Poznámníček vol. 1

Všechny ostatní příspěvky na tomto blogu jsou psány s výhledem na pozdější zkompletování v rámci napsání knihy. Většinu textů sdílím i na facebook, protože prostě rád píši i pro jiné. Jsou veřejné.

Ne tak nově zvniklá rubrika POZNÁMNÍČEK. Sem si totiž  budu zapisovat myšlenky, které mně tak porůznu napadají na záchodě, v metru, před spaním, na cestách ... a z nichž nechci mít regulerní blogerské články. Zařadím si je až později do širšího kontextu s jinými texty ... Dík za pochopení :-)

1.
Když jsem běžel svůj první maraton, měl jsem načteno jak běhají indiáni kdesi v jižní americe. Znal jsem mraky úplně zbyečné teorie, načetl kvanta informací o různých běžeckých stylech, ale nikdo mi neporadil, že k tomu, abych doběhl do cíle, potřebuji průběžně doplňovat obyčejnou sůl abych neměl křeče a neodpadl v třičtvrtě cesty.

Zhruba takhle to funguje se vším. Žijeme v době, kdy jsme zahlceni spoustou informací - mnohdy nekvalitními (viz můj text Příliš mnoho nekvalitních informací kolem nás), pak o tom příliš přemýšlíme, zahltíme sami sebe a zblbneme. Mnoho vědění škodí, některé věci je dobré dělat aniž bych nutně musel vědět dopodrobna jak vlastně fungují.

2.
Kupčení s cukry
Viděl jsem na stream.cz díl Jídlo s.r.o věnovaný výrobě cukru z řepky olejné, z nějž jsem zjistil, že rozdíl mezi bílým cukrem a hnědým cukrem není z hlediska živin žádný. Hnědý je neumytý bílý ...

Hnědý je ale často dražší. Bývá propagován jako něco lepšího, zdravějšího, víc BIO ... proč to tak je? Jednoduše proto, že někdo chce vydělat víc peněz, tak záměrně vyzdvyhuje neexistující NADkvality obyčejné věci. Takhle to přeci taky funguje i v mnoha jiných ohledech. Všude jsme pod vlivem médií, reklam, jiných manipulujících lidí.

Stejné jako s hnědým cukrem je to u nás i s glorifikací kukuřičného sirupu. V Americe jde o nejběnější sladidlo, prootže je u nich nejlevnější - v Česku je tendence jej opět vyzdvyhovat za účelem mastného zpeněžení "něčeho extra, zde nedostupného" :-)

To samé platí o českých vlašských ořeších versus dovážené dražší pekanové ořechy ...

Týdelníček 31 + 32 + 33 (2.2. - 22.2.) - Nekecej a makej

Tentokrát vezmu jedním vrzem hned tři předchozí týdny. Není to tím, že bych se flákal a nechtělo se mi psát - ikdyž v rámci životosprávy jsem to flákal, jel jsem jen tak na 70-80%. Spíš jsem se snažil přibrzdit a trochu popřemýšlet plus si ujasnit pár věcí.

Neradujte se ovšem příliš - žádné pikošky z osobního života se konat nebudou. Milenky, přátelé, nepřátelé, komu co kde jak udělám(lal jsem), nic z toho ...

1.Mám se rád, ikdyž nejsem dokonalý stroj
Má smysl držet určité předsevzetí a za každou cenu plnit "normy," ikdyž zrovna nejsou nejlepší podmínky? 

Konkrétně mám na mysli stravu. Samozřejmě dál jedu podle zažitých kolejí - piju co nejvíce vody a čaje, jím maximum mnou vařených jídel, vyhýbám se uzeninam a přecukrovaným sladkostem, maximálně omezuju svinstva. Ale nijak se nezlepšuji - dám si klidně kvalitní čokoládu, brambory, rýži, smetanu, občas i tvrdý sýr ...

V tomto ohledu jsem si řekl, že to nebudu hrotit. Momentální podmínky nejsou ideální, tak se svým striktním držením WHOLE 30 počkám ještě pár týdnů. Jde o to, že stále ještě pracuji na venkovním tržišti, kde sice mohu jíst zmrzlou zeleninu ze svých krabiček, ale zatím umřít nehodlám - tak tam do sebe denně láduji zde dostupnou NEKVALITNÍ a PŘESOLENOU polévku + si občas na uklidnění nervů dám bio sladkosti z přilehlého country life.  Takže nadále držím stabilní váhu 101 až 103 kg, v závislosti na zadržování vody, respektive soli z těch mizerných polívek.

Neproklínám se, nenadávám si. Prostě to tak teď je.

