Základem je VODA

Když mi na podzim 2012 doktorka představila můj krevní obraz s extrémně vysokou hladinou cholesterolu a poukázala na obezitu s přesmírou 25kg, rozhodl jsem se začít makat. A prvních 12kg jsem shodil docela snadno. Vlastně stačilo "jen" se trochu hejbat a v životosprávě dodržovat základní pravidla:

1, méně tučného vepřového
2, žádné přežírání se na noc
3, omezit sladké (to jsem ale nedával)
4, ráno ovoce, večer zelenina
5, co nejvíce kuřecího a rýže
6, co nejvíce ignorovat konzervy a instantní zvěrstva z prášku

Chce to pořádně propláchnout organismus

Tyhle pravidla jsou snad v každém článku o hubnutí a nejsou ničím světoborným. Jenže pak jsem se zasekl. Šel jsem sice z původních 118kg  na sympatických cca 106kg, ale dál ani Ň. Takhle to bylo v období podzim 2012 až podzim 2013.

Od října 2013 jsem si najal osobního trenéra a pohybovým aktivitám dal postupně daleko větší řád. S jídelníčkem to bylo jak kdy - někdy jsem baštil naprostý nesmysly (linecký pečivo na dobrou noc, KFC), jindy pouze okurčičky, knockenbroty, zelné saláty. Trochu houpačka. Ovšem cvičení jsem si i přes drobné výkyvy hlídal a dotlačil se k zaběhnutí maratonu a trojice půlmaratonů na celkem slušné úrovni.

S vahou jsem se nyní pohyboval vždy mezi 98 až 103kg. Ale musím přiznat, že mě to stálo spousty propocených trik. Jenže co dál? Když už mám fyzičku, že dovedu uběhnout maraton a stejně mám pořád nadváhu 5-8kg, tak stále musí někde vězet problém. Ano jasně, šlo by jíst superzdravě, jenže co pak z toho života, když mi to nechutná? Nejde být fit a mít energii jen z vlákniny.

Hyperaktivní zabiják jater

Tím kameném úrazu je u mně nekvalitní pitný režim. Během těchto dvou let jsem se postupně velmi dobře skamarádil s energeťáky a poslední dobou jsem byl schopný vypít i 4-5 půllitrových plechovek týdně. Sice se dávno vytratil počátečný slastný pocit kdy otevírám orosenou plechovku a ono to bublá krkem do bříška, ale stejně jsem je MUSEL pít dál.

Slovo MUSEL je zcela na místě. Fyzicky mi z nich začalo být vyloženě špatně, jenže dokud jsem si v práci ráno nedal svou obvyklou dávku toxického jedu, nebylo se mnou do řeči a byl jsem extrémně náladový a roztěkaný. Nemluvě o neexistující vitalitě.

Výrobci energeťáků na to jdou šikovně. Oblepí flaštičky cool hláškami a nápisy o ženšenu, taurinu a vitamínech ... takže pak máme pocit, že vlastně pijeme něco přínosného. Navíc už ani neobsahují provařený zlý ASPARTAM, ale obyčejný cukr. Takže vlastně no problemo ne ?

Zhruba 20 dní zpět jsem absolvoval zajímavý rozhovor na téma fungování jater a ledvin, zanášení cév a zásady pitného režimu (k tomu se vrátíme někdy později). Řekl jsem si DOST a ze dne na den energeťáky vysadil. Momentálně držím sérii 16 dnů bez jejich konzumace. A výsledek? Jakmile jsem je přestal chlemtat, téměř ze dne na den mě opustila dopolední únava a i výkyvy nálady během dne nejsou zdaleka takové jako dříve. Krom toho si připadám daleko více svěží i myslí.

Voda má, voda má rozpuštěné vlasy...

