Žer, nebo chcípni !

Garantuji vám, že po shlédnutí mého oblíbeného (lehce) kanibalského filmu Ravenous (1999) dostanete chuť na pořádnou porci pravého masového guláše ...



Dravci jsou o to zajímavější, že se komplet točili v Česku a velmi brzy si získali mezi fanoušky kvalitních hororů status kultu.

The Weeping Song

naprosto uhrančivé video ve složení dvojice Nick Cave a Blixa Bargeld

10 nejklasičtějších zombie filmů všech dob

Koukněte se na zoubek těm nejoblíbenějším zombie hororům.

Do tohoto žebříčku jsem zařadil jen časem osvědčené klasiky, které postupně zkultovněli a snažil jsem se, aby zombící byli hlavním tématem filmů. Bez ohledy na to zda jde o čistokrevný horor, nebo spíše o komedii. Jediným kritériem bylo, aby to bylo vždy jen a jen o našich nemrtvých. Proto v žebříčku nehledejte kousky jako Plán 9 od Eda Wooda Jr., Vránu a další tématicky rozmělněné snímky. Taky jsem záměrně vynechal ty novější, které si přeci jen musí ještě nějaký ten pátek na zařazení do síně slávy počkat. To je případem třeba Snyderova Úsvitu mrtvých či [REC]. Film se stává kultem až pokud si jej vyhledávají další a další nově dorůstající generace fanoušků. Tak hurá na ně, mozky čekají..




Tento žebříček opět na domovské gorilla.cz

první část tu:
http://www.gorilla.cz/article/5896-zebricek-10-nejklasictejsich-zombie-filmu-cast-1.html

druhá polovina tu:
http://www.gorilla.cz/article/5915-zebricek-10-nejklasictejsich-zombie-filmu-cast-2.html

Jak jsem vyhrál pohár UEFA

Asi nejraději ze své fotbalové kariéry vzpomínám na letošní rok. V týmu ruského celku Zenit Petrohrad jsem získal v jednom roce zároveň druhou nejcennější klubovou trofej - pohár UEFA a v létě vyhrál i boj o Superpohár, určený pro vítěze klání držitele právě UEFY a Ligy mistrů (viz. foto). Taky jsem letos v květnu byl u otvírání nového stadionu Slavie v Edenu. Bylo to hezké. Spolu s Petrem Čechem jsme si to hodně užili.
No a teď bych mohl vše uvést na pravou míru, ne :-). Vystoupím si takhle v pátek večer na Andělu z metra a kdopak mi do uší řve "This is Mission Impossible"? To je dračice Helena Zeťová na vánočním koncertíku, věnovanému paradoxně těm nejmenším. Popojdu o pár desítek metrů dál a do prodejny se sportovním náčiním láká promotér lidi na autogramiádu fotbalisty Radka Šírla, pravého držitele těchto dvou trofejí. Je až s podivém jak minimalní o něj byl zájem v konkurenci vyhořelé Black Milk Zeťové. No nic, lidi jsou zajímaví.

A co ten Petr Čech a stadion Slávie? No skutečně jsem si zahrál na fungl novém slávistickem Edenu proti jednomu z nejlepších brankářů světa. Ale bylo to pouze v reklamě pro Českou spořitelnu ...

Mystifikaci zdar!

Nejen o dnech, kdy se zastavila Země

Moje zamyšlení nejen o původní černobílé verzi klasického sci-fi Den, kdy se zastavila Země (1951) a o její letošní předělávce s Keanu Reevesem v hlavní roli, ale také o celkovém vývoji a směřování sci-fi v padesátých letech si můžete přečíst na stránkách gorilla.cz
Právě v těchto dnes nás o tom, že se zastaví Země přesvědčuje Keanu Reeves, ale to není poprvé kdy se tak děje. Žijeme v době mraků předělávek starých hitů a i tohle sci-fi má z dávné minulosti svou předlohu v podobě 57 let starého snímku. Jak si stojí oba dva filmy tváří v tvář? Jak se pohnul styl vyprávění fantaskních filmů za více než půlstoletí? Nesnaží se nám producenti vnutit další zbytečný film bez hlubší myšlenky? Pokusím se níže na všechno zodpovědět.

