Jídelníček 24 (15.12. - 21.12) - Nejčistší týden

 Poslední adventní týden před vánoci byl hodně dobrý. Celkově mám v sobě od 1 do 21 prosince pouze 150g cukrovinek. Chuť na sladké téměř žádná. Tento třítýdenní výpadek přehnaného množství (vesměs továrně vyráběného) cukru a mnohem silnějších sladidel se pozitivně podepsal i na mé svěžesti. Málokdy bývám nyní unavený a většinou jsem čilý již od rána, což by měl být správný stav.

Trochu mě štve aktuální váha. S úbytkem cukrů šla lehce dolů, nicméně 103kg je prostě moc - dlouhodobě se totiž pohybuji kolem 100kg. Za aktuální váhový přírustek mohou dvě věci
 - nedostatek pohybu v posledních týdnech, kdy cvičívám jen sporadicky
- a také příliš mnoho smaženého kuřecího masa. (grilované, řízky, kalorické kůžičky)

K tomu jsem si zvykl na příliš vydatné obědy ve stylu sněz co můžeš. Sice je absolvuji v indické a čínské restauraci, tedy relativně nejméně škodlivých stravovacích zařízeních, ale všeho moc škodí.
Ideální je totiž schéma velká snídaně, pak ovoce, klasický oběd a zbytek dne už jen dozobávat, k večeři hlavně zelenina.

Navíc mám zpomalený metabolismus a musím jej znova nastartovat, což se povede jen pomocí časných snídaní po probuzení + větší pohybové aktivity.

Resume:
celkem pouze 850g špatného jídla, z toho 50g cukroví a pitný režim ve výborném stavu z hlediska složení, ale slabší je to na kvantitu - málo piju a tím pádem málo prošťouchávám vnitřní orgány, tak potřebné k správnému trávení a rychlému metabolismu.

P.S. jsem zvědavý jak se popasuji s vánočním týdnem.

Tak jo = můj horoskop pro tento rok

Blíženci - horoskop 2015 

 Vstup do nového roku u vás může být ve znamení náhlého propuknutí nějakého intenzivního vztahu. Může to být něco, co je známé jako láska na první pohled, nebo to prostě může být nějaký úlet, ze kterého se budete poněkud více vzpamatovávat.

Naštěstí zdraví a kondice by u vás měly být na velmi dobré úrovni, takže vše docela dobře ustojíte. Pokud se ovšem pustíte do boje s opačným pohlavím, což je docela pravděpodobné, tak vězte, že nadít se můžete akorát prohry. Boj s opačným pohlavím se totiž vyhrát nedá.

Počátek jara pro vás pravděpodobně bude ve znamení nejrůznějších omezení a zkoušek. Týkat se to bude zejména vztahů a zdraví. Ve financích to ale bude docela dobré. Nadít se můžete i nečekaných příjmů. V kariérových záležitostech budete těmi, kdo bude ochoten vzít věci do svých rukou.

Léto u vás může být zabarveno touhou po poznání a vzdělávání. Je tak pravděpodobné, že budete chtít vyrazit někam do světa nebo doma absolvovat nějaký kurz, seminář či něco jiného, co vás bude zajímat.

Úročit by se to pak mohlo v měsících podzimních, kdy budete hýřit tvůrčími aktivitami a je možné, že přijdete s novými projekty. Ty by mohly být úspěšné. Pokud to ovšem přeženete a budete, jak je to u vás zvykem, chtít sedět na více židlích, pak je možné, že se z toho budete poněkud hroutit. Bude tedy dobré vše si řádně rozvážit a zaměřit se jen na jednu oblast. To by se pak mělo projevit koncem roku příznivými dopady

Zdroj: http://ona.idnes.cz/horoskop-2015-cxt-/vztahy-sex.aspx?c=A141218_150652_vztahy-sex_jup#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=top6

POZNÁMKA OD  MARŤI:
NO, KDYBY MI TO TAKHLE NĚJAK VYŠLO, BUDU JEN HROZNĚ RÁD.  PODOBNĚ SI TENTO ROK TOTIŽ DOOPRAVDY PŘEDSTAVUJU ...

Jak jsem se (ne)zbláznil

TENTO TEXT JE PRIMÁRNĚ PRO IDNES.CZ, PROTO SE V NĚM VRACÍM K UŽ NĚKOLIKRÁT PROBRANÉMU TÉMATU. ALE TOHLE JE SKUTEČNĚ JIŽ NAPOSLEDY.

Jak být úspěšným, jak zbohatnout, jak získat první milión, jak se stát osobností, jak zhubnout, jak šikovně manipulovat okolím, jak se vyznat v psychice ostatních ... Jak jak jak jak ... V každém větším knihkupectví mají podobných návodů na zdokonalení života mraky.

Tyhle publikace jsou šikovným byznysem. Pár z nich jsem prolistoval, několik ve své dřívější naivitě přečetl a zodpovědně můžu říci, že valná část má značně podobnou strukturu. Nic objevného v 98,73% z nich nenajdete. Jsem si dokonce jistý, že autoři těch novějších opisovali ze starších bratříčků. Za sebe bych doporučil pouze dvě motivačně-rozvojové publikace. Ale o tom až v závěru tohoto textu, teď mám totiž silné nutkání vykecat se světu se svými zkušenostmi.

Naložím si co nejvíc to půjde, jsem přeci polobůh

Na podzim 2012 jsem byl naducané selátko, při 195cm "velkolepých" 118kg, k tomu připočtu bolesti nohou a zjištění, že mám extrémně vysoký cholesterol. Nic z toho není na čerstvého třicátníka úplně k chlubení. Byl jsem poměrně lenivý i v oblasti duševního rozvoje. Z beletrie jsem vyznával pouze letáky do KFC a Burger Kingu a celkově se tak nějak soustředil hlavně na vydělávání peněz. Bla bla bla

Teď to zkrátím. Vloni jsem trochu šel do sebe, začal sportovat, k povinné četbě přidal i něco málo víc než jen žrácí slevové kupony, zhubnul na cca 100kg atd. Prostě happyend. Bla bla bla.