2, Žádné zbytečné řeči
Právě proto jsem tu nechtěl psát úplně zbytečné texty o stravování, které mě nikam neposouvají a mým čtenářům rovněž nic nedávají. KDO NA POTKÁNÍ MLUVÍ O TOM, CO BY RÁD UDĚLAL, TEN TOHO V REÁLU AŽ TAK MOC NEUDĚLÁ. Takže tak.

3. Knihy a osobní uvědoměmí se
Přečetl jsem si dvě zajímavé knihy od Ivo Tomana. Tento člověk je úspěšný podnikatel a vedle toho se živí nastartováváním a motivováním ostatních lidí. Jak jsem po loňské zkušenosti zavrhnul všechny možná motivátory, guru, kouče, osobnostní bůhví co ... tak pan Toman mi zatraceně sednul. Z jeho knih jsem si dost vzal - prot viz bod dva = méně zbytečného tlachání a raději více koncentrace na důležité věci.

4. Mezilidské vztahy
Dle principů z knihy Čtyři dohody (popsal jsem v jiném článku) a toho, co jsem vyčetl z Tomanových knih DEBORDELIZACE HLAVY a ÚSPĚŠNÁ SEBEMANIPULACE se snažím neřešit lidské vztahy a nemrhat energií na blbostech jako je kdákání o politice, fotbale, hospdské plkání všeobecně

5. Vylepšování životní úrovně a prostředí v němž žiji
Lépe se člověku dařía je spokojenější
-  když je zdravý než nemocný
-  když má prachy než dluhy
-  když má doma  uklizeno než bordel
-  když se s nikym nemusí hádat
-  když má lepší vybavení než mizerné nebo žádné
- když má koníčky a rozvíjí se po všech směrech
- když relaxuje než jen upnutě počítá prachy

Zní to až primitivně co (opět podle Tomana a jeho teze ZPRIMITIVNĚTE K ÚSPĚCHU)? :-)

No tak se snažím být hodnější na lidi v práci, mít míň kritických  ablbých poznámek, nesoudit moc jiné, uklízet si, koupil jsem si pár kusů kuchyňského náčiní, kvalitní maso, vydělávám prachy a strkám je do státního sociálního systému. Prostě rovnám co nejvíc základy, na kterých budu do budoucna stavět.

Toť vše, přátelé. Tak hezký den :-)

Jídelníček 30 (26.1. - 1.2.) - Červí díra

Tento týden bych nejraději zrušil. Úplně bych jej vyškrtnul a dělal, že tu jednoduše není a nikdy ani nebyl - po dvacetdevítce následuje prostě jednatřicítka! Takhle to přeci vždy bylo, je a bude na věky věků. Basta fix!

Jak už vyplynulo z perexu, poslední sedmidenní jsem jedl mizerně a je to na mém bříšku znát ...

Zjišťuji totiž, že mým současným problémem není laxní snaha o správnou výživu, ani nechuť k práci na sobě, doprovázená naopak velkou chutí se na vše v*srat. Tohle snad mám už za sebou. Takhle tomu bylo v začátcích, kdy jsem dva roky zpátky chvíli běhal, pak zase ne. Chvíli chtěl jíst zdravě, abych následně tělo krmil uzeninami.

Problémem Marti dneška je sebekázeň. Stačila totiž jedna návštěva matky a jejího přítele na Moravě, kde, myšleno v dobrém, mi bylo neustále podsouváno něco k jídlu, rozmrazovány zbytky vánočního cukroví a další a další zvěrstva proti života správě ... a problém byl hned na cestě. Než, abych poslouchal starostlivé kňourání mámy na téma jak hrozně hubnu, raději jsem tiše spřádal vše, co mi bylo nošeno až pod nos na pomyslném stříbrném podnose.

I když moment!

Zas tak tragický jsem nebyl a neměl bych se ani tolik hanit. Za můj třídenní pobyt v království obžerství jsem byl hned 2x poctivě cvičit a zbytek týdne jsem dojel na snesitelném módu. Navíc jsem během tohoto týdne absolvoval slušné školení na téma keramické pánve, hrnce s pokličkami a pečící nádoby.

Nechal jsem se rovněž změřit a zvážit na spešl přístroji, zjišťujícím poměr tuku a svalů v těle, zavodnění organismu a množství viscerálního (skrytého břišního) tuku. Marný týden to nebyl.