Válka, vetřelci a přerostlý hmyz

Tak předně, stojí za to se zeptat čím se původní Den, kdy se zastavila Země (1951) stal klasikou. Natáčel se v době, kdy v Americe skončila jedna velká éra hororů a začala druhá éra zacílená na sci-fi látky. Lidé měli v živé paměti hrůzy právě skončené druhé světové války a nejděsivější noční můrou pro ně byla hrozba v pořadí třetí, tentokrát plně v režii nukleárních zbraní. Tento strach se promítá i na plátna kin a hlavním přízrakem jsou právě účinky jaderných výbuchů a jejich vliv na faunu i floru. Právě proto se ve fantaskních snímcích objevují různé zmutované zvířata (Them!, 1954), nebo zlí mimozemšťané používající vyspělé technologie, na které je lidstvo krátké.

Většina tehdejší produkce je ovšem čistý brak a dávno na ně sedl prach zapomnění. Většinou mají obskurní děj, hrůzné efekty a prkenné herce. Nejlépe tuhle dobu vystihují kousky jako Robot Monster (1953), nebo filmy nejhoršího režiséra 20. století Eda Wooda (Uwe Bolla řadím až do toho jednadvacátého), jako Plan 9 from Outer Space (mimozemská invaze, 1959), Night of the Ghouls (1959), či Bride of the Monster ( oba posledně jmenované o vědci zahrávajícím si s přírodou, 1955). Jestli chtělo v této dekádě sci-fi něčím zaujmout, tak muselo mít buď výborné herce, co přehrávali jako o život, nebo muselo disponovat vynalézavými a perfektními triky, tak jako filmy tvůrce speciálních efektů Raye Harryhausena ( Earth vs. the Flying Saucers 1956, First Men in the Moon 1964 ). Právě Harryhausen se těšil za své inovativní postupy v zámoří stejné úctě a uznání jako v tehdejším Československu milovník verneovek Karel Zeman. Ty perfektní triky berme ovšem trochu s nadhledem. Přeci jen natáčelo se v době, kdy vrcholem trikových efektů byl dvoumetrový čahoun oblečený do plyšového kostýmu nějak zmutovaného zvířátka.

A zde je link na celý článek:http://www.gorilla.cz/article/5859-nejen-o-dnech-kdy-se-
zastavila-zeme.html

Recenze Bubba Ho-tep: Elvis vs. mumie

Co se vybaví čtenářům tohoto webu, když se řekne Bruce Campbell? No možná vůbec nic, ale spíš doufám, že si většina z vás vzpomene na tohoto krále zábavných béčkových hororů z let osmdesátých a valné části i těch devadesátých. Bruce si udělal jméno v legendární trilogii Evil Dead, kterou s ním v hlavní roli natočil jeho kamarád z dětských let Sam Raimi. Docela se ukázall i v další hororové sérii Maniac Cop. Z novějších kousků zůstává v povědomí obecenstva hlavně jeho vedlejší role v Spider-Manovských filmech, opět pod režijním vedením Raimiho. Nyní se Bruce „motorová pila“ Campbell vrací ke kořenům v sebeparodickém My Name is Bruce a i na prahu padesátky ukazuje že si to stále umí slušně rozdat s neřády všeho druhu. Ale to stále není to o čem bych chtěl dnes psát. Mrkneme se totiž na jeden z jeho nejkultovnějších a nejzvláštnějších filmů zároveň – na Bubba Ho-tep.Král Elvis totiž vůbec nezemřel. Jen si, unaven slávou, vyměnil identitu s jedním z mnoha svých napodobitelů. Aby se uživil tak obráží venkovské zábavy a předvádí na nich sám sebe, protože to je jediné co jej naplňuje a baví. Jak ironické. Bohužel si při jedné takové veselici na podiu podvrtne kotník, načež nehezky spadne na tvrdou matičku zem a upadne do mnohaletého komatu.