Energeťáky jsem nahradil prostou pramenitou vodou (né mineralky, né bublinkatá voda - jen VODA), které se snažím vypít denně alespoň 2 litry. Krom toho je potřeba provést kvalitní detox dlouhodobě týraných vnitřních orgánů. Takže 3-4 týdně piji dvě tři decky citrusové vymačkané šťávy, v níž dominují citrony. V souvislosti s detoxem se často mluví o překyselení organismu. Citrony sice jsou kyselé, ale pro tělo mají přesně opačný účinek = pomáhají navracet rovnováhu právě po chemických nápojích a také alkoholu. Navíc zaneseným cévam se snažím občasně pomáhat zvýšenou konzumací nápojů z červené řepy a samotnou řepou formou salátu, zatím 1-2 týdně.

Zatím to není úplně ono. V břiše pořád cítívám podivné ucpání a na jazyk se mi občas dostane chemická pachuť. Ještě je přede mnou dlouhá cesta... O tom jak vytrvat zase příště.

JÍDLO - co je vlastně správné jíst?

 JÍDLO. JÍDLO. JÍDLO

1.
Vejce obsahují cholesterol - ten ucpává cévy a způsobuje infarkty.
Vejce obsahují cholesterol, který je nezbytně důležitý pro správné fungování mozku.

2.
Minerální vody jsou plné prospěšných látek pro náš metabolismus.
Menerální vody se sladí aspartamem a chemicky dolaďují, následně způsobují výkyvy nálady a nejen to.

3.
Ovoce a zelenina mají spousty vlákniny nutné pro správnou funkci střev a optimální trávení.
Ovoce a zelenina se dovážejí z jiných kontinentů, jsou chemicky ošetřené a pěstované v kontaminované půdě. Navíc se trhá nezralé a tím pádem se k nám dostává bez důležitých živin.

4.
Běhání zlepšuje fyzickou kondici, vyčistí hlavu od problémů a zlepšuje odolnost těla
Běhání neúměrně zatěžuje klouby, ničí chrupavky a při absenci stylu poškozuje vazivo a rozvrací už tak chatrnou stabilitu těla.

5.
Voda je základem pitného režimu. není nic zdravější k pití než čistá voda.
Voda se chloruje, což opět vede k zanášení cév a zvyšujese tím riziko srdečních příhod, mrtvic a infarktů.

6.
Čokoláda je moc kalorická. kdo cche hubnout musí se jí vyhnout obloukem.
Čokoláda zlepšuje náladu a dodává potřebné živiny pro mozek.

7.
Vepřové maso je dvakrát kaloričtější než kuřecí.  Špatně se tráví a zbytečně zatěžuje organismus.
Vepřové maso obsahuje v hojném množství živočišný tuk, nezbytný pro stavbu buněk našeho těla. Dále má kolagen vyživující kosti.

8.
Ráno je dobré začít lehkou snídaní, která neucpe - nejlépe cereálie či ovesné vločky v kombinaci s bílým jogurtem. Večer není dobré jít spát s pocitem hladu a prázdného žaludku.
Ráno a dopoledne je dobré co nejvíce jíst a pít, je to základ dne. Večer se už nic nemá dohánět - jen si trochu něčeho zobnout.

A to by prozatím stačilo. Z fleku jsem vypsal těchhle osm bodů. Kdybych chtěl zapůsobit ještě víc, trávám psaním tohoto textu klidně dalších 10 hodin a bezproblémově se dostanu třeba na stovku bodů. Proč jsou informace kolem nás tak rozporuplné a každý (byť sebevíc erudovaný specialista) tvrdí něco úplně jiného než ten druhý?

Postupně bych tomu rád přišel na kloub a na tomto blogu co nejlépe rozkryl soukolí jménem potravinářsko-farmaceutický průmysl pod patronátem mediální třetí říše.

Začneme od základu - VODOU. Ale až příště.

5. října 2011

5. října 2011. Tímto datem jsem vlastně skončil s předchozím blogování. Zakončení to bylo chmurné. Ukončil jsem studia publicistiky, kariéra psavce kreativce ne a ne se pořádně nastartovat. Časopis, do něhož jsem přispíval kompletně změnil osazenstvo a majitele a já pořádně nevěděl do čeho dál píchnout.