Ale přeci jen - uzavřeme nyní takovou malinkatou, zcela neškodnou dohodu, že tento týden nikdy neproběhl a ani já se tím pádem nemusím z ničeho zpovídat. Oukej? Oukej! A pšššt teda :-)

Jídelníček 29 (19.1. - 25.1.) - První týden s PALEO

Všechny druhy masa, všechny druhy ryb, vejce, zelenina, ovoce- to vše ANO. Naopak žádný chléb, těstoviny, rýže, brambory, luštěniny, mléčné výrobky a cukry.

V posledních týdnech jsem načetl kvanta textů o paleo stravě a o programu WHOLE 30, během jehož třicetidenního působení mohu konzumovat pouze potraviny vypsané výše. Rozhodl jsem se, že nebudu trpět a s vypětím všech sil neabsolvuji tuhle třicetidenní drastickou "kůru," abych se vzápětí blahem bez sebe z jejího konce zase vrátil k předchozím stravovacím návykum, ale naopak se pokusím bezbolestně a hlavně DLOUHODOBĚ do svého jídelníčku zařadit maximum z doporučovaných surovin. A půjdu na to postupně a bez stresů.

Mléčné výrobky (mléko, jogurty, sýry, kefíry atd) nejsou problém již delší dobu. Pitný režim mám rovněž excelentní. průmyslové potraviny tvoří minimum mé stravy. Uzeninám se vyhýbám. Bylo tedy na čase postoupit zase o krok dál.

Pro právě skončený týden jsem si dal za cíle pokusit se odstranit všechny přílohy - takže chléb, těstoviny, rýže, brambory .. tohle všechno šlo tentokrát pryč. A víte co se stalo? Vůbec nic! Neomdlíval jsem, nehroutil se z nedostatku stravy .. prostě jsem papal víc zeleniny a masa. I při mých 195cm a 100kg, v běžné denní zátěži a v lehkém fitness tréninku jsem to zvládnul. A šlo to i přes to, že jsem dost podstatnou část týdne trávil prací venku a odkázan na nabídku restaurací + sámošek.

Díky tomuto týdnu jsem pochopil, že vzdát se příloh (tím myslím i chleba), které v našem běžném jídelníčku tvoří kolem 40-70% všeho zkonzumovaného, je jen otázkou nastavení psychiky. I na pouhém mase a zelenině se dá dobře žít.

Průvodní jevy:
- lehce jsem byl unaven, což bylo dáno absencí cukrů
- měl jsem při pravidelných hodinách jógy lehčí problémy se stabilitou (což jsem dopředu očekával, díky načteným informacem)
- i v takto krátké době se mi výborně nastartoval zlobící metabolismus a já měl chuť na snídaně prakticky ihned po probuzení.
- během dne skoro žádné nadýmání (což při přírustku zeleniny reálně hrozilo) a skoro žádné trávící problémy.
- ustálila se mi váha na sympatických 101 - 102,5kg (předtím skoky ze 101 na 105kg), což by bylo ještě lepší, kdybych se stoprocentně vyhnul soleným polévkám, zadržujících v těle tekutiny.
- mám dobrý pocit i ze svých chronických zánětů v kolenech. Nejsou pryč, ale příznaky jsou daleko slabší než dříve.

Abych byl ale upřímný:
- v jednom ohledu jsem stoprocentní WHOLE30 nedokázal udržet a to v mých prokletých sladkostech. Pamlsků jsem spořádal během týdně přesně kilo. Většinou šlo o 85% čokoládu a zákusky v bio kvalitě z veganské kuchyně crestaurace Cuntry Life, ale mám tam i jednu obyčejnou čokoládu a jeden dortík. Takže lehké selhání tu je. Alespoň mám motivaci i na další týden ... :-)

Jídelníček 28. (12.1. - 18.1.) - Nultý týden s WHOLE 30

Celých sedm dní jsem jel téměř naplno dle instrukcí pro WHOLE 30. Jediné, čím jsem je porušoval, bylo přílohy brambory a rýže plus lehčí porce obilovin v podobě tortil, trochy chleba a obalování řízků.

Rozhodl jsem se, že do WHOLE 30 nešlápnu jen tak rovnou, bez stabilizovaných návyků a zároveň nevybaven zásobou dobrých paleo receptů. To první se mi daří - sladkosti a cukr jsem omezil na minimum. Ve všem ostatním je jídelníček velmi dobrý, až na přílišný vliv obilovin. Plus pochopitelně brambory a rýže coby přílohy.

S pořádným repertoárem receptů mám nyní taky vystaráno. Pořídil jsem si vynikající a hlavně z hlediska mizerně vařícího muže i jednoduchou kuchařku DOBŘE ŽIVENI od Melissy Joulwan, kterou doporučují samotní strůjci WHOLE 30, Dallas a Melissa Hartwigovi.