Střih. Jsme zhruba o třicet let dále. Elvis, alias Sebastian Haff, jak zní po oné záměně nové civilní jméno krále, polehává znuděně na lůžku domova důchodců, kdesi na texaském venkově. No a co může v takové situaci asi bývalý idol žen dělat? Baví ošetřující personál historkami ze své kariéry, vzpomíná na Priscilu a jako správný důchodce frflá a stěžuje si na všechno kolem sebe. Je to tak. Na každého dolehnou roky a to i samotného krále rock ´n rollu. Campbellův Elvis sice i na prahu sedmdesátky nosí kotlety, ale své slavné sluneční brýle musel vyměnit za dioptrické a většinou se pohybuje pomocí důchodcovského invalidního vozíčku. A ani jinak to není to, co bývalo dříve. Vrchní sestra jej chodí pravidelně jednou denně navštěvovat, aby za použití gumových rukavic udělala „takovou tu malou věc“ ve které hraje hlavní roli Elvisův penis a mastička na … no prostě starobincová idylka, že.

na strankách domovské gorilla.cz je celý text ...

http://www.gorilla.cz/article/5873-bubba-ho-tep
-elvis-vs-mumie.html

Opruz jménem Stardance 3

Neříkám že nestíhám a že mi hoří termíny, ale jsem pozadu s redakční prací pro svuj domovský web a teď se musím pro zápočet jednoho předmětu ve škole zdržovat s článkem k Stardance. Tak jsem to nějak sesmolil dohromady a doufam že jsem jsem nezapoměl na žádnou věc co nám p. Kézr při vyučování vtloukal do hlavy - tj novinářské otázky, co, kdy, kde, jak ..., přímou citaci a vyhíbání se popiskam jako dnes, zítra a podobně. No kdyby tak věděl, že na bednu nekoukám už skoro 6 a půl roku a že jsem dosud nezavadil ani o jednu upoutávku na tuhle (asi) blbinu ...

Stardance: Norisová opět triumfuje
6.12.08, 23:59, Praha

Třetí ročník populární taneční soutěže se chýlí ke konci. V sobotu 6.12. bojovali o semifinále poslední 4 páry. Tentokrát přítomnou porotu nejvíce oslovili kreace páru Zuzana Norisová a Jan Kliment, kteří jako první v soutěži obdrželi absolutní známku. Na druhém místě se umístili Dana Batulková s Janem Onderem. Pomyslný bronz a zároveň poslední postupové místo pro další klání získal pár ve složení Jaromír Bosák a Eva Krejčířová.

Těmi, co se na další kola mohou dívat jen u televizních obrazovek jsou Vladimír Kratina s Laurou Klimentovou. "Chci poděkovat všem! Těm, kteří mi hlas poslali, i těm, kteří mi ho neposlali," bylo to poslední co vypadnuvší Vladimír Kratina pronesl při loučení se soutěží.

Pátý soutěžní večer byl pro soutěžící nejnáročnější, protože si tentokrát museli poprvé připravit dva tance, místo dosavadního jednoho. Páry vybírali ze standardního waltzu a slowfoxu a z latinského jivu a pasa doble, podle toho, co dosud v průběhu předchozích klání Stardance dosud netančili.

Všechny páry tedy zatančili po jednom latinském a jednom standardním tanci. Následně odborná porota ohodnotila každý tanec zvlášť a součtem bodového ohodnocení obou se spočítalo celkové pořadí párů. Díky bodům od poroty skončili nejhůře se shodným počtem 53 bodů páry Kratina + Klimentová a Bosák + Krejčířová. Poslední slovo měli jako vždy diváci a ti telefonickým hlasováním odstavili z dalších bojů právě Kratinu s Klimentovou.

Zbývající trojice párů zatančí příští sobotu tance, které dosud nepředvedli. Takže uvidíme kreace v rytmu čačy, quickstepu, rumby a tanga.

autor: Ruut
zdroje: iDnes, www.Stardance3.cz
citace: Vladimír Kratina, soutěžící Stardance 3

Saw: ano, poteče tu krev ...

