Jídelníček 14 až 16 (6.10. - 26.10.) - Experimenty a vytloukání klínu klínem

Pravidelně si zapisuji vše co sním a vypiji. Mám tak dokonalý přehled o plnění svých cílů a hlavně si tímto způsobem nic neidealizuji a vždy se můžu přesně ohlédnout za konkrétním týdnem:

14 TÝDEN:

Běžná strava v režimu snídaně - obě´d večeře + svačínky byla celkem uspokojivá. V podstatě jsem jedl pouze to, co jsem si uvařil + nezávadnou kuchyni. Pár selhání tu ovšem bylo. Jednou jsem si dal k snídani párky s hořčicí. Tento report píši s desetitýdenním spožděním, přesto si ještě ted jasně pamatuji jak špatně mi z těch párků bylo a jak mě zacpali na většinu dne.

Dlouhodobým problémem jsou sladkosti. Vždy jsem jeden klín vytloukal jiným. Tento týden je to nadměrná spotřeba jader, obalených v čokoládě, jogurtu či v karobu. Celkem skoro strašidelné kilo.

Resume:
 Předchozí 3-4 týdny na mé poměry velmi úspěšné, tak jsem si ještě více hlídal vydatné snídaně a začal jsem experimentovat s tukem - což se projevilo přidáváním slaniny k snídani. Po měsící, který následoval, jsme pochopil, že v Česku prodáváná průmyslová slanina opravdu není dobrou volbou. Špatně 2kg jídla, z toho vesměs ořechy v polevě. Potěšující je ústup mléčných výrobků, což se blahodárně projevilo na mé váze. Pitný režim je skvělý, ale piji málo.

15 TÝDEN:

Dost podobné jako předchozí týden. Běžné jídla v slušné kvalitě a vesměs z prvopotravin. Zaexperimentoval jsem s návratem lušťěnin. Dal jsem si zmixovanou luštěninovou polévku - výsledek varovný. Strašně jsem se nadmul, přišlo dvouhodinové prdění a jasně jsem cítil, že vyhození všech luštěnin z mého jídelníčku byl správný krok.

Sladkosti - samostatná kapitola. Kilo ořechů v polevě z minulého týdne jen podnítilo mou žravost a tentokrát jsem sice snížil jejich psotřebu o třetinu, ale dalece mi stoupla spotřeba lineckých cukrovinek. Tady bylo zajímavé, že první dvě porce lineckého mi nechutnali. Zdáli se mi extrémně přeslazené. Další tři jsem ale už skonzumoval s gustem. Mozek si opětovně zvykl na nálož sladkého!

Resume: 

Zase velmi solidní týden, prakticky to samé, co předchozí - kazí jej pár drobných výkyvů v běžné stravě a nadměrná spotřeba jader v polevě plus sladkostí. Špatně 2,5kg, z toho 1,7kg právě sladkosti. Pitný režim skvělý. pohybu podprůměrně. Výsledkem je stagnace kolem 99kg váhy.

16 TÝDEN:

Týden s vykřičníkem. Po postupném polevování v předchozích dvou jsem si hned v pondělí dal oběd v rychlém občerstvení a zbytek týdne jsem rezignovaně a zcela dobrovolně do sebe ládoval jeden sajrat za druhým. Postupně došlo na kachnu, majonézu, uzeniny a spoustu bílého pečiva.

Zcela záměrně jsem do sebe hustil při každé příležitosti i linecké pečivo. když mi v úterý došlo, že tento týden bude průser, rozhodl jsem se do sebe narvat co nejvíc lineckého tak, abych si jej znechutil. Tato taktika mi dřív zafungovala u mléčných výrobků a ořechů v polevě. Obojího jsem se natolik přejedl, že jsem neměl chuť na další.

Resume: A teď to přijde - snídaně O.K., pohyb celkem O.K., ale jinak jsem se uspokojil a ve velkem jsem se vrhnul na sladké. Celkem 5kg špatně, z toho 3,7kg sladkosti.

Jak napsat dobrý článek a co nejlépe oslovit čtenáře

Sem na Červí Díru si píši věci tak trochu sám pro sebe. Snažím se co nejlépe zaznamenat s čím se potýkám a co mě posunuje dál. I to, kde selhávám, abych se poučil pro příště. Například jsem v poslední době zjistil, že mám až moc "plnou hubů keců" a těch činů bylo v druhé polovině tohoto roku daleko méně než by bylo záhodno. Nicméně sebemrskačství nečekejte. Jedeme dál.

Nechci aby to vyznělo špatně - jsem skutečně rád, že můj blok někdo pravidelně sleduje. Ale Vy, mí čtenáři, jste vesměs zaujatí kamarádi a známí. Proto jsem začal blogovat i na iDnes.cz, kde mě nikdo nezná a jsem hodnocen pouze za to, co napíši. A to doslova. Je to tak fér.

Zatím jsem tam napsal čtyři texty a dostalo se mi celkem dobré zpětné vazby.

1 text: Motivace - běžte s úspěchem do háje
http://kovarikmartin.blog.idnes.cz/c/431003/Motivace-bezte-s-uspechem-do-haje.html#t2
čtenost: 480, karma článku: 8,23, 1 komentář

Střednědlouhý text, plný obecných pravd, který jsem psal na jistotu. Šlo mi čistě o to, abych byl adminy iDnes schválen jako schopný autor, jehož další texty budou zveřejňovány bez další kontroly na hlavním blogerském proudu. Přesně tohle se mi podařilo. Nic víc, nic míň.

Co se týče kvality samotného obsahu, nic nového se v tomto článku nikdo nedozví. Podle toho taky vypadala odezva - ucházející čtenost a ucházející karma.

2 text: Příliš mnoho nekvalitních informací kolem nás 
 http://kovarikmartin.blog.idnes.cz/c/436850/Prilis-mnoho-nekvalitnich-informaci-kolem-nas.html
čtenost: 3832, karma článku: 25,12, 2 komentáře

Velmi dlouhý text, který jsem si připravoval dva dny a nechal jej pak týden uležet, aby následně vypadal co nejlépe s čerstvými nápady. Mou motivací bylo napsat pokud možno co nejširší zhodnocení jednoho všeobecného problému a snažil jsem se podat co nejlepší a nejprofesionálnější výkon.