Letos na jaře, pod vlivem čerstvého nařečtení několika motivačních knih (Zrozen k běhu, Jez a běhej atd = rád běhám :-) ) jsem došel k dojmu, že bych měl sám taky předvést něco zcela mimořádného. Něco na hraně mých možností. Ukázat světu, že jsem zde a jsem připraven navléknout si červenou pláštěnku a vzlétnout k oblakům, zachraňovat davy potřebných. Jenže jsem chtěl vše hned a chtěl toho hodně. Podrobněji jsem se z toho vypsal v mém blogu Jak být člověkem - čtyři dohody , znova to tu pitvat nebudu. Ostatně tohle není psychologická poradna, víme.

Rychle, rychle - musím toho tolik udělat!

Takže jsem si na letošek nasekal mraky předsevzetí a s chutí se pustil do jejich plnění. Prvního půl roku to bylo ještě hodně fajn. Ale plácáním tu o tom, jak jsem co zase vylepšil, Vás tu unavovat nebudu. Tohle Vám nic nedá.

Daleko zásadnější je, že jsem si, lehce zblblý, načetl ještě víc chytrých knížek - jak zacházet s emocemi,  jak být efektivnější, jak superzdravě jíst ... jak jak jak ... Ale neuvědomil jsem si, že jaksi nejsem robot. Obklopen vzletnými myšlenkami, jsem podlehl frustraci a upadl na pár měsíců do obludné nepohody z toho, že jsem dělal mraky věcí a nic pořádně. 

Klídek přátelé, ono to nějak dopadne. Opravdu.

Dostal jsem se do silné agonie, hraničící až skoro s nenávistí k sobě samému. To vše pro blud nutnosti plnit naprosto neadekvátní předsevzetí. Posledních pár měsíců jsem se tím pádem motal v pěkně začarovaném kruhu. Vlastně mi docvaklo až teprve teď v prosinci, že sice jo - mít velké cíle je fajn a povznášející. Určitě bychom se všichni měli snažit na sobě pracovat. Ale všeho s mírou. vše má svůj čas. Nejde dělat dlouhodobě najednou pět-šest věcí. Zcvoknete se z toho.

Vždy je dobré soustředit se na jednu, maximálně dvě nové činnosti a ty trpělive postupně zdokonalovat. A taky se vybodněte na všemožné motivační hesla a hlavně si neklaďte konkrétní data, které se většinou stanou balvanem. Například když se chci naučit cizí řeč, je dobré si dát nějaké mantinely, ale ne termíny, přes které vlak nejede. Ono na papíře v chytré knize to ypadá dobře, ale přijdou nečekané události - nemoci, potíže v práci či soukromí, mimořádné výdaje atd. Vždy se něco semele. Takže jo, mějme smělé plány, ale berme to s nadhledem. Lidský život trvá 70 - 80 roků a stihnout se toho za něj dá opravdu hodně. Pokud nebudu zbytečně spěchat ...

Umění války, vedené odpradávna

A co ty dvě zázračné knihy, slibované v úvodu článku? První z nich byla napsána v Číně před 2500 léty válečným stratégem Sun-c a jmenuje se UMĚNÍ VÁLKY. Zprvu jsem si při listování kapitolami Pohyb vojska, Povaha krajiny či Útok ohněm, ťukal  na čelo, co že to je za blbost. Pak jsem se do ní začetl a pochopil jsem. Je až k nevíře, že zásady a metody konfrontace s protivníkem z dávných dob a ze vzdálené civilizace lze s úspěchem použít i v dnešní době.

Nauka, která tvoří obsah této knihy, nevyžaduje žádnou vědeckou průpravu a je přístupná všem čtenářům. Lze ji použít při jednání, vymáhání pohledávek, v marketingu, reklamě, sportu, v konkurenčním boji, při řízení kolektivu nebo obraně vlastních zájmů. Dokonce i v situaci, kdy vam jde o nějakou ženskou. Pochopit, že je lepší stáhnout se do ústraní, když vím, že nejsem dostatečně silný. Za jakých okolností se nejlépe zaútočí.... Je to tam. Sám jsem pod vlivem téhle knihy musel hned několikrát přiznat sám svému egoistějšímu já, že kolikrát by bylo nejrozumnější stáhnout ocas, přeskupit síly mé "armády" a vymyslet jinou strategii pro další útok.

Buzerlístkem k tvorbě lepšího já

Druhou z mnou adorovaných knih nejspíše většina z vás již zná. KONEC PROKRASTINACE Petra Ludwiga je už 2 roky hitem knižního trhu a má na kontě desítku dotisků s nákladem 45 tisíc výtisků. Pojednává o chorobném odkládání povinností a s ním spojeným lelkováním. Sám jsem kolikrát schopný třeba hodinu brouzdat po facebooku, než abych se přinutil udělat krátký, leč nezbytný pětiminutový úkon v domácnosti.

Konec prokrastinace stojí za přečtení komplet, já z něj vyzdvyhnu dvě věci. První z nich je tvorba seznamu úkonů -  buzerlístuk, které budu vykonávat denně. Za jejich dodržování si do mnou vytvořené týdenní tabulky dám zelený puntík, za flákání naopak červený. Můj buzerlístek má aktuálně 26 každodenních úkonů a píši si jej už 47 týdnem. Jelikož jsem nebyl na vojně, tak mám na dostávání se do latě tady tohle. Druhou věcí, která mě nejvíc bacila do hlavy, bylo zamýšlení nad tím ignorovat přehlcenost světa informacemi. Naopak jde o to snažit se vždy soustředit na co nejužší obor dovedností a co nejužší problém.A vidíte jak se to krásně propojilo -prostě nedělat příliš věcí najednou.

Takže klídek, přátelé. Ono to opravdu nějak dopadne.

Máte také zkušenosti s příliš smělými cíly?
Ovlivňují Vás motivační knihy?
Jakou jinou dobrou znáte?
Umíte zacházet se svým časem?

Diskuse je Vaše ...