Venku je churavo, stmívá se už kolem čtvrté odpolední a přelévají se dvě nejmíň oblíbené roční doby - podzim se zimou. A už máme za sebou i Halloween, neboli Dušičky, či chcete-li svátek všech mrtvých. A co neodmyslitelně patří posledních pět let k tomuto dni? No ti co rádi "maso" vědí a ostatním napovím, že mířím do vod hororu a kinopremier. Každým rokem v poslední pětiletce na diváky totiž vybafne nový přírustek do zajeté série Saw. A já bych se chtěl trošku ohlédnout za všemi doposud natočenými díly a trochu je zanalyzovat. Tak jdeme na to.
Původní Saw: Hra o život (2004) byl jako blesk z čistého nebe, který zasáhl téměř všechny. Pro svou originalitu a scénář byl často a nutno dodat že poprávu přirovnáván k takové legendě jako je Fischerův snímek Sedm. Největší devízou filmu bylo, že jsme dlouho nevěděli která bije a a netušili ani v jednom okamžiku kam se bude vyprávění posouvat dál. A ldyž už jsem u stylu vyprávění, tak právě jeho zběsilost a neustávající tempo, jenž si nutilo pozornost diváka v podstatě nonstop a nedovolilo mu vydechnout jsou základním poznávacím znakem povedeného hororového thrilleru. Zběsilý střih a tvrdá hudba na dokreslení situace ještě víc umocňují tempo filmu a přidávají na dramatičnosti.

Jigsawe ukaž se

Většinou se nejvíce bojíme toho co nevidíme. Tohle pravidlo v hororech platí opravdu nejvíce. U Saw jsme dlouho nevěděli kdo za vším stojí a když už převíjen došlo na představení hlavního arcilotra filmu, tak to bylo vesměs prostřednictvím charismatického hlasu oznamující uvězněním co je čeká pokud chtějí přežít. Tohle si myslím, že byla od tvurců největší trefa do černého. Navíc měl skládačkový vrah velmi silného protivníka v podobě detektiva s tváří Danny Glovera. Bývalý parťák Mela Gibsona ze série Smrtonosná zbraň se vybičoval k uvěřitelnému a kvalitnímu výkonu starého policajta ošlehaného životem, který chce za každou cenu dokončit tento případ.

Když už tak hezky chválím tak nesmím opominout pointu, která vyrazila většině diváků dech. Tehdy začínající režisér James Wan se prostě ukázal v nejlepším možném světle a všem vytřel zrak. No a protože celý tento projekt měl zanedbatelné vstupní náklady a celosvětově vydělal zhruba stonásobek svého rozpočtu, bylo naprosto jasné co přijde. Ano brzy po uvedení přišli na přetřas spekulace ohledně pokračování.

Jedeme dál a ještě brutálněji

Sešel se Halloween s Halloweenem a na světě bylo pokračování veleúspěšného filmu. Nemusím ani dodávat, že se drželo přesně hesla více všeho – násilí, pastí, krve, zvratů. Ne, nebojte nehodlám tu rozepisovat každý díl zvlášť. Důležitým faktem pro další vývoj série bylo to že Wan se rozhodl nepokračovat v započatém díle a v zajeté značce a radeji se vrhnul nové vlastní projekty. Režiserské žezlo po něm získal Darren Lynn Bousman a to hned po tři pokračování. A protože si jsou všechny tři hodně podobné a kvalitativně zhruba na stejné úrovni, tak si je rozebereme pěkně pohromadě.

Bousman je spíše velmi slušný rutinér a víceméně ve svých pokračováních těžil ze zajetých postupů co vymyslel napoprvé Wan. A právě díky tomuto rozhodnutí se povedlo udržet sérii i nadále slušnou úroveň. Bousman se nesnažil za každou cenu sérii úplně vetknout svůj rukopis a bylo to jen dobře.

POKRAČOVÁNÍ BRZY, FAKT. SLIBUJI ...

Filmasia 2009

Myslím, že mě brzo přestane bavit sem cpát i takovéto články, ale když už jsem ho napsal, tak ho sem taky šoupnu. Aspoň ať vypadám, že zvládám víc žánrů a jsem poměrně pracovitý ( ó) ...Novinky z Asie letos počtvrté

V pražských kinech Světozor a Aero proběhne od tohoto čtvrtka 4. 12. do neděle 7. 12. minifestival současného asijského filmu. Program přehlídky je rozdělen do pěti tématických okruhů, v jejichž rámci mohou diváci porovnat odlišné ztvárnění některých shodných motivů společných pro zastoupené národní kinematografie a také trochu poodhalit specifické znaky filmové produkce Dálného východu.