Trochu nečekanou odměnou mi bylo vybrání tohoto mého textu jako nejlepšího blogerského počinu dne a jeho přilepení na hlavní stránku celých iDnes, nejen rubriky blog. Díky tomu nasbíral vysokou čtenost a vzhledem k čtenosti i nadstandadní karmu - ovšem ta byla dána dle vzorce pro tvorbu karmy hlavně právě tou čteností.
Nicméně z dvou komentářů pod článkem jsem si opět ověřil, že je to celé sice propracované, ale příliš strojové - obecné.

3 text: Jak být člověkem - čtyři dohody
http://kovarikmartin.blog.idnes.cz/c/437932/Jak-byt-clovekem-ctyri-dohody.html#t2
čtenost: 733, karma článku 14,52, 6 komentářů

Relativně hodně dlouhý text o knize, která mě z poslední doby nejvíce oslovila. Psal jsem jej z první. V podstatě bez jakéhokoliv přepisování, přesně tak, jak jsem to v dnaou cíli přesně cítil. A hlavně byl více mně a o mém okolí. Naprosto jasné a konkrétní životní situace a pocity, které mě při tom provázeli.

No čtenost byla z mých 4 příspěvků druhá nejmenší. Jenže daleko důležitější je to, že karma, když ji propočítám na čtenost je ze všech mých textů nejvyšší. Cizí lidi, kteří se mnou nemají nic společného se v tomto případě daleko nejlépe vcítili do tohoto textu, který byl vybrán správci iDnes do rubriky zaujalo nás.
Komentáře pod textem s tím jen korespondují.

4 text: Havel byl buran, ať žije Zeman, s Babišem na věčné časy
http://kovarikmartin.blog.idnes.cz/c/437060/Havel-byl-buran-at-zije-Zeman-s-Babisem-na-vecne-casy.html#t2
čtenost: 1736, karma článku 17,35, 23 komentářů

Tak tohle jsem psal pouze na efekt. Schválně jsem dal výrazný nadpis, doprovozený dráždivým obrázkem. Samotný text je pouze lehká hříčka na téma manipulace. Všechno zcela schválně abych si záměrně zajistil lacino co největší čtenost a chtěl jsem i hodně komentářů.

Obojí se mi tu podařilo. Zkušení správci iDnes pochopitelně takový text ignorovali - nedali jej do rubriky zaujalo mě, nepřipíchli na hlavní lištu. Přesně tak si to i můj nejnovější počin zasloužil.  No a účel jsem splnil. Čtenost i tak na poměry NEzvýraznění velká. Karma zhruba stejná jako u textu číslo 3, který ovšem měl ani ne poloviční čtenost a hlavně diskuse v podobě 23 příspěvků.

ZÁVĚR:
Myslím, že je to celkem jasné. Jestli chcete rozproudit diskusi a mít velkou čtenost, musíte psát o mediálně oblíbených věcech, na které slyší masy lidí. Jenže k čemu to je? Jak dlouho vydrží pocit opájení se z množství lajků, kliknutí, pochvalných keců pod článkem, když v tom textu není nic poučného a inspirujícího?

Sám na sobě jsem teď pochopil, že když budu psát od srdce a s upřímnou snahou poradit a pomoci, své čtenáře si najdu. jestli k otmu přidám i patřičnou sebekázeň při zpracovávání témat, budu i odměněn jinak. A tou odměnou nemyslím prvoplánově peníze. Peníze přijdou taky - když něco děláte dobře ... Konec mentorování :-)

Jak být člověkem - Čtyři dohody

Je úplně jedno jestli pravidelně cvičím nebo zdravě jím. Pokud mám  v nepořádku soukromé vztahy a narušené mezilidské vazby,je pokaždé zle a negativně se to projeví i na všem ostatním. Nebudu tu citovat žádné chytré autority či házet motivační poučky. Chci tu pěkně sám na sobě a na mém okolí názorně demonstrovat sílu a slabost lidského ducha. Vlastně jo, jednu chytrou knížku od Dona Miguela Ruize bych taky vlastně rád rozebral.

Mám v blízkém okolí člověka, který se před osmi lety hluboce zklamal v lásce a rozhodl se, že na vše kolem rezignuje. Je to relativně obyčejný člověk, který se vyučil kvalitnímu řemeslu, měl koníčky a dbal o zdravou stravu. Dokonce do té míry, že pil takové množství mrkvové šťávy, že díky němu byl svou obvoďačkou nařknut ze žloutenky.

Pak přišla nešťastná láska, on se zcela uzavřel sám do sebe, přestal se snažit a bojovat - prostě to vzdal. Postupně propadl depresím, začal navštěvovat psychiatry (psychology ?) a nakonec si vybrečel úplný invalidní důchod pro psychické potíže. Střih rok 2014 - nyní má výraznou nadváhu, denně bere dvouciferné množství prášků, velkou část aktuálního života prospí, nemá přátele a ani koníčky. Když je vzhůru, tak v koutě kouří cigarety a lituje se.

Ne nadarmo se říká, že na sklonku života nás nejvíce rmoutí nikoliv naše činy, ale to, co jsme nedokázali udělat - báli se příležitosti v podnikání, báli se někomu odhalit svoje city ... báli se přiznat, že někoho milujeme... báli se sami sebe.

A teď už tedy ke mně, mým zkušenostem a také k celkem provařené knize Čtyři dohody.Netroufám si tu příliš kázat, protože mi je pouhých 32 let, ale něco jsem už přeci jen prožil, něco v životě vyhrál, něco vybojoval, něco také pokazil a prohrál. Důležité je ale nikdy se nevzdávat a nebát se sám sebe.

PRVNÍ DOHODA - VAŽTE SLOVA

Definice podle knihy: Hovořte jako osobnost, Říkejte jen to, co si myslíte. Vyhýbejte se užívání slova proti sobě nebo k pomlouvání druhých. Užívejte sílu slova ve jménu pravdy a lásky.

Mám v práci jednoho kolegu, který není moc chytrý. Je to hodný člověk, zastal se třeba opakovaně na veřejnosti slabších a okradených (za což byl jednou zmlácen). Ale jinak dělá v životě strašné boty. lehce nabyl spousty peněz, aby je rozfofroval hloupými investicemi. Nevyzná se moc v lidech, je silně povrchní a vzhledem k negativním životním zkušenostem se brzy vzdává. Já mu tohle vše dával často sežrat a nelichotivě jsem o něm mluvil za jeho zády i před ním samotným.

