Jenže situace se pak vyvinula daleko lépe než jsem očekával a rok 2012 byl asi nejzajímavější v mém dosavadním životě. Časopis, pro který jsem psal pro radost, nezanikl. Naopak, po značních peripetiích a hledání vlastní identity, rozkvetl během roku 2012 z ušmudlané Popelky v krásnou princeznu. Pod vedením nového schopného šéfredaktora Šimona Šafránka získal jasný směr a postupně se z něj stalo zdaleka nejlepší tištěné tuzemské médium věnující se kinematografii. Mně těšilo, že jsem v něm jako jediný přečkal mraky změn a získal dost výsadní postavení. A zároveň s tím si užil spoustu VIP zážitků. Bohužel velké oči investora a jeho ještě větší dluhy vše zase rychle poslaly do kytek.
V roce 2013 jsem chtěl po předchozích zkušenostech pracovat jen sám na sebe. Ale šel jsem na to špatně. Myslel jsem si, že nejlepší cestou k úspěchu bude ta nejjednodušší. To znamená přeprodával jsem výrobky jiných. A byla to zkušenost k nezaplacení. Zjistil jsem co obnáší prodávat zboží lidem, kteří cíleně jdou po ceně, nikoliv kvalitě. Krom toho jsem poznal jaké to je důkladně se připravit a vše promyslet, aby mi nakonec plány zhatila příroda nebo hlupák, který je mnohem horší, ale už tu byl dříve. Taky jsem poznal jak snadno se dá přijít o spoustu peněz. A hlavně snad zavčas pochopil, že tudy cesta opravdu nevede. V půlce roku mi doktorka na komplexní prohlídce k mým třicátinám ukázala rozbor krve, který poukazoval na extrémně vysokou hladinu cholesterolu. Krom toho jsem začal nabírat siluetu tučňáka. Taky nic moc ...
Řekl jsem si DOST. Už během tohoto marného roku jsem přestal investovat do materiálních věcí a úplně se přeorientoval z potřeby co nejdříve vydělat co nejvíce peněz na potřebu co nejvíce zainvestovat do sebe samého a postupně začal rozvíjet sebe sama. Nebylo tu úplně snadné, protože jsem mezitím docela dost ztratil sebekázeň a vlastně ani neměl touhu dělat nic navíc. Nic, co by mě vytáhlo z pohodlíčka trvalé jistoty. Začal jsem aspoň znova číst beletrii a najal si fitness trenéra, pod jehož vedením jsem postupně zlepšoval stabilitu těla a upnul se k novému cíli pro rok 2014 - uběhnout maraton.
Takže jaký je 2014? Já, totální antisportovec, který neumí bruslit, nikdy pořádně nehrál fotbal, tenis, basket, neplavec, jsem nakonec zhubnul z usedlých kancelářských 118kg na přijatelných 98 až 102, mezi nimiž skáču a hlavně jsem si zamiloval sport. Mám za sebou první maraton, k tomu 3 půlmaratony a během roku aktivního běhání v přírodě jsem se zařadil na závodech nejtěžšího kalibru IAAF do zhruba první třetiny startovního pole nejlepších běžců.
Letos jsem taky začal daleko více číst odborné publikace o sportu, výživě, seberozvíjení, prokrastinaci - znáte to, jsou toh plné regály. jen schválně vynechávám ty tituly, slibující rychlé bohatnutí a honění se za kariérou. Dále jsem začal s doučováním angličtiny a v průběhu jara se rozhodl pokusit s eznovu po deseti letech dostat na kvalitní státní vysokou školu a razantně změnit zaměstnání. Ukončit stánkaření a prodávání šuntů hloupým lidem a věnovat se oboru, který mě začal naplno fascinovat - nutričnímu poradenství.
Prubířským kamenem mého snažení bylo období od půlky května do půlky června. Měl jsem tam toho v tomhle období naskládaného opravdu extrémně mnoho = ten vysněný maraton, dva půlmaratony, přijímačky, nástup do předem dohodnuté práce. Poslední týdne jsem jen makal a učil se .. a vytuhnul. Závody jsem dokončil solidně, jenže úplně fyzicky a psychicky vyčerpaný. Desetiletá prodleva ve studiu byla u červnových přijímaček sakra znát. A ikdyž jsem všechnu látku potřebnou na testy pochopil, neměl jsem už na to ji kvalitně vstřebat a ve výsledkové listině skončil pod čarou. Nástup do nové práce se vůbec nekonal, protože jsem zkrátka neměl ENERGII na nic, vůbec nic. Léto bylo z větší části ve znamení tupého zírání na mizerný fotbalový šampionát v Brazílii. Musí se dobít baterky. Jinak to dál nepujde ...
Střih = září 2014. Mám za sebou další běžecký závod. tentokrát pražskou desítku. Moc jsem v létě netrénoval, vlastně jsem jen zvládnul párkrát intervaly na běžícím pásu a stejně jsem dosáhl nejlepšího umístění za dobu co běhám - poprvé jsem v cílové listině v horních 25% doběhnuvších. Mám tedy vše zahodit a v koutě naříkat jak je život těžký? Kdepak! Už jsem stihl přečíst dvě nové odborné knihy o zdraví, poprvé chci více cvičit bez účasti trenéra, poprvé v životě se nyní zapisuji do tanečních a po letech chci znova obnovit koníček natáčení filmu a reklam a to na jiné úrovni než pouhý komparsista.
A hlavně - za poslední 2 roky jsem získal hromady zkušeností o něž se chci postupně začít dělit. Převážně o o zdraví, trošku taky o životě ...
P.S. A taky je nutné znovu pořádně vypilovat psaní textů. Moc dobře vím, že stylisticky a gramaticky tento text moc velký klenot není. Do budoucna se to bude hodně hodit :-)
P.P.S. 7/1/2015 - Také je potřeba psát mnohem méně P.S. a více pracovat ... KÁMO :-)
