Moje zamyšlení nejen o původní černobílé verzi klasického sci-fi Den, kdy se zastavila Země (1951) a o její letošní předělávce s Keanu Reevesem v hlavní roli, ale také o celkovém vývoji a směřování sci-fi v padesátých letech si můžete přečíst na stránkách gorilla.cz
Právě v těchto dnes nás o tom, že se zastaví Země přesvědčuje Keanu Reeves, ale to není poprvé kdy se tak děje. Žijeme v době mraků předělávek starých hitů a i tohle sci-fi má z dávné minulosti svou předlohu v podobě 57 let starého snímku. Jak si stojí oba dva filmy tváří v tvář? Jak se pohnul styl vyprávění fantaskních filmů za více než půlstoletí? Nesnaží se nám producenti vnutit další zbytečný film bez hlubší myšlenky? Pokusím se níže na všechno zodpovědět.
Válka, vetřelci a přerostlý hmyz
Tak předně, stojí za to se zeptat čím se původní Den, kdy se zastavila Země (1951) stal klasikou. Natáčel se v době, kdy v Americe skončila jedna velká éra hororů a začala druhá éra zacílená na sci-fi látky. Lidé měli v živé paměti hrůzy právě skončené druhé světové války a nejděsivější noční můrou pro ně byla hrozba v pořadí třetí, tentokrát plně v režii nukleárních zbraní. Tento strach se promítá i na plátna kin a hlavním přízrakem jsou právě účinky jaderných výbuchů a jejich vliv na faunu i floru. Právě proto se ve fantaskních snímcích objevují různé zmutované zvířata (Them!, 1954), nebo zlí mimozemšťané používající vyspělé technologie, na které je lidstvo krátké.
Většina tehdejší produkce je ovšem čistý brak a dávno na ně sedl prach zapomnění. Většinou mají obskurní děj, hrůzné efekty a prkenné herce. Nejlépe tuhle dobu vystihují kousky jako Robot Monster (1953), nebo filmy nejhoršího režiséra 20. století Eda Wooda (Uwe Bolla řadím až do toho jednadvacátého), jako Plan 9 from Outer Space (mimozemská invaze, 1959), Night of the Ghouls (1959), či Bride of the Monster ( oba posledně jmenované o vědci zahrávajícím si s přírodou, 1955). Jestli chtělo v této dekádě sci-fi něčím zaujmout, tak muselo mít buď výborné herce, co přehrávali jako o život, nebo muselo disponovat vynalézavými a perfektními triky, tak jako filmy tvůrce speciálních efektů Raye Harryhausena ( Earth vs. the Flying Saucers 1956, First Men in the Moon 1964 ). Právě Harryhausen se těšil za své inovativní postupy v zámoří stejné úctě a uznání jako v tehdejším Československu milovník verneovek Karel Zeman. Ty perfektní triky berme ovšem trochu s nadhledem. Přeci jen natáčelo se v době, kdy vrcholem trikových efektů byl dvoumetrový čahoun oblečený do plyšového kostýmu nějak zmutovaného zvířátka.
A zde je link na celý článek:
http://www.gorilla.cz/article/5859-nejen-o-dnech-kdy-se-
zastavila-zeme.html
Jsou filmy špatné, které se člověku nechce ani dodívat. O takových samozřejmě ale nikdo rád nemluví a nepíše a ani já nejsem výjimkou, nebojte. Pak jsou ještě filmy tak špatné až nechtěně baví v místech, kde to nebylo v plánu a občas se z nich stanou kulty - zdravím Ed Wooda a i Uwe Bolla. A potom jsou ještě filmy tak šílené a přestřelené, že člověk jen zírá co všechno jde natočit a nač dostal pán sedící v křesílku director peníze. Zhruba někam sem bych zařadil Kačera Howarda.
