Na portálu rungo.cz dvojice redaktorů tento třicetidenní test podstoupila. Krom pravidelních denních reportů přinesli i závěrečné shrnutí. Kopíruji jej celé - pod většinu (95%) textu bych se dle vlastních zkušeností sám podepsal:
Pokud v životě hledáte tu jedinou a nejsprávnější cestu a začnete fanaticky plnit pokyny někoho, kdo tvrdí, že tohle je ona, můžete si být jisti, že je to ta špatná. Nejlepší je rozhlédnout se kolem, inspirovat se a zapojit rozum.S kolegou Markem Odstrčilíkem jsme sportovci a i dřív jsme jedli vyváženě a zdravě s malými úlety do světa mlsání a nezdravostí. Hodně jsme doma vařili z masa a zeleniny a své místo u nás měla vždy rýže. Výživový program Whole30 z knihy Jídlo na prvním místě byl však ve světě i mezi našimi známými tak propíraný a opěvovaný, že jsme si řekli: Něco na tom musí být.
Přinášíme vám naše pocity z něj. Testovali jsem Whole30 na vlastních tělech jako obyčejní lidé. Jaké procesy v těle však taková „dieta“ spustí, vám v článku příští týden zodpoví lékař.
Whole30
30 dní výživového restartuPovolené: maso, vejce, zelenina, ovoce, zdravé tuky a semena s ořechy
Zakázané: veškeré obiloviny, luštěniny, mléčné výrobky
Po 30 dnech přichází proces zavádění, kdy jeden den přidáte do jídelníčku novou potravinu (obiloviny bezlepkové, lepkové, luštěniny, mléčné výrobky) a další dva dny pokračujete Whole30 a pozorujete, jak na ně reaguje tělo. Poté se rozhodnete, jak často budete mít takovou potravinu na svém talíři.
Jedním z cílů Whole30 je přeprogramovat naše myšlení tak, abychom se zbavili nejen špatných potravin, ale i návyků. Jídlo se máme naučit vnímat, vychutnat, věnovat mu pozornost, jíst ho v klidu, pomalu, a je-li to možné, sednout si k němu (a k tomu ještě ke stolu!). Vyloučení mobilů a počítačů během konzumace je nutností.Očima redaktorů po ukončení programu Whole30
Majda: To co jde z mého pera, jako by mi diktoval Marek. Na náhledu na Whole30 jsme se totiž shodli. Program mi dal povědomí o tom, kolik jakých zbytečností jím (proč může být jedna šunka čistá a jiná se dá nazvat kvůli přidané mouce spíše masovou buchtou?). Ačkoliv jsem to tušila, byla jsem dřív líná něco změnit. Zde to bylo striktně dané, byla jsem nucena číst etikety a více začít nad ingrediencemi a skladbou celého jídla přemýšlet. Objevila jsem nové chutě a potraviny jako octové speciality z Vom Fass, které změní salát v delikatesu. Naučila jsem se chodit do Mikrofarmy pro jejich Křehké sádlo s dýňovými semínky, které si dám s chutí na lžičku místo tabulky čokolády. Whole30 mě upozornil i na to, že při jídle často pracuji a kolik kalorií bezděky přijímám „cestami kolem plotny“ nebo olizováním prstů.
Po dvou týdnech však nadšení pominulo a nebýt toho, že píšeme článek, sekla bych s tím. Začal boj. Kolikrát bych raději nejedla, než jíst to, co smím. Chyběla mi pestrost. Chyběla mi kultura konzumování „pojď, zajdeme si na naši kulajdu do Cat Café“. Chyběla mi volnost a taky čas. Nákupy a vaření ukrajovaly zásadní část z mého dne.
Po 30 dnech, kdy vše skončilo, mě deprimoval proces zavádění, kdy jsem musela dalších 12 dní stále hlídat, co jím. Bylo to nekonečné. Nejenže mi tedy ubývala celková síla (sacharidy, kde jste?), ale i psychická.
Zavádění potravin mi mnoho nových poznatků nepřineslo, asi mám to štěstí, že intolerance ani alergie nemám. Mléčné produkty, obilniny, lepek i luštěniny mé tělo přijalo s nadšením. Jediný problém mi způsobovala ovesná kaše (bezlepková obilnina), která mě dokonale a mnohokrát za den vyprázdnila. Aha! Takže pozor na ni před závody!