Co se stalo? No začal mě nenávidět. Sice vše, co jsem o něm řekl, byla pravda, ale bylo to zcela zbytečné. On to vše sám o sobě ví a hlavně musí žít sám se sebou. Já mu zbytečně ubližoval a na oplátku se mi dostávalo spousty negativní energie. Před 2 měsíci jsem s tím přestal. Vzal jsem jej na milost a začali jsme se normálně bavit. Občas jsem mu nezištně poradil. Výsledkem je, že mě teď má rád. Nijak jej nesoudím, nepohlížím na něj s despektem a on mi nic zlého taky nedělá. To je vše - jak prosté. A já mám nyní v práci daleko příjemnější klima.

DRUHÁ DOHODA - NEBERTE SI NIC OSOBNĚ

Definice podle knihy: Nikdo nedělá nic kvůli vám. Co druzí říkají a dělají, je projevem jejich vlastní situace a snů. když budete imunní vůči názorům a činům druhých, nestanete se obětí zbytečného utrpení.

Prodavačka v sámošce na mě byla nepříjemná a ani neodpověděla na pozdrav? Nezachovala se náhodou stejně i k tomu ve frontě přede mnou? Tak vidíš! V bance mi řekli, že mi nezvednou kontokorent a strhnou mi každý měsíc dvě kila na poplatcích? A nejsem přece jedním z milionu jejich klientů, k nimž se neživý systém/počítač chová podle toho, kolik u jeho organizace máš vložených peněz a jak moc či málo (ne)jsi zadlužen? Tak vidíš! Víc tento bod nebudu rozebírat, ať tento text není zase moc dlouhý :-)

ČTVRTÁ DOHODA - DĚLEJTE VŠE TAK, JAK NEJLÉPE DOVEDETE.
Definice podle knihy: Vaše činnost se mění od okamžiku k okamžiku. Bude vypadat jinak, když jste nemocní, než když jste zdraví. Dělejte však za všech okolností vše tak, jak nejlépe dovedete, a vyhnete se zbytečným soudům a lítosti.

Letos na jaře jsem si toho naložil extrémně mnoho. V březnu jsem se rozhodl, že se po dvanácti letech zkusím dostat na kvalitní státní školu. Chtěl jsem si poprvé v životě zaběhnout maraton, aniž bych do svých třiceti jakkoliv sportoval. A navrch jsem chtěl vstřebat více než tisíc stran informací kvůli nové práci.

Svůj první maraton jsem uběhl. V křeči, ale uběhl. Poctivě jsem na něj trénoval celou předešlou zimu. S novou prací to úplně nedopadlo. Ne proto, že bych se špatně připravil - naopak byl jsem na onu pozici velmi chtěný, ale ukázalo se tam několik kostlivců ve skříni a tak jsem se rozhodl dále čekat na kvalitnější příležitost a i nadále se sebevzdělávat v oboru. Jediné opravdové selhání bylo s přijímačkami na onu státní školu. Po dvanácti letech mimo školní lavice jsem se během tří měsíců nedokázal připravit na přijímačky.

Nicméně nic jsem nevzdal. Ničeho nelituji, protože jsem se snažil nejlépe jak jsem v daný moment uměl.Ty samé přijímačky budu dělat i příští jaro. Jen už vím, že si toho nemám naložit tolik najednou. Už třeba nebudu trénovat na další maraton a silně omezím zbytečné aktivity. A hlavně - s přípravou jsem začal už teď :-)

A dám sem ještě jednu osobní zkušenost z tohoto ranku. Poslední dva roky běhám a účastnil jsem se také několika závodů kategorie IAAF, tedy nejtěžší možné, které se mohou účastnit i amatéři jako já. K mému prvnímu závodu a hnedle půlmaratonu jsem vůbec nevyběhl - měl jsem v té době, z jara 2013, ještě nadváhu a hlavně mizerný trénink z pásu ve fitku. Hecnul jsem se, potrénoval v přírodě a na podzim 2013 kýžený půlmaraton už dal. Letos jsem k němu přihodil ještě pár bratříčků a bonus v podobě maratonu. No a z loňského jarního vzdávače byl letos zhruba osmistý nejlepší běžec celoročního seriálu z cca 14 000 účastníků. Slušný skok, ne?

TŘETÍ DOHODA -  NEVYTVÁŘEJTE SI ŽÁDNÉ DOMNĚNKY

Definice podle knihy: Nalezněte odvahu klást otázky a vyjádřit, co skutečně chcete. Komunikujte s ostatními tak jasně, jak jenom dovedete, abyste se vyhnuli nedorozuměním, smutku a dramatům. Pouze touto jedinou dohodou dokážete zcela změnit svůj život.

Zcela úmyslně jsem přehodil pořadí dohod a tuhle si nechal až na konec. Myslím si, že má nejvíc společného s tím, aby můj život byl naplněný nejvíc jak to jen jde. A celou bych ji věnoval LÁSCE. Lásce, z níž je tak blízko k nenávisti... A zcela záměrně ji nebudu příliš okecávat.

Ani zdaleka vždy jsem nedokázal říct a udělat to, co jsem opravdu chtěl, po čem jsem nejvíc toužil. Častokrát jsem se bál odhalit svoje pravé city k ženě, protože jsem se bál odmítnutí a že dotyčná moji slabost zneužije proti mně. Má to hodně co společného s celkovou vyzrálostí osobnosti a také s tím, jak moc je vyzrálý ten druhý.

Navíc je tu ta "nepříjemnost" - jsem ČLOVĚK. Lidé jsou nedokonalí. Občas, když jsem z něčeho frustrovaný, chci záměrně ublížit právě tomu, jehož si nejvíce vážím a miluji jej. Tak to prostě v sobě mám. A mám pocit, že v tom nebudu tak docela sám. Je to tak, čtenáři tohoto blogu?   