Z pětice témat korejské hity, wu xia filmy, čínské filmy o střetech kultur, japonské výstřednosti a korejská hororová noc bych rád upozornil hlavně na poslední dvě z nich. Z Japonska se nejlépe ve světě uchytily obskurní snímky tvořené fantasmagorickými skeči, které stejnou měrou jako na osobitém humoru staví také na hyperstylizované nadsázce. Do této kategorie rozhodně spadá i na Filmasii promítaný Najsovní hvozd: První kontakt (2005). Žádný příběh, žádná struktura a už vůbec žádná myšlenka. Jen jízda na vlnách absurdního humoru, groteskní fantazie a elektronických beatů. Takhle je film popisovaný v kuluárech. No a hororová noc v Aeru obsahuje tentokrát dva snímky, které si kladou za cíl obecenstvu ukázat vývoj a stylové variace určitého žánrového motivu. Letos půjde o téma dívčích středních škol, kde straší duše mrtvých studentek – Memento Mori (1999) a Den D (2006). Diametrální odlišnost ve stylu a vyprávění krásně ukáže jak se v novém tisíciletí po celoasijském boomu duchařských filmů vyvinuli výrazové prostředky tohoto typu hororu.

Podrobnosti,program, informace o vstupném a rezervace naleznete na stránkách:
www.filmasia.cz
www.kinoaero.cz
www.kinosvetozor.cz

Trochu špíny na média

Jako správný a pilný šprt se připravuji do školy vždy důkladně s předstihem a včas. Proto nikoho nepřekvapí, že když jsme měli toto úterý do 13té hodiny odevzdat učiteli předmětu AV MEDIA svou esej na jedno z probíraných témat, tak já ho pilně vypracoval v pondělí mezi 01 až 04 v noci. Raději jsem to po sobě ani celé v jednom zátahu nečetl a ani to v budoucnu pro sou pohodu a klid neplánuji ...

Média a jejich vliv na nás

Co jsou vlastně média zač? Tohle se těžko definuje. Před pár lety to ovšem bylo mnohem snazší. Protože médii se rozuměl tisk, rádio a televize. Pravda, to jsme ještě žili v komunistickém Československu a ty možnosti jak získávat informace byli hodně omezené.
Médii se samozřejmě v současnosti rozumí sdělovací prostředky používané širokou masou lidí. A už zdaleka nejde jen o ty noviny nebo vysílání ať už televizní, či rozhlasové. Ty možnosti se mnohonásobně zvětšují přímo úměrně s tím jak se rozvíjí naše společnost.

Funkce sdělovacích prostředků, neboli médií jsou různé a velmi rozmanité. Samozřejmě média i nadále plní tu nejdůležitější roli. Mají informovat o dění okolo nás, i o událostech ve světě, o politice, mají poskytnout kulturní přehled, poreferovat o sportu a dalších událostech. Ovšem nejen zpravodajství sem patří. Důležité a velmi podstatné jsou rovněž informace o objevech, nových technologiích, výzkumech a tak dále. Komunikační prostředky mají prostě dávat lidem informace o všem novém. Mimo tohle média také vzdělávají. Jejich prostřednictvím se učíme nejen novým poznatkům vědy a techniky, ale taktéž máme šanci se dozvědět ledasco z historie.

Nepochybně je plusem to, že dnes jsou informace z medií dostupné v daleko více sdělovacích kanálech, než tomu bylo v minulosti. Kvanta všemožných sdělení na nás útočí odkudkoliv. Zůstávají obligátní televizní obrazovka a tisk. U tisku ale v posledních letech dochází k radikální změně. Noviny si jsou vědomi toho, že aktuálností svých informací nemohou konkurovat živým vstupům televize či rádií a rozvíjejí své zpravodajství na internetu. Mnohdy je dokonce z těchto původně vedlejších zdrojů více podrobnějších vjemů než z tištěné obdoby novin. To je velkou měrou dáno tím, že žurnalisty netlačí tolik čas a redakční uzávěrky a na publikování na síti mají relativně více času. Nemusí zvládat náročné redakční uzávěrky určené pro tištěná periodika a mohou si s články více vyhrát. Čtenář této formy také ocení to, že se k danému tématu může sám vyjádřit prostřednictvím diskusí, blogů a interaktivních anket.

