Poznámníček vol. 8

1. všichni opisují
Nedávno jsem si na internetu zjišťoval informace jak čelit negativní energii a lidem, kteří ji vyluzují. Zjistil jsem, že mnoho textů se prakticky 100% beze změn jen překopírovává během let znova a znova v naprosto stejné podobě. Čím více ezoterické a podivné jsou, tím více se opakují. Například ohledně pozitivního vlivu soli v rozích pokojů jsem jako součást úplně shodných článků našel několikrát. ja pak podobným návodům mám věřit?

Tato situace je naprosto stejná jako u psaní všeličných motivačních knih - autoři tam taky jeden od druhého opisují.

2. Hlady neumřu
V závalu negativních informací (z negací jsou media živé, to jim tvoří čtenost), jsem si dnes přečetl, že Praha je místem s nejnižší nezaměstnaností v celé evropské unii!!!

Negativní energie - jak na škarohlídy!

Je fajn snažit se na sobě pracovat a nastavit si nějaké pravidla vlastní nepohody. Mám volno a nemusím udělat nic navíc, přesto se pouštím do úkolů, které nejsou snadné a které mi nepřinesou okamžitý profit. Ale co když se mé okolí jen hemží prevíty, kteří mají za celoživotní poslání vycucnout mi veškerou energii?

Ještě než se pustím do oněch lidských vysavačů, ještě pár slov o tom snažení se. Je dobré neustrnout na místě a stále zkoušet nové a pokoušet se vylepšit výsledek tam, kde jsem minule selhal. Ovšem zase ne úplně pořád. Nejde pouze růst a neustále posouvat limity svých možností. Z toho se člověk v lepším případě na čas zataví, v tom horším úplně vyhoří a nebo si navodí tak špatný psychický stav, že je zralý na psychiatrické léčení. Sám takové stavy znám. Dokonce z nedávné doby, kdy jsem zároveň pracoval na cizím, k tomu se intenzivně připravoval na vlastní podnikání, učil se na přijímačky na veřejnou VŠ a do toho všeho ještě intenzivně běhal a trochu cvičil.

Ale jako jo - makejme. Má to smysl ...

Jenže, co když jsou v mém okolí negativní lidi, kteří se veškeré snaze vysmívají a navíc se pohybuji v prostředí, které vyzařuje špatnou auru?

Snadná rada zní VYHNI SE TĚMTO LIDEM A TĚMTO MÍSTŮM. Ale! ...Co když je takových osob a míst kolem mně většina?

  Jsem v práci, která mi generuje hodně peněz za málo snahy.  Navíc si v ní můžu do velké míry dělat své vlastní věci a tím pádem vlastně stále růst. Skvělé, ne? Problémem je, že jsem obklopen negativními lidmi, kteří stále jen frflají na vše kolem sebe. Idealistické řešení našeptává "Hele dluhy nemáš, v Praze práci najdeš vždy, tak se na to v*ser."

Zas tak jednoduché to není. Čeká mě letos (doufám) návrat do školy a než si vše sedne, nechci si zbytečně komplikovat život. Takže zůstanu beze snahy o změnu v práci, která mě ubíjí a kde přicházím o spoustu energie potřebné na důležité činnosti? Ne úplně, pár tipů jak omezit přísun špatné energie bych tu přeci jen měl:

   - když je v bezprostřední blízkosti notorický stěžovatel či klevetník, odcházím mimo jeho doslech. Pokud tak nemůžu učinit, pustím si alespoň meditační/relaxační hudbu z mp3.

   - jsou v mé blízkosti snadno ovladatelní a zmanipulovatelní jedinci? S těmito udržuji co nejmenší možný kontakt. Proč vynakládat značné úsilí na to, abych někoho takového přesvědčil o své pravdě, pokud za chvíli podlehne jinému člověku s úplně jinou pravdou...?