Příliš mnoho nekvalitních informací kolem nás

Informací rozličného charakteru je všude kolem nás přehršel. Bohužel jde ale vesměs o kvantitu, nikoliv o kvalitu. Dlouhodobě se zajímám o zdraví, tělesný pohyb a přírodní stravu a tím pádem citlivě vnímám častou nekompetentnost většiny velkých médií ve věci informování laické veřejnosti o tom, co je správné a zdravé a co nikoliv.

Veřejně vyjadřovat svůj postoj a šířit osvětu dnes může totiž téměř každý a je to znát. Začnu od základu. Se změnou systému fungování vysokých škol nastal boom soukromých subjektů. Z nichž jsou mnohé zaměřeny právě na masmédia a každoročně chrlí tisíce velmi chabě připravených budoucích novinářů, redaktorů, moderátorů a dalších nositelů informací.

Ruka trhu nefunguje, každý chce něco říci

Za normálních okolností by si s touto situací poradil trh sám. Jenže současně s rostoucím množství absolventů masmédií a jím přidružených oborů,  nastal rovněž  obrovský rozmach digitálních technologií. Počet televizních stanic a dalších dobře viditelných médií stoupnul ne o řád, ale spíše o dva. S tím přišlo obrovské rozmělnění kvality vysílaných pořadů a brutální propad publicistiky jako takové.

Navíc s rozmachem internetu získalo možnost psát své názory prostřednictvím blogů a jednoduše stavených, v podstatě fanouškovských webů také mnoho lidí, kteří jsou úplně bez příslušného vzdělání. Informací kolem nás je tím pádem najednou až příliš. Je to jistě lepší stav než jaký panoval před sametovou revolucí v roce 1989, kdy byla jedna státní televize, 4 -5 komunistickou stranou kontrolovaných tiskovin a tím to haslo.. Jenže s aktuálním nadbytkem informací vznikají dva zásadní problémy.

Jen tak se vykecat

Takovéto, kýmkoliv lehce vytvořitelné informace, jsou často naprosto zbytečné a podružné. Mnohdy bývají velmi zkreslené a příliš povrchní. Pokud píše texty (/vyrábí pořad) někdo, kdo sám neprošel kvalitním novinářským vzděláním, které klade vysoké nároky na studium teorie, vytrvalost a smysl pro detailnost, ale naopak má za sebou pouze soukromý (rychlo)kurz,  kdy je ze všeho nejdůležitější řádně zaplatit školné či poplatek za absolvování, není dotyčný logicky schopen sestavovat náročnější a komplikovanější texty (/relace). Samotné vzdělání sice není garancí kvality, ale vytrvalost a smysl pro detail je při zpracovávání a následném předávání informací sakra potřeba.

Druhým velkým průšvihem dneška jsou samotní konzumenti takovýchto informací - čtenáři. Uvykli jsme si číst hlušinu, nenáročnou na přemýšlení a vlastně ji také sami vyžadujeme. Vezměte si v potaz, jaký náklad mají ty stále ještě profesionálnější média v zemi  - ať už jimi myslíte Respekt, Lidovky, Aktualne.cz, MF Dnes atd ... a jaký má bulvární tisk či komerční televize a rádia...!

Interaktivita za každou cenu

Asi nejlépe se zahlcení informacemi, přitom vesměs povrchními a plytkými, dá demonstrovat na úrovni fungování internetového portálu STREAM.CZ. Myslím si, že princip, na němž  funguje, je celkem fajn a jeho majitelé se v rámci možností snaží dopřát koncovému uživateli kvalitní zábavu i dostatek všeobecné osvěty. Tedy občas ...

95% streamáckých pořadů má stopáž hluboce pod 10 minut, spíše až pod 5minut. Výjimkou je snad pouze publicistické kladivo A DOST a Kazmova One man show. Je to dáno výzkumy, jenž jasně prokazují, že ti, kdo se na tyto pořady dívají, jednoduše nedokáží vstřebat více vjemů najednou a neumí udržet pozornost na delší dobu. Zkuste si tento jev převést třeba i na tisk - s výjimkou pár tiskovin všude najdete texty o řádu stovek znaků. I obsáhlejší témata bývají v časopisech zpracovány vesměs sotva na ploše kompletní dvojstrany

Jaké si to uděláme, takové to máme

Ale zpět ke Stream.cz. a jejich vlajkovým osvětovým lodím A DOST a Peklo na talíři. Tyto dva pořady bývají pro lepší uchopitelnost a snazší pochopení  proloženy grafickými předěly, animací a v případě Pekla na talíři i humornými etudami jejich moderátora, Romana Vaňka.  Vše tedy bohužel plně v souladu s trendem "řešme důsledky, nikoliv samotné příčiny problému." Média se smířili s úrovní svých koncových uživatelů a i když chtějí nabídnout něco seriózního, podřídí se rostoucí lenivosti a zakrnělosti těch, kdo daný obsah konzumují.

Bohužel přesně takhle to funguje i v péči o zdraví. Neřeší se PŘÍČINA - tedy vznik nemocí a neduhů, ale pouze DŮSLEDKY - tedy něco mě bolí, narvu do sebe chemicky vyrobené preparáty na utlumení příznaků špatné funkčnosti orgánů a svalů, hotovo šmytec! Víc neřešte, nepátrejte, jen plaťte za léky a nadále lenivě konzumujte, uvázaní hluboce v osidlech systému.

En-ten-týky, kdo je tedy s hlavou na špalíku?

Takže je chyba ve Vás - čtenářích tohoto textu a konzumentech informací, kteří nejsou ochotni se rozvíjet se a pracovat na sobě? Zase tak jednoduchým si tento článek neudělám.

V deníku metro z 30.10., který je kompletně k prohlédnutí zdarma na internetu, jsem si všiml série článků na téma "Senioři a zdraví." Autorky těchto textů rozebraly na ploše tří dvojstran co vše je správné jíst a čemu se naopak vyhnout, ať už ve stravě, pohybu či způsobu bydlení.

 Lékaři studují téměř desetiletí než jsou schopni radit svým pacientům. Kolik relevantních informací se dozvím na ploše tří dvoustran jedněch komerčních novin? V zásadě jsem si po tisící a prvé znova přečetl, že je potřeba jíst zdravé věci (haleluja!!!), ve velkém do sebe hustit ovoce a zeleninu. Tedy dotyčná autorka neuvedla nic jiného, než co by se nedalo pomocí internetového vyhledávače najít v kupě jiných článků. Plusem budiž zdůraznění důležitosti masa.