No a jak už jsem zmínil, přibývají nové prostředky pro komunikaci. A čím dál více se mění primární význam informací. Kromě roviny zpravodajské a vzdělávací se media věnují rovněž mnohem více rovině zábavy a reklamy.

Vliv reklamy
Ohledně roviny zábavy je to celkem v pořádku. Určitě se každý z nás občas rád odreaguje u nějakého pořadu, který zaměstnává bránice. Samozřejmě pokud je ale humor vkusný. Ohledně toho druhého je to už mnohem horší. Sdělovací prostředky se staly jakýmsi nositelem reklam a masírují lidi neustále. Kamkoliv se člověk podívá, tak tam je všude reklama. Zde se krásně vyjímají poznatky vědy, kdy je dokázáno, že člověk neustále na něco hledí a pozoruje a jakmile vidí jakýkoliv nápis tak si jej automaticky přečte. Nepomáhá podvědomí, které říká: Nech to být, je to jen zase nějaká reklama. Ne ti, co zadávají reklamy. Ti si jsou moc dobře vědomi toho, že stačí umístit loga výrobků na co nejvíce viditelná místa kdekoliv a že to bude mít vždy výsledky.
Jednou z kapitol reklam samou pro sebe jsou spoty v televizi a třebas i v kinech před promítáním hlavního filmu. Rozvíjejí povědomí lidí o té které konkrétní značce a donutí člověka si značku, či logo spojit s konkrétním výrobkem. O úrovni reklam bylo popsáno mnoho hustě popsaných stohů papírů v mnoha odborných pracích. V podstatě to je zajímavá věda, kdy se vždy přesně cílí na určitou věkovou skupinu. Jinak totiž vypadají reklamy na prací prostředky a jinak na hračky, nebo auta. To samozřejmě proto, že jedno je určeno usedlým hospodiňkam, druhé malým dětem a to poslední pracujícím (ano vesměs mužům) v produktivním věku.

Hodně výrobců zboží si uvědomilo, že lepší výsledky budou mít, když reklama zaujme v pozitivním slova smyslu. Když nás bude prostě bavit sledování těchto spotů. Proto vidíme mnoho vtipných a nápaditých výtvorů. Dokonce jsou nejlepším reklamním znělkám vyhrazeny i festivaly, odborné semináře, večery a tak dále (vzpomeňme na nedávnou noc reklamožroutů v Pražském Palace Cinemas). Dlužno dodat s povzdechem že ty lepší kousky jsou k vidění v zahraničí. U nás stále převládá nekoukatelná a vtíravá monotónnost bez špetky invence.

Manipulace s lidmi
K reklamám patří i jedna dost stinná stránka věci. Je to do značné míry čirá manipulace s lidmi. Bohužel je to tak. Však si pěkně přiznejme, kolik z těch věcí co si kupujeme každý den, skutečně potřebujeme. No nebude to veselé zjištění.