Jenže situace se pak vyvinula daleko lépe než jsem očekával a rok 2012 byl asi nejzajímavější v mém dosavadním životě. Časopis, pro který jsem psal pro radost, nezanikl. Naopak, po značních peripetiích a hledání vlastní identity, rozkvetl během roku 2012 z ušmudlané Popelky v krásnou princeznu. Pod vedením nového schopného šéfredaktora Šimona Šafránka získal jasný směr a postupně se z něj stalo zdaleka nejlepší tištěné tuzemské médium  věnující se kinematografii. Mně těšilo, že jsem v něm jako jediný přečkal mraky změn a získal dost výsadní postavení. A zároveň s tím si užil spoustu VIP zážitků. Bohužel velké oči investora a jeho ještě větší dluhy vše zase rychle poslaly do kytek.

V roce 2013 jsem chtěl po předchozích zkušenostech pracovat jen sám na sebe. Ale šel jsem na to špatně. Myslel jsem si, že nejlepší cestou k úspěchu bude ta nejjednodušší. To znamená přeprodával jsem výrobky jiných. A byla to zkušenost k nezaplacení. Zjistil jsem co obnáší prodávat zboží lidem, kteří cíleně jdou po ceně, nikoliv kvalitě. Krom toho jsem poznal jaké to je důkladně se připravit a vše promyslet, aby mi nakonec plány zhatila příroda nebo hlupák, který je mnohem horší, ale už tu byl dříve. Taky jsem poznal jak snadno se dá přijít o spoustu peněz. A hlavně snad zavčas pochopil, že tudy cesta opravdu nevede. V půlce roku mi doktorka na komplexní prohlídce k mým třicátinám ukázala rozbor krve, který poukazoval na extrémně vysokou hladinu cholesterolu. Krom toho jsem začal nabírat siluetu tučňáka. Taky nic moc ...

Řekl jsem si DOST. Už během tohoto marného roku jsem přestal investovat do materiálních věcí a úplně se přeorientoval z potřeby co nejdříve vydělat co nejvíce peněz na potřebu co nejvíce zainvestovat do sebe samého a postupně začal rozvíjet sebe sama. Nebylo tu úplně snadné, protože jsem mezitím docela dost ztratil sebekázeň a vlastně ani neměl touhu dělat nic navíc. Nic, co by mě vytáhlo z pohodlíčka trvalé jistoty. Začal jsem aspoň znova číst beletrii a najal si fitness trenéra, pod jehož vedením jsem postupně zlepšoval stabilitu těla a upnul se k novému cíli pro rok 2014 - uběhnout maraton.

Takže jaký je 2014? Já, totální antisportovec, který neumí bruslit, nikdy pořádně nehrál fotbal, tenis, basket, neplavec, jsem nakonec zhubnul z usedlých kancelářských 118kg na přijatelných 98 až 102, mezi nimiž skáču a hlavně jsem si zamiloval sport. Mám za sebou první maraton, k tomu 3 půlmaratony a během roku aktivního běhání v přírodě jsem se zařadil na závodech nejtěžšího kalibru IAAF do zhruba první třetiny startovního pole nejlepších běžců.

Letos jsem taky začal daleko více číst odborné publikace o sportu, výživě, seberozvíjení, prokrastinaci - znáte to, jsou toh plné regály. jen schválně vynechávám ty tituly, slibující rychlé bohatnutí a honění se za kariérou. Dále jsem začal s doučováním angličtiny a v průběhu jara se rozhodl pokusit s eznovu po deseti letech dostat na kvalitní státní vysokou školu a razantně změnit zaměstnání. Ukončit stánkaření a prodávání šuntů hloupým lidem a věnovat se oboru, který mě začal naplno fascinovat - nutričnímu poradenství.