Svůj nultý týden dle "ošizeného" WHOLE 30 jsem schválně jednou porušil při testování oblíbené indické kuchyně. V minulotýdenním povídání jsem se vyzpovídal z negativního dopadu přílišného množství koření. Kořením přesycená indická kuchyně mi ale nikdy nedala jasný signál, že je problémemem právě ona - když tedy nepočítám neinvazivní šťouchance v podobě nadměrného pocení při její konzumaci a mnohahodinovém kynutí po dojezení posledních soust.

Tentokrát čistě indický oběd proběhl v prostředku týdně, který celý probíhal v duchu pojídání pouze maso + vejce + zeleninu + lehčí přílohy. Nijak jsem nekořenil a relativně málo solil. Indie za této konstelace znamenala okamžitý pocit přesolení organismu a večer velké problémy s pálením při vylučování papání z těla. Navíc už při samotné konzumaci mi to koření dělalo slušné problémy a prostě jsem jej na jazyku cítil víc, než kdy jindy. Dokonce jsem celý oběd musel prolévat 0,5l dávkou čisté vody, abych vše mohl dojíst. Takže potud s mým experimentem ohledně špatného vlivu silně kořeněných jídel.

 Celý týden jsem měl vynikající pitný režim - v průměru 4l tekutin denně, stávající výhradně z čisté vody a bylinkových čajů.Tohle, ve spojení se stravou, v níž absentovalo koření a sůl, vedlo k úbytku váhy. Minulý týden jsem se potácel v rozmezí 103 až 105kg - tentokrát to bylo mezi 101 - 103kg. Takže vlastně úbytek až 4kg, aniž bych jakkoliv upravil velikost porcí a změnil fyzickou zátěž.

Pětkrát "někdy" na cestě za štěstím - Paulo Coelho

Několik důležitých pravd, které je dobré přijmout, máme-li stanout na své cestě ke štěstí.

Všichni máme na to, abychom našli svůj vlastní osud, abychom změnili v realitu svou „osobní legendu“. Vždycky máme nějakou volbu, i když se nám třeba nelíbí nebo nám nevyhovuje.  Ve svých citech nejsme slepí, i když se téměř dusíme bez lidí, které potřebujeme. Vždycky máme sílu překročit jakoukoli překážku, kterou jsme nastolili sami sobě v podobě zdi slepené z problémů.
Všichni jsme se narodili jako vítězi. Léta v nás však ubíjejí víru v sebe sama. Můžeme se stát kým chceme, můžeme získat všechno, co si přejeme, jsme schopni pokořit jakýkoli vrchol, jenom se bojíme opustit svou „komfortní zónu“. Bojíme se porušit obvyklý řád. Máme obavu říci „ne“, pokud by nás to mělo na dalších pár let  vzdálit od touženého cíle.
Pojďme si rozebrat pět základních „někdy“ na cestě za štěstím, jak je postuloval brazilský spisovatel Paolo Coelho. Abychom byli šťastnější, je přeci jen NĚKDY třeba:

1. Někdy se člověk musí dát do běhu, aby viděl, kdo poběží s ním
Všichni jsme omylní. A každý má šanci na druhý pokus. Štěstí a vnitřní síla dokážou překonat jakékoli překážky. Ale to hlavní, co potřebujeme, je jistota, že někdo potřebuje nás. Pouze víra, že jsme milováni i se svými malými nedostatky a ne vždycky úspěšnými nápady, nám dává křídla a umožňuje, abychom viděli světlo i v úplně temné místnosti.

Všichni už jsme někdy zažili nějaký pád. Pravda je, že ne všichni dokážou vstát, ale ti, kteří v sobě našli sílu žít dál a nevzdávat se, by měli být vděčni nejen své vnitřní pevnosti, ale také lidem, kteří jim podali v tu správnou chvíli ruku.
Někdy je lepší riskovat, a získat tak možnost udělat další krok. Tam, kam velmi toužíme jít, třebaže tam půjdeme s obavami. Člověk přece pozná, čeho je skutečně schopen, pouze za cenu rizika. Bude-li sedět na místě, k cíli se určitě nepřiblíží. A když přitom ve tvářích svých blízkých vidí podporu, když mu sílu dodává také jejich přesvědčení o jeho úspěchu, může si být jist, že má nablízku ty správné lidi.

Strach z rizika se v nás ukládá od raného dětství. Když jsme slýchali „tam nechoď“, „na to nesahej“ nebo prostě jenom „ne“, vnukalo nám to jistá omezení. Zvykli jsme si, že jakékoli jednání má své nepřekročitelné hranice. A mylně jsme uvěřili, že na nás záleží jen málo věcí. I když ve skutečnosti na nás závisí to vůbec nejdůležitější: naše štěstí.