Ano to je to horší na vlivu médií. Dávají obrovský prostor společnostem a lidem, jejichž jedinou starostí je, aby dobře vydělávali peníze na ostatních. Můžeme pozorovat hodně velký (a přitom nenápadný) nátlak a nucení lidí do kupování si mnoha zbytečných věcí, protože je to přeci cool a je to propagováno v médiích. Uvedu konkrétní příklad: Hitem posledních zhruba 2 let je mezi bankami a telefonními operátory kampaň ohledně pořizování si přenosných počítačů zacílena na studenty vysokých škol. Všude z fotek na nás koukají v letácích a také v televizních reklamách usměvaví mladí lidé, co jsou šťastní, protože jsou online a protože se mohou kdykoliv připojit na své přátele právě a samozřejmě jedině přes notebook. A jaká je pak realita všedního dne? Starší generace potvrdí, že žili velmi dobře i bez nich a že zápisky měli minimálně stejně kvalitní, ne-li lepší i bez počítačů na lavicích rozložených během přednášek. A propos, ve finále, když se člověk porozhlídne po učebnách a aulách, tak zjistí, že to nadějné studentstvo stejně přenosné počítače používá v devadesáti procentech případů k takovým aktivitám, jako jsou hraní her, nebo dopisování si přes ICQ, mnohdy se spolužáky vzdálenými jen pár metrů a ve stejné místnosti jako jsou oni sami. Aby tu nedošlo k nedorozumění - autor těchto řádků je rovněž mladý a nadějný student a při nudných přednáškách taktéž věnuje pozornost úplně jiným věcem než výkladu vyučujícího, ale nerad podléhá vlivu medií a jimi proklamovaného přikázaného životního stylu mladým lidem. A zrovna zde je dost dobře vidět, že si cílová skupina spotřebičů studentů kupuje něco, co opravdu většinou nepotřebuje k běžnému fungování.

Také informují, ale zkresleně
Když jsem už u těch manipulativních praktik, tak bych se chtěl ještě trochu vrátit k jedné z hlavních funkcí masmédií a tou je neoddiskutovatelně funkce zpravodajská a informativní. V lidech je totiž velmi hluboce zakořeněno, že to, co uvidí v televizi a v hlavní zpravodajské relaci dne, je vždy pravda. Tohoto si jsou velmi dobře vědomi i v mediích. Dost často se zde překrucují informace nebo záměrně určité citáty vytrhávají z kontextu, ta aby došlo schválně k dezinformaci. Dá se říci, že pokud chcete mít opravdu komplexní přehled o dění ve světě, tak by jste měli pozorovat několik uznávaných zahraničních kanálů jako BBC, CNN a k tomu ještě sledovat media i z opačných konců zeměkoule, jako např. arabskou Al Džazíru a jiné kanály. Tohle neplatí jen pro televizi, ale úplně v bleděmodrém i pro tisk, internet a cokoliv jiného.

Samostatnou kapitolu zkreslování informací, skandalizací a mlžením je proslulé odvětví bulváru. Zde se útočí na nejnižší lidské pudy. Primárním a zároveň jediným cílem těch co bulvár píšou (točí) je šokovat své čtenáře (diváky). Velmi často toho dosahují zobrazováním násilí, nahoty a také pikantnostmi z života celebrit. Určitě se ke každému z nás dostali informace o tom, že se to a to medium soudí s tím a tím člověkem, protože záměrně poškodili lživými prohlášeními jeho pověst a jeho tzv. mediální obraz, tedy to jak na něj nahlíží veřejnost..

Zhodnocení

Takže co napsat závěrem? Media jsou velmi zajímavým a potřebným prostředkem pro nejen komunikaci. Jsou velmi důležitým a zásadním fenoménem posledních desetiletí. Media utvářejí obraz lidské společnosti. V dobrém i v tom špatném slova smyslu. Sdělovací prostředky mají sílu nás mnohému naučit. Poučit nás o historii. Poskytnout informace o jiných kulturách a pomoci k vzájemnému porozumění. Media vzdělávají. Nutí nás k zamyšlení a pomáhají v dobrém formovat charaktery. Pomáhají zajistit to, že jsou z nás myslící bytosti a ne jen poslušné stádo ovcí bez vlastní identity. I když o tomhle by se velmi často dalo pochybovat, a to v případě kdy nastupuje ta druhá odvrácená strana tohoto světa sdělovacích prostředků Ta část, co nás ovlivňuje negativně. Ta, co s námi manipuluje a nutí nás si kupovat naprosto zbytečné a nepotřebné věci a utrácet peníze za něco zbytečného. Za něco co zajišťuje firmám prosperitu a za něco co z části jde do kapes podplaceným majitelům medií za jejich vymývání mozků pomyslným stádům ovcí jdoucích tupě na porážku.

(v minulosti při kopírování sem trochu zlobil text a nechtělo se mu sem všemu, nepročítal jsem to znova, ale doufám že je komplet a dává smysl - kdyžtak upozorněte ...)