Prubířským kamenem mého snažení bylo období od půlky května do půlky června. Měl jsem tam toho v tomhle období naskládaného opravdu extrémně mnoho = ten vysněný maraton, dva půlmaratony, přijímačky, nástup do předem dohodnuté práce. Poslední týdne jsem jen makal a učil se .. a vytuhnul. Závody jsem dokončil solidně, jenže úplně fyzicky a psychicky vyčerpaný. Desetiletá prodleva ve studiu byla u červnových přijímaček sakra znát. A ikdyž jsem všechnu látku potřebnou na testy pochopil, neměl jsem už na to ji kvalitně vstřebat a ve výsledkové listině skončil pod čarou. Nástup do nové práce se vůbec nekonal, protože jsem zkrátka neměl ENERGII na nic, vůbec nic. Léto bylo z větší části ve znamení tupého zírání na mizerný fotbalový šampionát v Brazílii. Musí se dobít baterky. Jinak to dál nepujde ...

Střih = září 2014. Mám za sebou další běžecký závod. tentokrát pražskou desítku. Moc jsem v létě netrénoval, vlastně jsem jen zvládnul párkrát intervaly na běžícím pásu a stejně jsem dosáhl nejlepšího umístění za dobu co běhám - poprvé jsem v cílové listině v horních 25% doběhnuvších. Mám tedy vše zahodit a v koutě naříkat jak je život těžký? Kdepak! Už jsem stihl přečíst dvě nové odborné knihy o zdraví, poprvé chci více cvičit bez účasti trenéra, poprvé v životě se nyní zapisuji do tanečních a po letech chci znova obnovit koníček natáčení filmu a reklam a to na jiné úrovni než pouhý komparsista.

A hlavně - za poslední 2 roky jsem získal hromady zkušeností o něž se chci postupně začít dělit. Převážně o o zdraví, trošku taky o životě ...

P.S. A taky je nutné znovu pořádně vypilovat psaní textů. Moc dobře vím, že stylisticky a gramaticky tento text moc velký klenot není. Do budoucna se to bude hodně hodit :-)

P.P.S. 7/1/2015 - Také je potřeba psát mnohem méně P.S. a více pracovat ... KÁMO :-)

odkladiště pocitů

Bette Davis Eyes


znám díky filmu Osamělost prvočísel



P.S. už je mi zase mnohem líp.

reklamky

dva kousky, ve kterých jsem a nejsem ...



a tenhle

http://www.facebook.com/video/video.php?v=187969191266191&oid=144767612226823&comments

prostě Nick

ze šuplíku

V časopisu máme rubriku o zesnulých osobnostech filmového světa. Peter Ytes měl vyjít v březnu, ale pak se 2x posunul - Annie Girardot, Elizabeth Taylor ... no a už určitě ofiko nevyjde. Takže tak:

Peter Yates

(24. 7. 1929 – 9.1.2011, britský filmový, televizní a divadelní režisér)

Motory buráci, poklice odlétávají do škarpy, nadupané káry se o sebe třou, jiskry skáčou po kapotách a za volantem sedí pekelně soustředěný Steve McQueen v nejslavnější beztrikové automobilové honičce všech dob. Jde o drsnou kriminálku Bullittův případ (1968) – film, který navždy zapsal do historie jméno britského režiséra Petera Yatese.

Narodil se 24. července 1929 jako syn vojenského důstojníka v britském Hampshire. Kariéra u armády předurčena? Leč studium dramatického umění v Londýně a pozdější režijní i herecké zkušenosti z prken, která znamenají svět jej neomylně od padesátých let na plného půlstoletí nasměrovali do filmového průmyslu.

Zprvu sbíral zkušenosti jako asistent režie - přimotal se třeba ke slavnému snímku Děla z Navarone. Sám se v té době malinko prosadil v polozapomenutém muzikálovém snímku Summer Holiday (1963). Holt začátky bývají těžké. Ale pak vše dramaticky změnil rok 1968, ve kterém si jej, díky jeho televizní práci a smyslu pro realismus v akčních scénách, vybral sám McQueen pro Bullitův případ. A tradááá … cesta do Hollywoodu byla otevřena.