Zbytek textů byl o lázeňství, bolesti kloubů, cukrovce - vše letem světem a bez snahy rozebrat důvody vzniku nemocí. Pouze se řešily způsoby léčby, pochopitelně za pomocí drahých medikamentů a návštěv lázeňských domů. A zrovna náhodou právě u těchto textů bylo rozeseto několik placených reklam na konkrétní lázně, konkrétní inzulínový preparát a konkrétní kloubní tabletky...Zajímavé!

Dvakrát měř, jednou řež

Nebudu typicky česky podezřívavý a zaplaším myšlenku, že celá příloha o zdraví seniorů byla v médiu, které žije VÝLUČNĚ z inzerce, napsána na objednávku zadavatelů reklam a zaměřím se pouze na jedno ze zde uvedených tvrzení, a to, že PEČIVO JE ZDRAVÉ.

Redaktorka správně vyzdvihla lepší vlastnosti pečiva celozrnného nad klasickým bílým. Také správně zmínila problém dobarvování bílého pečiva tak, aby vypadalo zdravě hnědě (čti celozrnně). Tím vše hasne. Tečka. Pečivo je prostě zdravé, protože je ze zdravých obilovin, které obsahují látky, které jsou velmi prospěšné pro tělo.

Autorka textu určitě myslela svůj článek dobře a věřím, že skutečně chtěla čtenářům poradit. Bohužel  přesně ve stylu typické absolventky snadno dostupného komerčního vzdělání, které nenutí vstřebávat množství informací v rámci přípravy na tvorbu textů a nechce po svých studentech ověřování si skutečností z více zdrojů a to důkladně.

Jak se to doopravdy má s pečivem

Celozrnné pečivo, vyráběné z celých zrn obilovin, je skutečně prospěšné lidskému tělu. Jenže těchto důležitých látek obsahuje pečivo méně než téměř všechny druhy zeleniny. Dalším mínusem pečiva je lepek, který se zdravím nemá už vůbec nic společného. Nemluvě o tom, že pečivo, které je označováno na svém obalu za celozrnné, nemusí být ani zdaleka celé ze zrn obilovin. 

Tak například kornspitz, jedno z nezdravějších klasických pečiv, je pouze z části děláno z žitné mouky. Zbytek tvoří levnější komponenty. Všechno v souladu s platnými, velmi benevolentními normami. Když se chci vyhnout problémům s naplňováním už tak mírných norem, uvedu pro jistotu na obal raději slůvko vícezrnný místo celozrnný. Působí to rovněž zdravě a přitom mě nikdo nemůže postihovat za doplňování mnohem méně kvalitními surovinami.

Proto doporučuji brát média jako celek velmi shovívavě coby zdroj relevantních informací a daleko více se věnovat vlastní osvětě, číst odborné publikace a blogy nezávislých odborníků. Pochopitelně rovněž důkladně sledovat informace na zboží, diskutovat o tématu a v neposlední řadě navštěvovat semináře autorit z oboru.  Prostě stále pracovat sám na sobě a ne pouze z teplého křesla domova pasivně přijímat vše, co se ke mně dostane z celoplošných médií.

Důvod či cesta?

Kdo nechce, hledá důvod, proč by danou věc neměl dělat nebo ji nemohl dokázat. Kdo chce, hledá cestu jak se přenést přes obtíže a zvládnout to, co si předsevzal.

Mně teď tíží balvan v podobě práce, která je naprosto nenáročná a velmi lehce si díky ní mohu přijít na nadstandardní peníze. Jenže mi nic nedává a a hlavně užírá drahocenných 40 hodin týdně.

Ale odcházel z ní nechci. Ne do konce srpna příštího roku. Mám pro to svoje důvody - potřebuji do léta stabilitu, abych se mohl soustředit na jiné věci. A vida, je tu to slůvko DŮVODY ...  Takže se vlastně vymlouvám a hledám záminku jak ospravedlnit nedokonalý stav ? :-)

Trošku to zkomplikuji... Sice zabiju dost času v týdnu něčím, co mě nebaví a nijak mě neposouvá, ale pořád zbývá dost času jindy. Týden má přece 168 hodin a 40 z nich je slabá čtvrtina.

Rozvíjet si rozhled, pracovat na sobě, fyzicky cvičit a učit se cizímu jazyku se dá přeci i jindy. Měl jsem teď měsíční období samých rýmiček a taky mě z rovnováhy  vykolejila situace, kdy jsem se konečně úplně oddlužil. Na chvíli jsem tak ztratil balanc a šulil zajeté zvyklosti.

Jelikož jsem byl v poslední době po večerech unavený a nechtělo se mi dělat nic navíc, napadlo mě začít cvičit brzo ráno - ještě předtím, než půjdu do práce. Takže teď vstávám o 30 minut dřív a v posilovně jsem už na sedmou ráno. Uplně jsme tak obrátil zajetý stereotyp, kdy práce čtvrtek až neděle měla se rovnat zabitý den a z nevýhody udělal devízu.

Krom toho po ránu má každý člověk nejvíce energie, duševní i fyzické. A ranní sportování nejlépe nakopne metabolismus pro zbytek dne. Tudíž:

Kdo chce, hledá cestu. Konec rychlokázání :-)
Příště přijdu, doufám, s něčím hodnotnějším :-)

Restart 32

Dnes v 18:16 jsem byl v bance ukládat přesně 1131kč. Jel jsem kvůli tomu až na chodov, kde mám nejbližší dostupnou pobočku české spořky, která má otevřeno v neděli. Tímto vkladem jsem se KOMPLETNĚ ODDLUŽIL.

Nyní mám kompletně zaplacené daně, sociální a zdravotní pojištění, úvěry, kontokorenty, debetní kreditní karty, komunální odpad , Dále nemám žádný leasing, hypotéku, tarif na mobilní služby či internet, žádné pújčky, nezaplacené jízdné mhd, elektroniku na splátky. NIC

- loni na jaře jsem měl dluhy - 200 000kč
- letos v srpnu ještě - 70 000kč
- poprvé od svých dvaceti (uff ) let jsem v plusu 

No vlastně mi ještě bude další čtyři měsíce běžet permice ve fitku bbc, ale to snad taky zvládnu každoměsíčně platit A příště jí dám už jednorázovou platbou ... :-)

A můžu Vám říct, že to osmnáctiměsíční oddlužování a vyvazování se ze systému, kdy jsem byl kolikrát frustrovaný jak blázen a musel si odříkat spousty "nezbytností" stálo sakra za to!