   - je tam člověk, na kterého se jen podívám a je mi nějak divně, zle? No zase se snažím se s ním bavit co nejméně.

   - je tam člověk, který je jinak fajn, ale pod vlivem negativistického okolí taky začne blbě kafrat? Tak se na něj usměji, řeknu nějakou srandičku a snažím se změnit téma na pozitivní. Skoro vždy mi tohle zafungovalo.

   - negativisti se rádi shlukují a dělají hluk. když je jich obrovská přesila, snažím se být "neviditelný."

   - (někteří) negativisti si uvědomují svůj špatný dopad na okolí a činí jím to radost. Proto se v takovém prostředí snažím všemi silami nedat najevo chvilkovou slabost a tvářím se suverénně a nad věcí. Většinou to ani nemusím předstírat ... :-)

Co Vaše zkušenosti s negativními lidmi?
Jak se Vy sami bráníte vysávání energie?
Jakým způsobem naopak dobíjíte baterky?

Rád se sám přiučím novým fíglům jak zatočit s těmito prevíty :-)
 

Poznámníček vol. 7

1. Předražené bio
dobrá satir agentura Blaník 4.4..2015, stream.cz
- samozřejmě velký rozdíl v chutí "bílého" kuřete za 49kč/kg a "žlutého" např francouzského za 139kč/kg - tam mi ta cena 140kč za kg kvalitního kuřečího příjde v pořádku - jen si vezměte kolik stojí obyčejné prsní řízky ...
- ale u dovozního hovězího nedokáži rozeznat rozdíl mezi "obyčejnou" argentinou za 450kč/kg a bio kvalitou 850kč/kg - když přitom jde o stejný výsek masa (neporovnávám např pupek se svíčkovou, ale 2x pupek atd....), mnohdy při bližšším prozkoumání etikety poznám stejnou zemi původu a i vesmes stejný závod/chov

2. country life
- plusem jest bio kvalita, bezlepkové, absence cukru
- mínusem náhradní sladidlo fruktóza, po níž se snadno tento cukr mění na tuk a tím efekt nežádnoucího tlustnutí
- karob - ředění až na 70-80% s jinými látkami, to se ale nechlubí ...

Poznámníček vol. 6

Zdroj lidovky.cz, autor Roman Vaněk, 11.2.2015

Často se mě lidé dotazují na zdravé jídlo. Na zdravý recept. Chtějí po mě recept na jakékoli zdravé jídlo. Ideálně, aby byl recept rychlý, neboť doba je rychlá. Lidé nemají čas trávit zbytečné hodiny v kuchyni. A také, aby byl recept levný. Tedy ať to shrnu: dnešní dny si žádají zdravé rychlé a hlavně levné pokrmy.

Musím však laskavého čtenáře tohoto článku, stejně tak žadatele o tyto “recepty” upozornit, že dnešní touha po zdravých rychlých a levných receptech není originální. Již ve čtyřicátých letech 18. století, stejně tak na samém začátku století 19. století - až po konjunkturu gastronomie v naší zemi v letech 1924 - 1929, lidé za všech okolností spěchali, ale chtěli jíst zdravěji a chutněji. Stejně jako v dnešní době.

Jídlo miluji a gastronomií se zabývám profesionálně mnoho let. Doposud jsem však nepřišel na přesnou definici zdravého pokrmu nebo receptu. Lze za zdravé jídlo považovat pouze to, co sami vypěstujeme a co nám vyroste na dvorku? Nebo je jen to jediné zdravé jídlo to, které ze sebe vypotí „biomatky“, aby uchránily své mimísky a manžele před nástrahami soli, cukru, tuků, nadbytečného množství masa a hladkou moukou? Naštěstí tyto ženy většinou s druhým dítětem přestanou mít čas na nesmysly a pomalu začnou vařit normálně.