Peter Yates se ovšem nezachoval macešsky a od dob Bullitta střídavě točil v rodné Británii i za oceánem. A mnohokrát dokázal téměř zázračně s bravurou proplouvat skrze žánry. Od bláznivé komedie si skočil na válečné pole, odtud ke kriminálce, pak k romantice či dobrodružné akci. Málokdo uměl takhle zručně natočit téměř cokoliv a skákat z komorního snímku k vysokorozpočtovým produkcím.

Dustin Hoffman, Mia Farrow, Peter O´Toole, Philippe Noiret, Robert Redford, Barbra Streisand, Raquel Welch, Bill Cosby, Harvey Keitel, Nick Nolte, Liam Neeson, John Malkovich, Cher, Tom Selleck, Siqourney Weaver, Morgan Freeman – to není výběr největších hereckých es čtených z chodníku slávy. Tihle všichni totiž s Yatesem pracovali v jeho nejplodnějším období sedmdesátých a osmdesátých let.

Byl sice vyhledávaným režisérem, ale své první nominace na „plešouny“ získal až v roce 1977 za cyklistické drama A co dál … Vrcholem pro něj byl rok 1983. To světu představil povedenou fantasy Planeta Krull a hlavně drama Garderobiér, ve kterém se vrátil ke kořenům. Na pozadí shakespearovské kočovné divadelní společnosti provedl hlubokou sondu do duše lidí od fochu. Leč ani jedna z pěti oscarových nominací nebyla proměněna.

Stejně jako střídal žánry, tak i skákal ode zdi ke zdi co do kvality snímků. Občas sklouzával k zneužívání módních trendů a parazitování na jiných – např. Hlubina (1977) je jasnou odpovědí na Spielbergovy Čelisti. V devadesátých letech pracoval už jen občasně - spíše pro televizi. Zemřel přirozenou smrtí 9. ledna 2011 v Londýně.

Kuriozitou je, že pro svou snahu po maximální realističnosti, nejen o desítky let předběhl dobu, ale také byl často hraný v socialistickém Československu – krásně totiž „nastavoval zrcadlo zkorumpované a zlé“ kapitalistické společnosti a to se domácím papalášům tuze hodilo do krámu…

Tenhle svět s malým s

Dnes jsem měl zvláštní den. Hrozně dlouho jsem se snažil dostat na pozici PR konzultanta v jedná netradiční firmě. Dost jsem pro to i během posledních 6 měsíců udělal - analýzy, plány, návrhy, kreativita ... nj. A pak ta šance přijde - jneže je falešná.

Dostal jsem na přepracování hotový projekt - mimochodem jdoucí přesně podle mých dřívějších připomínek k správnému fungování správného marketingu a měl jsem čarovat. Vyčaroval jsem během jednoho dne alternativu, která byla přibližně stejná jako mně zaslaný projekt, který se ale připravoval a korigoval dlouhé týdny.

A jak to dopadlo? Moje alternativa byla označena za podbízivou, slibující a klamavou a okamžitě jsem byl jaksi poslán do prdele.

Tím pádem přišlo úplně vniveč veškeré moje snažení. V podstatě zdarma jsem dotyčné firmě vypracoval spoustu zajímavýc konceptů a v lecčems jí poradil a stejně aspon tu blbou příležitostnou práci na vytváření PR textů si takhle zabere kamarádíček člověka, který tvoří web.

Druhým protikladem dne byla diskuze o Telefonice, které jsem se účastnil. Musel jsem, abych se na ni dostal, zalhat o tom, že nepracuji v médiích, marketingu, telekomunikacích - prostě popřít svou skoro kompletní kariéru. A za to, že jsem si něco málo vycucal z prstu a jednoduše ohodnotil pár reklam, mám doma snadných 1500kačen.

Tenhle svět s malým s je prostě zvláštní ...

Poznáte ?

Dokonalé !!!

nová generace

Švankmajer - ten mladší, točí ... a měl by víc



Celý film je taky na youtube