Jídelníček 23 (8.-14.12.) - Vítězství zajetých pořádků

Na takový týden jsem čekal jako na smilování. Po strašně dlouhé době nimrání se v nesmyslech a přešlapování na místě, jde v pořadí o druhý týden za sebou, kdy jím dobře a to opravdu dost dobře. Tentokrát mám na kontě v průměru pouhých 100g nezdravých potravin na den. Držím sí navíc sérii 13 dní v řadě, kdy jsem se nedotknul žádného cukroví, oplatků, čokolád, buchet, dortíků ...a vůbec mi to nechybí.

Po dlouhé době tu mám rovněž pár zajímavých věcí k pozorování:

1.
Jsem lehce unaven, což je dáno právě absencí pravidleného předávkovávání sebe sama sladkostmi. Podle mých chytrých knížek tento pocit brzy odezní. Úplně stejné jsem to totiž měl  když jsem si před cca 100 dny odvykal na energeťáky.

2.
Mám problémy se spalováním. Můj metabolismus je zpomalený. Vím to už déle - nechal jsem si v září udělat testy a dozvěděl se, že můj metabolismus odpovídá cca 38-39 letému muži. Správně bych jej měl mít jako aktivní sportovec na úrovni 25-letého. Tohle pociťuji špatným trávením. Ráno, kdy mám být po probuzení hladový a automaticky přijímat potravu, hlad nemám. I během dne mám potíže s trávením jídel.

3.
Pokud udržím podobnou úroveň stravování ještě 2-3 týdny, odvážím se začátkem ledna podstoupit komplexní třicetidenní program WHOLE 30, který spočívá v důkladném pročištění střev a zanesených vnitřních orgánů. Konkrétně jde o osekání jídelníčku pouze na maso, ryby, vejce, zeleninu a ovoce. Z dřívějšího zářijového pokusu moc dobře vím, že taková změna opravdu není prdel a musím na ní být správně naladěn. Tak snad mi to vydrží.

4.
Pořád mám velké bolesti kolenních kloubů pokud je mám v klidové poloze, pokrčené v úhlu 90 stupňů - už pro tohle je nutné abych se v lednu pokusil zvládnout celé WHOLE 30 a definitivně si určil, co přesně způsobuje moje dlouhodobé chronické záněty. Už teď vím, že mým střevům dělají zle veškeré luštěniny a mléčné výrobky mě zanášejí. Ještě potřebuji srovnání jak funkčnost mého těla ovlivňují obiloviny bezlepkové (těstoviny) i lepkové (pečivo) a co se mnou udělá dlouhodobý výpadek cukru a osekání příjmu tuků z olejů a semen.

P.S: jestli jsem se nezbláznil, když si sem píši zkonzumované jídlo na stovky gramů? A pak to takhle důkladně pitvám? Vy, kdo čtete tento blog, berte prosím v potaz, že chci mít konkrétně pod kontrolou co přesně se mnou jaká situace udělala. Má ambice totiž nekončí jen tímto blogem, ale to je ještě běh na dlouhou trať.

P.P.S. Co takhle méně P.S. a raději více činů, KÁMO ?! :-)

Jídelníček 20 až 22 (17.11. - 7.12.) - Marné točení se v kruhu

20 TÝDEN (17. - 23. 11.)

V tomto týdnu proběhla třídenní návštěva rodičů na Moravě. Zde jsem se nijak nehlídal. Zbytek týdne byl opět chabý. Žádná pořádná snaha o zlepšení. Ani se mi o otm nechce moc psát. Mizerný výsledek.

Závěr:
4kg svinstva, z toho 1,8kg sladkosti

21 TÝDEN (24. - 30.11.)

Jako bych úplně ztratil zájem o to na sobě makat. Opět se opakují dvě klasické chyby. První je, že si skoro každý den zobnu 100-150g výrobek něčeho z fastfoodu nebo vyráběného z polotovaru. navíc jsem se ani tentokrát nesnažil nijak bojovat s touhou po sladkostech.

nesladké jídlo je už ovšem celkem v přijatelných mezích. tam jsem se intuitivně přeci jen vrátil z větší části k prvopotravinam.

Závěr:
Špatně 2,7kg jídla, z toho 1kg sladkosti. Navrch 0,3l limonáda

22 TÝDEN (1.12. - 7.12.)

Strašně moc bych si přál, aby tento týden byl tím, který zvrátí vývoj předchozích a probere mě z letargie, do níž jsem od léta postupně zapadl. V soukromém životě se mi totiž stala zásadní situace, kdy jsem si uvědomil, že věci, s nimiž jsem počítal jako s neměnnou jistotou, tak nebudou. prostě jsem dostal pořádně přes čumák, což se pozitivně projevilo i v mém stravování.

Špatně bylo vlastně jen větší množství suchého chleba, obsahujícího lepek a dvě víkendové jídla, které měli horší kvalitu, než jsem očekával.

Závěr:
Pouze 1kg špatného jídla, z čehož pouze 100g sladkostí. Moc se modlím sám k sobě aby to nebyl pouze výstřel do tmy, ale aby mě to znovu kvalitně nastartovalo.

Občas pořádný debakl a nutnost zvedat se ze země prospějí věci. Uvidíme ...!

Jídelníček 17 až 19 (27.10. - 16:11.) - Přežírání se sladkostmi

Pokračuji v detailním zapisování si všeho, co sním. Stejně jako minulý článek, je i tento dost pochmurné čtení.

17 TÝDEN (26.10. - 2.11)

Jediné, co je pozitivn, je fakt, že moje taktika z šestnáctého týdne zabrala. Po tom, co jsem se minulý týden schválně cpal lineckým pečivem, jsem si je v tomto dál pouze jednou. Klasické jídlo bylo relativně ucházející, ale bylo v tom příliš polotovarů a závodně zpracovaných věcí jako paštiky a uzeniny. Pitný režim se po jednotýdenním výkyvu vrátil čistě k vodě a čaji.