 2. Někdy musíme mluvit tišeji, abychom viděli, kdo nás ve skutečnosti poslouchá

Nikdy se nebojte udělat chybu, protože to, co pokládáte za potřebné a správné, je v dané etapě potřebné a správné právě pro vás. V daný životní okamžik prostě nemůžete jednat jinak. V té chvíli se soustřeďuje celá vaše volba, vy sami. I když se za rok může všechno naprosto změnit, budete vědět, že jste jednali tak, jak vám velelo srdce. Vaše srdce, ne cizí. Všechna rozhodnutí se musejí zakládat na vašem přání žít a přežít a ne na názorech a rozhodnutích někoho jiného.

 Člověk je často využíván – buď aby na něj někdo svalil vlastní vinu,  nebo aby nějak zabil čas, či pro získání nějaké materiální výhody. My sami ale také často ať už vědomě či podvědomě využíváme jiné.
Měli bychom se naučit říkat lidem to, co jim chceme říci, nikoli to, co oni chtějí slyšet. Lidé mají sklon k hájení svých zájmů, ale tato obrana se rozplyne, jde-li o blízkého člověka. Nebojte se říkat, co si myslíte, protože ten, pro koho je to důležité, uslyší hned napoprvé a udělá si patřičný závěr. Pro koho to důležité není, nepochopí ani po sáhodlouhých debatách.

Dávejte si záležet na tom, co říkáte svým blízkým. Vaše rady jsou jejich rozhodnutím pro budoucnost.
Naučte se rozlišovat lidi, ale nedělte je na „dobré“ a „špatné“, nýbrž na „blízké“ a „cizí“. V každém z nás je spousta dobrého a spousta špatného. My sami volíme, jací budeme k lidem, které potřebujeme. V naší duši probíhá denodenně boj andělů s démony.
A každý den někdo vítězí a druhý prohrává. Je třeba si pamatovat, že i temná strana může obsahovat dobré úmysly. Stačí si vzpomenout na teorii „jin-jang“ a život bude jednodušší.

3. Někdy je třeba udělat krok nazpět, aby člověk viděl, kdo ještě stojí na jeho straně

Zaposlouchejte se do zvuku slova „otroctví“. Může být fyzické i morální. Morální otroctví je nebezpečnější. Tělo může změnit zeměpisnou šířku, smýt ze sebe špínu, může změnit teplotní podmínky z „chladu“ na „teplo“, ale duše se stává otrokem navěky. Morální otrok nemůže pohnout ani tělem, neboť hranice jeho otroctví určuje rozhodnutí jiných lidí.
Tělo je pohyblivé, duše má však vždycky nějaký rámec. Teprve když pochopíme, že náš život je krátký a má jen jednoho hlavního hrdinu – nás samotné – a že ti kolem nás jsou prostě jen masou lidí, teprve tehdy dokážeme náležitě prožít zbývající léta. Jiným prostě nesmíte dovolit, aby řídili váš život. Pouze vy jste pánem každého svého dne. Vy jste vladař a majitel svých rozhodnutí. Vaše volba – to je zákon vašeho života.

Тeprve když si uvědomíme, že zvládneme všechno, že náš vnitřní svět je širší než nám dříve známý rámec, dokážeme dělat i nemožné. Důležité je neztrácet čas a žít – ne se bát a vědomě sám sebe zavírat do klece. Nebojte se rizika. Teprve riziko vám ukáže, kdo vás podporuje.
Kdo vás neodsoudí, ale poradí. Kdo se od vás neodvrátí se slovy „Já jsem ti to říkal!“, ale naopak vás po nezdaru obejme. Buďte pyšní na ty, kdo jsou s vámi ne snad fyzicky, ale morálně. Vždyť skutečná síla nespočívá v těle, ale v duši. Skrývá se v umění riskovat a uvidět, kdo je na naší straně, nebát se a nežít ve lži.