Výsledek? Není to špatné, ale příště by mi na tyto poznatky stačilo asi 14 dní.
Marek: Běžím zhruba osmý kilometr z celkových 13,5 a jsem na konci celého programu Whole30. Cítím, jak mi dochází energie. Hlava by ráda, abych zrychlil, ale nějak ztrácím sílu. Nejsem opravdu žádný excelentní běžec, spíš podprůměrný, ale tenhle stav prostě neznám. A tenhle pocit zažívám i na zbývajících úsecích v závodě Vltava Run. Jediné, co mě napadá je, že experiment ve formě Whole30 mi sice umožnil poznat několik zajímavých věcí a naučil přemýšlet více o tom, co jím, ale že si i vybral daň v podobě nedostatku energie při vyšší zátěži. Je mi jasné, že jeho fanoušci budou vše svádět na chyby, které jsem dozajista během těch 30 dnů udělal. Ale já si nejsem žádných zásadních pochybení vědom.
Hlavně ze začátku bylo Whole30 pro mě tak něčím novým, že jsem tomu celému propadl. Nové chutě, odhalování etiket na potravinách, procvičování dlouhých „vauuuuu“ a „kujva“ nad tím, co potraviny vlastně obsahují, bylo na denním pořádku.
Stalo se takovým skoro pravidlem, že když se objeví něco „nového“, tak tomu spousta lidí propadne a zvolá: „Našel jsme tu jedinou a správnou cestu. Našel jsem Spasitele svého života, a pokud ty to nevidíš, jsi hlupák.“ A tak je to i s Whole30. Ze svých zkušeností můžu prohlásit, že to není jediná správná cesta. Má v sobě určitě spoustu věcí, které vás nutí se zamyslet, ale též mnoho z mého pohledu vad na kráse. Pro všechno platí, že je potřeba používat rozum. Lepší člověk se z vás nestane, když naskočíte do vlaku, který někdo za vás vypravil a zvolal: „Směr je tam, jízdní řád je takhle a vy tomu věřte.“ Nechci tady házet moudra, proto vám řeknu, co mi oněch třicet dnů dalo.
Začnu tím pozitivním. Díky tomuhle programu jsem začal číst etikety a vím, že si tento zvyk odnesu dál. Člověk se až diví, do čeho všeho se dá narvat mouka nebo cukr. Dále jsem objevil třeba kokosový olej nebo mandlové máslo, octy, oleje a zakomponoval je do svého jídelníčku. Během celé doby jsme se cítil velmi lehce, což je skvělý pocit, ale únava byla rozhodně častější, než bývá. Během programu jsme nepociťoval hlad, ani se nedostavily žádné zdravotní komplikace. Když jsem po uplynutí „testu“ postupně zaváděl vyřazené potraviny, cítil jsem se sice rozhodně plnější, ale to bylo tak vše.
Co mi naopak nevyhovovalo? Nadměrné množství masa, které už mi v závěru opravdu lezlo krkem. Snídaně postavené většinou na vajíčkách. Obecně mi chyběla pestrost. To víte, pokud jíte pouze maso, zeleninu, ovoce, tuky, ořechy, nápady časem docházejí. Tedy pokud nejste singl nebo nemáte tu kliku, že nemusíte chodit do práce. Pak si dokážu představit, že se jídlem, které splňuje přísná pravidla Whole30, zaobíráte po většinu svého času a mazlíte se s tím. Pokud jste ale pracovně vytížený a do toho se snažíte sportovat, vězte, že zažijete peklo. Buď jste tak bohatý, že se můžete stravovat po restauracích, nebo si večer půjdete lehnout o pár hodin později a dopředu si připravíte jídlo na celý den.
Whole30 je možná dobrým restartem, kdy chcete zjistit něco o sobě a o svých stravovacích návycích. Za sebe však můžu říct, že pro mě to dlouhodobá cesta není, protože věřím v pestrost a „ne-extrémnost“. Prostě jíst pro radost, ale používat u toho hlavu.
Zdroj: http://rungo.idnes.cz/whole30-konec-a-zhodnoceni-redaktoru-db3-/behani.aspx?c=A150527_100219_behani_onr