Dlouhodobým problémem je i tentokrát sladké. Lineckého pečiva sice znatelně ubylo, ale hned několikrát jsem se byl rozšoupnout v cukrárně. Takže opět nahrazení jedné sladké věci druhou.

Závěr:
Pitný režim v pořádku, ale celkem 3,5kg blafů, z nichž bylo 3kg sladkostí. Opět velmi špatná bilance.

18 TÝDEN (3.11. - 9.11.)

Opět se mi na týdenní přehled dívá špatně. Lehce postupně vracím do snesitelnějšího normálu sladkosti. O to víc jsem se rozežral v bílém pečivu, paštikách a uzeninách. Poslední týdny se prakticky nijak nekrotím a jím si rezignovaně co chci. Na většinu z těchto špatných věcí si navíc organismus rychle zvyká a uzeniny a spol mu opět chutnají. Těžce budované návyky z prvních třinácti týdnů během těchto dalších pěti berou za své a vracím se jídelníčkem k dlouhodobému stavu.

O tomto jevu jsem si leccos načetl. Prý je normální, že časem selžeme a stravovací návyky vrátime tam, kde byli léta.

Závěr:
Špatně 3,2kg jídla, z toho 1,3kg sladkostí. navrh 0,8l coca cola

19 TÝDEN (10.11. - 16.11.)

Jestliže propad v kvalitě stravování začal 14 týdnem a vrchol měl v 16 týdnu, následuje postupný pomalý návrat do zaběhnutých pořádků. Nijak jsem se netýrál. Vybíral jsem si jídla, na které jsem měl chuť.

Dokonce jsem si jistý, že kdybych si podrobně nezapisoval vše, co sním, měl bych zpětně pocit, že tento týden jsem jedl hodně zdravě. pravdou ale je, že každý den jsem si zobnul nějaký nesmysl. Plíživě se mi tam pokaždé vloudilo pár set gramů nepatřičností.

Závěr:
2kg špatně, z toho 1kg sladkosti + 1l slazený džus

Jídelníček 14 až 16 (6.10. - 26.10.) - Experimenty a vytloukání klínu klínem

Pravidelně si zapisuji vše co sním a vypiji. Mám tak dokonalý přehled o plnění svých cílů a hlavně si tímto způsobem nic neidealizuji a vždy se můžu přesně ohlédnout za konkrétním týdnem:

14 TÝDEN:

Běžná strava v režimu snídaně - obě´d večeře + svačínky byla celkem uspokojivá. V podstatě jsem jedl pouze to, co jsem si uvařil + nezávadnou kuchyni. Pár selhání tu ovšem bylo. Jednou jsem si dal k snídani párky s hořčicí. Tento report píši s desetitýdenním spožděním, přesto si ještě ted jasně pamatuji jak špatně mi z těch párků bylo a jak mě zacpali na většinu dne.

Dlouhodobým problémem jsou sladkosti. Vždy jsem jeden klín vytloukal jiným. Tento týden je to nadměrná spotřeba jader, obalených v čokoládě, jogurtu či v karobu. Celkem skoro strašidelné kilo.

Resume:
 Předchozí 3-4 týdny na mé poměry velmi úspěšné, tak jsem si ještě více hlídal vydatné snídaně a začal jsem experimentovat s tukem - což se projevilo přidáváním slaniny k snídani. Po měsící, který následoval, jsme pochopil, že v Česku prodáváná průmyslová slanina opravdu není dobrou volbou. Špatně 2kg jídla, z toho vesměs ořechy v polevě. Potěšující je ústup mléčných výrobků, což se blahodárně projevilo na mé váze. Pitný režim je skvělý, ale piji málo.

15 TÝDEN:

Dost podobné jako předchozí týden. Běžné jídla v slušné kvalitě a vesměs z prvopotravin. Zaexperimentoval jsem s návratem lušťěnin. Dal jsem si zmixovanou luštěninovou polévku - výsledek varovný. Strašně jsem se nadmul, přišlo dvouhodinové prdění a jasně jsem cítil, že vyhození všech luštěnin z mého jídelníčku byl správný krok.

Sladkosti - samostatná kapitola. Kilo ořechů v polevě z minulého týdne jen podnítilo mou žravost a tentokrát jsem sice snížil jejich psotřebu o třetinu, ale dalece mi stoupla spotřeba lineckých cukrovinek. Tady bylo zajímavé, že první dvě porce lineckého mi nechutnali. Zdáli se mi extrémně přeslazené. Další tři jsem ale už skonzumoval s gustem. Mozek si opětovně zvykl na nálož sladkého!

Resume: 

Zase velmi solidní týden, prakticky to samé, co předchozí - kazí jej pár drobných výkyvů v běžné stravě a nadměrná spotřeba jader v polevě plus sladkostí. Špatně 2,5kg, z toho 1,7kg právě sladkosti. Pitný režim skvělý. pohybu podprůměrně. Výsledkem je stagnace kolem 99kg váhy.

16 TÝDEN:

Týden s vykřičníkem. Po postupném polevování v předchozích dvou jsem si hned v pondělí dal oběd v rychlém občerstvení a zbytek týdne jsem rezignovaně a zcela dobrovolně do sebe ládoval jeden sajrat za druhým. Postupně došlo na kachnu, majonézu, uzeniny a spoustu bílého pečiva.

Zcela záměrně jsem do sebe hustil při každé příležitosti i linecké pečivo. když mi v úterý došlo, že tento týden bude průser, rozhodl jsem se do sebe narvat co nejvíc lineckého tak, abych si jej znechutil. Tato taktika mi dřív zafungovala u mléčných výrobků a ořechů v polevě. Obojího jsem se natolik přejedl, že jsem neměl chuť na další.

Resume: A teď to přijde - snídaně O.K., pohyb celkem O.K., ale jinak jsem se uspokojil a ve velkem jsem se vrhnul na sladké. Celkem 5kg špatně, z toho 3,7kg sladkosti.