4. Někdy musíme přijmout nesprávné rozhodnutí, abychom viděli, kdo s námi zůstane, i když se nic nedaří

Jenom psychicky silný člověk dokáže přiznat své chyby. Pohlédnout lidem do tváře a říci: „Ano, chci se omluvit, vím, že vina je na mé straně“. Takoví lidé dokáží začít znovu od nuly. Půjdou po samém dně, ale najdou cestu k novému břehu, jakkoli bude dlouhá.
Nе všichni za vámi půjdou v těžké době. Někdo raději zůstane u ztroskotané lodi, protože neuvěří ve vaši sílu, jiný zkusí najít jinou loď  v naději na snadnější záchranu a někdo prostě beze slova zmizí v prázdnotě. Někoho odnese čas, jiného umoří závist, ale ti, kdo s vámi půjdou ze dna až na vrchol a nebudou se bát překážek, ti vám budou dodávat ducha.
Takoví lidé vám ve tři ráno zavolají, aby vám řekli „Všechno jsi udělal správně, prostě doba ještě nenazrála…“. S takovými lidmi je dobré žít, dodávají nám sílu pouhou svou přítomností, někdy i slovy a nejčastěji porozuměním a vírou v naše síly.

5. Někdy musíme nechat odejít toho, koho milujeme, abychom viděli, jestli nás miluje natolik, že se vrátí

Nikdy se nesmíme bát nechat někoho odejít. Ten, kdo miluje, neodchází. Nejde si vzít dovolenou do doby, než zas přijdou dobré časy. Nelze si myslet, že po boku toho, koho máme rádi, si nemůžeme vybudovat žádnou kariéru. Právě jen milovaní muži dosahují výšek, jen milované ženy jsou den ze dne krásnější. Štěstí nejde skrýt, přitahuje k sobě jako magnet jen dobré zprávy a úspěch.

 V lásce je síla života. V lásce je skryto úsilí stát se lepším. Nebojte se pustit ty, které držíte. Pochopte, že celý život je stejně držet nedokážete, dojdou vám síly. Někdy člověk prostě musí vědět, že na něj nezapomenou.
Člověk musí zkrátka pochopit, že milující srdce cestu domů najde vždycky. Milující srdce ví, že to nejlepší není už třeba hledat, je to hned vedle. Zrada je volba. Kdo miluje, vybírat si nebude.
Všichni víme, kde je náš domov. Na domově nejsou důležité zdi, dveře a okna, na domově je pro nás důležitý obsah: útulnost, slabounký poprašek na rámečcích starých fotografií, zvuk hodinových ručiček, skřípající prkno na podlaze v předsíni, dětské schovávačky, sluneční prasátko na levém rohu koberce a jiné maličkosti.

Můžeme postavit nový dům, ale ty staré důležité detaily v něm už nebudou. Historii nelze opakovat, nejde hledat lidi podobné těm z minula. V životě vůbec jde jen málo co opakovat, je třeba cenit si všeho důležitého v konkrétní chvíli a nebát se říci „miluji“, když to člověk cítí. Život je krátký a bát bychom se neměli vůbec …

Žijte, riskujte, učte se a dělejte chyby. Na konci cesty s vámi zůstanou ti, kterým můžete věřit. S takovým zázemím je úspěch zaručen.

autor: Paulo Coelho

Jídelníček 27 (5.1. - 11.1.) - Negativní síla koření

Kdybych si podrobně nezapisoval co přesně jím a následně to neprokonzultoval se svým trenérém, tak v tuto chvíli sedím zapšklý u počítače, myslím si jak svět není fér a nechápu, proč se nedaří tak, jak by mělo - vzhledem k investované námaze a snaze.

Naoko jsem plnil všechny důležité zásady životosprávy:
- snažil se jíst prvopotraviny, doma vařené
- dodržoval pitný režim, s velkým důrazem na čistou vodu a bezbublinkové minerálky + čaj
- snídat nejdříve, jak to jen šlo
- napravoval překyselení žaludku pitím šťávy z citronů a dalších citrusů
- ovoce jíst dopoledne, maximalně ještě tak do 16hod
- zařadil jsem do jídelníčku celkem dost zeleniny
- vybral si záměrně kořeněná jídla, protože koření má mnoho skvělých vlastností
- nejedl chemické sladkosti (mléčnou čokoládu, oplatky, dorty atd.)
- jako přílohy směs zeleniny, brambory či rýži

A jako bonus slušně cvičil.

JENŽE JAK SE PAK MOHLO STÁT, ŽE V NEDĚLI JSEM MĚL 103,6KG, NÁSLEDUJÍCÍ PONDĚLÍ PAK 101,6KG A V PÁTEK ZASE DĚSIVÝCH 104,8KG? ABYCH TÝDEN ZAKONČIL NA 102KG. VŽDY VÁŽENO VE STEJNOU DENNÍ HODINU A ZHRUBA STEJNĚ NAJEDEN, PO STEJNĚ NÁROČNÉM DENNÍM PROVOZU ... ?!