Nebo mají správnou představu o dokonale zdravém jídle makrobiotici, či militantní vegani, kteří své okolí neustále ostřelují argumenty, jak se cítí skvěle a my - amorální zbytek planety - se cítit skvěle nemůžeme protože do sebe každý den neládujeme cizrnu a jáhly s římským kmínem. To vše zapíjené vlažnou vodou?

Za vrchol považuji vitariány, kteří to „vegetariánské zdravíčko“ dotáhli dle mého soudu nejdále. Všechno baští studené - tedy ať jsem přesný - raw. Nic nesmí projít tepelnou úpravou nad 42 stupňů. Pěkně brčkem srkají šťávy z vymačkaného ovoce a zeleniny, kterou si pochopitelně sami odšťaví. Dužninu pak mnoho hodin suší v domácích sušičkách do podoby oplatek, které spojují medem a několika druhy zrníček. To vše zajídají neuvařenou dlouhou dobu namočenou rýží ve vodě.

Následně pak zažívají gurmánské orgie, naplněni láskou všehomíra a v diskuzích na internetu dodávají sílu jeden druhému, že začínající zkažené zuby, žaludeční problémy a tak dále jsou pouze přechodný problém „čištění se“. Pokročilejší pak ujišťují začátečníky, že je čeká mnohem delší život, bez nemocí, naplněný sluncem, a kůže na těle napnutá a hladká jako dětská prdelka, bez jediného beďárku po celý dlouhý život.
Nic z toho mi nevadí. Pánbůh má zkrátka různou čeládku. Dokud výše zmínění dospělí lidé nezačnou svou „pravou víru“ nutit svým dětem, které potřebují vyváženou stravu a pohyb na čerstvém vzduchu. Každý svého štěstí strůjcem říká přísloví. Jsem přesvědčený, že každý extrém ať doprava, či doleva (a to i v gastronomii) je špatná cesta, a každá obhajoba tohoto extrému je zcestná.

Zpět ke zdravému receptu či pokrmu. Jak říká můj kamarád Zdeněk Pohlreich, téměř neexistuje nezdravé jídlo. Jsou jen nezdravá množství. Nelze přeci hovořit jen a pouze o zdravém, či nezdravém receptu. Jídlo musíme brát jako celek. Jako životní styl. Člověk, který každý den tvrdě fyzicky pracuje, musí z logiky věci jíst jinak, než li člověk sedící každý den mnoho hodin u počítače bez možnosti pohybu.

Dětská obezita

Začínáme řešit dětskou obezitu, ale křičet prvoplánově že za špatnou stravu našit dítek mohou jen fast foody a nebo školní jídelny kde místo vaření převážně zalévají prášky horkou vodou, je také špatně. Dříve nám rodiče říkali: „za trest nepůjdeš ven“ , dnes říkáme našim dětem „ za trest ti vypnu počítač a půjdeš ven...“
Musíme více přemýšlet na kvalitou než nad kvantitou. Musíme (ačkoliv to bolí) zapojit selský rozum. Není třeba každý den nacpat pupík masem a přílohami, bez kterých my Češi neumíme žít. Ano, hovořím o knedlících, kroketách, amerických bramborech a dalších přílohách.

Jídlo pod palbou: Nová rubrika serveru Lidovky.cz. O své názory, zážitky a dojmy z gastronomie se se čtenáři podělí šéf Pražského kulinářského institutu Roman Vaněk, šéfkuchař restaurace Grand Cru Jan Punčochář a kuchařka restaurace La Degustation Boheme Bourgeois Kamila Rundusová alias Kamu.