Jak napsat dobrý článek a co nejlépe oslovit čtenáře

Sem na Červí Díru si píši věci tak trochu sám pro sebe. Snažím se co nejlépe zaznamenat s čím se potýkám a co mě posunuje dál. I to, kde selhávám, abych se poučil pro příště. Například jsem v poslední době zjistil, že mám až moc "plnou hubů keců" a těch činů bylo v druhé polovině tohoto roku daleko méně než by bylo záhodno. Nicméně sebemrskačství nečekejte. Jedeme dál.

Nechci aby to vyznělo špatně - jsem skutečně rád, že můj blok někdo pravidelně sleduje. Ale Vy, mí čtenáři, jste vesměs zaujatí kamarádi a známí. Proto jsem začal blogovat i na iDnes.cz, kde mě nikdo nezná a jsem hodnocen pouze za to, co napíši. A to doslova. Je to tak fér.

Zatím jsem tam napsal čtyři texty a dostalo se mi celkem dobré zpětné vazby.

1 text: Motivace - běžte s úspěchem do háje
http://kovarikmartin.blog.idnes.cz/c/431003/Motivace-bezte-s-uspechem-do-haje.html#t2
čtenost: 480, karma článku: 8,23, 1 komentář

Střednědlouhý text, plný obecných pravd, který jsem psal na jistotu. Šlo mi čistě o to, abych byl adminy iDnes schválen jako schopný autor, jehož další texty budou zveřejňovány bez další kontroly na hlavním blogerském proudu. Přesně tohle se mi podařilo. Nic víc, nic míň.

Co se týče kvality samotného obsahu, nic nového se v tomto článku nikdo nedozví. Podle toho taky vypadala odezva - ucházející čtenost a ucházející karma.

2 text: Příliš mnoho nekvalitních informací kolem nás 
 http://kovarikmartin.blog.idnes.cz/c/436850/Prilis-mnoho-nekvalitnich-informaci-kolem-nas.html
čtenost: 3832, karma článku: 25,12, 2 komentáře

Velmi dlouhý text, který jsem si připravoval dva dny a nechal jej pak týden uležet, aby následně vypadal co nejlépe s čerstvými nápady. Mou motivací bylo napsat pokud možno co nejširší zhodnocení jednoho všeobecného problému a snažil jsem se podat co nejlepší a nejprofesionálnější výkon.

Trochu nečekanou odměnou mi bylo vybrání tohoto mého textu jako nejlepšího blogerského počinu dne a jeho přilepení na hlavní stránku celých iDnes, nejen rubriky blog. Díky tomu nasbíral vysokou čtenost a vzhledem k čtenosti i nadstandadní karmu - ovšem ta byla dána dle vzorce pro tvorbu karmy hlavně právě tou čteností.
Nicméně z dvou komentářů pod článkem jsem si opět ověřil, že je to celé sice propracované, ale příliš strojové - obecné.

3 text: Jak být člověkem - čtyři dohody
http://kovarikmartin.blog.idnes.cz/c/437932/Jak-byt-clovekem-ctyri-dohody.html#t2
čtenost: 733, karma článku 14,52, 6 komentářů

Relativně hodně dlouhý text o knize, která mě z poslední doby nejvíce oslovila. Psal jsem jej z první. V podstatě bez jakéhokoliv přepisování, přesně tak, jak jsem to v dnaou cíli přesně cítil. A hlavně byl více mně a o mém okolí. Naprosto jasné a konkrétní životní situace a pocity, které mě při tom provázeli.

No čtenost byla z mých 4 příspěvků druhá nejmenší. Jenže daleko důležitější je to, že karma, když ji propočítám na čtenost je ze všech mých textů nejvyšší. Cizí lidi, kteří se mnou nemají nic společného se v tomto případě daleko nejlépe vcítili do tohoto textu, který byl vybrán správci iDnes do rubriky zaujalo nás.
Komentáře pod textem s tím jen korespondují.

4 text: Havel byl buran, ať žije Zeman, s Babišem na věčné časy
http://kovarikmartin.blog.idnes.cz/c/437060/Havel-byl-buran-at-zije-Zeman-s-Babisem-na-vecne-casy.html#t2
čtenost: 1736, karma článku 17,35, 23 komentářů

Tak tohle jsem psal pouze na efekt. Schválně jsem dal výrazný nadpis, doprovozený dráždivým obrázkem. Samotný text je pouze lehká hříčka na téma manipulace. Všechno zcela schválně abych si záměrně zajistil lacino co největší čtenost a chtěl jsem i hodně komentářů.

Obojí se mi tu podařilo. Zkušení správci iDnes pochopitelně takový text ignorovali - nedali jej do rubriky zaujalo mě, nepřipíchli na hlavní lištu. Přesně tak si to i můj nejnovější počin zasloužil.  No a účel jsem splnil. Čtenost i tak na poměry NEzvýraznění velká. Karma zhruba stejná jako u textu číslo 3, který ovšem měl ani ne poloviční čtenost a hlavně diskuse v podobě 23 příspěvků.

ZÁVĚR:
Myslím, že je to celkem jasné. Jestli chcete rozproudit diskusi a mít velkou čtenost, musíte psát o mediálně oblíbených věcech, na které slyší masy lidí. Jenže k čemu to je? Jak dlouho vydrží pocit opájení se z množství lajků, kliknutí, pochvalných keců pod článkem, když v tom textu není nic poučného a inspirujícího?

Sám na sobě jsem teď pochopil, že když budu psát od srdce a s upřímnou snahou poradit a pomoci, své čtenáře si najdu. jestli k otmu přidám i patřičnou sebekázeň při zpracovávání témat, budu i odměněn jinak. A tou odměnou nemyslím prvoplánově peníze. Peníze přijdou taky - když něco děláte dobře ... Konec mentorování :-)

Jak být člověkem - Čtyři dohody

Je úplně jedno jestli pravidelně cvičím nebo zdravě jím. Pokud mám  v nepořádku soukromé vztahy a narušené mezilidské vazby,je pokaždé zle a negativně se to projeví i na všem ostatním. Nebudu tu citovat žádné chytré autority či házet motivační poučky. Chci tu pěkně sám na sobě a na mém okolí názorně demonstrovat sílu a slabost lidského ducha. Vlastně jo, jednu chytrou knížku od Dona Miguela Ruize bych taky vlastně rád rozebral.