Ten skvělý pocit, že nikomu nic nedlužím, nemám závazky a můžu se naprosto svobodně rozhodnout kam se teď vrtnout, za to lopocení stál a je opravdu SUPER vědět, že mi teď můžou všichni políbit ...

Buzerlístek

Občas se mi stává, že zcela zbytečně mrhám svým časem na hloupostech. Koukám se po internetu na porno (mimochodem můj suverénně nejčtenější příspěvek na blogu je o tom, jak jsem ne-točil gay skupinové porno !), naprosto zbytečně si několikrát denně projíždím hlavní internetové zpravodajské portály, sleduji videa na youtubu a v neposledním čase koukám na porno :-)

Pak logicky občas mívám pocit provinění a následně dumám nad tím, že mi protéká život mezi prsty. Tím pádem ještě víc mrhám časem a je z toho pak začarovaný kruh, kdy se podívám na hodinky a uvědomím si, že od chvíle, kdy jsem byl v práci/cvičit/psát/učit se/vařit uplynuly nezřídka i desítky hodin.

Občas to tak doopravdy mám. Přiznávám.

Před deseti měsíci jsem si koupil zajímavou knížku Konec prokrastinace , napsanou motivačním koučem Petrem Ludwigem. Tato kniha má na aktuálně svém kontě již devátý dotisk, takže je dostatečně provařená. Nebudu dopodrobna rozepisovat o čem vlastně je. Má zhruba 200 stránek a je velmi přehledná. Určitě jde o kvalitní investici.

Ve wikipedii najdu u hesla PROKRASTINOVAT  tohle vysvětlení:
 Jde o výraznou a chronickou tendence odkládat plnění (většinou administrativních či psychicky náročných) povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu.
Nejde tu o to, že by jsme byli líní či neschopní řešit komplikované a nevděčné záležitosti. Lenochum nikdo na světě nepomůže. Teď skutečně píši pouze o zbytečném proplouvání času mezi prsty. Víc se ale tímto termínem necbudu zabývat, opravdu si knihu kupte.

Základem spokojeného bytí je osvojení si umění nenechat se zahlcovat spoustou informací kolem nás a dokázat se soustředit na několik málo konkrétních činností, které následně můžu dlouhodobě rozvíjet. Tohle se netýká pouze práce, ale je to dobře přenosné i na koníčky a mezilidské vztahy. Důležité je, že  spoustu poznatků z Ludwigova bestselleru můžu aplikovat i na věci kolem zdravého jídelníčku a sportování.

A teď konečně konkrétně! Přesně čtyřicátý první týden používám jednu zajímavou pomůcku z této knihy. Jmenu je se BUZERLÍSTEK  a sami si můžete zdarma svůj vlastní vytisknout ZDE: http://www.konec-prokrastinace.cz/buzer-listek/
 

Jde o přehledný graf, který má sedm sloupců (pro každý den v týdnu jeden) a libovolně měnitelný počet řádků. Do každého řádku si doplňuji jeden úkol, který bych rád dodržoval DENNĚ. V současnosti mám těch řádků něco mezi 22-25.Věřte, že se to pohodlně vejde vše na jednu stránku - včetně roztomilé originální grafiky autorů projektu.

Mám tam na první pohled roztomilé body:
- SPRCHA,
- HOLENÍ SE,
- PĚTIMINUTOVÝ ÚKLID

Pak už o něco logičtějšíc a náročnější body, jejichž pomocí dělám věci navíc, jako jsou:
- RANNÍCH 40 KLIKŮ,
- ŠŤÁVA Z VYMAČKANÝCH CITRUSŮ
- STREČINK
- PÉČE O KLOUBY

I několik úkonů, které nelze dělat denně, ale několikrát týdně určitě ano:
- TRÉNINK
- BĚH
- JÓGA (na ní jsem nebyl 9 měsíců, blééé :-( )

Ryze praktické věci, vzhledem k aktuálním dlouhodobějším cílům. Třeba zrovna teď vše směřuji na přijímačky na státní VŠ v červnu 2015, takže tu mám body:
- DENNÍ PŮLHODINA ANGLIČTINY
- MATEMATIKA
- DOZVĚDĚT SE KAŽDÝ DEN NĚCO NOVÉHO, ČÍST SI, PSÁT NA BLOG = PROSTĚ DUŠEVNÍ ROZVOJ

A i několik bodů poukazujících k mých slabinám, které tu ovšem nebudu veřejně probírat :-)

Každý den si večer poctivě pastelkama zakresluji barevné puntíky za (ne)splněné každodenní úkony a na kalkulačce si počítám procentuální úspěšnost toho kterého dne. Průměrně jsem dlouhodobě na 72% :-)
Možná tohle všechno s začmáráváním si barevných puntíků a matematickém vyjadřování kvality dne zní jako šílenost. Ano uznávám, trochu zní. Ale je to skvělá cesta jak si zautomatizovat potřebné návyky a plnit dlouhodobější cíle.

Selhání

Pondělní odpoledne. Napůl sedím, napůl se zkrouceně válím u počítače. Vedle myši při pravé ruce balíček rozbalených papírových kapesníků. U nohou, ležérně přeložených přes stůl s klávesnicí, miska s bílými hrozny. Jsou z alberta - té prodejny, z jejíž útrob skrze reproduktory tak často zní vlezlá odrhovačka o čerstvém ovoci (mimochodem v jedné z jejich reklam jsem hrál BANÁN!!!). To v praxi znamená, že zhruba třetinu hroznových bobulek napůl znechuceně, napůl smířlivě vyhazuji do v koutě se choulícího igelitového pytlíku na odpadky. Nudím se a trošku si zoufám.