Často v našich kurzech vaření s posluchači řešíme otázku „...a jakou přílohu k rybě, či masu s lehkou omáčkou...“ Proč ne kus obyčejného čerstvého křupavého pečiva, nebo dobře připravenou zeleninu? Nebo nic. Jen sklenku vína... Že to funguje dokonale vám po vyzkoušení potvrdí každý. A každé dobré jídlo, aby bylo dobré, potřebuje svůj čas na přípravu. Některé holt delší dobu, některé zabere času méně. Důležité je jídlo, tedy onu pomyslnou téměř nekončící paletu chutí, vůní, teplot a textur, správně střídat.
Dobře připravená jídla z kvalitních surovin nakoupených na trhu, na farmě, nebo u dobrého řezníka, ale i v supermarketu, uvařené poctivě doma, nebo v dobré restauraci, kde se vaří hlavou a srdcem, mění naší náladu k lepšímu. A pak začíná platit jedno ze základních pravidel tedy: dobré jídlo = dobrá nálada = zdraví.
Zdroj: http://www.lidovky.cz/vanek-zdrave-jidlo-je-mytus-staci-zapojit-rozum-i-kdyz-to-boli-p6y-/dobra-chut.aspx?c=A150210_122722_dobra-chut_ape#utm_source=clanek.lidovky&utm_medium=text&utm_campaign=a-souvisejici.clanky.clicks

Poznámníček vol. 5

Zdroj:

          Lidovky.cz, 13.6.2014, autor Roman Vaněk

Staročeský gyros i trdelník. Takové nápisy můžete spatřit na mnoha stáncích. Názvy jsou to zavádějící. Nic takového jako staročeský gyros či trdelník totiž neexistuje. Gyros je tradiční pokrm, to ano, ale řecký. Receptura trdelníku pochází z Maďarska.

Maštěná solená bramborová placka s pikantním masem a cibulí - to je podle cedule na stánku staročeský gyros. Na farmářských trzích na pražském Andělu ho prodávají za 70 korun. Mimo jiné mají v nabídce také staročeský hambáč. "Nepřemýšlel jsem nad tím, ale za 70 korun bych si bramborovou placku s cibulí nikdy nedal," řekl serveru Lidovky.cz jeden z kolemjdoucích.

"Řvu smíchy nad nýmandstvím kříženým s drzostí a lidskou blbostí. Svět chce být klamán. Po revoluci jsme měli vše americké, po roce 2000 přišla gastromegalomanie typu: nejlevnější, největší, nejmenší, nejchutnější v širokém okolí. Nyní 'babiččino' střídá 'tradiční' a 'staročeské' často zcela bezvýznamně," řekl serveru Lidovky.cz šéf Pražského kulinářského institutu Roman Vaněk.
A dodává: "Zkrátka svět chce být klamán a my klamům často z lenosti přemýšlet rádi podléháme. A mimochodem za slavné první republiky se tehdejší 'PR' obracelo díky znechucení z habsburské nadvlády na dobu předbělohorskou. Inu svět chce být klamán v každé době."   
Gyros je původem pokrm řecký. Připravuje se z různých druhů masa grilovaných na rotačním grilu, že kterého se odkrajují plátky. Podává se v pita chlebu se zeleninou a různými druhy omáček - nejčastěji však s omáčkou tzatziki.

Jak je to s trdelníkem

Sladká pochoutka "staročeský trdelník", která zaplavuje prakticky všechny české trhy, vlastně neexistuje. Trdelník totiž pochází z Maďarska, kde se sladké pečivo ve tvaru velké duté kremrole, vyrábí už několik set let. Odtud se spolu s Maďary dostal do Skalice na slovensko -moravském pomezí
Domácí, tradiční, staročeský. Pojmy, kterými restauratéři i prodejci často označují jídla i nápoje, které s domácí či dokonce tradiční přípravou nemají co dělat. Tento nešvar se rozmáhá především proto, že na něj lidé reagují pozitivně. S pojmem domácí se nejčastěji setkáte v kavárnách či restauracích. Domácí limonády, těstoviny, uzeniny či dokonce domácí koláč. Ne vždy to ale platí. Mnohdy se vám může stát, že domácí okurková limonáda nemá s čerstvou okurkou vůbec nic společného.