Mám v blízkém okolí člověka, který se před osmi lety hluboce zklamal v lásce a rozhodl se, že na vše kolem rezignuje. Je to relativně obyčejný člověk, který se vyučil kvalitnímu řemeslu, měl koníčky a dbal o zdravou stravu. Dokonce do té míry, že pil takové množství mrkvové šťávy, že díky němu byl svou obvoďačkou nařknut ze žloutenky.

Pak přišla nešťastná láska, on se zcela uzavřel sám do sebe, přestal se snažit a bojovat - prostě to vzdal. Postupně propadl depresím, začal navštěvovat psychiatry (psychology ?) a nakonec si vybrečel úplný invalidní důchod pro psychické potíže. Střih rok 2014 - nyní má výraznou nadváhu, denně bere dvouciferné množství prášků, velkou část aktuálního života prospí, nemá přátele a ani koníčky. Když je vzhůru, tak v koutě kouří cigarety a lituje se.

Ne nadarmo se říká, že na sklonku života nás nejvíce rmoutí nikoliv naše činy, ale to, co jsme nedokázali udělat - báli se příležitosti v podnikání, báli se někomu odhalit svoje city ... báli se přiznat, že někoho milujeme... báli se sami sebe.

A teď už tedy ke mně, mým zkušenostem a také k celkem provařené knize Čtyři dohody.Netroufám si tu příliš kázat, protože mi je pouhých 32 let, ale něco jsem už přeci jen prožil, něco v životě vyhrál, něco vybojoval, něco také pokazil a prohrál. Důležité je ale nikdy se nevzdávat a nebát se sám sebe.

PRVNÍ DOHODA - VAŽTE SLOVA

Definice podle knihy: Hovořte jako osobnost, Říkejte jen to, co si myslíte. Vyhýbejte se užívání slova proti sobě nebo k pomlouvání druhých. Užívejte sílu slova ve jménu pravdy a lásky.

Mám v práci jednoho kolegu, který není moc chytrý. Je to hodný člověk, zastal se třeba opakovaně na veřejnosti slabších a okradených (za což byl jednou zmlácen). Ale jinak dělá v životě strašné boty. lehce nabyl spousty peněz, aby je rozfofroval hloupými investicemi. Nevyzná se moc v lidech, je silně povrchní a vzhledem k negativním životním zkušenostem se brzy vzdává. Já mu tohle vše dával často sežrat a nelichotivě jsem o něm mluvil za jeho zády i před ním samotným.

Co se stalo? No začal mě nenávidět. Sice vše, co jsem o něm řekl, byla pravda, ale bylo to zcela zbytečné. On to vše sám o sobě ví a hlavně musí žít sám se sebou. Já mu zbytečně ubližoval a na oplátku se mi dostávalo spousty negativní energie. Před 2 měsíci jsem s tím přestal. Vzal jsem jej na milost a začali jsme se normálně bavit. Občas jsem mu nezištně poradil. Výsledkem je, že mě teď má rád. Nijak jej nesoudím, nepohlížím na něj s despektem a on mi nic zlého taky nedělá. To je vše - jak prosté. A já mám nyní v práci daleko příjemnější klima.

DRUHÁ DOHODA - NEBERTE SI NIC OSOBNĚ

Definice podle knihy: Nikdo nedělá nic kvůli vám. Co druzí říkají a dělají, je projevem jejich vlastní situace a snů. když budete imunní vůči názorům a činům druhých, nestanete se obětí zbytečného utrpení.

Prodavačka v sámošce na mě byla nepříjemná a ani neodpověděla na pozdrav? Nezachovala se náhodou stejně i k tomu ve frontě přede mnou? Tak vidíš! V bance mi řekli, že mi nezvednou kontokorent a strhnou mi každý měsíc dvě kila na poplatcích? A nejsem přece jedním z milionu jejich klientů, k nimž se neživý systém/počítač chová podle toho, kolik u jeho organizace máš vložených peněz a jak moc či málo (ne)jsi zadlužen? Tak vidíš! Víc tento bod nebudu rozebírat, ať tento text není zase moc dlouhý :-)

ČTVRTÁ DOHODA - DĚLEJTE VŠE TAK, JAK NEJLÉPE DOVEDETE.
Definice podle knihy: Vaše činnost se mění od okamžiku k okamžiku. Bude vypadat jinak, když jste nemocní, než když jste zdraví. Dělejte však za všech okolností vše tak, jak nejlépe dovedete, a vyhnete se zbytečným soudům a lítosti.

Letos na jaře jsem si toho naložil extrémně mnoho. V březnu jsem se rozhodl, že se po dvanácti letech zkusím dostat na kvalitní státní školu. Chtěl jsem si poprvé v životě zaběhnout maraton, aniž bych do svých třiceti jakkoliv sportoval. A navrch jsem chtěl vstřebat více než tisíc stran informací kvůli nové práci.

Svůj první maraton jsem uběhl. V křeči, ale uběhl. Poctivě jsem na něj trénoval celou předešlou zimu. S novou prací to úplně nedopadlo. Ne proto, že bych se špatně připravil - naopak byl jsem na onu pozici velmi chtěný, ale ukázalo se tam několik kostlivců ve skříni a tak jsem se rozhodl dále čekat na kvalitnější příležitost a i nadále se sebevzdělávat v oboru. Jediné opravdové selhání bylo s přijímačkami na onu státní školu. Po dvanácti letech mimo školní lavice jsem se během tří měsíců nedokázal připravit na přijímačky.