Řešení tohoto tajemného rébusu je zde, Vážení:
Pitný režim byl po celou dobu stejný a to hodně dobrý. Váha klesala vždy ve dnech, kdy jsem striktně konzumoval nejčistší formu masa (nefritované, nepečené, nesmažené, neobalované) - na přílohách nezáleželo. Byl tu jeden laps v podobě večeře stávající z přemaštěných čínských nudlí s dary moře, ale v tom to není ...

Prvním likvidátorem mé snahy snižovat váhu a podporovat dobré trávení metabolismu byl čtvrteční vydatný oběd v indické restauraci. Indická kuchyně je zdravá a v mé oblíbené restauraci vaří rozhodně z čerstvých surovin a samozřejmě pouze ze zeleniny a kuřecího masa. Problémem je enormní množství koření, které zpomalí metabolismus, zanese střeva a zadržuje v těle vodu.

Druhým zásekem byla páteční polední gulášová polévka s hlívou ústřičnou - opět extrémně kořeněn á a navíc obsahující značné množství soli. Obojí zpomaluje trávení a zadržuje v těle vodu.

Takže středeční vyrýsované bříško se během dvou necitelných předvíkendových gastro-atentátů nehezky nafouklo a přihrálo tělu 3kg váhy navíc ... která sice není tukem, ale na psychice taky nepřidá.

Závěrem:
Krásně jsem shodil 20kg nadváhy a během 1,5 roku si tuto váhu držel, ale pokud chci dát pryč posledních cca 6-8kg, musím se víc snažit. Nelze jíst "jen" dobře - dobře znamená ve škole za tři, a trojka není ideální známka, není liž pravda?!

Když svému metabolismu dávám herdy v podobě přílišného množství soli a koření, nemá už pak sílu trávit přebytečné tuky. Ja pak k ničemu pravidelně cvičit a slušně se stravovat - ty poslední kila takhle dolů jednoduše nepujdou.

-

Jídelníček 26 (29.12. - 4.1.) - Skrytá hrozba uspokojení se

Tento týden bývá velmi záludný. Dokonale jsem se připravil na vánoční obžerství, jenže co následující dny, kdy je běžný pracovní i osobní režim konce roku stále dost rozhašený? Velmi lehce lze v této situaci podlehnout uspokojení ...

Mám zkušenost, že když nějaký týden (jako byl ten předchozí) značně polevím v životosprávě, bývá návrat k striktním pravidlum bolestivý a není lehký. Jak to probíhalo tentokrát?

1. Cukrovinky
Tentokrát přesně 1kg sladkostí. Byla to všehochuť. Pozitivem budiž, že oplatky a běžně prodávané cukrátka s umělými sladidly mi moc nejeli. Budu pozitivní - takže po 3kg z minulého týdne viditelný ústup. Krom toho hned 4 dny v tomto týdnu jsem se ničeho sladkého ani nedotkl. většina pochází ze sobotního úletu, kdy jsem byl večer hlavně psychicky nalomený = klasicky tedy zafungovalo obalit si nervy něčím sladkým.

2. Běžný jídelníček
Zase budu pozitivní - jen 1kg špatného jídla a vše ze silvestra + prvního ledna, kdy nebylo dost dobře možné hlídat si běžné zdroje přijmu jídla. Jinak výkyvy spíš díky mizerné kvalitě komerčních produktů. zde spokojenost.

3. Pohyb
Výrazné zlepšení oproti předchozím dvěma týdnům. Dvakrát klasické cvičení ve fitku, doplněné dvěma hodinami power jógy.

4. Pitný režim
Dal jsem si za úkol nacpat do sebe co nejvíce vody dopoledne. Dařilo se a blahodárně to zapůsobilo na stav organismu. O něco více se zlepšilo trávení.

Resume:
Kombinace výrazného úbytku cukrovinek + zkvalitnění množství přijaté čiré vody v rámci pitného režimu + 2x jóga blahodárně zapůsobila na moje klouby a značně pomohla regeneraci.

P.S. Příští týden bude (doufám) plně ve znamení příprav na zahájení regulerního třicetidenního programu WHOLE 30. Tohle teprve bude jízda :-)

P.P.S. Méně slibovacích P.S., KÁMO - raději více akce :-)

2014

Rok 2014 pro mě byl zvláštní a plný věcí, které jsem dělal poprvé. něco se mi povedlo nad očekávání, něco jsem maximálně rozesral ... ale dost keců. Nejlíp vše vystihnu timhle postem, který jsem si šoupnul taky na facebook:

"Přátelé, chcete tu číst další bilanční příspěvek k roku 2014 ? Zajímá vás, jak jsem dobrý, co vše jsem zmáknul, jak umím věci nejlépe? Nezajímá, že :-D (navíc bych lhal, letos jsem hodně chyboval) -------- Takže si nechám své moudra pro sebe a raději se budu víc soustředit na to, aby 2015 byl lepší a abych já sam byl snad o kousek přínosnější pro ostatní než tomu bylo v roce 2014 ...:-)"

Tak, to by jako bilanční článek úplně stačilo ...