Zdroj: http://www.lidovky.cz/starocesky-gyros-a-trdelnik-nic-takoveho-neexistuje-rika-vanek-ps5-/dobra-chut.aspx?c=A140612_110103_dobra-chut_ape

Knihy 2014

Edit: sorry, tanto text ani možná není aktuálně ke čtení pro jiné lidi, jen jsem si sem zase hodil pár poznámek a ted to po sobě ani nepřekontroloval. Tak sorry :-)

Volně navážu na svůj čtyři měsíce starý text Playboy po česku (http://ruutmk.blogspot.cz/2014/09/playboy-pocesku.html). Není to vlastně úplně můj text - jen jsem doplnil svými poznámkami úvodník šéfredaktora prestižního společenského časopisu.

Autor se v něm vyznává ze svých životních chyb, ale hlavně z neutuchající snahy na sobě pracovat a rozvíjet se. Číst knihy je dovednost, kterou jsem skoro zapomněl. Když jsem byl malý, přečetl jsem i stovku knih ročně. Odtud mám taky "dárek" v podobě šesti dioptrií ...

Co žiji v Praze, byla to vesměs samá hektika. Loňský rok byl jedním z nejhektičtějších, i tak jsem si uspořádal priority a rozhodl se znovu začít číst a neutápět svůj čas zbytečným brouzdáním po netu a koukáním na filmy a seriály.

Stejně, jako když jsem pracovně koukával na filmy, tak i čtení knih je hodně loterie v záplavě hlušiny musím umět najít to jedno procento dobrých a inspirujících knih.

Šel jsem na to stejně jako při vyhledávání dobrých filmů. Četl jsem knihy
- jejiž autory jsou legendy z oboru, které ještě nejsou za svým zenitem
- které mají výborné mezinárodní i české recenze
- které nemají žádné bratříčky, ale byli napsány osobnostmi z jiných odvětví, jež opravdu mají světu co říct.

Z šestnáctky mnou loni přečtěných knih nepovažuji ani jednu za vyhozené peníze.

Stephena Kinga tu mám celkem 5x. Kingovky jsou brak, čistý čtivý a nápaditý brak. Skvělý relax pro někoho, kdo dřív hodně koukal na filmové horory, ale přestalo ho to bavit. Navíc pomáhají svou hravostí a pestrostí zvyšovat lidskou gramotnost.

Trio Doba jedová 2 + Jak přežít dobu jedovou + Jídlo na prvním místě mě velmi posunulo v oblasti přemýšlení o svém těle, ztravovacích návycích  a uvažování v širších souvislostech.

Jez a běhej + Maraton a jiné pošetilosti + Zrozen k běhu mi vlastně nic moc nedali, ale pomohli ve mně dál živit euforii z vlastních běžeckých začátků. určitě nelituji že jsem je pročetl. Nicméně jedeme dál.

11 minut od Paula Coelha je spíš holčičí knihou, stejně jako vše ostatní tohoto spisovatele. Byla to moje třetí coelovka a i tentokrát jsem si z mistra něco vzal a snad zase o trošku víc pochopil jak myslí ženy?

Velký Arnie a jeho vlastnoručně psané memoáry Total Recall? Až po přečtení této bychle jsem naplno pochopil kolika skvělých věcí Arnoie v životě dosáhl a to vůbec nemyslím jeho filmovou a ani sportovní kariéru. Porušujte pravidla!

Konec prokrastinace mi pomohl ujasnit si priority a naučil mě snížit okruh věcí, na které se mám soustředit. Získal jsem prostřednictvím této knihy pomůcku jménem buzerlístek, která nutí k pravidelnému opakování činností a sebekázni. A ještě mnohem více.

Nesnesitelná lehkost bytí je nejlepší beletrie mého života.

Čtyři dohody - této knize a jejímu dopadu jsem věnoval dlouhý samostatný text zde:








 

Poznámníček vol. 4

ALERT :-) Všechny ostatní příspěvky na tomto blogu jsou psány s výhledem na pozdější zkompletování v rámci napsání knihy. Většinu textů sdílím i na facebook, protože prostě rád píši i pro jiné. Jsou veřejné.