 Mám za sebou šestnáct týdnů, kdy si pečlivě zaznamenávám vše, co sním a vypiji. Předchozích patnáct se neslo ve znamení neustálého vylepšování stravovacích návyků a snižování týdenní gramáže blivajzů a nevhodných věcí všeobecně. O tom všem jsem už několikrát psal a rozebral vše dobré a podnětné, co se mi (ne)povedlo za toto období zvládnout.

Jednotýdenní orgie a festival marnosti

Šestnáctý týden byl peklem, utrpením, kdy jsem selhával na všech frontách - špatně jedl, dopřával si sladkého ve velkém a trochu si pokazil i pitný režim. V mé nové "bibli" - knize Jídlo na prvním místě ( http://www.melvil.cz/kniha-jidlo-na-prvnim-miste/ )jsem se opakovaně dočetl, že tahle situace NASTANE!

Prý je prostě přirozené, že po určité době snažení se o nápravu jídelníčku, se některé dlouhodobě zažité zlozvyky vrátí zpět. U někoho dlouhodobě, u jiného přijde alespoň krátkodobý pažravý výkyv a energetický výbuch v útrobách jeho těla.

Zjistil jsem, že jsem jen člověk. Stalo se to totiž i mně. V posledních osmi dnech, včetně bídného dneška, jsem SEŽRAL přesně 5kg něčeho, co se nedá dost dobře nazvat strava. Tu separátové párečky, tam zase trocha pečiva, k obědu flákota vepřového ... a hlavně přesně 2,5kg sladkého lineckého pečiva. Výsledek se dostavil, dle televizí zprofanovaného úslov "jste to, co jíte" velmi rychle.

2,5kg cukru? Kolena praskají ...

Nakynul jsem o zhruba 3kg, bříško dává po delší době světu najevo že je zpět v akci a hlavně po dvou-a-půl kilové náloží chemicky ošetřeného rafinovaného cukru, mi moje kolenní klouby dávají jasně najevo TUDY CESTA NEVEDE, příteli.

Stačilo 8 dní nezřízeného obžerství a mám náběhy na kynutí, v noci se budím, bolí mě klouby a stolice hýří všemi odstíny hnědé a mění skupenství stejně zdatně jako T1000 z druhého Terminátora. Stačí mi tohle jako dostatečné varování? Já pevně věřím že jo. A hlavně není to poprvé, kdy jsem krátkodobě přerušil zdravou životosprávu. Tentokrát je rozdíl o to markantnější o to, že mám za sebou 15 týdnů přísného vylepšování návyků.

A jak z toho ven? Vlastně jsem uplynulý týden nechal přirozeně plynout. Nijak jsem se svým choutkám nebránil. A už vůbec nemám špatné pocity či výčitky ze svého krátkodobého selhání. Vím, že systematickou dvouletou prací jsem postupně shodil 15kg na váze (20kg tuku) a tyto parametry si dlouhodobě držím.

Přežráním se k abstinenci

Ono pomyslné tajemství úspěchu nespočívá v tom rychle shodit velký objem (abych následně o to víc přibral - viz všude omílaný Jo Jo efekt), ale dlouhodobě ctít přibližně zásady zdravého stravování. Když mě přepadně chuť na něco "nevhodného", prostě se tomu nebránit a dopřád mozku toho, oč si žádá. On následně sám brzy zjistí, že to "něco nezbytné" až tolik nahodné není a pro příště si uloží novější info.

Jistě. Ale přeci jen - 2,5kg lineckého pečiva během sedmi dnů?! Jistě, to číslo je příšerné, ale i tentokrát se mi osvědčila taktika "přežráním k abstinenci". Z lineckého se mi dnes zvedá žaludek a já vím, že si možnáááá dám ještě jednu dvě dávky, ale celkově je nechám svému osudu. Úplně stejně, jako jsem to nedávno zvládl s energeťáky, čokoládou, oplatky, oříšky v polevě a kefíry. Tento systém funguje naprosto spolehlivě. Věřte mi.

Whole30 - program na detox navržený v koncentráku.

Podruhé se vracím k pravidelnému zapisování svého každodenního jídelníčku. Minule jsem shrnul poznatky za období 13 týdnů  ZDE

Momentálně jsem uprostřed šestnáctého týdenního cyklu. Za poslední tři týdny jsem hodně koketoval s programem WHOLE30. Ten v krátkosti spočívá v třicetidenním experimentu, během nějž striktně přeruším příjem určitých druhů potravin.

Konkrétně těchto:
- obiloviny lepkové (veškeré pečivo, včetně cereálního i žitného)
- obiloviny bezlepkové (těstoviny a jejich mutace)
- sladkosti a průmyslový cukr
- luštěniny (výjimkou je pouze hrách a fazolové lusky)
- mléčné výrobky (včetně sýrů a kysaných nápojů)
- brambory
- rýže
+ potraviny jako knedlíky či omáčky netřeba zmiňovat ...
+ pít pouze vodu

A jídelníček naopak celý postavím na:
- maso (může být i tučné v podobě vepřového - tedy nejen obvyklé "light" kuřecí či hovězí)
- ryby (sladkovodní, mořské, dary moře)
- vejce (ano ty vejce, v nichž je cholesterol)
- zelenina, opravdu mnoho zeleniny
- ovoce (s mírou - poměr zelenina vs. ovoce by měl být 2:1)

Hned po třech dnech dodržování tohoto programu jsem si uvědomil pár zásadních problémů.

Nešlo tu o povolené suroviny. Vše, co jsem měl povoleno, mi chutnalo. Navíc mě bavilo experimentovat s méně používanými druhy zeleniny a přiměl jsem se nakoupit si zhruba třicítku kvalitních kořenících směsí v jediném pražském kořenářství - U Salvatora. Potud bylo vše v pořádku.

Problémém bylo to, že to u stokilového člověka, který mnohdy nemá čas si doma navařit a je hozen bez předchozích zkušeností do vody, jednoduše nešlo uhlídat.  Takže jsem tyto tři týdny lehce švindloval. Občas si dal brambory, vypotřeboval jedno balení rýže, mléčných výrobků také pár padlo.