Nicméně nic jsem nevzdal. Ničeho nelituji, protože jsem se snažil nejlépe jak jsem v daný moment uměl.Ty samé přijímačky budu dělat i příští jaro. Jen už vím, že si toho nemám naložit tolik najednou. Už třeba nebudu trénovat na další maraton a silně omezím zbytečné aktivity. A hlavně - s přípravou jsem začal už teď :-)

A dám sem ještě jednu osobní zkušenost z tohoto ranku. Poslední dva roky běhám a účastnil jsem se také několika závodů kategorie IAAF, tedy nejtěžší možné, které se mohou účastnit i amatéři jako já. K mému prvnímu závodu a hnedle půlmaratonu jsem vůbec nevyběhl - měl jsem v té době, z jara 2013, ještě nadváhu a hlavně mizerný trénink z pásu ve fitku. Hecnul jsem se, potrénoval v přírodě a na podzim 2013 kýžený půlmaraton už dal. Letos jsem k němu přihodil ještě pár bratříčků a bonus v podobě maratonu. No a z loňského jarního vzdávače byl letos zhruba osmistý nejlepší běžec celoročního seriálu z cca 14 000 účastníků. Slušný skok, ne?

TŘETÍ DOHODA -  NEVYTVÁŘEJTE SI ŽÁDNÉ DOMNĚNKY

Definice podle knihy: Nalezněte odvahu klást otázky a vyjádřit, co skutečně chcete. Komunikujte s ostatními tak jasně, jak jenom dovedete, abyste se vyhnuli nedorozuměním, smutku a dramatům. Pouze touto jedinou dohodou dokážete zcela změnit svůj život.

Zcela úmyslně jsem přehodil pořadí dohod a tuhle si nechal až na konec. Myslím si, že má nejvíc společného s tím, aby můj život byl naplněný nejvíc jak to jen jde. A celou bych ji věnoval LÁSCE. Lásce, z níž je tak blízko k nenávisti... A zcela záměrně ji nebudu příliš okecávat.

Ani zdaleka vždy jsem nedokázal říct a udělat to, co jsem opravdu chtěl, po čem jsem nejvíc toužil. Častokrát jsem se bál odhalit svoje pravé city k ženě, protože jsem se bál odmítnutí a že dotyčná moji slabost zneužije proti mně. Má to hodně co společného s celkovou vyzrálostí osobnosti a také s tím, jak moc je vyzrálý ten druhý.

Navíc je tu ta "nepříjemnost" - jsem ČLOVĚK. Lidé jsou nedokonalí. Občas, když jsem z něčeho frustrovaný, chci záměrně ublížit právě tomu, jehož si nejvíce vážím a miluji jej. Tak to prostě v sobě mám. A mám pocit, že v tom nebudu tak docela sám. Je to tak, čtenáři tohoto blogu?   

Příliš mnoho nekvalitních informací kolem nás

Informací rozličného charakteru je všude kolem nás přehršel. Bohužel jde ale vesměs o kvantitu, nikoliv o kvalitu. Dlouhodobě se zajímám o zdraví, tělesný pohyb a přírodní stravu a tím pádem citlivě vnímám častou nekompetentnost většiny velkých médií ve věci informování laické veřejnosti o tom, co je správné a zdravé a co nikoliv.

Veřejně vyjadřovat svůj postoj a šířit osvětu dnes může totiž téměř každý a je to znát. Začnu od základu. Se změnou systému fungování vysokých škol nastal boom soukromých subjektů. Z nichž jsou mnohé zaměřeny právě na masmédia a každoročně chrlí tisíce velmi chabě připravených budoucích novinářů, redaktorů, moderátorů a dalších nositelů informací.

Ruka trhu nefunguje, každý chce něco říci

Za normálních okolností by si s touto situací poradil trh sám. Jenže současně s rostoucím množství absolventů masmédií a jím přidružených oborů,  nastal rovněž  obrovský rozmach digitálních technologií. Počet televizních stanic a dalších dobře viditelných médií stoupnul ne o řád, ale spíše o dva. S tím přišlo obrovské rozmělnění kvality vysílaných pořadů a brutální propad publicistiky jako takové.

Navíc s rozmachem internetu získalo možnost psát své názory prostřednictvím blogů a jednoduše stavených, v podstatě fanouškovských webů také mnoho lidí, kteří jsou úplně bez příslušného vzdělání. Informací kolem nás je tím pádem najednou až příliš. Je to jistě lepší stav než jaký panoval před sametovou revolucí v roce 1989, kdy byla jedna státní televize, 4 -5 komunistickou stranou kontrolovaných tiskovin a tím to haslo.. Jenže s aktuálním nadbytkem informací vznikají dva zásadní problémy.

Jen tak se vykecat

Takovéto, kýmkoliv lehce vytvořitelné informace, jsou často naprosto zbytečné a podružné. Mnohdy bývají velmi zkreslené a příliš povrchní. Pokud píše texty (/vyrábí pořad) někdo, kdo sám neprošel kvalitním novinářským vzděláním, které klade vysoké nároky na studium teorie, vytrvalost a smysl pro detailnost, ale naopak má za sebou pouze soukromý (rychlo)kurz,  kdy je ze všeho nejdůležitější řádně zaplatit školné či poplatek za absolvování, není dotyčný logicky schopen sestavovat náročnější a komplikovanější texty (/relace). Samotné vzdělání sice není garancí kvality, ale vytrvalost a smysl pro detail je při zpracovávání a následném předávání informací sakra potřeba.

Druhým velkým průšvihem dneška jsou samotní konzumenti takovýchto informací - čtenáři. Uvykli jsme si číst hlušinu, nenáročnou na přemýšlení a vlastně ji také sami vyžadujeme. Vezměte si v potaz, jaký náklad mají ty stále ještě profesionálnější média v zemi  - ať už jimi myslíte Respekt, Lidovky, Aktualne.cz, MF Dnes atd ... a jaký má bulvární tisk či komerční televize a rádia...!

Interaktivita za každou cenu

Asi nejlépe se zahlcení informacemi, přitom vesměs povrchními a plytkými, dá demonstrovat na úrovni fungování internetového portálu STREAM.CZ. Myslím si, že princip, na němž  funguje, je celkem fajn a jeho majitelé se v rámci možností snaží dopřát koncovému uživateli kvalitní zábavu i dostatek všeobecné osvěty. Tedy občas ...