Ne tak nově zvniklá rubrika POZNÁMNÍČEK. Sem si totiž  budu zapisovat myšlenky, které mně tak porůznu napadají na záchodě, v metru, před spaním, na cestách ... a z nichž nechci mít regulerní blogerské články. Zařadím si je až později do širšího kontextu s jinými texty ... Dík za pochopení :-) 

1. Idiocie diet
Příklad ze života: Rozhodla jsem se držet dietu - tzn načetla jsem obvyklé povrchní informace a rozhodla se ted hned okamžitě přestat jíst sladkosti. A jako největšího nepřitele jsem si vyhl=dla čokoládu, která ovšem v reálu je velmi zdravá a prospěšná (samozřejmě ta kvalitní z kakaové hmoty a kakaového másla - poznám podle toho, která ingredience je na prvním místě ve složení, cukr je průser). No jo, ale cpát se sušenkama, šejky, kafíčkama laté a hlavně sračkami z fast foodu už nevadí ... ?!

2. Zavádějící informace - vejce
křepelčí vejce je mnohem zdravější než slepičí - je v nem méně cholesterolu, lepší pro srdce, daleko méně špatných látek, propagováno na webech prodejci ...
- nj jenže jsou také daleko menší než ty slepičí. kdyby se vše přepočítalo na skutečné stejné množství, jsou na tom křepelčí prakticky stejně jako slepičí ...

3. Základem hubnutí - PITNÝ REŽIM 
a to voda + čaj
problém - kafíčka, laté, shake, slazené limonády, ochucené minerálky, cola, mléčné nápoje - a to i přes reklamu, i ochucená syrovátka
- viz ucpávání střev atd ...
- viz peklo na talíři, jídlo s.r.o., jan tuna pořad

4. Proč nechci v psaní knihy jít do hloubky?
- existují statisíce univerzitních výzkumů, některé placené, koupené, mnohé kvalitní, ale všechny protichůdné (viz válka o cholesterol ve vejcích)- v odborných knihách jsou vždy odkazy na desítky jiných odborných knih - ti autoři od sebe vlastně jen opisují informace, kopírování, jako to dělá mraky vysokoškoláků při psaní diplomek
- nikde nejsou vlastní zkušenosti a příklady ze života
- nejvíce čtenáře zajímají právě jeho osobní zkušenosti, s nimiž se může stotožnít
- také odlehčující historky, na zrelaxování
- kniha má hlavně zabavit
- problém mnoha informací - co si zapamatuji skutečně z dlouhého desetistránkového textu? nutno zásadní informace stále opakovat

5. Opakování, matka moudrosti
- máme rádi opakování již známých informací
- přemýšlení a učení se nových bolí a je to nepříjemné
- viz Ivo Toman - Motivace zvenčí je jako smrad (str. 103)
- viz mozek a jeho vývoj trvající statisíce let vs. současný zrychlený svět plný informací - amidala část mozku

Poznámníček vol. 3

ALERT :-) Všechny ostatní příspěvky na tomto blogu jsou psány s výhledem na pozdější zkompletování v rámci napsání knihy. Většinu textů sdílím i na facebook, protože prostě rád píši i pro jiné. Jsou veřejné.

Ne tak nově zvniklá rubrika POZNÁMNÍČEK. Sem si totiž  budu zapisovat myšlenky, které mně tak porůznu napadají na záchodě, v metru, před spaním, na cestách ... a z nichž nechci mít regulerní blogerské články. Zařadím si je až později do širšího kontextu s jinými texty ... Dík za pochopení :-) 

1. Mnoho vědění
Ten, kdo se příliš pídí po informacích, se také až moc dozví. Četl jsem spousty životopisů slavných a úspěšných lidí z mnoha odvětví lidského snažení. Většinu z nich po celý život provází stále ty stejné zásady, jen lehce modifikovavé. Jako přes kopírák.

