameru.

Projekce budou navíc vyšperkovány doprovodným programem za účasti mnoha zahraničních hostů - blízkých Bergmanových spolupracovníků a přátel. Největším lákadlem mohou být instalace 3 metrového oběktu, umožňujícím nahlédnout do režisérova nitra nazvaná The Man Who Asked Hard Questions či dokument Bergmanův ostrov režisérky Marie Nyreröd. Tuhle filmařku totiž jako jedinou mistr pustil do svého soukromí.

O technickou stránku je postaráno více než důstojně. Část přehlídky bude v nově zrekonstruovaném kinu Aero honosícím se možností provádět projekce z 35 a 16 mm filmu, dále VHS, DVD, BetaSP a jakýkoliv běžný digitální soubor v rozlišení maximálně HD. Zvuk je k dispozici v Dolby Digital. Promítání je možno též opatřit simultánním překladem. Pozadu nezůstává ani druhé z hostitelských kin a tím je se svou devadesátiletou historií rovněž artový Světozor ( kapacita: 356 míst, vybavení: 35 mm projektor, video/data projektor pro DVD, VHS, BetaSP, miniDV, zvuk DOLBY EX). Ovšem nejdůležitější informací pro mnohé bude, že vstupenky na jednotlivé představení budou k mání za 80Kč. Navíc při koupi 10ti a více lístků bude cena za jednu 60Kč.

Zdroje:
www.kinoaero.cz/cz
www.kinosvetozor.cz/cz
http://www.bergman-festival.cz/
www.csfd.cz

úkol č. 4: úvodník

Filmák (číslo 10/08)
Mesíčník s filmovou tématikou

Úvodní slovo:
Tak a máme tu zase říjen. Babí léto dorazilo i tentokrát v plná síle, všechno vůkol krásně žloutne a nastává čas pro malé ….. a stop. Ne nebojte, nedal jsem se na laciné mudrování a raději pojďme k tomu co nás čeká v přítmí sálů kin:

Hned první říjnový víkend si můžete ověřit co všechno dokáže divák snést, protože přichází Disaster Movie – v zámořích tuhle parodii na katastrofické podívané provází pověst nejhoršího filmu všech dob. O týden později to zkouší Okem Dravce nová teanegerovská hvězda Shia LaBeouf v nadupaném hi-tech thrilleru spolu s veteránem Kieferem „24 hodin“ Sutherlandem v strašidelných Zrcadlech. V půlce měsíce si na své přijdou i milovníci laskajícího humoru Jana Hřebečka. Do kin přichází Nestyda s velkým N. A pro domácí patrioty je zacílen první český CGI animák Kozí příběh. Tvůrci se holedbají že kvalitou animace strčí do kapsy i mnohonásobně dražšího Shreka. Tak uvidíme zda jím zůstane sebevědomí i po premiéře. Nejen Čech Hřebejk je každoroční stálicí kinosálů. S novým filmem totiž přichází i nejznámější neurotik světa Woody Allen. Na svou Vicky Cristina Barcelona láká dvojicí vnadných krásek Scarlett Johanson a Penelope Cruz. Celou říjnovou nadílku uzavřou drsní hoši. Z monitorů počítačů přichází v herní adaptaci mstitel Max Payne v podání charismatického Marka Wahlberga. A co by to byl za říjen, kdyby nepřišla nová Pila. Ano bude tu krev, hodně krve, jak by řekl nesmrtelný JigSaw. V rozpětí čtyř let tu totiž máme už pátý přírustek do hororové série Saw. A vy mírumilovnější určitě nezapomeňte že počínaje říjnem startuje v pravdě monstrózní přehlídka kompletní filmografie Ingmara Bergmana, jednoduše nazvaná BERGMAN. Pořadatelé si ukousli sousto čítající rovnou čtyřicítku seveřanových filmů o celkové stopáži přes 70 hodin. No myslím že máte z čeho vybírat … Přeji rozmanitý a barevný měsíc plný filmových zážitků.

Martin Kovařík
šéfredaktor měsíčníku Filmák