EDIT 7/1/2015
Dělal jsem si revizi textů z toho blogu. Ze zhruba 300 příspěvků, jsem to zkrouhnul o 40%. Bylo tu mraky zbytečné ubrečené hlušiny ... a též docela dost bilančních příspěvků. Tohle na aktivním blogu nemá co dělat!

Jídelníček 25 (22.12.-28.12.14) - Vánoční běsnění

Vánoční šílení. Dobře jsem si pamatoval situaci kolem loňských vánoc. Těsně před začátkem svátků jsem měl svých obligátních 101kg a za sebou prvních pár hodin soustavného cvičení. jenže přes svátky jsem propadl obžerství a navíc se vůbec nehýbal. Výsledkem byl nárust na nepříjemných 105kg a první trénink v posilovně rovnající se malému peklu.

Letos to papírově mělo být ještě horší, protože v týdnu od 22. do 28. prosince mě čekala rodinná návštěva gurmánského ráje Vídně a pak doma vše možné od řízků k 6kg exkluzivního cukroví. Letos jsem do nejrizikovějšího týdne v roce šel s vahou 103,6kg a přesně s touhle váhou jsem jej taky zakončil.

Jak se mi to podařilo?

1.Naplánování si stravy a řízené obžerství

 Dopředu jsem věděl, že nedokážu zároveň uhlídat kvalitní stravu a příjem cukru z vánočního sladkého cukroví, proto jsem si naplánoval, že běžný jídelníček budu co nejvíce dodržovat a meze si nebudu klást pouze v tom cukroví. Což považuji za zlatou střední cestu vzhledem k rozdaným kartam.

Ve Vídni jsem se striktně držel místních doner boxů, které vedle tučného kuřecího gyrosu a zeleninového salátu nebízejí i k tělu dostatečně friendly rýži. Doma jsem si dopředu naporoučel že chci k svátečnímu stolu co nejvíce ryb, ovoce a zeleniny. A až na 200g porci kachny jsem se udržel. Byla tam sice i slabší chvilka v podobě 150g klobásek a 100g sýra, ale to byla opravdu výjimka.

S cukrovím jsem se nijak netrápil. Baštil jsem jej jak jsem měl chuť a baštil jsem vydatně. Během svátků mi hřtánem propadlo 3,1kg sladkostí. Opravdu nemělo význam trpět a frustrovaně nadávat, že musím dodržovat pravidla a kazit si tak vánoce. Zajímavé je, že veškeré sladkosti jsem spotřeboval pouze v mezidobí pondělí až pátek, pak jsem zastavil bezbolestně jejich přívod a vrátil se ve zbytku týdne k tomu, co mě zdobilo celý prosinec = žádné sladké. A ani to nebolelo ...

2. Vyrovnávání překyselení organismu.

Z bodu 1 a zároveň mých loňských zkušeností jsem dobře věděl, že spořádám mraky sladkého, což nelze nechat bez odezvy. Bylo nutné do sebe naprat co nejvíce citrusového ovoce. To ideálně ráno, kdy se startuje metabolismus. Tentokrát jsem vynechal své obvyklé berličky v podobě pomerančů a sváteční týden denně začínal vymačkání dvou citronů. Navíc jsem objevil kouzlo domácí pálenky, v níž byl nakládaný zázvor.

3. Dostatek pohybu

Loni jsem  se po proflákaných svátcích mohl sotva hýbat. Tentokrát jsem každý den tohoto týdne něco dělal. Mám během něj nastřádáno kolem 10 hodin procházek a navíc hned, jak to bylo možné, jsem naklusal na lehký trénink do posilovny - a to hnedle 26.12. (hmm ale musím taky opřiznat, že to byl jediný den v tomto týdnu kdy jsem cvičil).

Resume:
V zásadě to byl dle čísel mizerný týden. Zhruba 4kg nevhodného jídla, z toho 3kg sladkostí. Ovšem důležitejší bylo, že jsem z tohoto týdne odkráčel se stejnou vahou, s jakou jsme jej zahájil a to relativně plný energie.

P.S. Příště o záludném povánočním týdnu, kdy není dobré si myslet, že mám již vše nejhorší za sebou a nelze se uspokojit a polevit.

P.P.S: Příště méně P.S: a více činů, KÁMO ... :-)