To stejné platí u rozhovorů s osobnostmi v kvalitních časopisech. A stejné ja to s čtením motivačních a rozvojových knih. Dokonce mám pocit, že ti autoři od sebe snad opisují.

2. Nemoci + zbytečný stres
Rakovina - civilizační nemoc. Moc si ten život komplikujeme a mnohdy se zbytečně stresujeme.
Kolik hrozeb, z nichž se neustále celoživotně nervujeme, se skutečně nakonec splní? Kolik lidí v Česku ročně skutečně umírá hlady? Znám sice z tržiště život bezdomovců a narkomanů velmi zblízka, ale hlady umře opravdu jen promile lidí - tohle snad ani není možné. Vždyť i bezdomovec má garantováno od státu 4-4,5 tisíce podpory ...
Práci jako pokladní nebo sekuriťák sežene naprosto každý.
Má matka má pouze základní vzdělání a celý život žila v okresním městě na Jižní Moravě, k tomu se starala o 1-2 děti a dlouze i o cizí statek, přesto dokázala v tomto regionu a za těchto podmínek odpracovat 45 let a jít do plného důchodu již v 59 letech - nejdříve jak jen mohla...

Můj život - vlaková nehoda otce, autonehoda bratra, vražda strýce, otčím opilec ...Já bych se měl nervovat nejvíc

3. Nesnesitelná lehkost bytí od Kundery
= návod jak prožít život snadněji
= dělení lidí na tři základní typy - snílek, šašek potřebující potlesk + třetí

4. Podvádění a nespravedlnost + opakování se historie
Neustále se podivujeme a rozčilujeme (čtením bulváru, že) nad tím, jak někdo někde někoho podvedl, okradl, zpronevěřil miliony, získal zakázku, žije si v přílišném luxusu ...
Nj ale svět je nespravedlivý a takhle to bylo vždy
Navíc historie se opakuje:
- Řecko 70 léta dotace na olivovníky o 3x větší rozloze než je tento stát/ nyní nechuť splácet půjčky od EU.
- šablonovitost dějin neodpovídá skutečné realitě - viz dílo doc. Jaroslava Čechury
- "svatá" první republika s Masarykem v čele - realita bylo fackování se mezi poslanci, podnikatelé u koryt, čachrování, intriky
- pirát v 16 - 18 stol si za prachy mohl koupit šlechtický titul v Anglii a tam spokojeně a v klidu dožít.

Poznámníček vol.2

Všechny ostatní příspěvky na tomto blogu jsou psány s výhledem na pozdější zkompletování v rámci napsání knihy. Většinu textů sdílím i na facebook, protože prostě rád píši i pro jiné. Jsou veřejné.

Ne tak nově zvniklá rubrika POZNÁMNÍČEK. Sem si totiž  budu zapisovat myšlenky, které mně tak porůznu napadají na záchodě, v metru, před spaním, na cestách ... a z nichž nechci mít regulerní blogerské články. Zařadím si je až později do širšího kontextu s jinými texty ... Dík za pochopení :-) 

1. Kvalifikovanost redaktorů
- blbý ženský, která psala o dělení a přínosech různých druhů ovoce a zeleniny.
- sama se daným tématem nezabívá, což zdůraznila hned v úvodu článku - posměšně skoro až
- na web může jít prakticky cokoliv, hlavně aby byla klikovost. S tištěnými médii je to velmi podobné (stejné)

2, "nutnost" výbavy na běžecké závody
- maraton = nejvíce dopl%nků stravy a nejvíc hi-tech drahé oblečení měli běžci vzadu, čím více vzadu ve startovním poli jsem se pohyboval, tím více zbytečných serepetiček měli ti lidi na sobě
- vliv specializovaných webů, procpaných komerčními sděleními + časopisu Run
- naopak já se nikde nedozvěděl, že potřebuji sůl, abych neměl křeče :-)