95% streamáckých pořadů má stopáž hluboce pod 10 minut, spíše až pod 5minut. Výjimkou je snad pouze publicistické kladivo A DOST a Kazmova One man show. Je to dáno výzkumy, jenž jasně prokazují, že ti, kdo se na tyto pořady dívají, jednoduše nedokáží vstřebat více vjemů najednou a neumí udržet pozornost na delší dobu. Zkuste si tento jev převést třeba i na tisk - s výjimkou pár tiskovin všude najdete texty o řádu stovek znaků. I obsáhlejší témata bývají v časopisech zpracovány vesměs sotva na ploše kompletní dvojstrany

Jaké si to uděláme, takové to máme

Ale zpět ke Stream.cz. a jejich vlajkovým osvětovým lodím A DOST a Peklo na talíři. Tyto dva pořady bývají pro lepší uchopitelnost a snazší pochopení  proloženy grafickými předěly, animací a v případě Pekla na talíři i humornými etudami jejich moderátora, Romana Vaňka.  Vše tedy bohužel plně v souladu s trendem "řešme důsledky, nikoliv samotné příčiny problému." Média se smířili s úrovní svých koncových uživatelů a i když chtějí nabídnout něco seriózního, podřídí se rostoucí lenivosti a zakrnělosti těch, kdo daný obsah konzumují.

Bohužel přesně takhle to funguje i v péči o zdraví. Neřeší se PŘÍČINA - tedy vznik nemocí a neduhů, ale pouze DŮSLEDKY - tedy něco mě bolí, narvu do sebe chemicky vyrobené preparáty na utlumení příznaků špatné funkčnosti orgánů a svalů, hotovo šmytec! Víc neřešte, nepátrejte, jen plaťte za léky a nadále lenivě konzumujte, uvázaní hluboce v osidlech systému.

En-ten-týky, kdo je tedy s hlavou na špalíku?

Takže je chyba ve Vás - čtenářích tohoto textu a konzumentech informací, kteří nejsou ochotni se rozvíjet se a pracovat na sobě? Zase tak jednoduchým si tento článek neudělám.

V deníku metro z 30.10., který je kompletně k prohlédnutí zdarma na internetu, jsem si všiml série článků na téma "Senioři a zdraví." Autorky těchto textů rozebraly na ploše tří dvojstran co vše je správné jíst a čemu se naopak vyhnout, ať už ve stravě, pohybu či způsobu bydlení.

 Lékaři studují téměř desetiletí než jsou schopni radit svým pacientům. Kolik relevantních informací se dozvím na ploše tří dvoustran jedněch komerčních novin? V zásadě jsem si po tisící a prvé znova přečetl, že je potřeba jíst zdravé věci (haleluja!!!), ve velkém do sebe hustit ovoce a zeleninu. Tedy dotyčná autorka neuvedla nic jiného, než co by se nedalo pomocí internetového vyhledávače najít v kupě jiných článků. Plusem budiž zdůraznění důležitosti masa.

Zbytek textů byl o lázeňství, bolesti kloubů, cukrovce - vše letem světem a bez snahy rozebrat důvody vzniku nemocí. Pouze se řešily způsoby léčby, pochopitelně za pomocí drahých medikamentů a návštěv lázeňských domů. A zrovna náhodou právě u těchto textů bylo rozeseto několik placených reklam na konkrétní lázně, konkrétní inzulínový preparát a konkrétní kloubní tabletky...Zajímavé!

Dvakrát měř, jednou řež

Nebudu typicky česky podezřívavý a zaplaším myšlenku, že celá příloha o zdraví seniorů byla v médiu, které žije VÝLUČNĚ z inzerce, napsána na objednávku zadavatelů reklam a zaměřím se pouze na jedno ze zde uvedených tvrzení, a to, že PEČIVO JE ZDRAVÉ.

Redaktorka správně vyzdvihla lepší vlastnosti pečiva celozrnného nad klasickým bílým. Také správně zmínila problém dobarvování bílého pečiva tak, aby vypadalo zdravě hnědě (čti celozrnně). Tím vše hasne. Tečka. Pečivo je prostě zdravé, protože je ze zdravých obilovin, které obsahují látky, které jsou velmi prospěšné pro tělo.

Autorka textu určitě myslela svůj článek dobře a věřím, že skutečně chtěla čtenářům poradit. Bohužel  přesně ve stylu typické absolventky snadno dostupného komerčního vzdělání, které nenutí vstřebávat množství informací v rámci přípravy na tvorbu textů a nechce po svých studentech ověřování si skutečností z více zdrojů a to důkladně.

Jak se to doopravdy má s pečivem

Celozrnné pečivo, vyráběné z celých zrn obilovin, je skutečně prospěšné lidskému tělu. Jenže těchto důležitých látek obsahuje pečivo méně než téměř všechny druhy zeleniny. Dalším mínusem pečiva je lepek, který se zdravím nemá už vůbec nic společného. Nemluvě o tom, že pečivo, které je označováno na svém obalu za celozrnné, nemusí být ani zdaleka celé ze zrn obilovin. 

Tak například kornspitz, jedno z nezdravějších klasických pečiv, je pouze z části děláno z žitné mouky. Zbytek tvoří levnější komponenty. Všechno v souladu s platnými, velmi benevolentními normami. Když se chci vyhnout problémům s naplňováním už tak mírných norem, uvedu pro jistotu na obal raději slůvko vícezrnný místo celozrnný. Působí to rovněž zdravě a přitom mě nikdo nemůže postihovat za doplňování mnohem méně kvalitními surovinami.

Proto doporučuji brát média jako celek velmi shovívavě coby zdroj relevantních informací a daleko více se věnovat vlastní osvětě, číst odborné publikace a blogy nezávislých odborníků. Pochopitelně rovněž důkladně sledovat informace na zboží, diskutovat o tématu a v neposlední řadě navštěvovat semináře autorit z oboru.  Prostě stále pracovat sám na sobě a ne pouze z teplého křesla domova pasivně přijímat vše, co se ke mně dostane z celoplošných médií.