Přesto jsem si všiml už za takhle krátkou dobu a jedouce jen na půl plynu, pár zajímavých změn:
- rýže mi naprosto přestala chutnat (vždyť také ostatně jde o prázdné kalorie bez živin - ne náhodou mají Asiati metr padesát a 40kg ...)
- brambory a v nich obsažený škrob jsou potřeba, pokud tedy nejste hubená žena v kanceláři, ale naopak máte náročnější fyzickou práci či sportujete
- lustěniny, v podobě polévky, jsem si dal za tohle období pouze jednou a reakce těla byla velmi jasná = prdění, nadýmání a silný průjem! Lustěniny s klidem vyřadím natrvalo.
- absence pečiva mi nikterak nevadí. Dokonce když jsem si musel dát teď v pondělí jako nouzovku ve městě obloženou bagetu, byl jsem zklamaný mdlou chutí a ani zdaleka mě nenasytila, pouze ucpala a zaplácl jsem si žaludek hmotou s mizivou ntriční hodnotou
- mléčné výrobky bych rozdělil na dvě části. Mléko a jogurtové výrobky mi nechybí. Dříve jsem obojímu holdoval ve velkém a chutnalo mi. Nyní zjiš´tuji, že mě obojí slušně nadýmá. A to včetně všemožných kefírů a zákysů, plných všemožných bifio přátelských bakterií.
Naopak se sýry to tak jednoznačné nemám. Občas si nějaký jako osučást většího jídla dám a ničím mi nevadí.

Úplně zvláš´t chci rozebrat CUKRové výrobky. ám za sebou období čítající 5-6 týdnů, kdy jsem cukry výrazně omezil na minimum. Během tohoto období vymizely výkyve ve výkonosti a náladovost. Tohle jsem už jednou psal. Během používání "ošizeného" programu WHOLE3 se stala ještě jedna dost zásadní věc.

MÁM DLOUHODOBĚ PROBLÉMY S LOKÁLNÍMI ZÁNĚTY V TĚLĚ - PŘEVÁŽNĚ JDE O BOLEST PRAVÉHO KOLENA, ALE OBČAS MĚ PÍCHNE I JINDE. SVĚTE DIV SE, BEZ CUKRU TYHLE CHRONICKÉ BOLESTI VYMIZELY!!!

Jenže cukr je opravdu problém. Přiznám se, že jsem to bez cukru nevydržel a můj mozek, uvyklý na léta špatných stravovacích návyků si říká o svou pocukrovanou daň.
Takže momentálně jsem ve stádiu vytloukání klínů menšími klíny. Nemám chuť na čokoládu, oplatky, sušenky, pudinky, oříšky v čokoládě/jogurtu, ochucené jogurty atd ... tím klíne je pro mě v současnosti linecké pečivo :-)

A bohužel musím konstatovat, že s větším přísunem cukru se mi vrátila chronická bolest některých kloubů + občasný pocit únavy a to převážně dopoledne - tedy v době, než se organismus pořádně nastartuje z ne zcela dobré stravy v předchozím dnu.

Nepanikařím z toho. Z konzultací s více odborníky a po přečtení několika chytrých knížek již totiž vím, že změnit dlouholeté špatné návyky není otázkou dní, ani 16 týdnů. Nejde tu ani o málo pevnou vůli - prostě to tak máme v osbě dáno. Takže nejsem v depresy z dílčích selhání, ale naopak se raduji z dílčích úspěchů.

Dobré zprávy

Blog je celkem osobní věc, proto si tu občas dovolím příspěvek, který nic nevysvětluje, nemá přílišnou informační hodnotu pro jiné, nevzdělává, neposouvá nementoruje ...

Tentokrát bych se rád pochlubil několika věcmi, které si mi daří v soukromém životě posouvat k lepšímu:

1, Dluhy
V loni na jaře jsem měl po neúspěšném podnikání ztrátu zhruba 200 000kč. Postupně si mi podařilo stabilizovat situaci a utvořit si slušné rezervy. Zrovna včera jsem navíc Doplatil svůj poslední úvěr a v současnosti dlužím pouze české spořce na jedné z mých platebních karet přesně 12 968kč. Tohle bych chtěl srovnat ideálně ještě během listopadu 2014.

Jinak vůbec nic - žádný jiný úvěr, žádný leasing, hypotéka, alimenty :-) , splátky za cokoliv, paušál za telefon. Prostě vůůůbec nic! Na tohle jsem hodně hrdý.

2, Cvičení
Stále to hodně drhne a ani zdaleka není optimální, ale vypadá to, že jsem se dokopal k pravidelnému cvičení alespoň 3x týdně a to za minimální asistence trenéra.

3, Jídelníček a boj s cukry
O tomhle bude samostatný příspěvek - nejspíš hned zítra.

4, Psaní.
Blog je fajn věc a samozřejmě sem budu stále něco házet. Nicméně jako další zajímavý posun vidím to, že jsem se odhodlal založit si NOVÝ BLOG. tentokrát pod záštitou iDnes. Toto rozhodnutí mi skýtá dalkeo větší čtenářskou obec a hlavně závazek psát lépe a lépe. Už jsem tam hodil jeden lehce přepracovaný příspěvek z nedávné doby odsud a těší mě čtenost i pozitivní karma. Takže i na tomhle začínám intenzívněji makat.
Adresa blogu jest: http://kovarikmartin.blog.idnes.cz/
Martin na Idnes

5, Taneční + natáčení
Začal jsem chodit do tanečních - klasické tance. Zatím mám za sebou dvě lekce a po počátečním šoku jsem se napodruhé zařadil do lehčího podprůměru. Snad tedy :-) Pokusím se to během podzimu ještě vylepšit a na jaře bych se rád vrhnul ma moderní tance a latinu.

S tím taky souvisí, že umět tančit je zajímavá dovednost pro castingové agentury. Ano, po zhruba 3 letech, kdy jsem točil minimálně nebo vůbec, mám zase relativně chuť znova vkročit do tohoto světa plného čekání, věčného opakování, brzkého vstávání, přejezdů lokací ... a hlavně krásných zážitků. Ale ještě to není úplně ono, ten drajv tam ještě není.

6, Reload :)
Pomalu se mi vrací energie po mizerném létě a mizí pocit přepracování z dřívějška. Takže teď ve velkém začínám řešit i staré resty a komplikovanější záležitosti - například podávám daňové přiznání za loňský rok ehm :-D

A to je pro dnešek vše. Příští text zase opět o zdraví a s hodnotnými informacemi pro ostatní...