3. Kauza Herbalife
- kouzlo fungování bílého pláště
- podpořeno knihou nespěchejte do rakve

4. Nemocní lékaři
- nejméně zdraví lidé jsou lékaři
- dožívají se zhruba o 14 let méně než osttaní populace
- vliv stresového prostředí, plného neurotických deprimovaných trosek - podlamuje jejich samotnou psychiku
- můj zážitek s doktorkou na ambulanci v Krči, ošetřování mozolů z půlmaratonu v Olomouci

5. emaily od školitelů
+ léčitelů, guru, mentorů atd
- v horším připadě jako Aleš Kalina a jeho vymívání mozků ala tahání 7000 špatných programů z mozku - nasrat!!!
- v lepším email, kde se skutečně řeší nějaký problem, více dobrých informací, ovšem zakončeno nabídkou nějakého supr trupr prostředku na zlepšení zdraví

6. Komercializace lékáren
- viz jak jsem si sám kupoval šampon na přírodní bázi
- můj stál 250kg, od filmy bayer, stejné složení jako no name v supermarketu za 30kč
- většinou zrovna nejvíce pomáhá to, co je vystaveno vepředu v lékárnách

Poznámníček vol. 1

Všechny ostatní příspěvky na tomto blogu jsou psány s výhledem na pozdější zkompletování v rámci napsání knihy. Většinu textů sdílím i na facebook, protože prostě rád píši i pro jiné. Jsou veřejné.

Ne tak nově zvniklá rubrika POZNÁMNÍČEK. Sem si totiž  budu zapisovat myšlenky, které mně tak porůznu napadají na záchodě, v metru, před spaním, na cestách ... a z nichž nechci mít regulerní blogerské články. Zařadím si je až později do širšího kontextu s jinými texty ... Dík za pochopení :-)

1.
Když jsem běžel svůj první maraton, měl jsem načteno jak běhají indiáni kdesi v jižní americe. Znal jsem mraky úplně zbyečné teorie, načetl kvanta informací o různých běžeckých stylech, ale nikdo mi neporadil, že k tomu, abych doběhl do cíle, potřebuji průběžně doplňovat obyčejnou sůl abych neměl křeče a neodpadl v třičtvrtě cesty.

Zhruba takhle to funguje se vším. Žijeme v době, kdy jsme zahlceni spoustou informací - mnohdy nekvalitními (viz můj text Příliš mnoho nekvalitních informací kolem nás), pak o tom příliš přemýšlíme, zahltíme sami sebe a zblbneme. Mnoho vědění škodí, některé věci je dobré dělat aniž bych nutně musel vědět dopodrobna jak vlastně fungují.

2.
Kupčení s cukry
Viděl jsem na stream.cz díl Jídlo s.r.o věnovaný výrobě cukru z řepky olejné, z nějž jsem zjistil, že rozdíl mezi bílým cukrem a hnědým cukrem není z hlediska živin žádný. Hnědý je neumytý bílý ...

Hnědý je ale často dražší. Bývá propagován jako něco lepšího, zdravějšího, víc BIO ... proč to tak je? Jednoduše proto, že někdo chce vydělat víc peněz, tak záměrně vyzdvyhuje neexistující NADkvality obyčejné věci. Takhle to přeci taky funguje i v mnoha jiných ohledech. Všude jsme pod vlivem médií, reklam, jiných manipulujících lidí.

Stejné jako s hnědým cukrem je to u nás i s glorifikací kukuřičného sirupu. V Americe jde o nejběnější sladidlo, prootže je u nich nejlevnější - v Česku je tendence jej opět vyzdvyhovat za účelem mastného zpeněžení "něčeho extra, zde nedostupného" :-)

To samé platí o českých vlašských ořeších versus dovážené dražší pekanové ořechy ...